17 CO 37/2022-197 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Žalobce se domáhá náhrady škody zaplacením 210 000 Kč. 2. Vyložil, že mu škoda vznikla tím, že na dřevěný přístřešek se starší, ale funkční čističkou odpadních vod, stojící na jeho pozemku (p.č.st. 584 v k.ú. [ulice] [anonymizována dvě slova]), spadla 16. listopadu 2019 ulomená vrchní část stromu (olše lepkavé), který v blízkosti – na druhém břehu řeky [název] [anonymizováno] – rostl na pozemku státu (p. [číslo]), k němuž má právo hospodaření žalovaný. Přístřešek i čističku náraz části stromu podle žalobce zcela zničil. Dle jeho mínění k ulomení stromu došlo v důsledku toho, že žalovaný zanedbal nad stromem náležitý dohled. Ukázalo se totiž, že strom byl před pádem v určitém místě mechanicky poškozen, viditelně ztrouchnivělý, resp. prohnilý (měl odloupnutou borku, propadliny a drobné vstupy do dutin), což způsobil masivní výskyt plodnic houby (rezavce lesknavého); měl i výrazně proschlou korunu se silně odumřelými větvemi. Rozsáhlé poškození kmene i známky infekce dřevní houbou byly podle žalobce viditelné i ze země a pád stromu bylo možné při znalosti souvislostí předpokládat. Podle znalkyně, jejíž posudek si žalobce obstaral, probíhalo tlení ve dřevě už několik let a plodnice houby musely být na kmeni patrné odhadem asi 5 let. Žalobce je tedy přesvědčen, že žalovaný neprováděl řádně preventivní prohlídky, podcenil péči o svěřený majetek a právě v důsledku toho strom nakonec uvedenou škodu způsobil. Dále žalobce popřel předprocesní obranu žalovaného, že strom spadl jen následkem okamžitého působení mimořádně silného větru, potažmo že se na vzniku škody případně spolupodílel neohlášením stavu stromu i on sám. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Především opakoval, že podle něj strom spadl určitě kvůli silnému větru. Poukázal na to, že (také) na kritický den vydal Český hydrometeorologický ústav kvůli očekávanému větru výstrahu možného poškození stromů a vzniku menších škod. Bránil se, že kontrolu stromu nezanedbal. Dokonce ještě 13. listopadu 2019 prováděl jeho zaměstnanec v místě prohlídku (mj. i) břehových porostů a žádné podstatné závady stromu nehlásil, resp. nezjistil. Žalovaný upozornil, že v případech daného typu není odpovědnost vlastníků v jeho postavení tzv. absolutní (poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 25 Cdo 18/2018), a znovu zdůraznil, že ho ani žalobce nikdy neinformoval, že je strom napadený dřevokaznou houbou a ztrouchnivělý. Pro případ, že by přesto byla žaloba co do základu shledána důvodnou, přednesl žalovaný zásadní výhrady proti žalobcem uplatňované výši škody. V první řadě pochyboval, zda čistička vůbec mohla být pádem stromu poškozena (když se nacházela pod úrovní terénu), vyslovil názor, že nebyla vodním dílem, a poukazoval na její stav v době pádu stromu. 4. Vedlejší účastník na straně žalovaného sdílel a podporoval stanoviska žalovaného. 5. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že je žaloba co do základu důvodná (výrok I) a že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (výrok II). 6. V odůvodnění především popsal svá zjištění a formuloval svůj skutkový závěr, shrnul, co je mezi účastníky sporné a co nesporné, a vyložil, proč podle jeho mínění žalovaný porušil speciální prevenční povinnost, obecně zakotvenou v § 2937 odst. 1 občanského zákoníku. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 2508/2012 a na žalobcem předložený znalecký posudek žalobci přisvědčil, že žalovaný náležitý dohled nad škodícím stromem zanedbal. Podle něj znalkyně z oboru ochrana přírody se specializací hodnocení stavu a návrh technologie ošetření stromů, diagnostika provozní bezpečnosti stromů, a v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací na dřeviny a trvalé porosty Ing. [jméno] [příjmení] přesvědčivě (a to i s podporou fotodokumentace) popsala, že předmětná olše v době odlomení a pádu své vrchní části vykazovala ve výšce asi 4 metrů rozsáhlé letité poškození kmene s viditelně trouchnivým dřevem a masivním množstvím plodnic rezavce lesknavého, které v pásu pokračovaly výše po kmeni dalších asi 5 metrů, a v místě plodnic byly patrné nekrózy s již odloupanou borkou a viditelně trouchnivým dřevem. Zmínil také, že při pádu došlo k rozlámání spadlé části kmene na menší úseky, což podle znalkyně také ukazuje na již značný rozsah hniloby, že tlení muselo probíhat už několik let a že strom byl před zlomením nakloněn nad žalobcův pozemek a měl silně odumřelé