21 CO 19/2022-456 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 94 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 9,75 % ročně z částky 94 512 Kč za období od 4. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zbývajících 117 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 9,75 % ročně z částky 117 120 Kč za období od 4. 6. 2019 do zaplacení, a úhrady zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 211 632 Kč za období od 1. 5. 2019 do 3. 6. 2019 (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 2. Okresní soud projednával žalobu, kterou se žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby, o kterém bylo rozhodnuto usnesením okresního soudu ze dne 3. 6. 2020 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 2020 č. j. [číslo jednací], a po změně žaloby, která byla připuštěna usnesením okresního soudu ze dne 7. 6. 2021 č. j. [číslo jednací], domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky 211 632 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 1. 5. 2019 do zaplacení, z toho zaplacení částky: a) 57 000 Kč jako bezdůvodného obohacení za faktické užívání pozemku parc. [číslo] v obci [obec], kat. území [obec] u [obec] žalovaným za období od 1. 3. 2016 do 30. 4. 2019 b) 54 632 Kč jako bezdůvodného obohacení za faktické užívání rodinného domu stojícího na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], kat. území [obec] u [obec] žalovaným, a to za období od 1. 3. 2016 do 31. 7. 2018 v rozsahu podílu ½ a poté za období od 1. 8. 2018 do 30. 4. 2019 v rozsahu 100 % c) 100 000 Kč jako náhrady škody za odstranění vedlejších staveb – účelových staveb, sklípku, chléva a kolny. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem pozemku par. [číslo] v obci [obec] k. ú. [obec] u [obec] a není tedy aktivně legitimována k podání takové žaloby. Tvrdil, že příklep, kterým měla žalobkyně získat nemovitosti, byl nezákonný. Odmítal, že by nemovitosti užíval bez právního důvodu a že by se na úkor žalobkyně obohacoval. Poukazoval na skutečnost, že dům je rozestavěnou stavbou, nebyl zkolaudován, stejně tak jako vedlejší stavby, a proto není možno ho užívat, ani žádat bezdůvodné obohacení. Odstranění staveb bez stavebního povolení nemůže být skutečností, která by zakládala právo na náhradu škody. Namítal, že žaloba je zjevným zneužitím práva, a jako taková nemůže být úspěšná. Okresní soud věc posuzoval podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] který nabyla do svého vlastnictví darovací smlouvou ze dne 4. 6. 1970 registrovanou Státním notářstvím v Náchodě dne 5. 6. 1970 pod R I. [číslo], a dále výlučným vlastníkem rozestavěného domu nyní bez č.p. (dříve [adresa]) na pozemku parc. [číslo] vše v obci [obec] a k.ú. [obec] u [obec], a to na základě usnesení Okresního soudu v Náchodě č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 5. 2018 o udělení příklepu, které bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 6. 2018, které nabylo právní moci dne 23. 7. 2018. Žalovanému nesvědčí k předmětným nemovitostem vlastnické ani jiné právo, které by ho opravňovalo předmětné nemovitosti užívat. Žalovaný přesto fakticky předmětné nemovitosti užíval minimálně do 22. 8. 2019. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně není vlastníkem předmětných nemovitostí a není tedy ve věci aktivně legitimována, poukázal okresní soud na řízení, ve kterých byly otázky vlastnictví předmětných nemovitostí opakovaně řešeny před soudy všech instancí. Naposledy se Okresní soud v Náchodě touto otázkou podrobně zabýval ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 230/2013 a sp. zn. 15 C 243/2018, ve kterých dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s [titul] [jméno] [příjmení] platnou darovací smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu pozemku, který nebyl v době uzavření darovací smlouvy nezastavěným stavebním pozemkem, když ani rozhodnutí o odnětí pozemků zemědělské výrobě ze dne 13. 5. 1970 ani následně vydané územní rozhodnutí dne 14. 5. 1970 nemohla nabýt právní moci, neboť nebylo prokázáno jejich řádné doručení. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 11. 2016 Okresní soud v tomto směru poukázal na skutečnost, že k obdobnému názoru dospěl i Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 22. 5. 