17 CO 59/2022-294 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Žalobce se domáhá určení, že je vlastníkem pozemku p. č. st. 180 v [katastrální uzemí] v [anonymizováno], [územní celek]. 2. Argumentuje, že vlastnické právo k pozemku nabyl – tzv. ze zákona – na základě § 14 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zák. č. 157/2000 Sb. K rozhodnému dni 1. ledna 2003 totiž splňoval všechny zde uvedené podmínky. Byl občanským sdružením, jehož hlavním předmětem činnosti byla činnost tělovýchovná a sportovní, a pozemek byl zastavěn jeho stavbou [adresa] (tzv. [anonymizována dvě slova]), sloužící jeho členům i široké veřejnosti k provozování sportu. V katastru nemovitostí je však k pozemku dosud evidováno vlastnické právo státu a příslušnost hospodařit s tímto majetkem podle téže evidence náleží [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. 3. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Především míní, že všechny podmínky přechodu vlastnictví pozemku podle § 14 zákona č. 290/2002 Sb. v daném případě k rozhodnému dni splněny nebyly. Předmětný pozemek totiž podle něj k 1. lednu 2003 nemohl sloužit sportovním účelům. Dle žalovaného nelze za provozování sportu považovat chod [anonymizována dvě slova], využívané především ke komerčním účelům a – i k rozhodnému dni – pronajaté podnikatelskému subjektu. Z ničeho tehdy nevyplývalo, že jde o zařízení výlučně pro turistiku, zaštiťovanou žalobcem. Žalovaný také poukazuje na to, že k rozhodnému dni nebyl příslušný s předmětným pozemkem hospodařit (tuto příslušnost získal až na základě smlouvy, uzavřené s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země] 22. října 2009), a že se pozemek nachází částečně v první a částečně v druhé zóně národního parku a že ve smyslu novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, z roku 2017 pozemky v těchto lokalitách nelze užívat k jiným účelům, než které jsou v tomto zákoně uvedeny. 4. Okresní soud rozsudkem z 25. června 2020 č. j. 10 C 26/2018-155 žalobu zamítl. Dovodil totiž, že na projednávaný případ dopadá § 23 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném od 1. června 2017, podle něhož pozemky ve vlastnictví státu na území národních parků nebylo možno zcizit. Krajský soud ale k odvolání žalobce usnesením z 15. března 2021 č. j. 17 Co 174/2020-190 toto rozhodnutí zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Vyložil, že zamítnutí žaloby s odkazem na § 23 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. v jeho znění účinném od 1. června 2017 akceptovat nelze, protože, stručně shrnuto, toto ustanovení zakazovalo jen převody, nikoli tedy přechod vlastnického práva (a žalobce uplatňuje, že své vlastnické právo k pozemku získal právě jeho zákonným přechodem), a navíc z časového hlediska nemohlo působit s tzv. pravou zpětnou účinností. Zároveň vysvětlil, že případnému vyhovění žalobě nemůže bránit ani okolnost, že dosud nebyl pořízen protokol o předání a převzetí majetku podle § 15 zákona č. 290/2002 Sb. Okresnímu soudu uložil, aby se primárně věnoval sporné otázce naplnění podmínek § 14 zákona č. 290/2002 Sb. 5. Shora označeným rozsudkem nyní okresní soud žalobě vyhověl (výrok I) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení 70 138,80 Kč (výrok II). 6. Především zrekapituloval (v mezidobí částečně doplněnou) argumentaci obou stran, zopakoval už dříve přijatý (a předchozím rozhodnutím krajského soudu aprobovaný) závěr, že žalobce má na navrhovaném určení potřebný naléhavý právní zájem, shrnul svá skutková zjištění a citoval některá zákonná ustanovení. 7. Dále vyložil, že podle jeho zjištění bylo žalobci hospodářskou smlouvou z 29. května 1991 převedeno právo hospodaření k [anonymizována dvě slova] (včetně vedlejší stavby), že se toto právo následně transformovalo ve vlastnické právo k [anonymizována dvě slova], že hospodářskou smlouvou z 28. července 1991 byl žalobci převeden předmětný pozemek do bezplatného trvalého užívání (§ 70 odst. 1 hospodářského zákoníku) v podobě umístění objektu [anonymizována dvě slova] a jejího zázemí, a že se právo trvalého užívání posléze ze zákona (§ 59 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích) transformovalo (1. ledna 2001) na (bezúplatnou) výpůjčku. Právo výpůjčky tedy žalobci k předmětnému pozemku k 1. lednu 2003 svědčilo. V téže době byl žalobce občanským sdružením a nesporně působil v oblasti tělovýchovy a sportu. Poté se okresní soud podrobně věnoval otázce, zda k 