15 CO 334/2021-159 — Neznámý soud 69

1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 1. 2021, č. j. 10 C 75/2020-83, který nabyl právní moci dne 26. 1. 2021, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 880,72 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení ve výši 3 222,50 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud v uvedeném řízení dospěl k závěru, že žalobkyně dodala žalovanému jako kupujícímu ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu [číslo] ze dne 21. 4. 2017 a ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 24. 4. 2017 do odběrného místa na adrese [adresa], v období od 25. 8. 2017 do 27. 12. 2017 plyn v ceně 3 768,11 Kč a v období od 24. 6. 2017 do 17. 12. 2017 elektřinu v ceně 4 112,61 Kč a žalovaný za jejich odběr nezaplatil. 2. Dne 16. 3. 2021 podal žalovaný žalobu na obnovu řízení. Uvedl, že za odběry uvedených komodit platil přímo pronajímateli, navíc mu nebylo doručeno vyúčtování žalobkyně, přičemž navrhl provedení důkazu výslechem navazujícího nájemníka. Žalobkyně se žalobou nesouhlasila s tím, že žalovaný opakuje důvody nesouhlasu se žalobou, které uvedl již v původním řízení, v rámci kterého také mohl vznést návrh na provedení důkazů výslechem nového nájemce. 3. Shora citovaným usnesením Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u soudu pod sp. zn. 10 C 75/2020 a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 356 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně. 4. Soud I. stupně konstatoval, že žaloba byla žalovaným podána v zákonné lhůtě dle § 233 o. s. ř., ovšem podmínky pro povolení obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. neshledal. Uvedl, že žalovaným uváděné skutečnosti byly již předmětem dokazování v původním řízení a v napadeném rozsudku zohledněny. Nyní podaná žaloba žalovaného je jeho polemikou s odůvodněním rozsudku. Důkazní návrh výslechem následujícího nájemníka mohl žalovaný vznést již v původním řízení, neboť znal veškeré rozhodné skutečnosti (datum uzavření smluv se žalobkyní, jejich obsah včetně doby, na kterou byly uzavřeny a dobu, po kterou prostory skutečně užíval). Proto žalobu na obnovu řízení zamítl a úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení. 5. Usnesení napadl žalovaný odvoláním. Namítl, že nebyl předvolán svědek [příjmení] (pronajímatel), kterému byl odběr elektřiny a plynu zaplacen; jako svědek přitom musí vypovídat pravdu, na rozdíl od písemného sdělení. Faktury za odebranou energii mu nebyly zaslány (na adrese se již nezdržoval), přitom veškerá komunikace se žalobkyní probíhala elektronicky. Klade tedy otázku, kdo údajně dodané energie skutečně odebíral. Požádal Policii ČR o zjištění, zda do jednoho odběrného místa nebyla energie dodávána 2 dodavateli. Jelikož okresní soud se řádně nevypořádal se všemi důkazy a odmítl je prověřit, žádá o nápravu. 6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného usnesení s tím, že s veškerými skutečnostmi uváděnými žalovaným v odvolání se Okresní soud v Táboře vypořádal buď již v rámci nalézacího řízení, či v rámci nyní přezkoumávaného usnesení. 7. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud usnesení soudu I. stupně v celém rozsahu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal odvolání žalovaného při jednání dne 15. 2. 2022 v nepřítomnosti obou účastníků řízení, když žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a žádost žalovaného o odročení jednání byla odvolacím soudem jako nedůvodná zamítnuta (viz odůvodnění usnesení ze dne 15. 2. 2022 č. j. 15 Co 334/2021-157). 8. Odvolání žalovaného není důvodné. 9. Žaloba na obnovu řízení je v občanském soudním řízení koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který lze pořádat jen z důvodů taxativně uvedených v § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Soud I. stupně se podmínkami pro povolení obnovy vyplývajícími z citovaných ustanovení řádně zabýval a s jeho závěry, že žalovaným uváděné skutečnosti již byly předmětem dokazování v původním řízení, v napadeném rozsudku byly zohledněny, důkaz výslechem nového nájemníka mohl žalovaný uplatnit již v původním řízení a žaloba na obnovu řízení tak není důvodná, se odvolací soud plně ztotožňuje. 10. K odvolání žalovaného odvolací soud uvádí, že důvodem obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není důkaz, o němž účastník v původním řízení věděl a jehož provedení nenavrhl (shodně R 31/2003). Obnovu řízení dle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. neodůvodňují ani případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno. 11. Poukazuje-li proto žalovaný v podaném odvolání na to, že nebyl předvolán svědek [příjmení] (pronajímatel) k tvrzení, že mu žalovaným bylo zaplaceno za odebrané energie, potom žalovanému nic nebránilo v tom, aby jeho výslech navrhl již v původním nalézacím řízení (soud I. stupně měl k dispozici jeho písemné sdělení). Kromě toho pro důvodnost nároku žalobkyně na zaplacení částek za dodávky elektřiny a plynu bylo rozhodující, že tyto dodávky byly uskutečněny na základě smluv uzavřených se žalovaným jako smluvní stranou; i pokud by žalovaný zaplatil za elektřinu či plyn nějaké částky pronajímateli bytu, povinnost platit této osobě neměl a na nárok žalobkyně na zaplacení příslušných částek za tyto dodávky energií by to žádný vliv nemělo. Tvrzení, že mu nebyly doručeny faktury žalobkyně a že po jeho odstěhování z bytu musel v dalším období energie odebírat nový nájemce, uplatnil žalovaný již v původním nalézacím řízení a soud I. stupně se s nimi v odůvodnění svého rozsudku ze dne 8. 1. 2021 č. j. 10 C 75/2020-83 vypořádal; soud k tomu konkrétně uvedl, že faktury i upomínky byly žalovanému zaslány na adresu odběrného místa [adresa], která byla současně v uzavřených smlouvách uvedena jako korespondenční adresa; přestože bylo prokázáno, že objekt na adrese odběrného místa užíval žalovaný pouze část období, v němž byly obě komodity žalobkyní dodávány, byla žaloba shledána důvodnou, neboť žalovaný je povinen uhradit žalobkyni cenu dodávek realizovaných v době trvání uzavřené smlouvy. Odvolací soud proto uzavírá, že ani tyto skutečnosti uváděné žalovaným v podaném odvolání neodůvodňují povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 o. s. ř. 12. Jelikož soud I. stupně nepochybil ani při rozhodování o náhradě nákladů řízení, mohlo být napadené usnesení v celém rozsahu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno. 13. V tomto odvolacím řízení rovněž uspěla žalobkyně, která má dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů i této fáze řízení. Jde opět o náklady právního zastoupení, konkrétně za 1 úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalovaného) ve výši 1 500 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen AT), náhradu hotových výdajů ve výši režijního paušálu 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) v částce 378 Kč, celkem částka 2 178 Kč, která byla uložena žalovanému k úhradě k rukám právního zástupce žalobkyně v zákonné lhůtě 3 dnů (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).