21 CO 190/2022-184 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud ve výroku pod bodem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala stanovení služebnosti cesty, tj. práva chodit a jezdit jakýmikoliv vozidly přes pozemek par. [číslo] ve prospěch současného a každého dalšího vlastníka stavby rodinného domu [adresa] nacházející se na pozemku [anonymizována dvě slova], která je součástí pozemku par. [číslo] vše v obci a [anonymizováno] [obec], a to na dobu neurčitou za úplatu 500 Kč ročně. Ve výroku pod bodem II uložil soud žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 43 076 Kč. 2. Žalobkyně se domáhala stanovení služebnosti cesty s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem pozemku [anonymizováno] [číslo] přes který vede přístupová cesta k rodinnému domu [adresa] ve vlastnictví žalobkyně, zřízená za trvání manželství účastníků. Manželství bylo rozvedeno v r. 2010, žalobkyně cestu dále využívá, vstup ke stavbě nelze zajistit jinak a žalovaný odmítl zřízení věcného břemene. V průběhu řízení okresní soud na návrh žalobkyně usnesením ze dne 8. 12. 2021 připustil změnu žaloby tak, že se žalobkyně nově domáhala zřízení pozemkové služebnosti nezbytné cesty na služebném pozemku parc. [číslo] ve prospěch panujícího pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], v rozsahu podle geometrického plánu zhotovitele [příjmení] [příjmení], [číslo] jako práva chodit a jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly, za úplatu 500 Kč za rok. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítal, že předmětný pozemek je veden jako trvalý travní porost. Tvrdil, že žalobkyně má k domu přístupovou cestu přes pozemkovou parcelu [číslo] ve vlastnictví jejích sourozenců. Dům žalobkyně a dům na pozemku sourozenců byly postaveny rodiči žalobkyně a byla k nim vybudována jedna přístupová cesta, která přímo navazuje na hlavní silnici. Vybudování cesty přes pozemek žalovaného je neúčelné; došlo by k neúměrnému zásahu do vlastnického práva žalovaného, když žalobkyně požaduje služebnost na celou plochu pozemku. Dále uvedl, že přístup k domu může žalobkyně realizovat i na vlastním pozemku [adresa], který sousedí s veřejnou komunikací. Na základě provedených důkazů okresní soud zjistil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova], jehož součástí je [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], jehož součástí je [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba, přičemž nemovitosti žalobkyně sousedí s veřejnou komunikací v délce téměř 35 metrů. Žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku par. [číslo]; [anonymizována dvě slova] [číslo] je ve spoluvlastnictví sourozenců žalobkyně. Všechny pozemky se nachází v katastrálním území a obci [obec]. Při výstavbě domu žalobkyně a domu jejích sourozenců byla užívána jedna společná přístupová cesta, která vedla až k hranici pozemku žalobkyně a která byla v průběhu let upravena na dlažbu. V roce 2019 došlo v místě, kudy bylo možné vjet z pozemku sourozenců žalobkyně na pozemek žalobkyně, k odstranění dlažby, která byla nahrazena hlínou a kameny, a žalobkyně tam na podzim 2019 zasadila túje. K přístupu k nemovitosti žalobkyně se užívala jak tato cesta, tak i cesta přes pozemek žalovaného, která byla užívána zejména na složení topiva do sklepa. Dle vyjádření žalobkyně, které se v průběhu řízení opakovaně měnilo, užívá nyní přístupovou cestu přes pozemek žalovaného cca třikrát do roka pro složení uhlí a dále v mimořádných okolnostech, jinak žalobkyně cestu neužívá, užívají ji společné děti. Na základě uvedených zjištění okresní soud věc posuzoval dle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. K odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně nejprve vyložil, že nezbytná cesta může být zřízena jako právo obligační v podobě závazkového vztahu mezi vlastníky sousedních pozemků nebo jako právo věcné v podobě služebnosti stezky, průhonu či cesty přes zatížený pozemek. Před zřízením nezbytné cesty se soud musí vždy řádně vypořádat s otázkou, zda je skutečně v daném případě nezbytně nutné nezbytnou cestu zřídit, ať už v podobě služebnosti, či v obligační formě. Jelikož je rozhodnutí o zřízení práva cesty rozhodnutím konstitutivním, upravuje v rámci tohoto řízení hmotné právo podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Při zřizování nezbytné cesty rozhodnutím soudu