17 CO 28/2022-197 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Rozsudkem výše označeným okresní soud vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že do vlastnictví žalovaného [jméno] [příjmení] přikázal jednak členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu v [obec], [IČO], sídlem [adresa], k němuž se váže právo na užívání bytu [číslo] o velikosti 3 + 1 v domě [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec] (výrok I), jednak osobní automobil Škoda Yeti, rok výroby 2016, [registrační značka] (výrok II). Žalovanému dále uložil povinnost vyplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] vypořádací podíl ve výši 970 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III). V části, ve které se účastníci domáhali vypořádání zaniklého společného jmění manželů ve všech položkách vyjma označeného členského podílu v bytovém družstvu a osobního automobilu, okresní soud řízení zastavil (výrok IV). O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl okresní soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok V). Žalovanému i žalobkyni konečně uložil, aby zaplatili České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení každý 705 Kč (výroky VI a VII). 2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že manželství účastníků uzavřené dne 4. 4. 1998 bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze 7. 1 2019 č. j. 12 C 299/2018-16, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2019. Žalobkyně zahájila řízení o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů a k vypořádání navrhla řadu položek, které žalovaný ještě rozšířil. Během řízení účastníci dospěli k částečnému vypořádání tak, že spornými zůstaly pouze členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu a osobní automobil Škoda Yeti. Ohledně všech ostatních položek vzali účastníci žalobu zpět, a proto okresní soud v této části řízení zastavil (§ 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ o. s. ř.“). Na základě provedeného dokazování pak ve vztahu k oběma sporným položkám uzavřel, že obě tvoří součást společného jmění manželů. Členský podíl v bytovém družstvu nabyli účastníci na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 24. 4. 2006. Automobil Škoda Yeti byl žalovaným zakoupen v Německu a registrován 16. 1. 2017. Hodnota členského podílu činí 1 700 000 Kč (dle znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení]), hodnota osobního automobilu dosahuje 240 000 Kč (je mezi účastníky nesporná). Obojí bylo pořízeno z finančních prostředků pocházejících z dědictví po sestře babičky žalovaného, žalovaný však neprokázal, že by tyto finanční prostředky nabyl na základě darovací smlouvy či dědictví. Babička žalovaného [jméno] [příjmení] zdědila jako výhradní dědička po své sestře [jméno] [příjmení] částku 265 122 EUR Tyto finanční prostředky byly uloženy na bankovní účet matky žalovaného [jméno] [příjmení], která je následně rozdělovala mezi sebe, babičku žalovaného, sestru žalovaného a samotného žalovaného. Pouhým připsáním na účet matky žalovaného se peníze jejím vlastnictvím nestaly. Okolnosti, že v roce 2006 nebyla ohledně finančních prostředků uzavřena darovací smlouva, nasvědčuje i to, že žalovaný ani jeho matka nepodali přiznání k dani darovací, třebaže dar převyšující hodnotu jednoho milionu korun této dani podléhal. Pokud tedy žalovaný použil takové peníze na zakoupení členského podílu a automobilu, šlo o peníze získané bez právního důvodu a žalovaný se bezdůvodně obohatil. Okresní soud tak neměl za prokázané, že by mezi babičkou a matkou žalovaného a následně matkou žalovaného a žalovaným došlo k uzavření platné darovací smlouvy. Tyto finanční prostředky nebyly ani předmětem dědického řízení po [jméno] [příjmení], která zemřela v roce 2008. V rámci právního posouzení věci okresní soud připomněl znění ustanovení § 709 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (tj. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013; dále jen„ obč. zák.“), a uzavřel, že věci nabyté jedním z manželů z titulu bezdůvodného obohacení se stávají součástí společného jmění manželů. Nelze ani dovodit, že žalovaný učinil vnos ze svých výhradních prostředků do společného jmění. Jak členský podíl v bytovém družstvu, tak osobní automobil přikázal tedy do vlastnictví žalovaného, který o to projevil zájem. Žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 970 000 Kč odpovídající polovině celkové hodnoty vypořádávaného majetku (1 940 000 Kč). 