21 CO 258/2022-496 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 150 580 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení z částky 137 180 Kč od 3. 4. 2018 do zaplacení (výrok I), žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 31 997,33 Kč (výrok II), žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou náklady řízení 3 844,20 Kč (výrok III) a to vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). 2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Nesouhlasil se skutkovými ani právními závěry okresního soudu, zejména pak ohledně hodnocení znaleckých posudků a závěrů z nich učiněných. Namítal, že okresní soud se důsledně nezabýval tím, zda svědek [příjmení] jako řidič vozidla [anonymizováno] měl důvod brzdit. K tomu nenechal vypracovat znalecký posudek, přičemž žádný ze znalců se k tomu jinak vůbec nevyjádřil. Zjištění této skutečnosti je přitom zcela zásadní pro posouzení toho, zda se u žalovaného, resp. jeho vozidla [jméno] jednalo o skutečnou nebo jen předstíranou dopraví nehodu. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnil se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázal na to, že dle shodného vyjádření více znalců v této věci k dopravní nehodě žalovaným tvrzeným způsobem dojít technicky nemohlo a ta byla ve výsledku pojistným podvodem. Svědek [příjmení] jako řidič vozidla [anonymizováno] přitom několikrát měnil výpověď tak, aby byla v souladu s průběžně vypracovanými znaleckými posudky. 4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalovaný jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v jeho odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné. 5. Krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě v plném rozsahu vyhověl. Může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalovaného dodává následující. 6. V projednávané věci krajský soud bezezbytku sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu v tom, že žalovaný porušením zákona dle § 2910 o. z. ve spojení s § 210 odst. 1 písm. c/ tr. z. a souběžně i porušením smluvní povinnosti dle § 2913 odst. 1 ve spojení s § 2796 odst. 1 o. z. v přímém úmyslu způsobil žalobci škodu v žalované výši tím, že si od něj nechal na základě smlouvy o havarijním pojištění vyplatit pojistné plnění za situace, kdy mu (v rozporu se zákonem i smluvními pojistnými podmínkami dle havarijní pojistné smlouvy) podal nepravdivé vysvětlení o průběhu pojištěné škodní události, tj. nehodovém ději, při němž dne [datum] vozidlo [jméno] řízené žalovaným mělo náhle narazit do zadní části před ním náhle brzdícího vozidla [anonymizováno] řízeného svědkem [jméno], jež brzdilo v důsledku ještě před ním náhle brzdícího vozidla [anonymizováno] řízeného svědkem [příjmení]. 7. V řízení totiž bylo prokázáno, že se jednalo o dopravní nehodu jen předstíranou, resp. zinscenovanou, při níž sice došlo k poškození vozidla žalovaného, ale způsobem technicky naprosto nepřijatelným ve vztahu k jím tvrzenému průběhu nehody, která nebyla náhlá ani nahodilá. Jinak by totiž došlo zejména k zanechání brzdných drah, resp. stop vozidel a ke snaze o jejich vyhnutí se, což ale prokázáno nebylo. Navíc v takovém případě by škoda na vozidlech vznikla na jiných místech a v jiném rozsahu. Zejména by došlo ke snížení přední části vozidla [jméno] v důsledku intenzivního brždění na poslední chvíli, čímž by se předek poškodil v jiných místech a s jinou intenzitou, což ale opět prokázáno nebylo. Naopak bylo prokázáno, že vozidlo [jméno] řízené žalovaným pomalu najelo do před ním v klidové poloze stojícího vozidla [anonymizováno], před nímž opět v téže poloze už stálo vozidlo [anonymizováno] Tomu pak odpovídá i prokázaný způsob a rozsah poškození vozidla řízeného žalovaným. 8. V tomto směru, tedy co se týče skutkového průběhu účastníky tvrzeného nehodového děje, se jednalo o otázku odbornou. K jejímu zodpovězení okresní soud správně ustanovil několik znalců dle § 127 o. s. ř. a vycházel primárně z jejich odborných závěrů. Nelze mu ničeho vytknout, pokud ve prospěch tvrzení žalobce vycházel ze vzájemně shodně vyznívajících (a proto i věrohodnějších) znaleckých posudků 3 znalců, tj. znalce [příjmení] (dle § 127a o. s. ř. předloženého žalobcem), včetně jeho výslechu u jednání, znalce [příjmení] (soudem ustanoveného znalce revizního vůči posudku [příjmení]) a znaleckého [anonymizována čtyři slova] [obec] (soudem ustanoveného znalce revizního vůči posudkům znalce [příjmení], [příjmení] a [příjmení]). 