19 CO 178/2022-102 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost platit výživné pro žalobkyni ve výši 4 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2021 vždy do každého 15. dne v měsíci předem (výrok I). Co do požadavku žalobkyně na zvýšení výživného zpětně od 8. 5. 2020 byla žaloba zamítnuta (výrok II). Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 14. 1. 2015 č. j. 0 P 176/2014-132 (výrok III). Dluh na výživném za období od 1. 4. 2021 až 30. 6. 2022 ve výši 59 500 Kč byl žalovanému uložen zaplatit spolu s běžným výživným v měsíčních splátkách po 3 000 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém toto rozhodnutí nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek (výrok IV). Žádnému z účastníků nepřiznal okresní soud právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). 2. Okresní soud uzavřel, že od poslední úpravy výživného v roce 2015, kdy bylo žalobkyni 12 let a navštěvovala 7. třídu základní školy, se podstatně změnily poměry především na její straně. V současné době je žalobkyně zletilá, studuje na vysoké škole, měsíčně je schopna si přivydělat 3 000 Kč. Žalovaný je OSVČ, tak jako v minulosti, avšak od února 2022 je pro onkologické onemocnění jazyka v pracovní neschopnosti. V době rozhodování okresního soudu nepobíral žádné dávky nemocenského pojištění, neboť tohoto pojištění nebyl účasten. Sám žalovaný uvedl, že je schopen si měsíčně vydělat okolo 30 000 Kč a je finančně podporován přítelkyní, sestrou a matkou. Z toho okresní soud dovodil, že životní úroveň žalovaného je vyšší, než je životní úroveň žalobkyně. Zohlednil též příjmy přítelkyně žalovaného, která s ním žije ve společné domácnosti a měsíčně si vydělává 15 000 Kč. S ohledem na uvedené dospěl okresní soud k závěru, že částka 4 500 Kč měsíčně pro žalobkyni je zcela přiměřenou u osoby jejího věku s běžnými potřebami, čemuž odpovídají i možnosti žalovaného. Ten má vyživovací povinnost ještě k nezletilé dceři [jméno] ve výši 2 300 Kč měsíčně, žádné výživné pro žalobkyni ani její sestru [jméno] však žalovaný neplatí. Veškerou péči o obě dcery vykonává matka, která hradí i veškeré náklady na výživu obou dcer. Soud při svém rozhodnutí taktéž zohlednil, že žalovaný a matka žalobkyně byli domluveni, že si po dobu, kdy měl žalovaný v péči sestru žalobkyně, nebudou vzájemně hradit výživné. Sestra žalobkyně však byla umístěna do diagnostického ústavu, a to až do července 2021, proto co do požadavku žalobkyně na zvýšení výživného zpětně od 8. 5. 2020 byla žaloba zamítnuta. Podstatnou změnu poměrů na straně žalobkyně shledal soud od září 2021, kdy její životní náklady vzrostly primárně v důsledku zahájení studia na vysoké škole. Soud rozhodl i o splátkách dlužného výživného, a to s ohledem na poměry otce v částkách po 3 000 Kč měsíčně. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. 3. Proti tomuto rozsudku se žalovaný v zákonné lhůtě odvolal. Namítl, že je od 2. 2. 2022 v pracovní neschopnosti a nepobíral žádnou nemocenskou, proto tedy není schopen platit 7 000 Kč měsíčně (běžné + dlužné výživné – poznámka soudu). První nemocenskou obdržel 3. 7. 2022 ve výši 3 175 Kč. Uvedl, že žádá soud o snížení výživného na 1 500 Kč měsíčně a odložení splátek dluhu s tím, že jakmile mu zdraví dovolí a začne pracovat, vše řádně vyrovná. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku z jeho správných důvodů. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadených částech včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). V mezidobí po vydání rozsudku okresního soudu soud opatřil důkazy, které vznikly po vydání rozsudku okresního soudu (§ 205a písm. f/ o. s. ř.). Jedná se o doklad o příjmech matky žalobkyně za dobu od listopadu 2021 do září 2022, potvrzení ošetřující lékařky [titul] [jméno] [příjmení] z 5. 10. 2022, potvrzení o příjmech partnerky otce [jméno] [příjmení] ze dne 20. 9. 2022, posudek o invaliditě žalovaného ze dne 4. 10. 2022, doklady o výši nemocenského pojištění vypláceného žalovanému za období od července 2022 do září 2022, dokladem o studiu žalobkyně na vysoké škole ze dne 20. 9. 2022, fakturou předloženou žalobkyní ze dne 6. 10. 2021 a dohodou o pracovní činnosti ze dne 1. 9. 2022 a doplňujícími výslechy obou účastníků. 6. Z potvrzení [právnická osoba], se sídlem [obec], ze dne 14. 10. 2022 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] (matka žalobkyně) měla v období od listopadu 2021 do září 2022 průměrný čistý měsíční příjem 35 159 Kč. Z potvrzení [titul] [jméno] [příjmení], praktické lékařky, sídlem [adresa], ze dne 5. 10. 