15 Co 24/2026-390 — Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře

1. Napadeným rozsudkem soud I stupně zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitým věcem, a to k pozemku , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , rod. dům. stojící na pozemku , Anonymizováno, , k pozemku , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., jiná st. stojící na pozemku , Anonymizováno, , k pozemkům , Anonymizováno, , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , nemovité věci přikázal do vlastnictví žalované, které uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 1 675 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo.2. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně uvedl, že žalobce se domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a navrhl, aby nemovitosti byly přikázány do jeho vlastnictví. Návrh odůvodnil tím, že se souhlasem žalované v nemovitosti bydlí, opravuje ji, udržuje a rekonstruuje. Dále argumentoval tím, že nemovitost byla pořízena převážně z jeho prostředků, že do nemovitosti investoval a že má dostatek finančních prostředků na výplatu vypořádacího podílu. Žalovaná ve svém vyjádření rovněž projevila o nemovitosti zájem s tím, že má v péči 3 nezletilé děti, že se z domu odstěhovala z důvodu nevhodného chování žalobce a že i ona má dostatek prostředků na výplatu vypořádacího podílu. Dále poukázala na to, že na rozdíl od ní má žalobce možnost bydlet v nemovitostech, které má ve výlučném vlastnictví.3. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že předmětné nemovitosti nelze jako jeden polohový a funkční celek reálně rozdělit, což účastníci nezpochybňovali s tím, že o reálné rozdělení nemovitostí ani nemají zájem. Při rozhodnutí o tom, kterému z účastníků nemovitosti za přiměřenou náhradu přikázat, okresní soud nemohl vzít do úvahy hledisko velikosti podílů, protože podíly účastníků jsou stejné a ani způsob nabytí vlastnického práva, jelikož u obou účastníků je nabývacím titulem kupní smlouva. Pokud žalobce ve svůj prospěch argumentoval vynaložením nákladů na údržbu a rekonstrukci nemovitostí, uplatnil proti žalované samostatný nárok na zaplacení jedné poloviny zhodnocení domu čp, Anonymizováno, , který doložil úvěrovou smlouvou ze dne , datum, na částku 1 000 000 Kč, různými nákupními doklady, fakturami, apod. Ohledně tohoto nároku žalobce účastníci uzavřeli smír, v němž se žalovaná zavázala zaplatit žalobci částku 290 000 Kč. Tím byla podle soudu sporná otázka týkající se zhodnocení nemovitosti vyřešena a a tak zhodnocení domu nelze považovat za hlavní kritérium pro přikázání nemovitostí do vlastnictví žalobce. V této souvislosti okresní soud zmínil, že účastníci do roku 2024 žili v družském poměru, pečovali o společnou domácnost a o tři děti a nepochybně se dle svých možností a schopností podíleli i na údržbě a rekonstrukci v rámci jimi vedené společné domácnosti. Za důležité pro rozhodnutí ve věci považoval zjištění, k jakému účelu mají nemovitosti sloužit, který z účastníků ji lépe využije, a na straně kterého z účastníků je naléhavější potřeba nemovitost užívat. Na základě provedených důkazů konstatoval, že oba účastníci užívali nemovitosti do září 2024, kdy se žalovaná po rozpadu družského vztahu a pro neshody účastníků odstěhovala k rodičům, avšak i nadále nemovitosti několikrát týdně navštěvovala z důvodu chovu slepic a ovcí v ovocném sadu. V domě čp. , Anonymizováno, bydlela ještě od listopadu 2024 do ledna 2025, kdy byl žalobce ve Vietnamu. Žádný z účastníků po rozchodu nedal najevo, že by neměl o užívání nemovitostí zájem, a společnému užívání bránily vyhrocené vztahy účastníků vyplývající z opatrovnického rozhodnutí, jímž byly děti účastníků svěřeny do péče žalované a dále z rozhodnutí Městského úřadu , adresa, , oddělení přestupků, ze dne 7.10.2024, č.j. , Anonymizováno, /, č. účtu, /, Anonymizováno, , kterým byla žalobci uložena pokuta za přestupek proti občanskému soužití, kterého se dopustil 24.3.2024 na narozeninové oslavě své dcery tím, že po žalované hodil věci a nadával jí. Nyní nemovitosti užívá žalobce a žalovaná bydlí v podnájmu ve , Anonymizováno, v bytě o velikosti 1+kk, kde platí podnájemné 10 900 Kč, záloha na služby 2 000 Kč, poplatek za 2 psy 2 000 Kč a elektřinu 1 000 Kč, celkem 15 900 Kč. Oproti tomu žalobce v domě hradí jen nezbytné náklady. Žalovaná nevlastní jinou nemovitost, proto chce bydlet ve , Anonymizováno, , kde děti měly domov. Finanční poměry žalovaná doložila