15 Co 192/2024-345 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 41 908,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 9. 2022 do zaplacení, nahradit žalobci náklady řízení ve výši 92 259,40 Kč k rukám jeho právního zástupce a zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady řízení ve výši 4 991 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující škodu na návěsu způsobenou mu žalovaným jako zaměstnancem při dopravní nehodě dne 22. 2. 2022 spočívající v tom, že se před jízdou nedostatečně přesvědčil, že má správně zapojený návěs za nákladním vozidlem, který se odpojil. Naopak žalovaný tvrdil, že se protiprávního jednání nedopustil, neboť tzv. točna k zapojení návěsu byla ve špatném a neudržovaném technickém stavu.3. Soud I. stupně na základě zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl k závěru, že žalovaný jako řidič nákladního vozidla tovární značky Volvo, RZ , SPZ, a návěsu tovární značky Mega, RZ , SPZ, , při plnění své pracovní náplně pro žalobce jako zaměstnavatele dne 22. 2. 2022 způsobil dopravní nehodu v obci , adresa, , když se mu nákladní vozidlo odpojilo, přičemž na návěsu byla způsobena škoda ve výši 41 908,58 Kč. Po právní stránce posuzoval věc podle § 250 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jelikož doznání, že před uskutečněním jízdy provedl nedostatečně kontrolu zapojení návěsu, učinil žalovaný v rámci blokového řízení, bylo na žalobci jakožto zaměstnavateli, aby v souladu s § 250 odst. 3 ZP prokázal zavinění žalovaného. S odkazem na judikaturu soudů (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1144/2014 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3312/16) dospěl soud I. stupně k závěru o potřebě modifikovat rozložení důkazního břemene, neboť žalobce nemůže mít informace k prokázání negativní skutečnosti, že žalovaný připojení jízdní soupravy před započtením jízdy nezkontroloval. Proto byl žalovaný poučen, že je povinen doplnit rozhodné skutečnosti a důkazy k tomu, jak provedl kontrolu připojení připojeného vozidla, žalobce pak byl poučen o povinnosti prokázat zavinění zaměstnance. Dle závěru soudu I. stupně žalobce prokázal, že jízdní souprava byla dne 22. 2. 2022 technicky způsobilá k provozu na pozemních komunikacích, že nákladní vozidlo zn. Volvo RZ , SPZ, , na kterém je umístěna točnice k připojení návěsu, bylo pravidelně servisováno, že točnice podléhala stanovenému mazacímu plánu a pravidelným servisním kontrolám dle pokynů výrobce, že točnice nevykazovala před nehodou ani po nehodě žádnou technikou závadu ani známky mechanického poškození, že dle výpovědí svědků je řidič nákladního vozidla povinen a rovněž schopen rozpoznat a vyzkoušet řádné připojení tahače a návěsu, přičemž tuto povinnost musí plnit před každou jednotlivou jízdou, že žalovaný do dne nehody žalobce neupozornil na jakýkoliv problém s připojováním soupravy, že ke spojení soupravy došlo bezprostředně po nehodě, když s ní byla ihned uskutečněna jízda a že jediný problém s připojením se měl objevit u zkoušky v servisu, což se žalovanému nepodařilo prokázat. Žalobce rovněž informoval písemně žalovaného o požadavku na náhradu škody a rovněž ji s ním projednal, když lhůta jednoho měsíce od zjištění škody je lhůtou pořádkovou. K dopravní nehodě tak nedošlo technickou závadou na vozidle (zaviněním žalobce), přičemž v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný se před uskutečněním jízdy dne 22. 2. 2022 dostatečně přesvědčil, že tahač a návěs jsou řádně spojeny, když si sám bezprostředně po nehodě nebyl jistý, zda kontrolu provedl řádně. Soud I. stupně tak uzavírá, že k dopravní nehodě došlo v důsledku porušení pracovních povinnosti žalovaného, neboť před jízdou dostatečně nezkontroloval řádné zapojení jízdní soupravy, následkem čehož byl vznik škody na návěsu ve vlastnictví žalobce. Proto podané žalobě vyhověl, a to včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zcela úspěšnému žalobci dle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 92 259,40 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 677 Kč, nákladů právního zastoupení za 18 specifikovaných úkonů právní služby a náhrady za znalecký posudek o stavu nákladního a připojeného vozidla před a po dopravní nehodě vyhotovený , tituly před jménem, , Anonymizováno, na základě výzvy soudu ze dne 10. 5.2023 v částce 23 500 Kč. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. žalovanému dále uložil povinnost nahradit náklady státu za svědečné přiznané svědkům , jméno FO, ve výši 1 035 Kč a , jméno FO, ve výši 3 956 Kč.4. Rozsudek v celém rozsahu napadl žalovaný odvoláním. S poukazem na § 250 odst. 3 ZP, podle kterého je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, namítá, že na zaměstnance nelze přenést důkazní břemeno ležící na zaměstnavateli, přičemž soudem I. stupně odkazovaná judikatura nesouvisí se zákoníkem práce. Naopak povinností žalobce bylo prokázat, že točna, která způsobila nehodu, byla plně funkční, což se mu nepodařilo; navíc svévolně a neodborně zmařil možnost provést znalecké zkoumání točny, neboť došlo k jejímu rozebrání a vyčištění. Ve smyslu § 5 o. z. tak namítá neodborný postup žalobce, ve smyslu § 10 o. z. lstivé jednání žalobce a dále poukazuje na možnost sociálně diskriminačního postupu vůči žalovanému. Dále namítá možnou deformaci důkazů při jejich hodnocení soudem I. stupně. Konkrétně poukazuje na výslech policisty , jméno FO, , podle které bylo táhlo točny zatažené, z čehož dovozuje, že nehoda byla způsobena závadou točny, nikoliv nedbalostí žalovaného. Má-li soud I. stupně výpověďmi svědků , jméno FO, a , jméno FO, za prokázané, že bezpečnostní čep neboli západka vyjetý nebyl, namítá žalovaný, že pokud je návěs vypojený, je bezpečnostní čep v jiné pozici než ve chvíli připojení. Soudu I. stupně vytýká, že se bez technických znalostí pouštěl do obdobných úvah. Za spekulaci považuje názor soudu, že žalovaný mohl s táhlem před příjezdem policie manipulovat, neboť to popírá ve své výpovědi i žalobce. Pokud policista jako odborník na řešení dopravních nehod věděl, že k rozpojení soupravy došlo za situace, kdy táhlo točny bylo zatažené a nemohlo tudíž jít o zavinění řidiče, neměl právo řešit věc blokovou pokutou a tento jeho nesprávný postup nelze vykládat v neprospěch žalovaného. S ohledem na ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. nelze považovat doznání žalovaného v blokovém řízení za relevantní důkaz, na němž je možné postavit soudní rozhodnutí. Nesprávné je přitom i zjištění soudu I. stupně, že žalovaný ještě téhož dne 22. 2. 2022 odjel s vozidlem včetně návěsu na opravu do Tábora, což je přímo v rozporu s tvrzením žalobce. Soud I. stupně rovněž pominul, že předmětná točna nebyla řádně servisovaná (překročen byl jak časový interval, tak i hranice ujetí 50 000 km). Den před dopravní nehodou přitom kvalitu spojení přezkoumal i zaměstnanec , jméno FO, , který vůz přeparkoval. Pakliže soud I. stupně odkazuje na výpověď svědka , jméno FO, , ten hovořil o jiné točně (JOST 37), než jaká je na předmětném automobilu (JOSt 40, 42), přičemž točny v rámci zajištění pracují na zcela odlišném principu. Nesouhlasí s názorem soudu, že odlišnost točny namítal po lhůtě, neboť ji zmiňoval již při výslechu svědka , jméno FO, , přičemž námitku týkající se jiné točnice odeslal ihned po uvedeném jednání. Záměnou točen ve výpovědi svědka , jméno FO, se stalo jeho svědectví irelevantním. Žalovaný nesouhlasí ani s hodnocením výpovědi svědka , jméno FO, soudem I. stupně, kdy rozebírá časový sled činností tohoto svědka a dovozuje, že svědek jej mohl vidět a také viděl, jak provádí kontrolu zapojení točny. Zprávou odborného servisu , právnická osoba, žalovaný prokázal, že točna byla ve špatném a neudržovaném technickém stavu, přičemž udržovat návěs i tahač v dobrém technickém stavu je povinností žalobce. Pokud svědek , jméno FO, obsah uvedené zprávy, kterou sám vytvořil, před soudem zlehčoval, nelze vyloučit ovlivnění ze strany jeho zaměstnavatele, pro kterého je žalobce zdrojem nemalých příjmů. Soud (neodborník ve věcech technických) pak nepřezkoumatelně uvedl, že zatvrdlá vazelína smísená s prachem (jak je uvedeno i na faktuře za vyčistění točnice) nemůže způsobit nedostatečné zacvaknutí mechanismu točnice, ačkoliv písemná zpráva svědka , jméno FO, uvádí, že mohla. Žalovaný tak namítá tendenční hodnocení důkazů soudem I. stupně v jeho neprospěch. Jelikož točnici může rozebírat jen specializovaný servis, nemohl žalovaný zjistit závadu spočívající v zatvrdlé vazelíně smísené s prachem. Z toho všeho žalovaný dovozuje, že v řízení nebylo prokázáno jeho zavinění spočívající v tom, že by řádně nezkontroloval řádné zapojení soupravy před jízdou (to v celém řízení nevyslovil ani žalobce), přičemž jeho zavinění nelze vyvodit pouze z blokového řízení; zároveň nelze vylouč