15 CO 87/2022-153 — Neznámý soud 69

1. Napadeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 20 161,25 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 19 711,25 Kč od [datum] do zaplacení a dále částku 7 500 Kč. Dále soud I. stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 12 196,80 Kč k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Z odůvodnění napadeného usnesení plyne, že žalobkyně se domáhala plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] Tvrdila, že úvěr byl na podkladě smlouvy žalované poskytnut bezhotovostní formou na bankovní účet, pod variabilním symbolem představujícím rodné číslo žalované. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, dostala se do prodlení a na výzvy k plnění nereagovala. Žalovaná se bránila tím, že byla rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 12. 2017, č. j. P 59/2015-2018, který nabyl právní moci dne [datum], omezena ve svéprávnosti mimo jiné tak, že není schopna nakládat samostatně s finančními prostředky v rozsahu nad 500 Kč týdně a není schopna právních jednání v oblasti uzavírání smluv nad hodnotou tohoto plnění. Dále uvedla, že na nátlak své sestry [jméno] [příjmení] si zřídila bankovní účet u [právnická osoba], poskytla jí k němu dispoziční práva a má za to, že se stala obětí podvodu ze strany své sestry stejně jako i v jiných případech. Jako účastnice řízení vypověděla, že úvěrovou smlouvu neuzavřela a úvěr nečerpala. Nečinila žádné operace na účtu u spořitelny, nemá ani platební kartu a veškeré doklady od účtu od jeho založení má v držení její sestra. Soud I. stupně měl za prokázané, že bankovní účet u spořitelny je veden na žalovanou, která je zároveň jediným disponentem. Dále měl za prokázané, že v úvěrové smlouvě je jako úvěrovaná označena žalovaná, že úvěr činil 15 000 Kč a že do 28 dnů měla být zaplacena částka 19 711,25 Kč. Za prokázané měl také to, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti v tvrzeném rozsahu. Tvrzení žalované o podvodném jednání její sestry bylo prokázáno usnesením PČR [obec] ze dne 10. 12. 2021 č. j. KRPS-238977-43/TČ-2021- 010681, z něhož vyplývá, že předmětnou smlouvu uzavřela [jméno] [příjmení] (sestra žalované), která použila veškeré osobní údaje žalované a která úvěrové prostředky zaslané na účet u spořitelny užila pro svou potřebu, čímž způsobila úvěrující společnosti škodu ve výši 15 000 Kč. Stíhání pro tento skutek bylo odloženo jen proto, že trest, který by byl [jméno] [příjmení] uložen, by byl bez významu vedle trestu, který jí byl pro stejnou činnost již uložen (rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 2. 10. 2020 ve věci sp. zn. 3 T 84/2020). Na základě toho soud I. stupně uzavřel, že žalovaná předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru neuzavřela a poskytnuté finanční prostředky z tohoto úvěru nečerpala. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci. 3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která namítla, že jí měla být přisouzena alespoň částka 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% od [datum] do zaplacení za situace, kdy bylo prokázáno, že půjčené prostředky byly poukázány na účet, jehož jedinou majitelkou a disponentkou byla žalovaná. Za nesprávné považovala i rozhodnutí o nákladech řízení, kdy podle jejího názoru mělo být aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. Soud I. stupně nezohlednil, že ke vzniku škodlivého následku přispěla žalovaná tím, že umožnila a usnadnila své sestře [jméno] [příjmení] páchání trestné činnosti a dále to, že nijak nereagovala na předžalobní výzvu žalobkyně. Navrhla proto, aby bylo rozhodnuto ve smyslu podaného odvolání. 4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně i právně správného. Zdůraznila, že je omezena ve svéprávnosti, čehož její sestra opakovaně využila a zneužila k páchání trestné činnosti. Bankovní účet u [právnická osoba] byl zřízen na nátlak sestry žalované, která měla dispoziční práva k tomuto účtu a finanční prostředky použila pro svoji potřebu, takže žalovaná se na úkor žalobce neobohatila. Podle žalované neexistují ani důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, neboť právní zástupce žalobkyně byl včas upozorněn na skutečnosti, které by měly mít vliv na rozhodnutí soudu, tedy na skutečnost, že žalovaná je osobou omezenou ve správnosti a že této situace její sestra zneužila. Stejně je potřeba hodnotit i žalobkyní vytýkané jednání ohledně neplnění povinností před zneužitím osobních dokladů. 5. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, proto odvolací soud věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 věty prvé o. s. ř. v odstavci I. v části výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 15 000 s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení, protože jen v tomto rozsahu byl odvoláním dotčen. Poté dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Žalobkyně ve svém odvolání nijak nezpochybňuje skutkový závěr soudu I. stupně, že předmětnou úvěrovou smlouvu ve skutečnosti neuzavřela žalovaná, ale již výše popsaným podvodným jednáním její sestra. Z hlediska právního tudíž ke vzniku smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vůbec nemohlo dojít (§ 1731 a násl. o. z.) a žalobkyně se nemůže s úspěchem domoci plnění ze smlouvy se všemi sankcemi a smluvenými úroky. Nelze jí pak přisvědčit ani v tom, že jí náleží bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč a zákonný úrok z prodlení jen proto, že tato částka představující poskytnutý úvěr byla poukázána na účet žalované, která byla jeho jedinou majitelkou. Dle provedeného dokazování měla k účtu dispoziční právo i sestra žalované, která tohoto dispozičního práva využila, peníze vybrala a použila pro svou potřebu. Dle § 2291 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Jestliže bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že žalovaná předmětné finanční prostředky nepoužila, nemohla se v tvrzeném rozsahu na úkor žalobkyně obohatit a žalobkyni nenáleží předmětná částka ani z titulu bezdůvodného obohacení a je již nerozhodné, že peníze byly poukázány na účet žalované. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud žalobu v plném rozsahu zamítl. 7. Důvodným neshledává odvolací soud ani odvolání směřující proti výroku o nákladech řízení. Aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. připadá do úvahy jen tehdy, je-li v řízení zjištěna a prokázána existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které je na místě úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení odepřít. Namítá-li žalobkyně, že žalovaná tím, že neochránila své osobní doklady před zneužitím, přispěla k trestné činnosti své sestry, nelze jí přisvědčit. Žalovaná je osobou omezenou ve svéprávnosti v poměrně širokém rozsahu, která k ochraně svých zájmů musí mít opatrovníka. Jako taková je osobou značně zranitelnou, důvěřivou a ovlivnitelnou, jak ostatně plyne z rozsudku, jímž byla její svéprávnost omezena. Nelze proto od ní v žádném případě očekávat takovou míru opatrnosti a obezřetnosti, jakou po ní vyžaduje žalobkyně, navíc za situace, kdy důvěry žalované zneužil její rodinný příslušník. Přestože žalobkyně dále správně namítá, že žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu, neznamená tato skutečnost sama o sobě důvod hodný zvláštního zřetele. Postup žalobkyně v průběhu řízení totiž nasvědčuje tomu, že by ani v takovém případě na svém rozhodnutí podat žalobu, nic nezměnila. Jak plyne z obsahu spisu i po podaném vyjádření žalované a následně po provedeném dokazování uplatňovala svůj nárok beze změny, a přes správné závěry soudu I. stupně přistoupila k podání odvolání s přesvědčením, že jí náleží alespoň část uplatněného nároku. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud neshledal důvod k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. a pokud postupoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů. 8. Z těchto všech důvodů tudíž odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. v přezkoumávaném rozsahu potvrdil, jakož i ve výroku o nákladech řízení. 9. Žalovaná uspěla i v odvolacím řízení, náleží jí proto náhrada nákladů dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady tvoří odměna za 2 úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání) po 1 700 Kč, 2 paušální částky náhrady po 300 Kč, cestové z [obec] do [obec] a zpět ve výši 630 Kč, náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč a DPH 21% ve výši 1 056,30 Kč, celkem 6 086,30 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány ustanoveními § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.