20 CO 175/2022-96 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se veškerého jednání, kterým by bránil žalobci ve výkonu jeho nájemního práva pozemku parc. [číslo] zapsanému v katastru nemovitostí na LV [číslo] vedeném pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] a [územní celek] [stát. instituce], [stát. instituce], zejména v přístupu k této nemovité věci a v nakládání s mobilní stavební buňkou o rozměrech 2,5 x 4 m a plechovou kůlnou o rozměrech 2 x 3 m (výrok I) a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení 1 177,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že okresní soud se vůbec nezabýval tím, zda nájemné 500 Kč měsíčně podle nájemní smlouvy ze dne 20. 7. 2012 sjednané na dobu určitou do 18. 7. 2037, uhradil předem formou započtení už právnímu předchůdci žalovaného [jméno] [příjmení] (s nímž jako s předchozím vlastníkem pozemku smlouvu uzavřel). Pokud by se tak stalo, byl by tím žalovaný dle § 2221 odst. 1 o. z. vázán a nemohl by proto od nájemní smlouvy 8. 1. 2020 odstoupit pro neplacení nájemného. Navíc, i kdyby zde k odstoupení po právu došlo a nájemní smlouva ze dne 20. 7. 2012 by jím od počátku zanikla, nadále by existovala předchozí nájemní smlouva ze dne 18. 7. 2009, která by nemohla být zrušena smlouvou, jež od počátku zanikla odstoupením. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnil se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázal na to, že žalobce sám v předchozím řízení uvedl, že naposledy byla platná nájemní smlouva ze dne 20. 7. 2012 (a nikoliv z roku 2009). 4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno vždy osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné. 5. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl. Pro stručnost může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v bodech 20 až 22) a jen k jeho upřesnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující. 6. Krajský soud předně souhlasí s okresním soudem v tom, že nájemní smlouva ze dne 20. 7. 2012 zanikla dne 8. 1. 2020, kdy bylo žalobci doručeno písemné odstoupení žalovaného od ní ze dne 7. 1. 2020 pro déle než 3 měsíční neplacení nájemného 500 Kč měsíčně. Skutečnost, že žalobce nikdy žalovanému žádné nájemné nezaplatil, nebyla mezi účastníky sporná a nebyla ani v odvolání zpochybněna. Pak ale ve smlouvě sjednanou možností odstoupení od ní z tohoto důvodu (§ 2001 o. z.) došlo k zániku závazku nájmu dle ní od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.). 7. Z toho současně plyne, že došlo jen k zániku závazku nájmu, nikoliv ale i k zániku dohody o zániku všech předchozích písemných smluv týkajících se nájmu pozemku (v nájemní smlouvě obsažené), jak nedůvodně namítá žalobce. Od takové dohody odstoupit možno nebylo, když možnost odstoupení byla sjednána jen od nájemní smlouvy, nikoliv od samostatné, na ní nezávisející a od ní oddělitelné dohody o zrušení předchozích nájemních smluv. Ta zde i nadále obstojí a odstoupením dotčena být nemohla, byť byla obsažena v nájemní smlouvě (srov. § 555 odst. 1, § 574 a § 576 o. z.). 8. Dále krajský soud souhlasí s okresním soudem i v tom, že žalobce nemohl vůči žalovanému splnit svoji povinnost zaplatit sjednané nájemné 500 Kč měsíčně v hotovosti tím, že jej za celou dobu trvání nájmu zaplatil předem formou započtení už předchozímu pronajímateli a vlastníkovi pozemku [jméno] [příjmení] (od nějž žalovaný v rámci insolvence pozemek koupil kupní smlouvou ze dne 1. 8. 2019). V nájemní smlouvě ze dne 20. 7. 2012 totiž byla sjednána pro žalobce jakožto nájemce povinnost platit nájemné 500 Kč měsíčně do 30. dne v měsíci, a to od uzavření smlouvy (viz její čl. II). Povinnost žalobce platit nájemné tedy vznikala průběžně, opakovaně, vždy nově za daný měsíc nájmu. Stejně tak ale vznikala opakovaně, průběžně vždy nově za každý měsíc nájmu i nová, dílčí pohledávka žalovaného jakožto pronajímatele na zaplacení nájemného. 9. Taková pohledávka žalovaného vůči žalobci z titulu každoměsíčního nájemného, která vznikala postupně, vždy vůči aktuálnímu pronajímateli (vlastníkovi) proto nemohla být způsobilou pro započtení. Nejenže se nejednalo o pohledávku splatnou (což by započtení dohodou ještě nebránilo), ale především se nejednalo o dosud vzniklou pohledávku (pohledávku už s jistotou existující vůči konkrétní osobě v pozici pronajímatele), kterou započíst ani dohodou možné nebylo, ať již dle § 580 ve spojení s § 581 odst. 3 obč. zák. nebo dle § 1982 odst. 1 ve spojení s § 1987 o. z. Jinak řečeno, jestliže nárok žalovaného jako pronajímatele v podobě pohledávky z titulu nájemného vůči žalobci jako nájemci nově a samostatně vznikal až od 1. 8. 2019, nemohl splněním zaniknout, resp. být uhrazen dříve (a to ani započtením), tím spíše pak vůči předchozímu pronajímateli (a nikoliv současnému, vůči němuž nově vznikal). 10. Okresní soud se proto správně nezabýval dalšími tvrzeními žalobce v tomto směru a neprováděl k nim dokazování, neboť by to na výsledku projednávané věci ničeho nezměnilo. Navíc žalobce přes poučení okresního soudu udělené mu u jednání dne 7. 6. 2022 ani nedoplnil svá tvrzení o jím tvrzeném započtení co do místa, času, způsobu, rozsahu, právního důvodu započítávaných pohledávek apod., což opět vylučuje, aby k tomu bylo prováděno jakékoliv dokazování (dokazovat lze jen tvrzení, která byla s úplností vznesena – srov. § 101 odst. 1 písm. a/ a b/ a § 120 odst. 1 o. s. ř.). 11. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil, neboť jestliže žalobci nesvědčí vůči žalovanému jím tvrzený právní důvod spočívající v existujícím nájmu sporného pozemku, nemůže se zde ani postupem dle § 2205 písm. c/ o. z. domáhat ochrany tohoto svého, neprokázaného závazku. 12. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v něm rovněž procesně plně úspěšnému žalovanému přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, tj. v celkové částce 665,40 Kč, která je tvořena 1/ částkou 300 Kč za účast žalovaného u odvolacího jednání dle § 1 odst. 1, odst. 3 písm. c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a 2/ náhradou cestovních výdajů za jízdné autem k odvolacímu jednání ve výši 365,40 Kč, tj. spotřebované palivo a náhrada za použití vozidla dle § 1 a § 4 vyhl. č. 511/2021 Sb. a § 137 o. s. ř. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady odvolacího řízení splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.