21 CO 253/2022-240 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů (SJM), se přikazuje žalobci: televizor Samsung, LCD uhlopříčka 82 cm (výrok I), z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, se přikazuje žalované: bytová jednotka [číslo] vymezená v bytovém domě [adresa] stojící na parcele katastru nemovitostí [číslo] se kterou je spojen podíl na společných částech nemovitosti v rozsahu [číslo], stojící na parcele katastru nemovitostí [číslo] vše v obci [obec], v kat. území [obec] v [obec], parcela katastru nemovitostí [číslo] o výměře 27 m2 – jejíž součástí je stavba bez čp./če. garáž v obci [obec], v kat. území [obec] v [obec], osobní automobil Volkswagen Passat [registrační značka], zakázkově vyrobená kuchyňská linka, lednice ZANUSSI o výšce 144 cm, hydromasážní vyhřívaná vana, skříň dřevěná na míru do obývacího pokoje, stůl dřevěný na míru do obývacího pokoje, selské židle celodřevěné 4 ks, profesionální vakuovací stroj 750W, sedací souprava Benano, elektrocentrála Hecht, rybářský bivak mivardi new dynasty (výrok II), žalobci se přikazují pohledávky, a to: pohledávka za [právnická osoba] se sídlem [ulice] [číslo] ve výši 38.267,84 Kč na účtu č. [bankovní účet] (výrok III), žalované se přikazují pohledávky, a to: pohledávka za [právnická osoba] se sídlem [adresa] ve výši 34.938,19 Kč na účet č. [bankovní účet], pohledávka za [právnická osoba] se sídlem [adresa] ve výši 100.476,75 Kč na účet č. [bankovní účet] (výrok IV), žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vzájemné vypořádání podílu 190.331 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok V), v rozsahu, v němž se žalobce domáhal vypořádání společného jmění manželů ohledně: - motocyklu Honda CBR 125 R [registrační značka] - vnosu žalobce v částce 129.000 Kč, - pohledávky za [právnická osoba] se sídlem [adresa] na účtu č. [bankovní účet], se žaloba zamítá (výrok VI), žalovaná je povinna vydat žalobci karavan [registrační značka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VII) a žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 204.081,60 Kč k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII). 2. Proti rozsudku podala odvolání jen žalovaná a jen do jeho výroků V a VIII. Předně namítala, že okresní soud do SJM zahrnul i částku 26.799 Kč na jejím účtu č. [bankovní účet], ačkoliv se jedná o peníze její dcery [jméno] [příjmení] ze skončené pojistné smlouvy, tj. vypořádací podíl by měl být ještě nižší. Dále namítala, že okresní soud nesprávně rozhodl o nákladech řízení, kde ohledně SJM by si je v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu každý účastník měl zásadně nést ze svého a ohledně vydání věcí byla ještě více úspěšná než žalobce. Navrhla proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že jí jednak uloží zaplatit žalobci vypořádací podíl jen ve výši 176.931,55 Kč a jednak jí sice uloží nahradit náklady řízení žalobci 30.492 Kč, ale i žalobci uloží nahradit jí náklady řízení 81.990 Kč. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnil se s ním v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázal na to, že žalovaná v řízení vůbec neprokázala, že by částka 26.799 Kč patřila jen její dceři, nadto když byla na jejím účtu už od roku 2017, tedy cca 2 roky před koncem manželství (žalovaná ani její dcera se k ní ve svém výslechu nijak nevyjádřily). Ohledně nákladů řízení poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž je třeba vycházet z úspěchu ve věci, který zde měl v plné míře žalobce. Vypořádání SJM totiž dopadlo zásadně dle jeho návrhu, s nímž ale žalovaná před zahájením řízení i v jeho průběhu opakovaně nesouhlasila. 4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení, aniž by byl vázán rozsahem odvolání, ve všech jeho výrocích, jenž jsou na sobě závislé, neboť se všechny týkají vypořádání SJM, a to včetně výroků o vydání věcí, jež byly všechny pořízeny za trvání manželství a měly dle představ některého z manželů do něj patřit (§ 212 písm. c/ o. s. ř.). Přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání shledal opodstatněné jen ohledně výroku VIII o nákladech řízení, nikoliv však ve věci samé. 5. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž provedl vypořádání zaniklého SJM ve smyslu § 740 ve spojení s § 709, § 710 a § 742 o. z. V tomto směru může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku, proti němuž žalobce ani žalovaná jinak ničeho nenamítali. Jen k jediné odvolací námitce žalované týkající se i zahrnutí částky 26.799 Kč na jejím účtu č. [bankovní účet] do SJM dodává následující. 6. V řízení předně nebylo ve smyslu § 708 odst. 1 o. z. vůbec (natož pak spolehlivě) prokázáno, že by se v tomto případě jednalo o peníze ve vlastnictví dcery žalované. To nevyšlo najevo z výpovědi žalované ani její dcery (jež se k tomu vůbec nevyjádřily), ani z dalšího dokazování, zejména k tomu žalovanou předloženého sdělení [anonymizována dvě slova] ze dne 2. 11. 2017 na č. l. 152 spisu. Z něj vyplývá, že je adresováno žalované (nikoliv její dceři [jméno] [příjmení]) a že se týká výplaty nároku z titulu smlouvy o životním pojištění na účet žalované. Nelze z něj však vůbec dovodit, že by se mělo jednat o plnění patřící dceři žalované, resp. zaslané sice žalované, ale jen jako její zástupkyni a jinak určené pro její dceru. 7. Nadto se jednalo o peníze, jež byly zaslány na účet žalované cca 2 roky před skončením manželství 9. 10. 2019, aniž by jí bylo dále tvrzeno, z jakého důvodu byly až do skončení manželství na jejím účtu ponechány, resp. nebyly vyplaceny její dceři, ačkoliv se mělo jednat o její peníze apod. V tomto směru se jeví odvolací námitka žalované velmi nevěrohodná až účelová, a proto nedůvodná. Pak nezbývá, než uzavřít, že okresní soud do vypořádání SJM správně zahrnul i citovanou částku, u níž nebyla vyvrácena domněnka daná § 708 odst. 1 a návětím § 709 odst. 1 o. z. Jinak řečeno, citovaná částka zásadně patří do SJM, neboť byla nabyta jedním z manželů za trvání manželství, aniž by se jednalo o výjimku dle § 709 odst. 1 písm. a/ až e/ o. z. 8. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výrocích I až VII jako věcně správný potvrdil. 9. Dále však krajský soud shledal opodstatněné odvolání žalované do výroku VIII napadeného rozsudku o nákladech řízení. Řízení o vypořádání SJM je, stejně jako řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví řízením, v němž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky a soud není vázán jejich návrhy (§ 153 odst. 2 a § 212 písm. c/ o. s. ř.). V něm se pak jeví jako spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody dle § 142 odst. 3 o. s. ř., příp. by došlo k zamítnutí žaloby apod. (srov. analogicky nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 404/22, ze dne 2. 11. 2021 sp. zn. I. ÚS 3202/20, ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. I. ÚS 262/20 nebo ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 572/19 apod.). Právě citovaná judikatura Ústavního soudu výslovně i časově překonala předchozí judikaturu Nejvyššího soudu (vycházející striktně a zásadně jen z procesního úspěchu účastníka dle § 142 odst. 1 o. s. ř.), jak na ni poukazuje žalobce ve vyjádření k odvolání. 10. Z tohoto pohledu se krajskému soudu jeví přiléhavé, aby náklady řízení před okresním soudem nesl každý účastník ze svého, a proto je žádnému z nich k náhradě nepřiznal. Z postoje účastníků, nejen žalobce, ale ani žalované, před zahájením i v jeho průběhu, nelze vysledovat jakoukoliv vzájemnou šikanóznost, obstrukčnost či zcela zjevnou neúčelnost nebo nesmyslnost, jež by si proto vyžádala delší průběh řízení, resp. více jednání, zvýšené náklady na dokazování v rámci něj, provádění zjevně neúčelných důkazů, rozhodování o zjevně neúspěšných procesních návrzích apod. Naopak oba účastníci v průběhu řízení postupovali v zásadě velmi efektivně, smysluplně a hospodárně s cílem dosáhnout co nejrychlejšího projednání a rozhodnutí jejich sporu. To u nich samozřejmě lze jen ocenit, ale nemůže to být důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z nich, neboť proto žádné mimořádné, závažné důvody nesvědčí. 11. Výsledné rozhodnutí věci pak v zásadě (jen s mírnými odchylkami) sice dopadlo dle předprocesních představ a návrhů žalobce, nedopadlo tak ale už dle jeho procesních představ v průběhu řízení. V něm byly zčásti zamítnuty i jeho návrhy výrokem VI napadeného rozsudku, zejména pak návrh na zaplacení jeho vnosu do SJM ve výši 129.000 Kč. Ten se vzh