20 CO 260/2021-367 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce domáhá odstranění části domu žalované, a to domu [adresa] v části [územní celek] postavené na pozemcích st. [parcelní číslo], st. [parcelní číslo], p. [číslo] v obci na [katastrální uzemí] z pozemku žalobce st. [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v obci [obec], se zamítá (výrok I), ve prospěch žalované a každého dalšího vlastníka domu [adresa] postaveném na pozemcích st. [parcelní číslo], st. [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec], se zřizuje služebnost umístění stavby na st. [parcelní číslo] zastavěná plocha o výměře 3 m², zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], oproti plnění uvedeném v odst. III rozsudku (výrok II), žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 36 060,19 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou na náhradě nákladů řízení částku 9 168 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V). 2. Vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemků st. [parcelní číslo] s domem [adresa] a [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a žalovaná je od 19. 6. 2017 vlastníkem přiléhajícího, resp. sousedního pozemku st. [parcelní číslo] s domem [adresa] a pozemku [parcelní číslo] (jedná se o dva spolu těsně sousedící rodinné domy, které mají společnou zeď mezi sebou). Část domu žalované [adresa], konkrétně jeho zeď přesahuje o cca 40 cm podél cca 10 metrů přístavby na sousední pozemky žalobce st. [parcelní číslo] a p. [číslo] to v celkovém rozsahu 3 m2 nově vyděleného pozemku [parcelní číslo], jak bylo zjištěno znalcem [titul] [jméno] [příjmení]. Přesah domu žalované vznikl jeho přístavbou kuchyně a koupelny za domem v roce 2005, kterou provedla právní předchůdkyně žalované [jméno] [příjmení] (jako tehdejší výlučná vlastnice domu) s vědomím, že zasahuje do sousedního pozemku, ale rovněž s vědomím časově neomezeného souhlasu právního předchůdce (otce) žalobce [titul] [jméno] [příjmení], který jí dům prodal v roce 2003, a u jeho přístavby byl přítomen jakožto tehdejší spoluvlastník sousedního domu (který nyní patří žalobci jako jeho synovi). S prováděnou přístavbou před jejím zahájením vyslovil souhlas jen [titul] [jméno] [příjmení], nikoliv již i [jméno] [příjmení] (babička žalobce) jako druhá, rovnodílná podílová spoluvlastnice sousedního domu (který nyní celý patří žalobci), které se na souhlas nikdy nikdo neptal a neudělila jej ani dodatečně. Jednalo se o stavbu nepovolenou, neboť ohledně ní nikdy neproběhlo žádné stavební řízení týkající se např. vydání stavebního povolení, kolaudace, apod. Stavební úřad pak dlouhodobě, cca od roku 2011 ani nereagoval na opakované podněty žalobce týkající se zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby a to u něj dosud vedeno není. Žalobce přitom trvá na odstranění stavby a stále nesouhlasí s jejím přikázáním za náhradu do vlastnictví žalované. 3. Po právní stránce okresní soud věc posuzoval dle § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť k neoprávněné stavbě došlo za jeho účinnosti v roce 2005. Uzavřel, že se jedná jednak o stavbu neoprávněnou, neboť s ní nesouhlasila většina spoluvlastníků sousedního pozemku, na němž byla postavena, a jednak i o stavbu nepovolenou, neboť byla postavena bez stavebního povolení. Nicméně její odstranění by bylo neúčelné, neboť se jedná jen o zeď, která zasahuje do pozemku žalobce naprosto minimálně, celkem jen 3 m2 (pruh dlouhý 10 m o šířce jen 40 cm), tj. žalobce by tím žádnou podstatnou výhodu nezískal, když takto získanou část pozemku by nijak, natož pak významně a smysluplně nevyužil. Naopak by odstranění bylo pro žalovanou nepřiměřeně tvrdé a nákladné, neboť by musela dosavadní přístavbu předělat a přesunout podél hranice 10 m o cca 40 cm zpět do svého pozemku. Žalobu na odstranění neoprávněné stavby proto podle § 135c odst. 2 obč. zák. zamítl pro neúčelnost a ve prospěch žalované, resp. každého vlastníka jejich nemovitostí zřídil služebnost umístění stavby na pozemku [parcelní číslo] za žalovanou navrženou náhradu 15 000 Kč, respektující minimální výměru zastavěného pozemku i cenu nemovitostí a služebností v daném místě a čase. 4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Předně namítal, že okresní soud se v projednávané věci důsledně neřídil závazným právním názorem, který byl udělen Nejvyšším soudem v jeho rozsudku ze dne 23. 