3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání a výslovně jej směřoval jen proti jeho výroku III o vypořádacím podílu. Namítal, že uvedený výrok rozsudku je vydán na základě nesprávného právního posouzení jinak správně zjištěného skutkového stavu věci. Okresní soud měl dle odvolatelova přesvědčení zohlednit, že členský podíl i osobní automobil zakoupil žalovaný výlučně za své prostředky. Při stanovení výše vypořádacího podílu tak měla být zohledněna úplata za členský podíl pocházející z prostředků žalovaného ve výši 830 000 Kč. Na vypořádání automobilu pak žalobkyně nárok vůbec nemá, protože nenáležel do společného jmění. Žalovaný nesouhlasí s právním závěrem okresního soudu, že příslušné finanční prostředky nabyl bez právního důvodu. Poukazuje v této souvislosti na svědecké výpovědi své matky [jméno] [příjmení] a své sestry [jméno] [příjmení] Okresní soud opomněl, že vedle převodu prostředků zděděných babičkou na matčin účet existovala i ústní ujednání, podle nichž [jméno] [příjmení] později peníze rozdělovala. Je tak zřejmé, že zděděné peníze babička žalovaného darovala jeho matce a ta je následně darovala žalovanému. K předání peněz došlo s vědomím a souhlasem paní [příjmení], což lze doložit i tím, že po dobu dvou let žila v předmětném družstevním bytě. I kdyby tedy nemohla peníze na pořízení bytu darovat žalovanému jeho matka, pak mu je jistě darovala jeho babička. Způsob použití peněz z dědictví byl výsledkem širší rodinné dohody. Závěr okresního soudu o bezdůvodném obohacení je v rozporu s vůlí všech zúčastněných. V řízení nebylo tvrzeno, že by úplata za členský podíl byla hrazena jinak, než jak uváděl žalovaný. Ty samé závěry se vztahují i na prostředky, které žalovaný použil na nákup osobního automobilu Škoda Yeti. Žalovaný navrhl změnu výroku o vypořádacím podílu tak, že jeho výše činí jen 435 000 Kč. 4. Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry okresního soudu a navrhla potvrzení jeho rozsudku. 5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) rozsudek okresního soudu i jemu předcházející řízení v mezích, v nichž se odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), aniž byl vázán důvody, které byly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání shledal důvodným. 6. V prvé řadě bylo třeba vyřešit otázku rozsahu podaného odvolání. Žalovaný sice odvoláním výslovně napadá toliko výrok III rozsudku okresního soudu o vypořádacím podílu, avšak ten nemá samostatnou povahu, neboť obsahově závisí na výrocích I a II, jimiž okresní soud rozhodoval o přikázání jednotlivých majetkových hodnot do vlastnictví žalovaného, a vychází z nich. Výroky I až III prvostupňového rozsudku tedy tvoří celek a výrok III není oddělitelný od výroků I a II. Z toho vyplývá, že odvolacímu přezkumu jsou otevřeny i výroky I a II, stejně jako závislé výroky o náhradě nákladů řízení (VI a VII). Odvolací soud se tedy nemohl zabývat pouze výrokem VI o částečném zastavení řízení, který samostatně nabyl právní moci. 7. Odvolací soud při přezkumu odvoláním napadeného rozsudku v prvé řadě dospěl k závěru, že řízení před okresním soudem nebylo postiženo žádnou zmatečnostní ani jinou podstatnou procesní vadou, která by mohla mít vliv na správnost rozsudku. 8. Soud prvního stupně provedl v potřebném rozsahu dokazování, z něhož učinil skutková zjištění, která jsou postačující pro rozhodnutí o věci samé. Skutková zjištění v odůvodnění napadeného rozsudku náležitě vyložil a formuloval též přesvědčivý závěr o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Ostatně ani v odvolání nebyly vzneseny proti skutkovým zjištěním okresního soudu žádné námitky. Je třeba v této souvislosti zdůraznit, že prvostupňový soud správně zjistil, jaký byl původ peněz, které použil žalovaný k zaplacení jak členského podílu v bytovém družstvu, tak osobního automobilu. 9. V rámci právního posouzení pokládá odvolací soud za nutné předně zmínit již ustálený judikatorní závěr, že při vypořádání společného jmění manželů vzniklého za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. a zaniklého za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. postupuje soud podle zákona č. 89/2012 Sb. (Rc 63/2019). Nicméně z ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. vyplývá, že posouzení toho, co tvořilo součást společného jmění manželů před 1. lednem 2014 se i nadále řídí úpravou občanského zákoníku č. 4