je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Soud může rozhodnout o povolení nezbytné cesty formou služebnosti cesty jen za podmínek upravených v § 1029 odst. 1, 2 o. z., tedy jen tehdy, jestliže vlastník nemůže nemovitou věc řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, např. na základě obligačního práva nebo může-li k přístupu využít jiné pozemky ve svém vlastnictví, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. V daném případě nemovitosti žalobkyně hraničí s veřejnou komunikací v délce téměř 35 metrů, kdy na této hranici se nachází menší stavby (zídky, dvojgaráže, chodník a kryté schody) a má tedy dostatečný prostor si zajistit možnost vjezdu automobily ke svému domu. V této souvislosti okresní soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1499/2015, usnesení ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015), podle které překážkou povolení nezbytné cesty může být v závislosti na individuálních okolnostech případu i jednání žalobkyně či jejích právních předchůdců, pokud se podíleli na zhotovení staveb, jejichž umístění přístupu k nemovitosti brání. Hrubě nedbalým jednáním ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., které je třeba přičíst k tíži žalobci, může být i jednání, k němuž došlo před 1. 1. 2014, a může podle okolností případu spočívat nejen ve zbavení se existujícího spojení s veřejnou cestou, ale i v nabytí nemovité věci bez zajištěného spojení s veřejnou cestou. V daném případě měla žalobkyně již v době stavby domu možnost zajistit si přímý přístup k domu vozidly; pokud tak neučinila a následně zřízení přístupu k domu znemožnila, popř. nechala znemožnit (vybudováním garáží, parkovacího místa atd.), jde to k její tíži. Soud nemůže povolit nezbytnou cestu tam, kde právní řád poskytuje jiné prostředky, které jsou ve vztahu k vlastníku dotčeného pozemku méně invazivní a které jej méně omezují v jeho vlastnickém právu. Skutečnost, že přístup zřízený přes cizí pozemek na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni by byl pro žalobkyni pohodlnější či výhodnější, nebo že by se obešel bez stavebních úprav a finančních nákladů, není významná, neboť žalobkyně měla a stále má za určitých stavebních úprav možnost zřídit si přístupovou cestu z hlavní silnice na svém pozemku (např. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 38/2005 ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, sp. zn. 22 Cdo 38/2005 ze dne 17. 2. 2006, usnesení ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 903/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2112/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1107/2019). Požadavek na zřízení služebnosti cesty na pozemku žalovaného v daném případě neobstojí ani z hlediska proporcionality, neboť obhospodařování domu žalobkyně dostatečně umožňují pozemky v jejím vlastnictví. Z těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl. Nad rámec uvedeného okresní soud doplnil, že by žaloba byla zamítnuta i v případě, že by byla prokázána potřeba zřízení služebnosti cesty. Ta by totiž nebyla zřizována na pozemku žalovaného, ale případně na pozemku sourozenců žalobkyně, neboť dle zákonné úpravy i ustálené judikatury (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2711/2011, usnesení Nejvyššího soudu z 26. 4. 2016 sp. zn. 22 Cdo 1171/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019 sp. zn. 22 Cdo 2112/2019) připadá-li do úvahy více možností, jak zřídit nezbytnou cestu, je třeba vybrat tu, která bude pro vlastníka zatíženého pozemku nejméně obtěžující; je třeba též vážit, zda by méně zatěžující a přiměřenější z hlediska požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva vlastníka zatěžovaného pozemku nebylo vhodnější zřídit cestu přes pozemek jiného vlastníka. Po posouzení všech okolností (výměra pozemku, existence cesty, míra rušení vlastníka apod. je na úvaze soudu, aby určil nejpřiměřenější variantu vedení cesty. V daném případě měl okresní soud za to, že v případě potřeby zřízení služebnosti, (která však není s ohledem na vlastní nemovitosti žalobkyně dána), by to byla právě nemovitost sourozenců žalobkyně par. [číslo] která by byla pro zřízení služebnosti nejvhodnější. Cesta na tomto pozemku byla již při stavbě obou rodinných domů užívána jako společná příjezdová cesta, střídavě byla užívána i v průběhu následujících let, nadále je využívána jako příjezdová cesta k domu souroz