72 CO 2/2022-396 — Neznámý soud 58

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou výše uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., rozhodl tak, že se nahrazuje projev vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků ve znění: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ [číslo], se sídlem [adresa] (dále jen„ převodce“) a [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa] (dále jen„ nabyvatel“) uzavírají podle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), tuto Smlouvu o převodu pozemků: I. Česká republika – Státní pozemková úřad jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen„ pozemky“): parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, [stát. instituce]. II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č.j. PÚ 803/91/3, ze dne 3.1.2001, rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a rozhodnutí Státního pozemkové úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, č.j. P a hlavní město Praha, č.j. PÚ 803/91/6, zn. SPÚ [číslo] 2017, ze dne [datum] a rozhodnutí Státního pozemkové úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, č.j. PÚ 803/91/8, zn. SPÚ [číslo] 2017, ze dne [datum]. III. Na uspokojení nároku nabyvatele podle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatel je přijímá do svého výlučného vlastnictví. IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: Nabyvatel: Česká republika – Státní pozemkový úřad [jméno] [příjmení] Výrokem II. zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 105 581,33 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Prvostupňový soud vzal za nesporné, že žalobkyně je osobou oprávněnou dle ustanovení § 4 zákona o půdě, a že jí vznikl nárok na bezúplatné vydání pozemků podle ustanovení § 11 zákona o půdě na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č. j. PÚ 803/91/3, ze dne 3. 1. 2001, rozhodnutí Státního pozemkové úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, č. j. PÚ 803/91/6, zn. SPÚ [číslo] 2017, ze dne [datum] a rozhodnutí Státního pozemkové úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, č. j. PÚ 803/91/8, zn. SPÚ [číslo] 2017, ze dne [datum], že hodnota náhradních pozemků podle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] činí 355 878,55 Kč, nespornou byla i vhodnost vydání pozemků, o které žalovaná žádá, s výjimkou pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec]. Spornou zůstala dále otázka, zda byl přístup žalovaného při vydávání náhradních pozemků liknavý, jakož i výše dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně, které podle žalobkyně činí za pozemek v k. ú. [část obce] 2 875 500 Kč, za pozemek v Dáblicích 244 750 Kč a za pozemek v [část obce] 124 000 Kč, podle žalovaného restituční nárok žalobkyně činil ke dni [datum] 65 884,32 Kč, po přepočtech ke dni [datum] činil 506 298,58 Kč a ke dni [datum] činil 828 245, 45 Kč. Za potřebné nepovažoval zjišťovat přesnou výši restitučního nároku žalobkyně, protože cena náhradních pozemků dle posudku Ing. [příjmení] nedosahuje ani při zohlednění hodnoty již soudně přiznaných náhradních pozemků (rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 26. 3. 2021, č. j. 1 C 122/2018-667, v hodnotě 109 154,30 Kč a rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 8. 2021, č. j. 30 C 304/2020-264, v hodnotě 73 953,20 Kč) žalovaným v tomto řízení uznanou výši restitučního nároku. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru o liknavosti žalovaného při uspokojování nároku, jež je dána tím, že žalovaný přes aktivní účast žalobkyně ve veřejných nabídkách ztěžoval její postup právě oním nesprávným včasným oceněním restitučního nároku, které několikanásobně převyšuje ocenění původní a které žalobkyni znemožnilo se plnohodnotně veřejných nabídek účastnit; po právu proto požaduje převod jiných pozemků ve vlastnictví žalovaného. Konečně dospěl i k závěru o vhodnosti vydání všech požadovaných pozemků, tj. včetně výše označených pěti sporných, neboť tyto pozemky nejsou z převodu vyloučeny podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona o státním pozemkovém úřadu či § 11 zákona o půdě. Zohlednil přitom judikaturu Nejvyššího soudu České republiky shrnutou v jeho rozsudku ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2249/2018. Svůj závěr