54 CO 159/2022-250 — Neznámý soud 58

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl návrh na zřízení věcného břemene odpovídajícího služebnosti práva nezbytné cesty vlastníků pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je budova s číslem evidenčním 1, stavba pro rodinnou rekreaci, a pozemků p. [číslo] v obci [obec], v k. ú. [ulice] [obec] (dále též jen„ panující pozemky“ či„ nemovité věci žalobců“, nebo jen„ chata“) přes pozemky p. [číslo] v obci [obec], v k. ú. [ulice] [obec] (dále též jen„ služebné“ nebo„ zatížené pozemky“ či„ pozemky žalovaných“). O nákladech řízení rozhodl výroky II. a III. téhož rozsudku tak, že žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 1) částku 26 299 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] a žalovanému 2) částku 16 940 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], v obou případech vždy do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Zamítavé rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § [číslo] a § 1032 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), tím, že nejsou naplněny podmínky pro rozhodnutí o nezbytné cestě, neboť žalobci svoje nemovité věci v současné době řádně užívají a hospodaří s nimi, když mají možnost přijíždět a přicházet k panujícím nemovitým věcem z obou stran (jak po, tak i proti směru toku) po pravém břehu řeky [obec] (konkrétně přes pozemky p. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], případně i přes další pozemky na pravém břehu řeky) a pro případ„ rozbahnění“ stávajícího žalobci užívaného přístupu není nezbytné parkovat vždy poblíž chaty, neboť lze v obci [obec] zaparkovat na různých místech okolo silnice [číslo] nebo na návsi a k chatě dojít po pravém břehu řeky [obec] pěšky. 3. Vyšel přitom ze zjištění, že v případě panujících nemovitých věcí se nejedná o trvalé bydlení žalobců, ale pouze o rekreační objekt. Poukázal přitom na sdělení samotných žalobců o tom, že chatu užívají zejména v letních měsících a o víkendech, umožňuje-li to počasí a teplotní podmínky. Přístup přes lávku přes řeku Bobrůvku v době zvýšené hladiny řeky a v době, kdy prší, nepovažoval soud prvního stupně za bezpečnější, než chůzi po rozmáčených pozemcích na pravém břehu řeky. Situaci s rozlitím řeky současně označil za spíše výjimečnou. Tak jako tak připomněl (jak na to poukazovali samotní žalobci), že rekreační chata se nachází v záplavové oblasti, a je třeba ji i s přihlédnutím k tomu užívat. 4. Byť tedy žalobci prokázali, že jsou oprávněni užívat lávku přes řeku Bobrůvku, neshledal soud prvního stupně pozemky žalovaných vhodnými pro zřízení práva nezbytné cesty ani s ohledem na skutečnost, že se v minulosti přes tyto pozemky žalobci k panujícím nemovitým věcem dostávali. Připomněl, že to, co označují žalobci jako cestu„ historickou“, vzniklo v podobě nákresu a faktického užívání v období minulého režimu, kdy soukromé vlastnictví nepožívalo nijak zásadní ochrany. Možnost průchodu přes zatížené pozemky byla v minulosti pouhou výprosou, kterou lze kdykoliv odvolat. Za nejpřirozenější přístup k chatě tak soud prvního stupně považoval v podstatě obě cesty podél řeky [obec] přes pozemky nacházející se na jejím pravém břehu, kde dochází k mnohem menšímu zatížení vlastníků pozemků, neboť se tam polní cesty již fakticky nachází a jsou i užívány. Naproti tomu zatížené pozemky slouží k podnikání, manipulaci s materiálem a případnou cestou pro žalobce by byli žalovaní více omezeni, než vlastníci pozemků na pravém břehu řeky. 5. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání žalobci. Navrhli, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V důvodech odvolání sice připustili, že toho času ke svým nemovitým věcem po pravém břehu řeky skutečně přistupují, nicméně tento jejich přístup vlastníci pozemků dočasně trpí a již dnes si občas některý z nich na průchod přes pozemky stěžuje. Je tomu tak proto, že jim nesvědčí žádný právní titul k užívání jakéhokoliv pozemku na pravém břehu řeky [obec] a že tudíž nemají zajištěnou možnost přístupu k panujícím pozemkům z této strany řeky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2854/2010). 