15 CO 46/2022-234 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí ve výši jedné ideální poloviny ve výroku uvedených nemovitostí. Současně žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 51 034 Kč. 2. Žalobkyně se domáhala tohoto určení z důvodu, že kupní smlouva ze 14. 10. 2012 neplatná pro omyl, v nějž byla uvedena, neobdržela řádně ani kupní cenu, smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, protože za nemovitosti zaplatil řádně kupní cenu a nikoho neuváděl v omyl. Soud I. stupně shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Konstatoval, že tomuto řízení předcházelo řízení u téhož soudu pod sp. zn. 9 C 69/2017, v němž bylo rozsudky soudu I. stupně z 5. 3. 2019 ve spojení s rozsudkem krajského soudu z 22. 8. 2019 vysloveno, že [jméno] [příjmení] (matka žalobkyně) je podílovou spoluvlastnicí ve výši jedné ideální poloviny nemovitostí. V řízení bylo vyhodnoceno, že odvolání daru ze strany J. [příjmení] vůči žalobkyni je důvodné, současně soudy shledaly uvedenou kupní smlouvu za absolutně neplatnou pro porušení dobrých mravů. Soud I. stupně dále konstatuje, že i když je v dané věci projednáván obdobný nárok řešený ve věci 9 C 69/2017, účastníky jsou osoby odlišné, takže otázku platnosti kupní smlouvy posuzoval na základě dokazování provedeného v předmětné věci a nebyl vázán závěry soudů v jiném řízení. Okresní soud se v prvé řadě zabývá obsahem výpovědí žalobkyně od podání trestního oznámení 20. 12. 2012 z její strany na [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] až po současné řízení. Z nich dovozuje, že žalobkyně je osobou nevěrohodnou, mající sklon k lživým a účelovým tvrzením tak, aby vyzněly v její momentální prospěch. Rozpory jsou zřejmé zejména v tvrzení, zda podepsala či nepodepsala smlouvu o půjčce, kupní smlouvu, nájemní smlouvu, smlouvu o předkupním právu, z jakého důvodu si peníze od [příjmení] půjčovala, zda věděla či nevěděla, že prodává své nemovitosti. Soud I. stupně pak po skutkové stránce uzavírá, že žalobkyně si v minulosti vzala úvěr 1 000 000 Kč u [právnická osoba], k jeho zajištění zřídila k předmětným nemovitostem zástavní právo. Poté, co zjistila, že není schopna splácet, oslovila přes inzerát p. [příjmení], se kterým jednala a pak uzavřela smlouvu o půjčce se Z. [příjmení] a rámcovou smlouvu o poradenské činnosti. Ze smlouvy o půjčce byla zaplacena dosud vyčerpaná část úvěru [právnická osoba] a došlo k výmezu zástavního práva pro tuto společnost. Žalobkyně pak podepisovala několik dalších listin, aniž by si je před podpisem řádně přečetla, několik podpisů bylo úředně ověřeno na poště v [obec], u některých podpisů nebylo prokázáno, že by patřily žalobkyni. V řízení 9 C 69/2017 bylo prokázáno, že žalobkyně se vůči své matce chovala nejenom v rozporu s dobrými mravy, ale ohledně zrušení věcného břemene s ní jednala úmyslně podvodně. Okresní soud vyšel z toho, že kupní smlouvu s žalovaným na prodej svých nemovitostí uzavřela vědomě, zcela dobrovolně, aniž měla zájem řádně se seznámit s jejím obsahem. Stejně tak si počínala ohledně několika dalších důležitých listin, např. návrhu na vklad či několika zástavních listin. Takové nezodpovědné jednání nelze přičítat k tíži žalovaného a odůvodňovat jím neplatnost kupní smlouvy pro omyl či pro rozpor s dobrými mravy. Naproti tomu žalovaný si zadal u realitní kanceláře Finance z [obec] požadavek na zprostředkování koupě nemovitostí, dle své výpovědi z důvodu vložení a zhodnocení investic do nemovitostí, přičemž výběr nemovitostí ve [obec] byl proto, že je vojákem z povolání a v [obec] se nachází vojenské velitelství. S p. [příjmení] se zná pouze v souvislosti s koupí těchto nemovitostí, nezjišťoval, komu patří účty uvedené v kupní smlouvě. Prokázal, že na koupi nemovitosti si vzal hypoteční úvěr, který řádně splácí. Žalovaný nepotvrdil předání části kupní ceny žalobkyni v hotovosti ve výši 442 500 Kč, to nemá soud ani na základě dalších důkazů prokázané. Následně soud posuzoval kupní smlouvu z hlediska rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. Má za to, že smlouva svým obsahem ani účelem neodporuje zákonu, byla uzavřena při plném vědomí smluvních stran. Pokud si žalobkyně obsah kupní smlouvy řádně nepřečetla a tím nebyla informována o způsobu zaplacení kupní ceny, nelze její lehkomyslné jednání dávat k tíži druhé smluvní straně. Soud navíc neuvěřil jejímu tvrzení, že nevěděla, že podepisuje kupní smlouvu, neboť třeba ve vyjádření ze 16. 1. 