2022 plyne, že žalovaný se od ledna 2022 léčí pro onkologické onemocnění v [anonymizováno] [obec]. Dne 3. 2. 2022 mu byla provedena operace, následně proběhla radioterapie v [část obce], ta byla ukončena 20. 4. 2022. V plánu je lázeňská léčba, žalovaný nastupuje do lázní 7. 11. 2022. V pracovní neschopnosti je od 27. 6. 2022, v současné době je v péči psychiatra, pracovní neschopnost trvá. Soudního jednání je schopen se zúčastnit. Z potvrzení [právnická osoba], sídlem [adresa], ze dne 20. 9. 2022 bylo zjištěno, že přítelkyni žalovaného byl za období od září 2021 do srpna 2022 vyplácen průměrný čistý měsíční příjem v rozsahu 21 000 až 30 651 Kč. Z posudku o invaliditě ze dne 4. 10. 2022 ohledně posuzovaného [jméno] [příjmení] vyplynulo, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl uznán invalidním, přičemž se jedná o invaliditu třetího stupně. Z potvrzení o platbách nemocenského pojištění bylo zjištěno, že v období od 11. 7. 2022 činila denní dávka 155 Kč, a to od 16. dne nemocenské, od 31. dne 170 Kč. Za červenec 2022 bylo žalovanému vyplaceno na těchto dávkách 3 175 Kč, za srpen 5 366 Kč, za září 5 580 Kč. Dle potvrzení o studiu vydaného [anonymizována tři slova] [obec] dne 20. 9. 2022 je [jméno] [příjmení] v akademickém roce 2022/2023 (od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023) studentkou bakalářského studijního programu v oboru zdravotně pracovník; forma studia žalobkyně je prezenční. Fakturou ze dne 6. 10. 2021 předloženou žalobkyní bylo ověřeno, že toho dne zakoupila u [právnická osoba] tablet PC Lenovo za 16 814 Kč. Z dohody o pracovní činnosti uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [územní celek] a [jméno] [příjmení] (žalobkyní) bylo zjištěno, že za dohodnutou práci v době od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2022 obdrží žalobkyně odměnu ve výši 150 Kč za hodinu. Zaměstnanec bude vykonávat práci nepravidelně, maximálně v rozsahu poloviny měsíční pracovní doby. Z doplňujícího výslechu žalobkyně vyplynulo, že její sestra byla z ústavu propuštěna 19. 7. 2022, kdy nabyla zletilosti; krátce předtím už bydlela spolu s matkou a sestrou. Stále studuje střední školu. Po vydání rozsudku okresního soudu zaplatil otec žalobkyni v červenci 4 500 Kč a v září a říjnu vždy 1 000 Kč. Do školy jezdí žalobkyně 3x týdně a podle rozsahu vyučování jezdí buď autobusem, nebo autem. Přítel žalobkyně sice pracuje, ale žije u rodičů a nijak ji nepodporuje. Z výpovědi žalovaného plyne, že v době, kdy onemocněl, se snažil se žalobkyní sejít, ale ta neměla zájem. Mladší dceru měl ve své péči, ale ona začala drogovat a otec to nezvládal. Nakonec skončila v ústavu. Měl sice ušetřeno pro každou z dcer 120 000 Kč, ale začal je utrácet, jelikož jezdil na ozařování, na benzin, mastičky apod., zbylo mu tak 40 000 Kč, což jsou jeho jediné úspory. Potvrdil, že nesouhlasil s dalším studiem žalobkyně. V listopadu 2021 chtěl dceři říci, že je vážně nemocný a nemá z čeho výživné platit. Dceři chtěl říci, že skutečně nemá z čeho výživné platit, proto se s ní v listopadu chtěl sejít. Někdy v té době převedl dům i byt v [obec] na sestru, nechce, aby po něm dědily dcery, když se k němu špatně chovají. K tomu uvedla žalobkyně, že se s otcem sejít chtěla, ale když jí volal, zrovna neměla čas a pak už se nechtěl sejít on. Nemyslí si, že by se k němu kdy chovala špatně, otec jí přispíval pouze tehdy, když si o peníze řekla a někdy mu je musela i vrátit. 7. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je zčásti důvodné. 8. Odvolací soud má za to, že s ohledem na vyjádření otce v řízení před okresním soudem, kde uváděl, že si vydělává 30 000 Kč hrubého měsíčního příjmu a že „někdy má čistého 25 000 Kč a někdy i více“, pak za období od 1. 9. 2021 do konce ledna 2022, než zahájil pracovní neschopnost, je částka 4 500 Kč stanovena okresním soudem zcela adekvátní schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného rodiče a odůvodněným potřebám oprávněného dítěte (§ 913 odst. 1 o. z.). Za toto zmíněné období byl tudíž rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (výrok I) – § 219 o. s. ř. 9. Od doby, kdy žalovaný prodělal onkologickou operaci a zahájil pracovní neschopnost, tedy od února 2022, se však situace výrazně změnila. Žalovaný evidentně není schopen pracovat a tedy mít jakýkoliv příjem z pracovní činnosti. Lze uvěřit i tvrzení, že úspory, které žalovaný šetřil pro dcery, z důvodu nemoci již částečně rozpustil a kvůli nepříznivému zdravotnímu stavu a nejasné prognózy neví, jak to bude s jeho schopností pracovat do budoucna. Není tedy zřejmé, zda si zbytek finanční