20 CO 187/2022-420 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že každý z nich je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 pozemkových parcel [číslo] – orná půda, a [číslo] – trvalý travní porost, nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I), a žalobcům uložil společně a nerozdílně nahradit žalovaným k rukám jejich zástupce náklady řízení 138 381,75 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Vyšel ze zjištění, že žalobci (manželé od 17. 10. 1980 do 15. 3. 2011) jako kupující dne 28. 9. 1995 uzavřeli ohledně sporných nemovitostí kupní smlouvu s [titul] [jméno] [příjmení] jako prodávající, a to za kupní cenu 132 000 Kč (kterou jí zaplatili) s tím, že nemovitosti kupovali za účelem stavby domu pro syna (k čemuž ale z finančních důvodů nedošlo) a následně je, v dobré víře, že jsou jejich vlastníky, drželi a užívali, byť jen ve formě nejnutnější údržby, tj. sekali trávu, kontrolovali je občasnými návštěvami a platili z nich i daň z nemovitosti, a to až do roku 2012, kdy teprve zjistili, že nejsou v katastru nemovitostí zapsaní jako jejich vlastníci a je tam takto stále zapsaná jen prodávají. Návrh na vklad smlouvy do katastru nemovitostí měla dle v řízení prokázané ústní dohody stran učinit prodávající jako osoba práva znalá do 15. 2. 1996, ale nikdy tak neučinila a naopak sporné nemovitosti kupní smlouvou ze dne 20. 12. 2013 prodala za 490 000 Kč žalovaným, kteří pak i byli a do současnosti jsou zapsaní jako jejich vlastníci v katastru nemovitostí. Žalovaní se nikdy nedovolali neplatnosti smlouvy pro omyl dle § 49a obč. zák., ale dne 13. 3. 2014 od ní odstoupili pro nepravdivost prohlášení prodávající o jejím vlastnictví a užívání sporných nemovitostí v souladu se zákonem, neboť tehdy se dozvěděli, že si na nemovitosti činí nároky i žalobci. Prodávající byla za své jednání vůči žalobcům ke dni 12. 12. 2018 pravomocně odsouzena a potrestána za přečin podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 tr. z. Po právní stránce uzavřel, že žalobci ve smyslu § 134 obč. zák. nemohli ke sporným nemovitostem nikdy nabýt vlastnické právo formou vydržení, neboť jim muselo být známo, že uzavřená kupní smlouva ze dne 28. 9. 1995 nikdy nebyla vložena do katastru nemovitostí, resp. v něm v jejich prospěch dle ní zapsáno vlastnické právo. Určovací žalobu proto ve smyslu § 80 o. s. ř. zamítl a procesně úspěšným žalovaným přiznal vůči neúspěšným žalobcům právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 3. Proti rozsudku podali žalobci odvolání. Namítali, že okresní soud se v tomto řízení nezabýval otázkou odstoupení žalovaných od kupní smlouvy uzavřené s [titul] [jméno] [příjmení] a nevedl k tomu žádné dokazování. Trvali na tom, že v dobré víře vydrželi vlastnické právo ke sporným nemovitostem. Byli přitom v omylu, že ke vkladu vlastnického práva dle kupní smlouvy ze dne 28. 9. 1995 došlo, neboť o tom byli prodávající jakožto osobou práva znalou výslovně ubezpečeni. Navrhli proto, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaní ve vyjádření k odvolání navrhli, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a ztotožnili se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázali na to, že je v tomto řízení nadbytečné a pro jeho výsledek bezvýznamné zabývat se odstoupením žalovaných od kupní smlouvy uzavřené s [titul] [jméno] [příjmení]. Nic by to totiž nezměnilo na tom, že žalobci se dle závazného právního názoru vysloveného v této věci Nejvyšším soudem nikdy nestali vlastníky sporných nemovitostí. 5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno vždy osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalovaní jakožto odvolatelé domáhali jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné. Krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž napadeným rozsudkem určovací žalobu zamítl. Pro stručnost může plně odkázat na jeho přiléhavé a výstižné odůvodnění a jen k odvolacím námitkám žalobců dodává následující. 6. V projednávané věci byl okresní soud (ale i krajský soud) ve smyslu § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán a také důsledně dodržel závazný právní názor Nejvyššího soudu jako dovolacího dle jeho rozsudku ze dne 15. 