smlouvami a výplatními páskami, z nichž vyplynulo, že ze zaměstnaneckých poměrů má příjem cca 36 000 Kč a z podnikatelské činnosti cca 60-65 000 Kč ročně Dále dostává výživné v celkové výši 11 000 Kč. Žalobce od roku 2024 nepracuje, nemá žádný příjem, žije z dědictví získaného po otci v roce 2022, platí si zdravotní a sociální pojištění, a hodně cestuje (v průběhu řízení byl od 11/ 2024 do 1/2025 ve Vietnamu a od 7/2025 do 8/2025 v Thajsku). Dle údajů z katastru nemovitostí žalobce vlastní rodinný dům čp. , Anonymizováno, , který dle jeho tvrzení byl postaven rodiči před 20 lety, má finančně neefektivní vytápění na lehké topné oleje a zřícené přístupové schodiště. Tento dům žalobce aktuálně nabízí prostřednictvím realitní kanceláře k prodeji za 5 850 000 Kč. Dále žalobce vlastní jednu ideální šestinu domu č.p. , Anonymizováno, , kde se nachází byty a kanceláře, a hospodaření s domem má na starosti jeho matka, která si ponechává veškeré příjmy z pronájmu a zajišťuje údržbu. V době, kdy žalobce vypovídal (8. 9. 2025) byl jeden byt volný, následně žalobce doložil obsazenost všech 5ti nebytových prostor a všech 3 bytů. Po otci žalobce zdědil dům čp. , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, , který prodal v roce 2024 za částku 4 350 000 Kč, z níž část použil na úhradu hypotečního úvěru. Na rozdíl od žalované má tedy žalobce možnost okamžitě bydlet po odpovídající úpravě schodiště a způsobu vytápění v domě čp. , Anonymizováno, , nebo v kterémkoli bytě v domě čp. , Anonymizováno, po ukončení některého nájmu pro potřeby spoluvlastníka (užívání jednoho bytu by přitom nepřesáhlo míru spoluvlastnického podílu žalobce a ani nijak výrazně nesnížilo příjmy z nájmů). Protože žalovaná jinou možnost bydlení nemá a má v péči 3 děti, které až do roku 2024 ve Vyklanticích vyrůstaly, soud I. stupně, i s ohledem na její celkové poměry, uzavřel, že je na místě nemovitosti přikázat do vlastnictví žalované, která zároveň prokázala, že dosahuje příjmu ve výši cca 40 000 Kč měsíčně, a že ke dni 9. 10. 2025 měla na svém účtu částku 2 102 098,55 Kč, z toho 600 000 Kč představuje dar od matky a 1 500 000 Kč úvěr poskytnutý , právnická osoba, . Námitku žalobce zpochybňující platnost úvěrové smlouvy soud I. stupně odmítl s tím, že žalovaná má takové příjmy, které jí umožňují úvěr splácet a s tím, že k posuzování neplatnosti smlouvy by mohlo dojít až v případě sporu mezi bankou a žalovanou dlužnicí a na žalobce by to nemělo žádný vliv. Výše vypořádacího podílu v částce 1 675 000 Kč vyplynula ze znaleckého posudku č. , č. účtu, ze dne 12. 5. 2025 znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , proti němuž nezazněly žádné námitky. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož jde o řízení iudicii duplicis a účastníci v něm mají stejný úspěch. Ohledně řízení o zaplacení částky 385 000 Kč s příslušenstvím soud o nákladech řízení rozhodl ve smyslu § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že na ně žádný z účastníků nemá právo.4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Poukázal na to, že ve svém podání ze dne 8. 10. 2025 k úvěru poskytnutému žalované (z hlediska posouzení úvěruschopnosti bankou) navrhoval řadu důkazů, protože sama žalovaná vypověděla, že nemá žádné finanční úspory a disponuje poměrně nízkým příjem. Je tedy otázkou, zda je úvěrová smlouva platná, čímž by se měl soud zabývat z úřední povinnosti. Neplatnost úvěrové smlouvy by pro žalovanou znamenala, že by musela půjčené finanční prostředky vrátit a neměla by tak dostatek finančních prostředků na vyplacení žalobce (popř. by soud alespoň nesměl k uvedeným prostředkům žalované přihlížet, neboť z její strany by se jednalo o bezdůvodné obohacení). Pokud soud I. stupně navržené důkazy neprovedl, neúplně zjistil skutkový stav ohledně solventnosti žalované. To se týká i důkazů, které žalobce navrhoval k prokázání svého tvrzení, že se podílel na pořízení předmětných nemovitostí podstatně vyšší částkou než žalovaná; z celkové ceny na pořízení předmětných nemovitostí ve výši 1 000 000 Kč žalobce uhradil 640 000 Kč a žalovaná pouze 360 000 Kč. Uvedená skutečnost je podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jedním z významných kritérií při úvahách soudu při přikázání věci do výlučného vlastnictví. Dále namítal, že navrhoval důkazy ke svému tvrzení, že vynaložil nemalé výdaje na zpracování projektové dokumentace k ohlášení stavby včetně inženýringu, kterou zpracoval pan , tituly před jménem,