20 CO 38/2022-541 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, resp. určil, že zástavní právo zapsané na [list vlastnictví] k nemovitostem v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaným na [list vlastnictví], tj. pozemků p. [číslo] vše v [katastrální uzemí], [územní celek], u [stát. instituce], Katastrální pracoviště v [obec], pod vkladovým řízením č. [písmeno] [číslo], nevzniklo (výrok I), žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 570 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl důkaz jednak výslechem svědka (spoluobžalovaného) [jméno] [příjmení] a jednak tímto svědkem do souvisejícího trestního spisu založeným notářským zápisem, jež mohly vysvětlit chování žalobce. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 3. V průběhu odvolacího řízení došlo k procesnímu nástupnictví na straně dosavadního žalobce [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého [datum], na jehož místě bylo dle § 107 o. s. ř. pokračováno s [jméno] [příjmení], narozeným [datum], a to dle pravomocného usnesení okresního soudu ze dne 3. 1. 2022 č. j. 21 C 205/2015-529. 4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnil se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázal na to, že žalovaný se dohodl se spoluobžalovaným [jméno] [příjmení], že ten v dané věci vezme vinu na sebe. To ale nemůže nic změnit na tom, že i sám žalovaný byl výslovně v souvislosti s uzavřením dané zástavní smlouvy uznán vinným zločinem podvodu a potrestán. 5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalovaný jako odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné. 6. Krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě o určení nevzniknutí, resp. neexistence zástavního práva k daným nemovitostem vyhověl. Pro stručnost může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v bodech 5, 8, 9, 11 a 12) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalovaného dodává následující. 7. Podstatou projednávané věci je ve skutkové rovině zjištění, že žalobce jako zástavní dlužník a zástavce uzavřel s žalovaným jako se zástavním věřitelem dne [datum] smlouvu o zřízení zástavního práva ke sporným nemovitostem (k zajištění půjčky 770 000 Kč dle smlouvy mezi účastníky z téhož dne) v důsledku omylu vyvolaného žalovaným s cílem úmyslně podvodně se obohatit na úkor žalobce, za což byl žalovaný pravomocně uznán vinným zločinem podvodu dle § 209 odst. 1, 5 písm. a/ trestního zákoníku a potrestán rozsudky soudů v trestním řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 4T 6/2015 a Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 57/2019 (viz. zejména bod 32 výroku rozsudku krajského soudu ze dne 22. 11. 2018 č. j. 4T 6/2015-15766). 8. Pak je naprosto správný navazující právní závěr okresního soudu v tom, že uzavřená zástavní smlouva je ve smyslu § 49a obč. zák. (v důsledku jednání žalobce v omylu, který úmyslně vyvolal žalovaný), neplatným právním úkonem, na základě nějž nikdy nemohlo vzniknout a proto ani neexistuje zástavní právo žalovaného ke sporným nemovitostem (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2006 sp. zn. 21 Cdo 826/2005, uveřejněný v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 36/2008 nebo jeho rozsudek ze dne 8. 12. 2010 sp. zn. 31 Cdo 3620/2010, uveřejněný v téže sbírce pod č. R 70/2011, apod.). Naléhavý právní zájem žalobce na určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. je přitom naplněn tím, že v katastru nemovitostí je dosud zástavní právo ke sporným nemovitostem ve prospěch žalovaného a k tíži žalobce zapsáno. 9. Za výše popsaného, zjištěného skutkového stavu věci okresní soud postupoval rovněž naprosto správně, když pro nadbytečnost a neúčelnost neprovedl důkazy žalovaným namítané v odvolání, neboť by to na výsledku, resp. rozhodnutí projednávané věci ničeho nezměnilo. Oba žalovaným namítané důkazy, resp. zjištění z nich učiněná by totiž nemohly ničeho změnit na tom, že v této věci je okresní i krajský soud ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán v rovině skutkové i právní pravomocnými (dosud nezrušenými) rozsudky z trestního řízení (jejich výroky ve větách skutkové, právní i právní kvalifikace), jimiž byl žalovaný v týchž skutkových poměrech týkajících se okolností uzavření předmětné zástavní smlouvy (jež jsou významné a rozhodující pro otázku vzniku či nevzniknutí zástavního práva na sporných nemovitostech), uznán vinným zločinem podvodu a potrestán. Jinak řečeno, i kdyby žalovaným namítané důkazy byly provedeny, nemohly by na základě nich být přehodnoceny závěry o trestní odpovědnosti žalovaného vůči žalobci při uzavírání dané zástavní smlouvy ke sporným nemovitostem tak, jak vyplývají z rozsudků z trestního řízení. 10. Naopak napadený rozsudek odpovídá celkové harmonii a jednotě soudních rozhodnutí v projednávané věci a důvěře účastníků k nim tak, jak už bylo soudy rozhodováno v souvisejících řízení, tj. jednak ve výše uvedeném řízení trestním a jednak i v řízení civilním o určení vlastnického práva žalobce ke sporným nemovitostem vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 10C 225/2014 (srov. především nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 647/02, ale i např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016 sp. zn. 26 Cdo 1236/2015 nebo ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 26 Cdo 669/2014, dle nichž by se v těchto případech soud mohl od těchto závěrů odchýlit jen výjimečně, v odlišných případech; jinak je totiž kladen důraz zejména na zásady právní jistoty a předvídatelnosti práva, patřící ke znakům právního státu, které vedou ke stabilitě a jednotnosti soudního rozhodování). 11. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil. 12. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšnému žalobci přiznal vůči neúspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, tj. v celkové částce 8 228 Kč. Ta je tvořena 1) mimosmluvní odměnou advokáta 6 200 Kč za dva úkony právní služby po 3 100 Kč spočívající v přípravě a převzetí zastoupení nového žalobce a účasti u odvolacího jednání dle § 7 odst. 5, § 9 odst. 4 písm. b/ a § 11 odst. 1 písm. a/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a. t.), 2) paušální náhradou hotových výdajů 600 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. za dva výše citované úkony právní služby po 300 Kč a 3) 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze všech předchozích částek ve výši 1 428 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady odvolacího řízení splatné k rukám zástupce žalobce ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.