72 CO 117/2022-202 — Neznámý soud 58

1. Soud prvního stupně výše označeným rozsudkem, jeho výrokem I., zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni a) částku 57 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 600 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni b) částku 22 527,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 527,21 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně b) domáhala po žalované zaplacení částky 7 529,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 529,79 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem IV. zavázal žalobkyni b) zaplatit žalované částku 115 138,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 115 138,06 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem V. zamítl vzájemný návrh žalované v části, jíž se žalovaná domáhala po žalobkyni a) zaplacení společně a nerozdílně s žalobkyní b) částky 125 013 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 125 013 Kč od [datum] do zaplacení a v části, jíž se žalovaná domáhala po žalobkyni b) zaplacení částky 9 874,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 125 013 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 874,94 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem VI. zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení za žalobu částku 16 694 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky. Výrokem VII. zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení za žalobu částku 5 716 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky. Výrokem VIII. zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh částku 23 604 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky. Výrokem IX. zavázal žalobkyni b) zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh částku 34 859 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta. Výrokem X. zavázal žalobkyni b) zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech státu částku 6 403 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a konečně výrokem XI. zavázal žalovanou zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech státu částku 557 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Výrok I. rozsudku odůvodnil tím, že mezi žalobkyní a) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byla bytová jednotka [číslo] v domě [adresa] na pozemku par. [číslo] nacházející se v katastrálním území a obci [obec] (dále též jen„ předmětný byt“). Žalobkyně a) namítla neplatnost smlouvy z důvodu, že smlouva odporuje smyslu a účelu zákona. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky dospěl k závěru, že prostory, jež užívá oprávněná osoba z titulu práva odpovídajícího věcnému břemeni, nemohou být za jeho trvání vlastníkem, jehož věcné břemeno omezuje, platně přenechány nájemní smlouvou do užívání, byť by šlo o smlouvu uzavřenou s nositelem práva odpovídajícího věcnému břemeni. V tomto případě je žalobkyně b) oprávněnou z věcného břemene vztahujícího se k celému bytu, tudíž žalovaná a žalobkyně a) jako spoluvlastníci tohoto bytu nemohly platně uzavřít nájemní smlouvu. Žalobkyně a) navíc předmětný byt vůbec neužívala, ani užívat nehodlala, jeho jediným faktickým uživatelem byla žalobkyně b). Proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni a) částku 57 600 Kč, kterou žalobkyně a) prokazatelně žalované uhradila z titulu neplatné nájemní smlouvy, jež představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně a), a to spolu se zákonnými úroky z prodlení. 3. Nárok žalobkyně b) uplatněný proti žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku jejích úhrad do fondu oprav za předmětný byt byl prvostupňovým soudem shledán zčásti důvodným. Věcné břemeno vzniklo v roce 2003, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., proto na posouzení povinnosti oprávněného z věcného břemeno nést přiměřené náklady na zachování a opravy předmětného bytu soud aplikoval právě tento zákon. Pro posouzení bezdůvodného obohacení aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), jelikož žalobkyně b) požadovala vydat bezdůvodné obohacení vzniklé až za jeho účinnosti. Za nesporné vzal, že po celé rozhodné období (prosinec 2016 až únor 2020) užívala předmětný byt pouze žalobkyně b), tedy žádný ze spoluvlastníků bytu jej s ní neužíval. Současně však s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že