větve. Takové poškození podle okresního soudu měl odborný pracovník žalovaného už dříve zpozorovat a žalovaný pak měl strom včas skácet. Za nerozhodnou prohlásil námitku žalovaného, že ke kácení stromu je nutný úřední souhlas. Svědek [jméno] [příjmení], poříčný, který provedl kontrolu daného úseku [obec] [anonymizováno] 13. listopadu 2019, se podle soudu prvního stupně svou výpovědí (ústící především v tvrzení, že žádné poškození olše neshledal) toliko snažil obhajovat svůj postup. I podle něj se ovšem prohlídky břehových porostů neprováděly jen jednou ročně (aby bylo např. možné hodnotit i olistěný strom) a podle znalkyně strom„ živořil“ již řadu let. Okresní soud zdůraznil, že tomu, kdo má nad stromem dohled, nevzniká povinnost provést opatření zabraňujících způsobení škody až tehdy, je-li jisté, že dojde k jeho pádu s potenciálním vznikem škody; dohled má vykonávat preventivně a v takovém rozsahu, aby byl stav stromu zjištěn náležitě a mohlo být přistoupeno k provedení takových opatření, která jsou vzhledem k aktuálnímu stavu vědeckých a praktických zkušeností obvyklá a dostupná, a s přihlédnutím ke konkrétní situaci adekvátní a objektivně možná. Žalovaný těmto povinnostem nedostál a právě tím nad stromem náležitý dohled zanedbal. Jeho pád bezpochyby mohl předvídat. Mj. bylo také prokázáno, že se v bezprostřední blízkosti škodícího stromu nacházela další odumřelá olše (a rovněž jasan s odumřelými mohutnými větvemi), a k jejímu skácení žalovaný přistoupil krátce po škodní události. Žalovanému se také nepodařilo prokázat, že by byl pád stromu způsoben větrem; zpráva ČHMÚ tuto obranu nepodporuje a vedle stojící odumřelá olše poškozena nijak nebyla; předmětný strom tak musel spadnout kvůli pokročilé hnilobě, resp. letitému trouchnivění. Žalobci podle soudu prvního stupně žádný podíl na vzniku škody přičítat nelze. Škodící olše totiž stála na protějším břehu řeky, a pokud nepoznal její špatný stav odborník žalovaného podniku, lze to jen stěží vyžadovat po žalobci jako laikovi. Za vzniklou škodu tedy odpovídá výhradně žalovaný. Její výší se chce okresní soud zabývat, jakmile bude základ odpovědnosti postaven najisto. 7. Proti tomuto rozsudku se odvolali žalovaný i vedlejší účastník. 8. Žalovaný jej navrhl změnit v zamítavý anebo alespoň zrušit a vrátit věc k dalšímu prvostupňovému řízení. Namítl, že okresní soud vyšel výhradně z posudku znalkyně, která však reálně předmětný strom stát neviděla a jeho fyziologickou vitalitu hodnotila pouze podle poskytnuté fotodokumentace. Zbytky stromu zhlédla až dva měsíce po jeho pádu, když už byly podle žalovaného z místa pádu odstraněny, rozřezány a uloženy na pozemku žalobce spolu s dřevem druhé olše, která byla pokácena po pádu části předmětného stromu. Stav předmětné olše proto prý nemohla být schopna posoudit náležitě. Okresní soud ji přitom ani nevyslechnul. Nedůvodně také neuznal za relevantní výpověď svědka [příjmení], že jen několik dní před pádem stromu při prohlídce žádné viditelné poškození olše neshledal. Silný vítr, který podle žalovaného ve skutečnosti pád stromu zapříčinil, byl pro danou oblast potvrzen zprávou Českého hydrometeorologického ústavu. Okresní soud ji podle žalovaného chybně neakceptoval jen proto, že se nevztahovala přímo k obci, kde k události došlo, a že naměřené hodnoty větru nedosahovaly příslušné intenzity. Žalovaný připomněl znění části žalobcovy objednávky posudku („ zejména mě zajímá, v jakém stavu byl strom v době pádu, tj. 16. listopadu 2019, zda bylo okem viditelné, že strom je nahnutý, napadený, ztrouchnivělý?“) a § 7 zákona č. 114/1992 Sb. (podle něhož jsou stromy chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější nebo ochrana podle zvláštních předpisů; při výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami, může orgán ochrany přírody uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin), a opět zdůraznil, že pokud žalobce věděl, že je olše nahnutá, napadená dřevokaznou houbou a ztrouchnivělá, měl jej o tom informovat a žádat o její skácení. Jinými slovy, jestliže okresní soud vyšel z toho, že strom byl viditelně poškozený již před svým pádem a že právě toto poškození vedlo k jeho pádu, měl vzít v úvahu i spoluzavinění škody žalobcem. Žalovaný připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 18/2018. Uzavřel, že soud prvního stupně chybně vyhodnotil provedené důkazy. 9. Vedlejší účastník navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Podle něj nebyla (a to ani žalobcem předloženým znaleckým posudk