6. Ohradili se proti závěru, že přístup po pravém břehu řeky [obec] jim umožňuje panující nemovité věci užívat v dostatečném rozsahu, byť se jedná o objekt určený pouze k rekreaci. V souvislosti s tím připomněli, že z vlastnictví neplynou jen práva, ale též povinnosti (srov. čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jež byla vyhlášena usnesením předsednictva [obec] národní rady ze dne [datum] za součást ústavního pořádku České republiky a byla publikována pod [číslo] Sb., (dále též jen„ LZPS“)). Vlastnictví nemovitých věcí totiž s sebou nese i nutnost provádění pravidelné údržby a oprav, včetně přípravy na nepřízeň počasí (zpravidla na zimní měsíce). Obzvláště pak při nepřízni počasí by měli mít možnost zasáhnout na panujících pozemcích, aby mohli předcházet případným škodám, ať už na jejich, či okolním, majetku. 7. Že přes pozemky na pravém břehu řeky [obec] není objektivně možný celoroční přístup k pozemkům žalobců (kvůli srážkám dešťového i sněhového charakteru a následným povodním), připustil i soud prvního stupně. Pozemky žalovaných tímto„ neduhem“ netrpí. Všechny pozemky na pravém břehu řeky přitom představují zemědělskou půdu a jako takové jsou rovněž k podnikatelské činnosti užívány. Závěr nalézacího soudu o tom, že nejvhodnější cesta vede přes pozemky na pravém břehu řeky, pak v konečném důsledku znamená, že nejvhodnější cesta k panujícím nemovitým věcem je objektivně uživatelná jen v období sucha. Takový závěr je dle odvolatelů neudržitelný a nesprávný. Pokud by totiž mělo platit, že musí strpět a akceptovat pouze omezenou možnost přístupu k panujícím nemovitým věcem, pak by to povahově znamenalo, že musí očekávat, že na jejich straně v budoucnu alespoň potenciálně dojde buďto k újmě, nebo k odpovědnosti za újmu způsobenou třetím osobám. Žalobci se navíc ve smlouvě s Povodím Moravy, s. p., kterou bylo založeno jejich právo k užívání lávky přes řeku Bobrůvku, zavázali udržovat lávku i koryto toku pod lávkou. Uzavřel-li soud prvního stupně, že zřízené právo přístupu přes lávku nezajišťuje možnost průjezdu, pak podotkli, že dle čl. II, odst. 2, druhé odrážky smlouvy s Povodím Moravy, s. p., bylo právo zřízeno v rozsahu § 1276 o. z., které zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly. V souvislosti s tím podotkli, že jsou připraveni lávku i rozšířit tak, aby se po ní dalo i projíždět automobilem. 8. Soud prvního stupně tedy podle jejich názoru nesprávně vyložil podmínku řádného hospodaření dle ust. § 1029 odst. 1 o. z. Nesprávně ji zredukoval na užívací právo, naopak nezohlednil imanentně spjaté povinnosti vlastníka nemovité věci. Nesprávně uzavřel, že nejvhodnější cesta má být ta, která umožňuje jen výrazně omezenou skutečnou možnost přístupu k panujícím pozemkům, a naopak zamítl žalobu na zřízení nezbytné cesty přes pozemky, které přístup k chatě i za nepříznivého počasí umožňují. 9. Právní závěry vyjádřené v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 13 Co 315/2015, na který soud prvního stupně odkázal, považují odvolatelé za nepoužitelný v pojednávaném případě, neboť řeší otázku užívání jednoduchého přírodního přístřešku mimo podmínky moderní společnosti. Chata na panujících pozemcích však není„ přírodním bydlením skautského typu“; navíc byla a má být pravidelně užívaná a až do roku 2019 byla celoročně přístupná. Závěr soudu prvního stupně o tom, že přístup k panujícím pozemkům vznikl za doby minulého režimu, podle odvolatelů vyvrací archivní mapa z roku [číslo], na níž je lávka přes Bobrůvku spojující pozemky žalobců s pozemkem parc. [číslo] jednoznačně zobrazena. 10. Odvolatelé naopak opakovaně odkázali na právní závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5917/2017, ve kterém Nejvyšší soud potvrdil závěry odvolacího soudu, podle kterých právě v případě, kdy se nejedná o stavbu určenou k trvalému bydlení, lze za přiměřené považovat zřízení práva nezbytné cesty v podobě práva průchodu bez omezení a práva průjezdu s časovým omezením. Závěr soudu prvního stupně o tom, že chatu užívají zejména v letních měsících a o víkendech, umožňuje-li to počasí, byl vytržený z kontextu ucelených skutkových tvrzení o tom, že panující nemovité věci jsou takto užívány právě proto, že v současné době žalovaní celoroční přístup k chatě neumožňují. 11. Případnou cestu k panujícím pozemkům přes pozemky nacházející se na pravém břehu řeky [obec] odvolatelé opakovaně označili nejen za cestu horší kvality, nýbrž za cestu, která je často cestou nesjízdnou, neschůdnou a tudíž i nepoužitelnou kvůli klimatickým podmínkám v místě a s tím souvisejícím podmáčením (či dokonce zatopením) celého pravého břehu řeky [obec]. V souvislosti s tím namítli, že závěry soudu prvního stupně jsou rozporné potud, že na jednu stranu považují za vhodnější přístup k panujícím pozemkům po pravém břehu řeky [obec], na druhou stranu připouští, že v případě oh