19 CO 81/2022-250 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 349 200 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 1. 2. 2021 do zaplacení (výrok I). Žalobu se zamítl v části žádající zaplacení dalších 10 800 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 1. 2. 2021 do zaplacení (výrok II). Žalované dále uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 133 176 Kč (výrok III). Doplňujícím usnesením doplnil rozsudek o výrok IV, kterým uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou soudní poplatek ve výši 17 460 Kč (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o doplnění rozsudku (výrok II). 2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě doručené soudu dne 31. 1. 2021 odůvodněné tím, že žalobce vlastní spoluvlastnický podíl na pozemku par. č. st. [číslo] se stavbou [adresa] a přilehlých [anonymizováno] par. č. [rok] a [rok] (dále též„ dům“ nebo„ nemovitost“) v [katastrální uzemí] o velikosti jedné ideální čtvrtiny vzhledem k celku, dalšími spoluvlastníky jsou žalovaná rovněž v rozsahu jedné čtvrtiny a otec žalované [jméno] [příjmení] v rozsahu jedné poloviny. V případě stavby [adresa] jde o atypickou vilu sestávající z dvou křídel propojených střední částí. Fakticky jedno křídlo s bytem o velikosti 5+1 obývá otec žalované a druhé křídlo spolu se střední částí tvořící druhý byt o dispozici 10+1 obývá žalovaná. Žalobce je z užívání vyloučen a má tak vůči žalované, která dům užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nárok na náhradu ve výši jedné čtvrtiny obvyklého nájemného. Za dobu od února 2018 do ledna 2020, tj. za 24 měsíců, požadoval žalobce zaplacení 24 x 15 000 Kč, tj. 360 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 1. 2. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaná na svou obranu uvedla, že dům se souhlasem žalobce spolu s ní užívají také společné dosud nezletilé děti účastníků, na výživném pro které dluží žalobce značnou sumu, a že žalobce se nikdy nechtěl dohodnout o rozvrhu užívání. Žalobce taktéž nemůže požadovat to, co by případně náleželo spoluvlastníkovi s největším podílem [jméno] [příjmení]. V domě je navíc celá řada prostor společných a místností, které neužívá nikdo, a může je užívat žalobce. Ten má navíc v domě uloženy některé své věci (sedací soupravu, skříň, posilovací stroje). Žalobce v rozhodné době v domě párkrát přespal, nikdo mu v tom nebránil. 4. Účastníci učinili nesporným, že v předmětném domě jsou dva stavebně oddělené (z pohledu průchodnosti nepropojené) byty; jeden v jednom křídle, užívaný otcem žalované [jméno] [příjmení], druhý v druhém křídle a spojovacím krčku, v němž žije žalovaná a dvě dosud nezletilé děti účastníků. Vlastníky předmětného domu jsou žalobce v rozsahu jedné ideální čtvrtiny, žalovaná se stejným podílem a [jméno] [příjmení] s podílem jedné ideální poloviny vzhledem k celku. Spoluvlastníci neuzavřeli žádnou dohodu o rozsahu užívání předmětného domu. Žalovaná spolu s dětmi užívá dům od listopadu 2013, kdy soud rozhodl o určení spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech. Žalovaná poté vyměnila všechny zámky, žalovaný od té doby klíče od domu nemá. Žalobce naposledy v domě přespal v listopadu 2019 po dohodě s otcem žalované a v jeho části domu. Ohledně výše náhrady za užívání předložil žalobce znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], z něhož okresní soud zjistil, že dům je atypický, jsou v něm dva byty o velikosti 5+1 (jedno křídlo) a 10+1 (druhé křídlo a spojovací krček). Znalec porovnávací metodou určil obvyklé nájemné za celou nemovitost za dobu od 1. 2. 2018 do 31. 1. 2021 ve výši 2 095 200 Kč, což odpovídá částce 58 200 Kč za měsíc. K zaplacení dluhu vyzval zástupce žalobce žalovanou dopisem ze dne 19. 1. 2021, který byl žalované odeslán dne 20. 1. 2021. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval ustanovení § 2991, § 2999 a § 3003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.). Konstatoval, že soudní praxe ve věci užívání nemovitosti v rozsahu přesahujícím spoluvlastnický podíl je již delší dobu sjednocena, přičemž podrobný návod, jak takové spory posuzovat, dává například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1645/2013, jehož závěry soud na předmětnou věc aplikoval. Uzavřel, že žalovaná, jíž svědčí spoluvlastnický podíl o velikosti jedné čtvrtiny, užívá ve společném domě byt zahrnující podle reálné dispozice i podle počtu místností dvě třetiny domu. Druhý byt tvořící jednu třetinu domu užívá další ze spoluvlastníků, jemuž náleží poloviční podíl na nemovitosti. Žalobce se čtvrtinovým podílem je naopak z užívání zcela vyloučen svévolným jednání žalované, která v minulosti vyměnila zámky od domu. Protože žalované nesvědčí užívací titul plynoucí z dohody spoluvlastníků (či rozhodnutí majoritního spoluvlastníka nebo rozhodnutí soudu), vzniká na její straně bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat, a to ve výši odpovídající obvyklému nájemnému v místě a čase (viz mezi jinými např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3259/2017). Žalovaná užívá dvě třetiny nemovitosti, ač jí svědčí jen čtvrtinový podíl; v rozdílu těchto podílů se tedy bezdůvodně obohacuje. Žalobce je přitom i jen sám jako jeden ze spoluvlastníků aktivně legitimován k podání žaloby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2116/2014). Žalobce uplatnil nárok zaplacení za celkem 24 měsíců od února 2018 do ledna 2020. Při obvyklém nájemném ve výši 58 200 Kč měsíčně činí bezdůvodné obohacení za užívání domu v uvedené době celkem 1 396 800 Kč, přičemž na spoluvlastnický podíl žalobce zcela vyloučeného z užívání připadá bezdůvodné obohacení žalované ve výši 349 200 Kč. Proto soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci tuto částku s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu zamítl. Ve vztahu k dalším námitkám žalované okresní soud dodal, že nad rámec svého podílu užívá nemovitosti pouze žalovaná. Žalobce dům již od roku 2013, tedy krátce po dokončení, neužíval, resp. mu užití znemožnila žalovaná výměnou zámků. Z tohoto pohledu tedy nelze vnímat okolnost, že v domě se ještě případně nachází pár věcí, které tam kdysi žalobce nastěhoval, jako užívání nemovitosti. Pokud žalobce v domě kolem roku 2019 několikrát přespal jako návštěva [jméno] [příjmení], nešlo o užívání domu ve smyslu plnohodnotného požívání plodů vlastnického práva. Konečně je zcela bez relevance tvrzení žalované, že žalobce o užívání domu neprojevil žádný zájem, nepožádal o klíče a nesnažil se o dohodu o užívání. Důvod, proč jeden ze spoluvlastníků neužívá společnou nemovitost, totiž není rozhodný pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání podílu jiného spoluvlastníka. K tomu okresní soud odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4287/2016. K námitce žalované, že některé místnosti v bytě fakticky neužívá a může je tak užívat žalobce, okresní soud dodal, že to není podstatné za situace, kdy žalovaná užívá část domu fakticky tvořící jeden, byť rozlehlý, byt. Žalobce místnosti v tomto bytě užívat nemůže, neboť jsou pod uzamčením a tedy ve fyzické dispozici žalované, netvoří celek ani nemají samostatný přístup (viz nákresy předložené žalovanou), a v neposlední řadě nelze odhlédnout ani od toho, že vztahy mezi účastníky jsou mimořádně špatné (účastníci spolu nyní vedou celou řadu soudních sporů), což možnost společného užívání vylučuje. Konečně není rozhodné ani to, že s žalovanou bydlí v bytě děti účastníků; ty jsou dosud nezletilé a byly svěřeny matce do péče, je tedy povinna se o ně starat, tedy i zajistit bydlení, což naopak odpovídá právu dětí bydlet s matkou. 6. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšným z 97 %, proto mu náleží náhrada poměrné části jím vynaložených nákladů ve výši 94 % odpovídající částce 133 176 Kč. 7. Doplňující usnesení odůvodnil okresní soud tím, že žalobci bylo přiznáno poplatkové osvobození, a proto podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přešla poplatková povinnost na žalovanou, o čemž však soud při vyhlášení rozsudku opomněl rozhodnout. 8. Žalovaná podala obšírné odvolání proti výrokům pod body I a III a rozsudku a proti výroku I doplňujícího usnesení. Soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl všechny jí navržené potřebné důkazy a z provedených důkazů vyvodil nesprávné právní závěry, které vyústily v nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí taktéž považuje za velmi necitlivé k individuálním poměrům věci. Zopakovala, že nemovitost je jedním právně neděleným celkem a uvažovat je nutné vždy o užívání všech spoluvlastníků. Žalobce taktéž nemůže požadovat to, co náleží [jméno] [příjmení], který žalobkyni dal souhlas k užívání nevyužité části jeho podílu. Soud zcela přehlédl, že v minulosti přespal žalobce při své cestě za dětmi i v části nemovitosti, kterou užívá žalovaná, což dokládá, že žalobce