1. lednu 2003 předmětný pozemek, respektive (podle něj vzhledem k některým známým konkrétním okolnostem logicky) funkční celek tohoto pozemku se stavbou [anonymizována dvě slova], představoval tzv. sportovní zařízení v charakteristice dané § 2 zák. č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, [anonymizováno] v jeho odstavci 3, tedy jestli sloužil výhradně nebo převážně pro provozování sportu. Vyšel z toho, jakou činnost žalobce provozuje a k čemu je [anonymizována dvě slova] svým účelem, resp. faktickým využitím určena. Zásadním posláním žalujícího subjektu podle jeho stanov je (a i k 1. lednu 2003 bylo) vytváření podmínek pro aktivní turistickou činnost nejen vlastních členů, ale i jiných osob, a v rámci toho pak i vytváření podmínek pro turistické aktivity všeho druhu v přírodě a s tím spojené provozování a udržování sítě turistického ubytování (opět pro členy i pro veřejnost), přičemž do této sítě desítky let patří právě i [anonymizována dvě slova]. A turistická činnost (v jejích různých druzích) přitom zcela nepochybně naplňuje definici„ sportu“ dle § 2 odst. 1 zák. č. 115/2001 Sb. [anonymizována dvě slova] má charakter turistické ubytovny a je prostého vybavení. Jde o zcela odlišný typ ubytování, než jaký poskytují [anonymizováno] hotely, skýtající mnohem vyšší komfort. Typickým návštěvníkem [anonymizována dvě slova], dosažitelné i v letních měsících zásadně pěšky (v zimně výlučně, resp. jinak jen za použití skútru), jsou a vždy byli právě osoby vyznávající letní i zimní druhy turistiky. Ti [anonymizováno] využívají v naprosté většině ke skromnému občerstvení, případně pro zpravidla maximálně jednodenní ubytování. [anonymizováno] nemá ani obvyklý rozvod sítí a elektřina, vyráběná prostřednictvím diesel agregátu, je užívána jen k osvětlení vnitřních prostor chaty. Právě takto byla a je [anonymizováno] užívána po celou dobu své existence. V tom, že ji žalobce (sám či prostřednictvím ke správě majetku zřízené vlastní společnosti [právnická osoba]) pronajímá (v rozhodné době byl nájemcem [jméno] [příjmení]), podle okresního soudu nelze spatřovat prvořadě žalobcův komerční záměr, nýbrž způsob naplnění žalobcova poslání v podobě zajištění zejména občerstvovacích služeb a zcela krátkodobých ubytovacích prostor pro širokou turistickou veřejnost v odlehlém místě [anonymizováno]. Eliminace typicky komerčního využití byla dána také článkem IV.6 nájemní smlouvy, zakazujícím nájemci bez žalobcova předchozího souhlasu [anonymizováno] využívat pro sebe či třetí osoby reklamním způsobem. Pro členy žalobce byla smlouvou o nájmu provozovny sjednána sleva 10 % na hlavní [anonymizováno], samostatnou smlouvou pak byla dohodnuta podobná sleva na ubytování. Vstřícné podmínky pro širokou turistickou veřejnost žalobce ve smlouvě o nájmu provozovny zajistil i tím, že byla upravena povinnost nájemce poskytovat všem ubytovaným možnost uložení sportovních potřeb za symbolický poplatek 2 Kč/den, a pro členy žalobce pak byl nájemce výslovně povinen poskytovat nouzové přenocování a služby s tím spojené – tj. de facto bez ohledu na ubytovací kapacity. Z povahy [anonymizována dvě slova] (ve funkčním celku s předmětným pozemkem) jako sportovního zařízení dle okresního soudu ničeho neubírala ani okolnost, že podíl členů žalobce na ubytovaných nepředstavoval více než 10 %. Soud prvního stupně také připomněl konkrétní sportovní a se sportem související společenské akce, které se v daném místě konaly. Vzhledem k uvedeným okolnostem uzavřel, že předmětný pozemek s [anonymizována dvě slova] ve funkčním celku (také) k 1. lednu 2003 sportovním zařízením byl. Dále okresní soud vyložil, proč je bezpředmětná žalovaným vznesená námitka promlčení žalobcova práva domáhat se sepsání protokolu o předání předmětného pozemku; za splnění podmínek § 14 zákona č. 290/2002 Sb. totiž k přechodu vlastnického práva docházelo bez dalšího, nikoli až sepsáním protokolu. Vyslovil nesouhlas s názorem žalovaného, že si mezi sebou konkurují § 13 a § 14 uvedeného zákona. Vysvětlil, že tato ustanovení obsahují odlišnou právní úpravu a nezakládají přechod vlastnického práva pro rozdílné subjekty. O přechodu vlastnického práva státu pojednával pouze § 14, kdežto § 13 řešil jen vznik příslušnosti hospodaření se státním majetkem pro [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] Okresní soud tedy, shrnuto, uzavřel, že všechny podmínky přechodu vlastnického práva podle § 14 zákona č. 290/2002 Sb. byly splněny a námitky žal