16 C 19/2021-89 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal podle části páté občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) projednání věci rozhodnuté [správní orgán] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] (dále jen správní orgán) dne 24. 2. 2021 pod č. j. 138047/2014/514365 R1802/RR2712, SPU 064394/2021/114/. Tímto rozhodnutím správní orgán nevydal žalobci mimo jiné pozemek p. č. [číslo] v [katastrální uzemí] s odůvodněním, že je tento pozemek veden v katastru nemovitostí jako ostatní komunikace, je zastavěn asfaltovou plochou místní komunikace, která dle sdělení [územní celek] slouží jako přístup k rodinným domům a k občanské vybavenosti, tj. ke kostelu za hřbitovem, dále je pozemek dotčen kanalizací, kde jsou nové asfaltové povrchy, které financovala obec, je tedy naplněn výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ ZMV“). 2. Žalobce v žalobě uvedl, že má za to, že správní orgán nerozhodl správně, když uzavřel, že předmětný pozemek nelze vydat, neboť slouží jako přístup k rodinným domům a k občanské vybavenosti, tj. ke kostelu za hřbitovem, dále je pozemek dotčen kanalizací, kde jsou nové asfaltové povrchy, které financovala obec. Žalobce namítá, že si správní orgán neopatřil všechny potřebné podklady a učinil tak zcela zásadní nesprávný úsudek, a to zejména v charakteru vlastnického práva dalšího účastníka, žalobce jako oprávněné osoby a dále v možnostech přístupu žalobce na lesní pozemky pro účely jejich obhospodařování. Sporný pozemek je jedinou možnou přístupovou cestou na lesní pozemky žalobce. Dále uvedl, že pokud sporný pozemek zůstane ve vlastnictví dalšího účastníka, bude se jednat pouze o vlastnictví formální, další účastník sporný pozemek nepotřebuje a nebude se o něj tedy starat. Naopak žalobce má zájem na tom, aby přístupová cesta sloužící svozu dříví a dopravě osob a materiálu byla udržovaná. Žalobce má za to, že přístup k nemovitostem jiných vlastníků není výlukovým důvodem ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) ZMV, neboť podle § 5 ZMV by sporný pozemek musel být poté, kdy se stal předmětem majetkové křivdy zastavěn stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání, byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána. Nevydání tohoto pozemku se žalobci jeví jako zbytečná obstrukce bránící řádnému využívání jeho historického knihovního majetku, který mu již byl vydán. Proto navrhl, aby soud nahradil rozhodnutí správního orgánu a předmětný pozemek mu vydal. 3. Další účastník ve svém vyjádření uvedl, že považuje rozhodnutí správního orgánu za správné, má za to, že byl naplněn výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV, neboť se na pozemku nachází místní komunikace. Odkázal také na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14, který dovodil, že při interpretaci a aplikaci restitučních předpisů je třeba vždy mít na zřeteli účel a předmět úpravy těchto předpisů, musí být respektována proporcionalita mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Je-li tedy pozemek předmětem veřejného užívání, nelze tento pozemek v restitučním řízení vydat. Dodal také, že sporný pozemek je nepostradatelný co by součást páteřní sítě místních komunikací v obci a tvoří integrální součást sítě pozemních komunikací v obci [obec]. K tomu dále uvedl, že předmětný pozemek nemůže být nyní z důvodu blokace převeden na [územní celek], v jejímž katastru se tato veřejně přístupná komunikace nachází. Proto navrhl, aby byla žaloba žalobce zamítnuta. V průběhu řízení pak ještě další účastník vyslovil domněnku, že by řízení mělo být zastaveno kvůli překážce litispendence, když ohledně téhož pozemku byla podána žaloba dle § 10 ZMV u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10C 172/2016. 4. Správní orgán nevyužil možnosti se k žalobě vyjádřit, soudu pouze zapůjčil spis. 5. Soud se v prvé řadě musel vypořádat s námitkou dalšího účastníka, že projednání této věci brání překážka věci zahájené, když o stejném pozemku mezi týmiž účastníky bylo zahájeno řízení před Okresním soudem v Náchodě. 6. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. 