2013 uvedla, že kupní smlouvu nejdřív podepsat nechtěla, posléze však souhlasila, když za ní přijel I. [příjmení] s kupní smlouvou domů. Pokud žalobkyně spoléhala na to, že prodej nemovitosti je pouze na omezenou dobu, smlouva takové ujednání neuvádí a neznalost zákona neomlouvá. Žalovaný řádně zaplatil kupní cenu, a to hypotečním úvěrem u banky. Nijak se na obsahu kupní smlouvy nepodílel, připravovala ho realitní kancelář. Je věcí prodávajícího, jaký způsob úhrady kupní ceny si zvolí, žalovaný v pozici kupujícího do toho nemůže nikterak zasahovat. Žalobkyně si tedy způsob kupní ceny určila sama, a pokud se brání, že tomu tak není, měla být obezřetná. Jediné, co by mohl soud klást k tíži žalovaného, je údaj o zaplacení kupní ceny 442 500 Kč v hotovosti, což prokázáno není. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4172/2007 je však údaj v kupní smlouvě o tom, že došlo k zaplacení kupní ceny, potvrzením o přijetí plnění, jež je od ostatního obsahu kupní smlouvy oddělitelný a nemůže být tedy důvodem její neplatnosti. Nároku na zaplacení této části kupní ceny se však žalobkyně nikdy nedomáhala, stejně tak nevyužila možnosti od kupní smlouvy odstoupit. Důvodem neplatnosti nemůže být ani skutečnost, že žalovaný pověřil realitní kancelář k vyřízení celé záležitosti a jednání se osobně buď neúčastnil, nebo pouze v omezené míře. Navíc pokud žalobkyně viní někoho z podvodného jednání, označuje I. [příjmení], aniž by bylo jakkoliv prokázáno jeho napojení na žalovaného. Soud I. stupně se pak zabýval ještě tvrzeným omylem z hlediska § 49a obč. zák. Nebylo však v řízení prokázáno, že by žalobkyně byla uzavřením kupní smlouvy uvedena v omyl, tím nemůže být to, že se v důsledku lehkovážného jednání neseznámila řádně s obsahem kupní smlouvy. Soud I. stupně své rozhodnutí posuzoval i z hlediska schopností a možností žalobkyně v případě vyhovění žaloby dostát povinnosti vrátit finanční prostředky ve výši cca 1 000 000 Kč. Jelikož je proti žalobkyni vedeno aktuálně 8 exekucí, její příjem neumožňuje zaplacení takové částky, její tvrzení, že by jí pomohla rodina, není doloženo, je důvodný předpoklad, že nemovitosti by se stejně v budoucnu staly předmětem exekuce. Ze všech těchto důvodů byla žaloba o určení vlastnického práva zamítnuta. 3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která žádala jeho změnu tak, aby žalobě bylo vyhověno. Namítá, že soud I. stupně posunul předmět sporu do úplně jiné roviny, než jsou pravomocná rozhodnutí ve věci 9 C 69/2017. Skutková část odůvodnění rozhodnutí je v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. Není přípustné opisovat ze spisu skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Navíc se i při tomto opisu soud I. stupně dopouští mylných interpretací. Žalobkyně se opakovaně vyjadřovala k podpisu kupní smlouvy, nikdy však tak, že by věděla, že podepisuje kupní smlouvu na své nemovitosti. To nevyplývá ani z její výpovědi na policii 16. 1. 2013, ba naopak. Při sepisování protokolu bylo přitom vycházeno především z listin, které žalobkyně měla k dispozici. Pokud se na kupní smlouvě objevil její ověřený podpis, bylo to v důsledku jejího neopatrného či lehkomyslného přístupu a důvěry k cizím osobám. Soud I. stupně tudíž nesprávně hodnotil osobu žalobkyně, která není nevěrohodná. Žádný její podpis kromě kupní smlouvy a návrhu na vklad není její. Skutkové hodnocení věci se nachází pouze v bodech 33. a 34. rozsudku. Z rozhodnutí 9 C 69/2017 přejímá za prokázané chování žalobkyně v rozporu s dobrými mravy vůči své matce. Další prokázané skutečnosti vyplývající z uvedeného rozhodnutí však soud I. stupně nezajímají. Hodnotí pouze jednání žalobkyně, naproti tomu jednání žalovaného shledává standardním, ač žalovaný nemovitosti nikdy neviděl, údajně pouze na fotografiích, se žalobkyní se nesetkal, stav nemovitostí mu nebyl znám, nebylo mu divné, že kupní cena bude hrazena na účty, které patří osobám, které nezná, o nemovitosti se pak nestará, elektřinu neplatí. Prohlášení žalobkyně o zaplacení celé kupní ceny bylo zfalšováno, což z pozice kupujícího měl žalovaný zajistit sám. Takovéto hodnocení důkazů je povrchní, nelogické a nedostatečné. Hodnocení dalších provedených důkazů rozsudek postrádá, nevyplývá z něho, proč se neztotožnil s pravomocnými rozhodnutími ve věci 9 C 69/2017, ač se jedná o totožný skutek a ač podstatné důkazy z uvedeného řízení byly skoro všechny provedeny. Navíc zde byly provedeny některé důkazy, které vyznívají ve prospěch tvrzení žalobk