21 CO 16/2022-319 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem zamítl žalobu vůči žalované 1/ o zaplacení částky 90 216 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 90 216 Kč od 20. 2. 2018 do zaplacení a vůči žalované 2/ o zaplacení částky 5 519 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 519 Kč od 7. 3. 2018 do zaplacení (výrok pod bodem I). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované 1/ náklady řízení ve výši 76 109 Kč (výrok pod bodem II) a žalované 2/ náklady řízení ve výši 6 678 Kč (výrok pod bodem III). Zároveň žalobkyni uložil povinnost nahradit státu na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení ve výši 651 Kč (výrok pod bodem IV). 2. Žalobkyně uplatněný nárok dovozovala z tvrzení o odpovědnosti obou žalovaných jako zaměstnankyň, které uzavřely s žalobkyní dohodu o hmotné odpovědnosti, přičemž za inventurní období od 15. 2. 2017 do 21. 9. 2017 (dále jen „předmětné inventurní období“), v rámci něhož byla žalovaná 1/ u žalobkyně zaměstnána po celou dobu jako vedoucí a žalovaná 2/ po dobu od 1. 4. 2017 do 30. 6. 2017 jako prodavačka, bylo podle inventury provedené 21. 9. 2017 a pojaté coby předávací při změně v osobě vedoucí prodejny zjištěno manko ve výši celkem 135 275 Kč, ze kterého po odpočtu ztratného 11 745 Kč bylo z částky 123 530 Kč určeno všem pěti hmotně odpovědným pracovnicím (vedle žalovaných též zaměstnankyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení]) určeno žalované 1/ k úhradě 90 216 Kč a žalované 2/ 5 519 Kč Okresní soud měl prokázáno, že žalované pracovaly u žalobkyně na základě pracovních smluv z 1. 10. 2016 (žalovaná 1/) a z 1. 4. 2017 (žalovaná 2/), v rámci pracovního poměru s žalobkyní uzavřely k uvedeným datům písemnou dohodu ve smyslu § 252 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce – dále jen „z. p.“, o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. K úspěšnému uplatnění nároku žalobkyně z titulu takové odpovědnosti žalovaných za svěřené hodnoty je prvořadým a nezbytným předpokladem vznik samotného schodku, tedy rozdílu mezi skutečným stavem těchto hodnot a jejich stavem účetním. Bylo na žalobkyni, aby vznik tohoto schodku tvrdila a v případě spornosti také prokázala. Jelikož žalobkyně do konání prvního jednání ve věci (8. 9. 2020) právně významná tvrzení a důkazní návrhy o nich dostatečně neuváděla, přistoupil okresní soud k poučení žalobkyně dle § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“. Vyzval žalobkyni k přednesení tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byl schodek fakticky vyčíslen a zjištěn, jak byla inventura dne 21. 9. 2017 provedena, jakým způsobem byl skutečný stav zboží zjišťován. V tomto směru, protože již dříve žalobkyně předložila inventurní soupisy, byla žalobkyně zároveň vyzvána, aby specifikovala, zda tyto (ve formě elektronické na CD disku na č. l. 96 spisu, v tištěné verzi na č. l. 122 –178) představují skutečně zjištěný fyzický stav zásob a zboží, dále zda takové soupisy byly fakticky podepsány osobami odpovědnými za provedení inventury a za zjištění skutečností uvedených v inventurním soupisu. Zároveň bylo žalobkyni dáno poučení, že jestliže taková skutková tvrzení nedoplní a neoznačí k nim důkazy, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci. Následně žalobkyně ohledně průběhu inventury obecně uvedla, že se fyzický stav zásob při každé inventuře zjišťuje počítáním a vážením veškerého zboží, které se v den konání inventury nachází na prodejně, čárové kódy jednotlivých druhů zboží jsou snímány elektronickou tužkou, nahrávány do počítače a následně vypáleny na CD. Konkrétněji tvrdila, že při inventuře konané dne 21. 9. 2017 byl fyzický stav zásob zaznamenán tak, jak je uvedeno na interních dokladech – inventurních soupisech zboží a výkazech zásob za účetní období 2017. Okresní soud těmito doklady (č. l. 186 a 186 p. v.), jakož i inventurními soupisy (na č. l. 122 –178) provedl důkaz, přihlédl k tomu, že žalobkyně sama uvedla, že tyto inventurní soupisy nebyly nikým fakticky podepsány, konkrétně osobou odpovědnou za zjištění skutečností a osobou odpovědnou za provedení inventury (ohledně takových osob žalobkyně souhrnně tvrdila, že jde o osoby zaznamenané jako členky inventurní komise v inventurních soupisech – tj. [jméno] [příjmení] jako přebírající vedoucí, dále [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]), a dospěl k závěru, že tyto listiny nepředstavují průkaznou inventarizaci ve smyslu ust. § 30 odst. 1 zák. o účetnictví. Takový podpis nemůže být nahrazen podpisem na dalších 2 listinách, které rovněž žalobkyně předložila k důkazu. Šlo jednak o inspekční záznam [číslo] ze dne 21. 