7. Judikatura se ustálila na tom, že aby se překážka litispendence mohla uplatnit, je zapotřebí, aby dříve i později zahájená věc byly totožné. Totožnost věci je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků. Za předmět řízení je považován procesní nárok, který je tvořen dvěma složkami: jednak základem procesního nároku, jenž je vymezen žalobcem tvrzenými skutkovými okolnostmi, a předmětem procesního nároku, jímž je v žalobě uvedený petit (žalobní návrh, žádost). Závěr o totožnosti věci tak musí vycházet z toho, že v obou řízeních tvoří základ procesního nároku shodné skutkové okolnosti (stejný skutek), že předmět procesního nároku (petit) je stejný a že v řízeních vystupují stejní účastníci. O takový případ v projednávané věci zjevně nejde, neboť ZMV upravuje v § 9 postup při vydání zemědělské nemovitosti oprávněným osobám osobami povinnými, kde je dána pravomoc pozemkového úřadu rozhodovat o uplatněném nároku a i dohoda osoby oprávněné a povinné podléhá schválení pozemkovým úřadem (§ 9 odst. 3 ZMV). Rozhodnutí pozemkového úřadu může být přezkoumáno podle části páté občanského soudního řádu – žalobním petitem se žalobce (osoba oprávněná či povinná) domáhá nahrazení rozhodnutí správního orgánu. Toto ustanovení dokonce pamatuje na situaci, kdy pozemkový úřad zjistí, že se nejedná o zemědělskou nemovitost. V takovém případě žádost o schválení dohody či návrh oprávněné osoby zamítne a následně se postupuje podle § 10 ZMV, když ustanovení § 10 ZMV upravuje odlišně postup při vydávání nezemědělské nemovitosti, kde je vydání věci zásadně věcí dohody účastníků, která nepodléhá schválení pozemkovým úřadem. A pouze v případě, že k uzavření dohody nedojde, může se u okresního soudu domáhat oprávněná osoba nahrazení chybějícího projevu vůle povinné osoby – žalobním petitem se tedy nedomáhá nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, ale nahrazení projevu vůle. Krajský soud má tedy za to, že skutečnost, že žalobce se svého nároku domáhá oběma možnými způsoby (postupuje podle § 9 a i § 10 ZMV), nevytváří překážku věci zahájené. Jsou tedy splněny všechny podmínky pro projednání věci (§ 103 o. s. ř.). 8. Žaloba žalobce má tedy oporu v § 244 odst. 1 o. s. ř., neboť rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. 9. Podle § 9 odst. 10 ZMV rozhodl-li pozemkový úřad podle tohoto zákona, může být tato věc projednána v řízení podle části páté občanského soudního řádu. K řízení je v prvním stupni příslušný krajský soud. 10. V projednávané věci není mezi účastníky sporné, že výzva k vydání majetku byla podána včas a osobou oprávněnou, též žaloba byla podána včas. Sporná zůstává skutečnost, zda se jedná o zemědělský pozemek ve smyslu § 2 písm. b) ZMV a pokud ano, zda byl či nebyl naplněn výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. 11. Podle § 2 písm. b) ZMV se pro účely tohoto zákona rozumí zemědělskými nemovitostmi 1. pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely, 2. pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily lesní půdní fond, 3. obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, 4. obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků. 12. Vymezení lesního půdního fondu tehdy upravoval § 2 odst. 1 zákona č. 61/1977, o lesích, platného k rozhodnému datu 24. června 1991, lesní půdní fond tvoří pozemky, které jsou trvale určeny k plnění funkcí lesů (dále jen„ lesní pozemky“). Lesními pozemky jsou: a) pozemky porostlé lesními dřevinami, které slouží k plnění funkcí lesů (dále jen„ lesní porosty“), a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny za účelem obnovy nebo za účelem zřízení lesních školek, popřípadě lesních semenných plantáží, b) pozemky bez lesních porostů, které slouží lesnímu hospodářství a jsou pro ně nepostradatelné (rozdělovací průseky, lesní cesty, plochy horních lesních skladů apod.), c) pozemky nad horní hranicí stromové vegetace ve vysokohorských oblastech s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací. 13. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda se jedná o zemědělskou nemovitost ve smyslu § 2 písm. b) ZMV. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že sporný pozemek je veden jako ostatní plocha a způsob využití je ostatní komunikace. Předmětný pozemek vznikl rozdělením parcely na základě geometrického plánu zhotoven