9. Jejich odborné závěry se i krajskému soudu jeví správné, logické, přezkoumatelné a ve vzájemné shodě. Byly navíc okresním soudem ve smyslu § 132 o. s. ř. správně hodnoceny nikoliv jen izolovaně, ale rovněž ve spojení s dalšími provedenými důkazy, zejména pak opakovaně měněnou, a proto nevěrohodnou výpovědí žalovaného a svědků [příjmení] a [jméno] v tomto i jiném řízení o průběhu nehodového děje (viz body 9 až 12 odůvodnění napadeného rozsudku) nebo s přihlédnutím k tomu, co v řízení dále vyšlo najevo, tj. že mezi týmiž osobami došlo v minulosti opakovaně k podobně podezřelým dopravním nehodám (viz bod 19 odůvodnění napadeného rozsudku). 10. Žalovaným dle § 127a o. s. ř. předložený znalecký posudek znalce [příjmení], provedený k důkazu v řízení před okresním soudem a doplněný v odvolacím řízení, je zde důkazem nevěrohodným. Je totiž jednak ve svých odborných závěrech (podporujících tvrzení žalovaného) zcela osamocený a v příkrém rozporu s citovanými 3 posudky jiných znalců. Jednak se ale i nepřípustně snaží revidovat závěry revizního znalce [příjmení] [jméno] a polemizovat s nimi, ačkoliv naopak on byl sám předmětem přezkumu jmenovaným revizním znalcem (dle nějž je posudek znalce [příjmení] nepřezkoumatelný a nevykazuje ani základní podstatné prvky technického znaleckého posudku). Krajský soud tedy v naprosté shodě s okresním soudem z něj při svém rozhodování nevycházel, když ani žádný jiný z provedených důkazů věrohodně nepodporuje skutkovou verzi žalovaného o průběhu nehodového děje. 11. Není důvodná odvolací námitka žalovaného, týkající se posouzení zjištění nutnosti, resp. důvodnosti svědka [příjmení] náhle začít brzdit s jím řízeným vozidlem [anonymizováno]. Všichni 3 výše jmenovaní znalci totiž jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností dospěli k závěru, že pohyb všech 3 vozidel při nehodě (tedy i vozidla [anonymizováno]) v žádném případě neodpovídal průběhu nehodového děje tak, jak byl žalovaným tvrzen, resp. jak měl vést k poškození jeho vozidla. Není proto vůbec významné, zda první v pořadí jedoucí svědek [příjmení] s vozidlem [anonymizováno] měl či neměl důvod náhle začít brzdit, neboť znalci shodně uvedli, že k tomuto brždění vůbec nedošlo v podobě, která by se pak projevila na vzniku škody u vozidla žalovaného. Jestliže tedy znalci vyloučili jako celek věrohodnost průběhu nehodového děje tvrzeného žalovaným, tím spíše vyloučili i jen jeho dílčí, jím tvrzený průběh co do nutnosti brždění svědka [příjmení] s vozidlem [anonymizováno]. Nebylo proto povinností okresního soudu v tomto směru ještě doplňovat svá skutková zjištění, neboť by to na výsledku projednávané věci ničeho nezměnilo. 12. Jinak řečeno, pro rozhodnutí této věci není v zásadě významný (a už vůbec ne rozhodující či klíčový) pohyb prvního vozidla [anonymizováno], když bylo prokázáno, že nehodovému ději (i poškození vozidla žalovaného) v každém případě neodpovídá pohyb (střet) už jen mezi druhým vozidlem [anonymizováno] a třetím vozidlem [jméno]. Pokud bylo prokázáno předstírání škody na vozidle žalovaného, jež bylo až třetí v pořadí, není relevantní pohyb vozidla [anonymizováno], jež bylo první v pořadí a s vozidlem žalovaného se vůbec nestřetlo. 13. Přesto lze k odvolací námitce žalovaného pro úplnost dodat, že všichni 3 výše jmenovaní znalci se i výslovně zabývali pohybem vozidla [anonymizováno]. Shodně dospěli k závěru, že jeho řidič neměl objektivní důvod vozidlo zastavit a stát, resp. jeho brzdění nebylo nezbytné, neboť vozidlo mělo zastavit až 2 sekundy poté, co dodávka před ním už opustila jeho jízdní koridor, tj. nemohlo se zde jednat o žádnou náhlost (viz zejména body 4.2.5, 6.1, 6.2 a 7 posudku revizního znalce [příjmení] [jméno]). Chybí-li zde prvek nahodilosti události, pak ta nemůže být nikdy po právu kryta pojištěním (§ 2758 odst. 1 o. z.). 14. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s.