9. 2017 (č. l. 187, 187 p. v.). Druhým z důkazů (č. l. 188 p. v., 189) byla listina obsahující v předtisku prohlášení hmotně odpovědných pracovníků k předmětné inventuře, k níž byl příkaz vystaven dne 21. 9. 2017. Uvedené listiny nepovažoval za takové důkazy, jimiž by bylo možné prokázat vznik škody (schodku). Dále okresní soud uzavřel, že žalobkyně přes poučení nepřednesla dostatek tvrzení a důkazních návrhů pro to, aby mohl být soudem objektivně učiněn závěr o zjištění schodku k 21. 9. 2017 ve výši tvrzené žalobkyní (resp. v jakékoli výši); k tomu byly nezbytné ještě údaje o objektivně zjištěném účetním stavu hodnot svěřených žalovaným k vyúčtování. Ve lhůtě soudem stanovené žalobkyně v podání z 8. 10. 2020 na toto téma uvedla pouze tolik, že konečné vyčíslení inventury pro vypořádání inventurních rozdílů (dle žalobkyně částka 135 275 Kč) zobrazuje její interní doklad – výkaz zásob za účetní období 2017. Sama neučinila žádná tvrzení o tom, jak byl porovnán fyzický stav zboží (majetku a závazků), zjištěný na prodejně 21. 9. 2017 a patrně zobrazený v nepodepsaných inventurních soupisech, se stavem účetním – včetně toho, jak a čím byl účetní stav objektivizován, a proč na základě takto (neuvedeného) porovnání dospěla žalobkyně k závěru o schodku ve výši 135 275 Kč. Podal, že potřebná skutková zjištění o porovnání faktického a účetního stavu nemohl učinit ani z žalobkyní dalšího předloženého důkazu – údajů ručně vyplněných na formuláři „Inventurní soupis zásob zboží v maloobchodních provozovnách“ ke dni 21. 9. 2017 (č. l. 186 – dále v odůvodnění jen „výsledný inventurní soupis“). Uvedl, že formulář zjevně nebyl použit pro svůj účel, neboť údaje v něm nekorespondují předepsaným kolonkám. Prioritní je, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení o účetním stavu, neboť teprve následně po splnění takové povinnosti je možné provádět v případě spornosti tvrzení dokazování k němu. Jestliže žalobkyně toliko odkázala na výkaz zásob a vyčíslení inventurních rozdílů v listině označené v podání z 8. 10. 2020 jako příloha 3 (č. l. 188 spisu), pak ani z ní nemohl soud objektivní zjištění o prokázání tzv. hrubého manka učinit; zejména z tohoto důkazu nebylo lze učinit objektivní zjištění o účetním stavu jednotlivých položek (hodnot k vyúčtování). Žalobkyně „k doplnění zaslaných písemných dokladů“ (které ale nebyly doprovázeny patřičnými právně významnými tvrzeními) navrhla též svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] jako členky inventarizační komise. Ani z jejího výslechu nebylo možné provést zjištění o způsobu zjištění a vyčíslení schodku, neboť svědkyně uvedla, že se na faktickém vyčíslení nepodílela. Následně se okresní soud vyjádřil k dalším námitkám v průběhu řízení vznášeným účastníky, které nepovažoval za prioritní pro rozhodnutí věci. 3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Zdůraznila, že inventura za inventurní období od 15. 2. 2017 od 21. 9. 2017 byla provedena řádně a byla také řádně zaevidována. Poukazovala na to, že žádná ze žalovaných se vůči výsledku inventurního zjištění na místě samém nebránila a nijak jej nesporovala. Zcela nerelevantní je prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 9. 9. 2020, které si jako důkaz obstarala žalovaná 1/, z nějž patrně měla být dovozena skutečnost ve prospěch žalované 1/, že žalobkyně vyvíjí na bývalé zaměstnance nátlak, směřující k uznání pohledávek z titulu odpovědnosti za vzniklý schodek. Obdobně tvrzení žalované 1/ ve věci poruchovosti kamerového systému je nepřesné a jako z nepřesného tvrzení soud z něj bez dalšího vycházel. Zdůraznila, že je třeba odlišovat kamerový systém a zabezpečovací systém. Uvedla, že kamerový systém byl bezporuchový. V rámci inspekčních zpráv není žádný záznam o jeho poruchovosti. Uvedla, že žalovaná 1/ pravdivě tvrdí, že tyto záznamy vypracovala kontrolující osoba paní [příjmení], a dodala, že žalovaná 1/ tyto záznamy podepisovala. Pokud by trvala na tom, aby tvrzení o nefunkčnosti kamerového systému bylo zachyceno písemně v záznamu, jistě by záznam s neuvedením nefunkčnosti nepodepsala, respektive by uvedla„nesouhlasím“ tak, jak učinila v textu navržené dohody o uznání a úhradě finanční pohledávky z jejího podílu na manku, kde rovněž uvedla „nesouhlasím“. Vytýkala okresnímu soudu, že postupoval v rozporu s procesními povinnostmi, když neprovedl důkazy přednesené žalobkyní při jednání dne 22. 6. 2021, přičemž je zde naplněna výjimka za situace, kdy těmito tvrzením