§ 39 občanský zákoník – Neplatný je právní úkon
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 39 zákona č. 40/1964 Sb. říká, že právní úkon je neplatný, pokud jeho obsah nebo účel odporuje zákonu, zákon obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Pokud například smlouva obsahuje ujednání, které je v přímém rozporu s platným zákonem (např. zakazuje něco, co zákon povoluje, nebo naopak povoluje něco, co zákon zakazuje), je taková smlouva neplatná. (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 39 odkazuje 3 964 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud například smlouva obsahuje ujednání, které je v přímém rozporu s platným zákonem (např. zakazuje něco, co zákon povoluje, nebo naopak povoluje něco, co zákon zakazuje), je taková smlouva neplatná.
- Právní úkon je neplatný i tehdy, pokud se sice přímo neodchyluje od písmene zákona, ale jeho smyslem je obejít zákonná ustanovení, například za účelem získání neoprávněné výhody.
- Neplatný je také právní úkon, který je v rozporu s obecně uznávanými etickými a morálními zásadami společnosti, tedy s dobrými mravy.
- Neplatnost právního úkonu znamená, že se na něj hledí, jako by nikdy nevznikl, a nevyvolává právní účinky.
Na co si dát pozor
- Při uzavírání jakéhokoli právního úkonu je nutné dbát na to, aby jeho obsah i účel byly v souladu se zákony a dobrými mravy.
- Pokusy o obcházení zákona mohou vést k neplatnosti celého právního úkonu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 39
Jak soudy aplikují § 39
Soudy nižších stupňů konstatovaly, že i v případě, pokud účelem předmětné smlouvy bylo poškození práv věřitele, nejedná se o smlouvu absolutně neplatnou dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „obč. zák.“ nebo „zákon č. 40/1964 Sb.“), nýbrž o smlouvu relativně neúčinnou dle ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák. Dospěly tak k závěru, že co do částky 9.852.642 Kč (respektive 9.398.892 Kč po provedeném započtení pohledávek) se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu …
Takto (bez požadavku na prokázání následku ve formě skutečného zkrácení některého z dlužníkových věřitelů) byl v soudní praxi ustáleně vykládán i § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, uveřejněný pod číslem 40/2009 Sb. rozh. obč.). Srov. k tomu ostatně i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. srpna 2020, sen. zn. 24 ICdo 20/2019.
Tutu smlouvu soudy vyhodnotily jako neplatnou (podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013), uzavřenou v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 11. 2012 (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), jež zapovídalo dispozice s původním církevním majetkem.
Související
Přišel mi platební rozkaz – co dělat – postup krok za krokem