i v případě sjednání věcného břemene jako bezúplatného tak, jako tomu bylo v daném případě, má i oprávněný z věcného břemene, tj. žalobkyně b), povinnost nést přiměřené náklady na zachování a opravu nemovitosti, kterou užívá. Neztotožnil se však s požadavkem žalobkyně b) na úhradu 1/3 těchto nákladů po žalované v době, kdy byla spoluvlastníkem předmětného bytu v poměru 1/3 ve vztahu k celku a na úhradu 2/3 těchto nákladů v době, kdy byla 2/3 spoluvlastníkem, jelikož by ve spojení s povinností žalobkyně a) jakožto 1/3 spoluvlastnice (a dříve i povinností [jméno] [příjmení] jako 1/3 spoluvlastníka) byly všechny náklady na zachování a opravu bytu pokryty pouze spoluvlastníky a žalobkyně b) jako oprávněná z věcného břemene by se na úhradě nepodílela. Za správné a výkladu pojmu přiměřenost shledal, aby na každou jednu třetinu spoluvlastnického podílu připadla povinnost každého spoluvlastníka podílet se na úhradě nákladů ¼ a rovněž i žalobkyně b) jako oprávněná z věcného břemene ¼. Za období od prosince 2016 do [datum], kdy spoluvlastnický podíl žalované činil 1/3, měli jak každý ze spoluvlastníků, jimiž byli žalobkyně a), žalovaný a [příjmení] [příjmení], tak i žalobkyně b) povinnost přispívat do fondu oprav jednou čtvrtinou z dříve předepsané a žalobkyní b) požadované částky 1 255 Kč a za období od [datum] do konce února 2020, kdy spoluvlastnický podíl žalované činil 2/3, měla žalovaná hradit do fondu 2/4, žalobkyně a) ¼ a žalobkyně b) rovněž ¼. Za žalované období měla žalovaná celkově uhradit částku 22 527,21 Kč. Jelikož se žalovaná o tuto částku obohatila na úkor žalobkyně b), která hradila do fondu plnou předepsanou částku, zavázal žalovanou výrokem II. k úhradě posledně uvedené částky s příslušenstvím. Ve zbývající části nárok žalobkyně b), jež se rovněž měla podílet na úhradách, výrokem III. jako nedůvodný zamítl. 4. Za částečně důvodný shledal prvostupňový soud nárok žalované na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní b/ uplatněný vzájemným návrhem, jímž se domáhala zaplacení částky 125 013 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení vzniklé v důsledku nemožnosti spoluužívat se žalobkyní b) předmětný byt v období od [datum] do [datum]. Výkladu podrobil zejména dědickou dohodu uzavřenou mezi žalobkyní b), její dcerou žalobkyní a) a jejími syny, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v rámci dědického řízení po [jméno] [příjmení] st. Na základě ní se každé z dětí stalo 1/3 spoluvlastníkem předmětného bytu s povinností plnit a trpět věcné právo, které nabyla žalobkyně b), mající povahu věcného břemene, které přechází s vlastnictvím věci na dalšího nabyvatele a spočívající v doživotním a bezplatném spoluužívání předmětného bytu. Z formulace je zřejmé, že úmyslem účastníků dědického řízení bylo zřídit věcné břemeno spoluužívání, nic jim nebránilo sjednat jej jako užívání výlučné nebo spoluužívání svědčící konkrétním osobám, což neučinili ani dodatečně. Právo spoluužívání přešlo na žalovanou, která se stala spoluvlastníkem předmětného bytu. Lze mít důvodně za to, že se žalovaná rozhodla nabýt spoluvlastnické podíly právě proto, že zde existovala možnost jeho spoluužívání. Jiný výklad by byl v rozporu s principy právní jistoty a předvídatelnosti. Proto nepovažoval požadavek žalované na umožnění spoluužívání předmětného bytu, resp. na vydání bezdůvodného obohacení za nemožnost byt spoluužívat, za porušující dobré mravy. Újmu žalované soud kvantifikoval ušlým nájemným, které žalovaná mohla získat pronájmem předmětného bytu, resp. její ideální části odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu, výši nájemného zjistil soudem ustanovený znalec. Ta byla vyšší než žalobní požadavek žalované, jíž přiznal 115 138,06 Kč s příslušenstvím (výrok IV.). 5. Pokud nároku nevyhověl zcela, bylo tomu proto, že shledal částečně důvodnou námitku promlčení vznesenou žalobkyní b). Počátek běhu promlčecí lhůty nastal nejpozději dne [datum], od kdy žalovaná měla vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání, podání vzájemného návrhu došlo dne [datum], nárok je tak při aplikaci § 629 o. z. promlčen za období od [datum] do [datum]. V této části odpovídající požadavku na zaplacení částky 9 874,94 Kč s příslušnými úroky z prodlení žalobu zamítl, stejně jako celý uplatněný nárok vznesený proti žalobkyni a), která před