2. 2022 č. j. 22 Cdo 21/2022-358. Jím byl k dovolání žalovaných zrušen předchozí rozsudek krajského soudu ze dne 8. 4. 2020 č. j. 20 Co 47/2020-330 a jím potvrzený rozsudek okresního soudu ze dne 7. 11. 2019 č. j. 7 C 3/2014-299 (jimiž bylo žalobě z důvodu vydržení vyhověno) a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v citovaném rozsudku vyslovil zcela jednoznačný závazný právní názor na věc spočívající v tom, že vzhledem ke zcela jasné a nepochybné právní úpravě obsažené v § 133 odst. 2 obč. zák. (podle kterého převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak) nemohli být žalobci v omluvitelném právním omylu, že došlo k převodu vlastnického práva pouze na základě uzavřené smlouvy bez nutnosti vkladu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí. Žalobci rovněž nemohli být v omluvitelném skutkovém omylu, že ke vkladu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí došlo. Pokud žalobci usilující o nabytí nemovitosti návrh na vklad do katastru nemovitostí nepodali ani se nepřesvědčili, že tento návrh podala druhá smluvní strana, nezachovali tak běžnou opatrnost, kterou lze s ohledem na závažnost takového právního úkonu po každém požadovat. Nemohli proto být oprávněnými držiteli předmětných nemovitostí podle § 130 odst. 1 obč. zák., a proto k nim nemohli nabýt vlastnické právo vydržením ve smyslu § 134 odst. 1 obč. zák. 7. Z tohoto pohledu se tudíž žalobci podaná určovací žaloba jeví zcela nedůvodnou, neboť v řízení nevyšlo najevo, že by se žalobci někdy snažili přesvědčit se o tom, že prodávající [titul] [jméno] [příjmení] podala návrh na vklad mezi nimi 28. 9. 1995 uzavřené kupní smlouvy do katastru nemovitostí, zda k tomuto vkladu i došlo, apod. Pouhé její jednorázové ujištění žalobců o tom, že tak učiní, je zde nedostačující. Žalobci na ně nemohli důvodně spoléhat, resp. o něj následně opírat svoji dobrou víru týkající se držby sporných nemovitostí z titulu svého vlastnického práva. Na tom nic nemůže změnit skutečnost, že užívání, resp. držba nemovitostí žalobci od uzavření kupní smlouvy až nejméně do roku 2010, resp. 2012 nebyla jakkoliv a kýmkoliv zpochybněna. 8. V průběhu řízení před okresním soudem po vrácení věci ze strany Nejvyššího soudu pak nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, jež by svědčily pro opodstatněnost žaloby třeba z jiných důvodů dosud soudy neuvažovanými, resp. skutkový stav nedoznal žádné, natož pak nějak podstatnější změny oproti situaci, v níž krajský soud naposledy rozhodoval (a z níž vycházel i Nejvyšší soud). Jsou proto nedůvodné odvolací námitky žalobců týkající se posouzení otázky jejich dobré víry týkající se držby sporných nemovitostí. Přestože jim okresní i krajský soud původně přisvědčily, Nejvyšší soud je opodstatněnými neshledal a oba soudy nižších stupňů jsou v tomto směru jeho právním názorem nově vázány. 9. Jsou pak i bezvýznamné odvolací námitky žalobců týkající se odstoupení žalovaných od kupní smlouvy uzavřené 20. 12. 2013 s [titul] [jméno] [příjmení], neboť i kdyby žalovaní v důsledku tohoto pozbyli své vlastnické právo ke sporným nemovitostem, nemělo by to k nim za následek vznik či obnovu vlastnického práva žalobců. Ti se navíc žalobou domáhají toliko určení svého vlastnického práva, nikoliv např. určení jeho neexistence ve vztahu k jiné osobě, apod., přičemž soud je zde žalobním návrhem vázán a nemůže jej měnit či překročit (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.). Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil. 10. Současně krajský soud zamítl jako nedůvodný návrh žalobců na přerušení odvolacího řízení dle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., neboť pro rozhodnutí projednávané věci není nijak významný výsledek jiného řízení, v němž se žalobci vůči [titul] [jméno] [příjmení] domáhají zaplacení, resp. vrácení uhrazené kupní ceny z titulu jejich odstoupení od kupní smlouvy. V citovaném jiném řízení se sice rovněž může řešit jako předběžná otázka vlastnického práva žalobců ke sporným nemovitostem, nicméně je-li taková otázka současně jako zásadní a ve věci samé řešena i v tomto řízení (v němž se k ní už i závazně vyjádřil Nejvyšší soud), není důvod