20 CO 69/2022-464 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobci uložil nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení 141 941 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a státu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III). 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Předně nesouhlasil s hodnocením důkazů okresním soudem co do prokázání bezdůvodného užívaného pozemku žalovaného, včetně jeho výměry (která dle tvrzení žalovaného byla jen 187,1 m2 a nikoliv soudem uvažovaných 200 m2). Dále namítal, že je zcela nemajetný a v řízení už ani není aktivně legitimován, neboť žalovanou pohledávku postoupil na jinou osobu, jejíž vstup ale do řízení nebyl soudem připuštěn. Navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná mu plnou náhradu nákladů řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnil se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázal na to, že výměra pozemku sestávala nejen ze zastřešené části 187,1 m2, ale i poloviny nezastřešeného uzamykatelného průjezdu 36,4 m2 k parkování vozidel, což vše žalobce bezdůvodně užíval. 4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek v mezích, ve kterých se žalobce jako odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné. 5. Předně má krajský soud za to, že v současnosti žalobce nemůže být se svojí žalobou úspěšný již jen pro nedostatek své aktivní legitimace v tomto sporu. Není totiž už nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, neboť už nemá vůči žalovanému jakožto dlužníkovi postavení věřitele. Žalobce totiž celou žalovanou pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení platnou písemnou smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. postoupil dne 29. 6. 2020 na společnost [právnická osoba] Že tento stav stále trvá a smlouva nebyla zrušena, žalobce tvrdil ke dni rozhodování okresního soudu, znovu potvrzuje v odvolání a zdůraznil i u odvolacího jednání. 6. Na tom nic nemění skutečnost, že v průběhu řízení nebylo z důvodu zneužití práva dle § 2 o. s. ř. vyhověno návrhu žalobce na procesní nástupnictví na jeho straně ve smyslu § 107a o. s. ř. pravomocným usnesením okresního soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 7 C 115/2012-340 ve spojení s jej potvrzujícím usnesením krajského soudu ze dne 31. 8. 2021 č. j. 21 Co 137/2021-402. Citovaná zamítavá rozhodnutí soudů jsou totiž ryze procesního charakteru, týkají se jen procesního setrvání žalobce v řízení, ale nemají žádný vliv na platnost a účinnost hmotněprávního jednání žalobce spočívajícího v postoupení žalované pohledávky na jiný subjekt a majícího za následek ztrátu jeho aktivní legitimace (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021 sp. zn. 29 Cdo 1909/2019 v obdobné věci týkající se zneužití institutu procesního nástupnictví). Již jen z tohoto důvodu (byť okresním soudem neuvažovaného) napadený rozsudek jako ve výroku I věcně správný obstojí, a to včetně navazujících výroků o nákladech řízení. U nich není žádný, natož pak vážný důvod k aplikaci § 150 o. s. ř. k tíži procesně úspěšného žalovaného, resp. ve prospěch neúspěšného žalobce, a to opět z důvodů už správně uvedených okresním soudem v bodě 17 odůvodnění napadeného rozsudku. S nimi se krajský soud bezezbytku ztotožňuje a odkazuje na ně. 7. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil, aniž by se nutně musel zabývat odvolacími námitkami žalobce týkajícími se stanovení výše bezdůvodného obohacení. Nicméně v tomto směru ovšem krajský soud jinak zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu i tak zamítl jako nedůvodnou. Okresní soud v napadeném rozsudku a řízení jeho vydání předcházejícímu ve smyslu § 226 odst. 1 ve spojení s § 243g odst. 1 o. s. ř. důsledně respektoval nejen závazný právní názor Nejvyššího soudu dle jeho rozsudku ze dne 29. 11. 2017 č. j. 28 Cdo 5622/2015-177 (jímž byl zrušen rozsudek krajského soudu ze dne 5. 5. 2015 č. j. 20 Co 50/2015-157), ale i navazující právní názor krajského soudu dle jeho usnesení ze dne 22. 5. 2018 č. j. 20 Co 50/2015-211 (jímž byl zrušen rozsudek okresního soudu ze dne 23. 4. 2014 č. j. 7 C 115/2012-103). Z tohoto pohledu nelze skutkovým ani právním závěrům okresního soudu vůbec ničeho vytknout a krajský soud může v tomto směru jen odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v jeho bodech 11 a 15, kde se už okresní soud vypořádává s námitkami žalobce znovu opakovanými v odvolání). 8. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšnému žalovanému přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, tj. v celkové částce 6 834 Kč. Ta je tvořena 1/ mimosmluvní odměnou advokáta 5 100 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu vyjádření k odvolání dle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a. t.), 2/ paušální náhradou hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. za citovaný úkon právní služby, 3/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze všech předchozích částek ve výši 1 134 Kč a 4/ jednou paušální náhradou 300 Kč za účast žalovaného u odvolacího jednání dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady odvolacího řízení splatné k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.