6. 2020 č. j. 22 Cdo 1112/2020-247, jímž byl zrušen předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 8. 8. 2019 č. j. 5 C 425/2013-200 a jej potvrzující rozsudek krajského soudu ze dne 26. 11. 2019 č. j. 20 Co 292/2019-225. Dále namítal, že pozemek [parcelní číslo] byl v řízení okresním soudem neoprávněně vydělen a zapsán do katastru nemovitostí a nelze k němu tudíž ani zřizovat věcné břemeno. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnila se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázala na to, že okresní soud správně respektoval skutečnost, že„ posunutí“ celé sporné zdi (za níž se nachází koupelna a kuchyň domu) postavené na pozemku žalobce v pruhu o šířce jen cca 30 až 40 cm by pro ni bylo technicky i finančně velmi složité a nákladné, přičemž pro žalobce by žádný hospodářský význam nemělo. Zdůraznila, že svoje nemovitosti v dobré víře koupila 19. 6. 2017 od své právní předchůdkyně [jméno] [příjmení] v rámci jejího insolvenčního řízení, tedy sama nejednala svévolně. 6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jako odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné. 7. Krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu na odstranění neoprávněné stavby zamítl a současně zřídil služebnost umístění stavby za náhradu. Pro stručnost může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v bodech 27, 28, 32, 33, 34, 36, 37, 38, 39 a 40 jeho odůvodnění) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující. 8. V projednávané věci byl okresní soud (stejně jako krajský soud) ve smyslu § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán a také důsledně dodržel závazný právní názor vyjádřený Nejvyšším soudem v jeho rozsudku ze dne 23. 6. 2020 č. j. 22 Cdo 1112/2020-247 (zejména v předposledním odstavci jeho odůvodnění), jímž byl zrušen předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 8. 8. 2019 č. j. 5 C 425/2013-200 a jej potvrzující rozsudek krajského soudu ze dne 26. 11. 2019 č. j. 20 Co 292/2019-225, jimiž byla žaloba zamítnuta a pozemek [parcelní číslo] za náhradu přikázán do vlastnictví žalované. Dle závazného právního názoru Nejvyššího soudu, pokud v dalším řízení soudy neshledají důvody pro odstranění přestavku a žalobce nebude souhlasit s jeho přikázáním do vlastnictví žalované, zřídí v její prospěch k zastavěné části věcné břemeno (služebnost). Není proto důvodná první odvolací námitka žalobce v tom, že by závazný právní názor Nejvyššího soudu v dalším řízení před okresním soudem nebyl respektován. 9. Okresní soud uzavřel, že se jedná o stavbu nejen nepovolenou (postavenou bez stavebního povolení), ale i neoprávněnou (bez většinového souhlasu vlastníků pozemku). Při zamítnutí žaloby a zřízení služebnosti ovšem správně přihlédl k tomu, že odstranění stavby by vzhledem k jejímu umístění, rozloze a funkčnosti bylo zcela neúčelné (nerozumné a nepraktické). Pro žalobce by žádný, natož pak významnější hospodářský či jakýkoliv jiný přínos neznamenalo, neboť jeho stavbou zastavěný pozemek je jí dotčen jen ve zcela minimálním, nepatrném rozsahu, v němž jej ani jinak smysluplně využít nelze, což žalobce v odvolání ani nezpochybňuje. 10. Naopak by odstranění stavby bylo jen pro žalovanou velmi tvrdé, poškozující a technicky i finančně náročné řešení. V té souvislosti okresní soud rovněž správně uvážil, že žalovaná sama neoprávněnou a nepovolenou stavbu nevybudovala, neboť tak učinila její právní předchůdkyně [jméno] [příjmení], od níž své nemovitosti až následně, v dobré víře, koupila. Konečně i správně přihlédl k tomu, že právní předchůdkyně žalované měla souhlas alespoň jednoho polovičního podílového spoluvlastníka sousední nemovitosti, druhá poloviční podílová spoluvlastnice nesouhlas se stavbou nikdy neprojevila a nijak proti