opřel o vyjádření a sdělení [územní celek] a telefonické sdělení Ing. [příjmení], vedoucí stavebního odboru [územní celek], podle nichž p. [číslo] jsou v koridoru územní rezervy pro vysokorychlostní trať, má se teprve prověřit jeho využití, pozemek [parcelní číslo] se nachází v těsné blízkosti komunikace, mohl by být využit k jejímu rozšíření, pozemek [parcelní číslo] se nachází blízko plánovaného obchvatu města a mohl by být využit k vypořádání pozemků pro tuto stavbu, pozemek [parcelní číslo] se nachází v těsné blízkosti průmyslové zóny města, město má zájem o nabytí těchto pozemků do svého vlastnictví a převod označených pozemků pokládá za nevhodný. Nákladový výrok odráží úspěch žalobkyně a neúspěch žalovaného ve sporu. 3. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. S odkazem na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu uvedl, že doktrína i soudní praxe již dlouhou dobu za podmínku úspěšnosti návrhu na nahrazení projevu vůle k převodu náhradního pozemku nenabídnutého ve veřejné nabídce vyžaduje existenci a prokázání konkrétního projevu liknavosti či svévole žalovaného vůči oprávněné osobě trvajícího i v době uplatnění nároku, který musí být natolik intenzivní, aby oprávněná osoba ani při svém aktivním přístupu nemohla svůj restituční nárok uspokojit. Liknavost nebyla v daném případě prokázána, tu nelze dovozovat z délky samotného trvání řízení, jež se vztahuje ke druhé fázi, tj. kdy je po vydání rozhodnutí o existenci restitučního nároku ve správním řízení rozhodováno o vydání či nevydání náhradních pozemků. Závěr o liknavosti nelze činit ani na základě tvrzení o nedostatečné nabídce pozemků, nadto žalovaný již v minulosti poukázal na skutečnost, že od [datum] do [datum] byly z jeho strany uskutečňovány veřejné nabídky pozemků v ceně do 65 800 Kč. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že žalovaný odmítá přecenit její restituční nárok, jelikož žalovaný po podání žádosti žalobkyně o přecenění restitučního nároku tuto vyhodnotil a u jednoho z odňatých pozemků jeho hodnotu přecenil jako pozemek stavební. Soudu prvního stupně vytkl, že nepostavil najisto otázku výše restitučního nároku žalobkyně a přesto rozhodl o vydání náhradních pozemků, pročež setrval na důkazním návrhu na provedení znaleckých posudků ke zjištění jeho výše. Konečně namítl, že nedošlo k prověření a vyhodnocení překážek pro vydání pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec], když se soud prvního stupně spokojil se zprávou obce z roku 2018 a odmítl provést aktuální dotaz na obec. Nebylo ani řádně odůvodněno, na základě jakých skutečností soud došel k názoru, že tyto vydání pozemků nebrání. Navrhl změnit napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá, případně jej zrušit a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že soud prvního stupně shledal liknavost především v nesprávném ocenění restitučního nároku, nikoli na základě prodlení žalovaného. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1875/2020, uvedl, že ve spojení s dalšími skutečnostmi může i délka restitučního řízení představovat liknavost a svévoli žalovaného. Označeným rozhodnutím byla překonána judikatura zmiňovaná žalovaným v odvolání. Soud prvního stupně nedovodil liknavost ani z nedostatečné kvality a kvantity veřejných nabídek, ale z toho, že se jich žalobkyně nemohla účastnit z důvodu nesprávně oceněného restitučního nároku, nicméně přesto dle judikatury Nejvyššího soudu (mj. sp. zn. 28 Cdo 1361/2020) platí, že veřejné nabídky i v současnosti postrádají kvalitativní a kvantitativní parametry. Podrobně poukázala na judikaturu odvolacích a Nejvyššího soudu při posuzování liknavosti žalovaného právě pro nesprávné ocenění restitučního nároku oprávněných osob, a to včetně paralelně probíhajících řízení v prvním stupni před Okresními soudy v Pelhřimově a [obec]. Dále uvedla, že judikatura z hlediska dovození liknavosti nepomíjí ani zohlednění délky řízení trvající před správním úřadem právě ve spojení s nesprávným oceněním nároků. K námitce nezjištění přesné výše restitučního nároku žalobkyně se v paralelně probíhajícím řízení již vyjadřoval Nejvyšší soud, který otázku výše nároku a hodnoty požadovaného pozemku považoval za předběžnou, která by mohla mít význam pouze v případě sporu o určení výše restitučního nárok