20 CO 102/2022-325 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 10 879 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 24 879 Kč od 23. 7. 2018 do 15. 8. 2018, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 879 Kč od 16. 8. 2018 do zaplacení, se zamítá (výrok I), žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení 1 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Náchodě 13.844,24 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že okresní soud nesprávně vyhodnotil otázku vyúčtování vody spotřebované žalovanou, které je správné a proto i splatné. Určit skutečnou spotřebu vody ke dni 31. 12. 2017 není možné, neboť odečet z patního vodoměru byl proveden 1. 11. 2017 a pak až 1. 2. 2018. Žalobce proto spotřebu vody určil dle součtu náměru podružných vodoměrů, ale cenu stanovil dle vyúčtování [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [právnická osoba], za předchozí rok. Takový postup jako možný konečně připustila i znalkyně. Není proto správný skutkový závěr okresního soudu v tom, že spotřeba vody činila od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 celkem 2.603 m3 a nikoliv jen žalobcem tvrzených 2.473 m3. Ke dni 1. 1. 2017 i 31. 12. 2017 přitom byla spotřeba vody určena jen odhadem, aniž by se jednalo o skutečnou spotřebu vody, tj. nemůže ani odpovídat spotřebě naměřené podružnými vodoměry. Okresní soud proto nesprávně uvažoval, jestliže uzavřel, že skutečná spotřeba musí odpovídat fakturované spotřebě. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání (učiněném až u odvolacího jednání) navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil. Ztotožnila se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech týkajících se zejména nesprávnosti vyúčtování služeb za rok 2017 ohledně vody a nákladů na její ohřev. 4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jako odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny ([ustanovení pr. předpisu]. Odvolání neshledal opodstatněné. 5. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Pro stručnost může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v jeho bodech 22, 27, 45, 46, 47, 49 a 50) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující. 6. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v tom, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování ve smyslu § 1181 o. z. bylo řádně, tj. v souladu s předpisy jej regulujícími, provedeno a nájemce s ním byl seznámen (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020 sp. zn. 26 Cdo 2778/2019, ze dne 6. 5. 2021 sp. zn. 26 Cdo 2734/2020 nebo ze dne 10. 5. 2021 sp. zn. 26 Cdo 743/2021 a řada dalších). Z toho vyplývá, že tam, kde vyúčtování nebylo řádně provedeno a neobsahuje veškeré zákonné náležitosti, nemůže na základě něj nastat splatnost nedoplatku na služby, přičemž i nadále trvá povinnost pronajímatele provést řádné vyúčtování. 7. Okresní soud se projednávanou věcí ve smyslu všech výše podrobně uvedených zákonných a judikaturních hledisek důsledně zabýval a jeho skutkovým, ani právním závěrům v tomto smyslu učiněným v napadeném rozsudku nelze ničeho vytknout. Napadeným rozsudkem žalobu zamítl ve své podstatě zcela správně proto, že žalobce pochybil ve vyúčtování služeb za rok 2017, když vycházel ze spotřeb vody i její ceny za jiné období (zčásti už v roce 2016 a zčásti až v roce 2018). Nesprávně uvedl spotřebu vody za rok 2017 pro celý dům v objemu 2.473 m3, ačkoliv byla fakturami dodavatele prokázána v objemu 2.603 m3 (viz bod 45 odůvodnění napadeného rozsudku). Stejně tak nesprávně vycházel z cen vody za dobu už od 7. 11. 2016 do 1. 11. 2017, nikoliv tedy z cen za dobu až od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 (viz bod 46 a 47 odůvodnění napadeného rozsudku). 8. Z tohoto pohledu neobstojí odvolací námitky žalobce. Jednak jde o námitky vznesené už v řízení před okresním soudem, který se s nimi zcela správně vypořádal v bodě 50 odůvodnění napadeného rozsudku. Jednak ale jsou v rozporu s výsledy dokazování, dle nichž byla fakturami dodavatele vody, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [právnická osoba], prokázána spotřeba 2.603 m3 pro celý dům právě a jen v době od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 (viz 5 faktur na č. l. 85-88 a 277 spisu), která je jednoznačně v rozporu se spotřebou účtovanou žalobcem jen v objemu 2.473 m3 za citované období (viz vyúčtování pro žalovanou na č. l. 11, dle nějž spotřeba teplé vody činila 881 m3 a studené vody 1.592 m3, tedy celkem 2.473 m3). 9. Jinak řečeno, nemůže obstát odvolací námitka žalobce v tom, že spotřebu pro dům za rok 2017 nebylo možno zjistit a bylo nutno vycházet jen z jejího odhadu. K tomu se navíc ani znalkyně nemohla nijak vyjádřit, neboť ke dni zpracování znaleckého posudku i výslechu u jednání okresního soudu měla k dispozici jen 3 faktury o spotřebě vody za dobu od 1. 1. 2017 do 1. 11. 2017 (nikoliv tedy za celý rok 2017, ale jen za jeho 10 měsíců). 10. Jestliže tedy žalobce ve vyúčtování za rok 2017 nevycházel ze spotřeby vody a její ceny za zúčtovací období 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, nýbrž zčásti za období jiné (předcházející či následující), postupoval v rozporu s § 1181 o. z., ve spojení s § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Jeho vyúčtování proto již jen z těchto důvodů nemohlo přivodit splatnost žalovaného nedoplatku na něm, a okresní soud proto žalobu správně zamítl (aniž by se musel nutně zabývat dalšími námitkami žalované proti němu, jimiž bylo zpochybňováno ještě i v jiných položkách, např. za teplo, apod.). 11. Není přitom vůbec významné, zda žalobce třebas ve výsledku, byť ale neúmyslně provedl vyúčtování objektivně ve prospěch, nikoliv k tíži žalované (účtoval jí méně, než by mohl). To totiž nic nemění na tom, že jím provedené vyúčtování je objektivně nesprávné a jeho nesprávnost se mohla kladně či záporně dotknout nejen žalované, ale i dalších vlastníků bytů v domě. Jinak řečeno, nelze tolerovat jako správné vyúčtování, u nějž by pak žalobce (anebo i jiný nájemník z téhož domu) mohl namítat, že bylo provedeno nesprávně, byť ve prospěch žalované a dodatečně proto požadovat doplacení rozdílu v nesprávně rozúčtovaných částkách. Naopak je třeba trvat na tom, aby každý nájemník od samého počátku obdržel objektivně správné vyúčtování, což konečně vyplývá z výše citované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. 12. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil. 13. O nákladech odvolacího řízení bylo krajským soudem rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že i v odvolacím řízení byla plně procesně úspěšná žalovaná. Žalobce je proto povinen jí nahradit náklady odvolacího řízení 300 Kč, tj. jednu paušální náhradu za účast u odvolacího jednání dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a e. ř.