Stručně: Paragraf 39 zákona č. 40/1964 Sb. říká, že právní úkon je neplatný, pokud jeho obsah nebo účel odporuje zákonu, zákon obchází, nebo se příčí dobrým mravům.
Paragraf 39 zákona č. 40/1964 Sb. říká, že právní úkon je neplatný, pokud jeho obsah nebo účel odporuje zákonu, zákon obchází, nebo se příčí dobrým mravům.
Co to znamená v praxi
Pokud například smlouva obsahuje ujednání, které je v přímém rozporu s platným zákonem (např. zakazuje něco, co zákon povoluje, nebo naopak povoluje něco, co zákon zakazuje), je taková smlouva neplatná.
Právní úkon je neplatný i tehdy, pokud se sice přímo neodchyluje od písmene zákona, ale jeho smyslem je obejít zákonná ustanovení, například za účelem získání neoprávněné výhody.
Neplatný je také právní úkon, který je v rozporu s obecně uznávanými etickými a morálními zásadami společnosti, tedy s dobrými mravy.
Neplatnost právního úkonu znamená, že se na něj hledí, jako by nikdy nevznikl, a nevyvolává právní účinky.
Na co si dát pozor
Při uzavírání jakéhokoli právního úkonu je nutné dbát na to, aby jeho obsah i účel byly v souladu se zákony a dobrými mravy.
Pokusy o obcházení zákona mohou vést k neplatnosti celého právního úkonu.