1998, č. j. [číslo jednací], kterým jako odvolací soud rozhodoval přímo ve sporu účastníků o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví a uzavřel, že pozemek je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Závazný právní názor v tomto smyslu vyslovil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 28. 1. 2015 č. j. 30 Cdo 4464/2014 - 201, jímž rozhodl o dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací], kterým krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 2. 10. 2013 č. j. [číslo jednací]. V minulosti byla již rovněž vyvrácena námitka žalovaného, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] nabyl vydržením. V tomto směru okresní soud odkázal na rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 1997 č. j. [číslo jednací], podle kterého žalovaný nemohl vlastnické právo vydržet z důvodu absence dobré víry, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 10. 2006 č. j. 6 C 104/2006 - 75, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se [anonymizováno]. [příjmení] domáhal určení, že je vlastníkem předmětné parcely v důsledku vydržení. V otázce vlastnictví rozestavěného domu na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] odkázal okresní soud na usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 5. 2018, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 23. 7. 2018 a kterým soud udělil příklep k rozestavěnému domu [adresa] a účelovým stavbám společně postaveným s doplňkovou funkcí k hlavní budově na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] žalobkyni, a následně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019 č. j. [číslo jednací], kterým bylo odmítnuto dovolání žalovaného. Jako nedůvodnou shledal okresní soud rovněž námitku žalovaného, že není možno uplatnit žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že byl užíván rodinný dům, který nebyl zkolaudovaný. Soud přitom vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu, podle níž vzniku ani kvantifikaci bezdůvodného obohacení užíváním cizí věci bez právního důvodu či z neplatného právního důvodu nikterak nebrání sama o sobě okolnost, že užívaná nemovitost (byt, nebytový prostor apod.) nebyla zkolaudována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 17/2014 či rozsudek ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3105/2020). Okresní soud přitom vycházel ze závěru, že předmětný rozestavěný dům byl v rozhodném období let 2016 – 2019 pronajímatelný, o čemž svědčí nejen závěry znaleckého posudku, ale i faktický stav věci, kdy žalovaný v rodinném domě skutečně dlouhodobě bydlel a nemovitost užíval i jinak (skladoval nábytek apod.). Ohledně jednotlivých nároků uplatněných žalobkyní pak okresní soud dospěl k následujícím závěrům: Protože žalovaný nejméně do 22. 8. 2019 užíval bez právního důvodu pozemek parc. [číslo] na něm stojící rozestavěný dům, vše v k. ú. [obec] u [obec] ve výlučném vlastnictví žalobkyně, vzniklo mu bezdůvodné obohacení, za které je povinen poskytnout žalobkyni peněžitou náhradu, která byla vyčíslena na základě znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení], a to v případě bezdůvodného obohacení za užívání pozemku jako obvyklé nájemné za užívání obdobného pozemku v daném místě a čase za období od 1. 3. 2016 do 31. 12. 2016 v částce 10 679 Kč, za rok 2017 v částce 11 865 Kč, za rok 2018 v částce 13 843 Kč a za období od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019 v částce 5 273 Kč, tj. celkem ve výši 39 880 Kč; a v případě bezdůvodného obohacení za užívání rozestavěného domu podle ceny nemovitosti (neboť nebylo možno najít obdobné nemovitosti pro porovnání výše nájemného) se zohledněním jejího aktuálního stavu. Současně okresní soud vycházel z toho, že za období, kdy nemovitost byla v podílovém spoluvlastnictví, může žalobkyně žádat bezdůvodné obohacení z tzv.„ nadužívání“ podílu druhým spoluvlastníkem (odkázal např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. 31 Cdo 503/2011). Žalobkyni tak za užívání nemovitostí v období od 1. 3. 2016 do 31. 7. 2018 náleží bezdůvodné obohacení ve výši podílu ½ a v období od 1. 8. 2018 do 30. 4. 2019 v rozsahu 100 %. Dle výše uvedeného náleží žalobkyni náhrada bezdůvodného obohacení za období od 1. 3. 2016 do 31. 12. 2016 v částce 16 965 Kč (při ročním nájemném 40 715 Kč a podílu ½), za rok 2017 v částce 21 746 Kč (při ročním nájemném 43 491 Kč a podílu ½), za období od 1. 1