21 CO 286/2021-166 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27. 3. 2020 je neplatné, se zamítá a výrokem II žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení 30.490 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta. V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhal v žalobě určení, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené žalovanou dopisem ze dne 27. 3. 2020 je neplatné. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce pracoval pro žalovanou na pozici koordinátor logistiky. Listinou ze dne 27. 3. 2020 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ z. p.“) z toho důvodu, že žalobce při vyřizování zakázky [právnická osoba], a. s ., vyskladnil tomuto zákazníkovi veškeré objednané zboží, ačkoli toto bylo podmíněno úhradou zálohy ve výši 1.020.060 Kč. Touto chybou vzniklo na skladě manko, což se měl žalobce dne 23. 12. 2019„ pokusit zakrýt uvedením nesprávných údajů do inventury prováděné na skladě“. Údajné fingování stavu skladu měla žalovaná zjistit při kontrole stavu zakázky zákazníka a skladu dne 10. 3. 2020. Uvedené jednání pokládá žalovaná za úmyslný nepřímý útok na její majetek. Obchodní [právnická osoba], a. s ., objednala u žalovaného stavební panely a příslušenství pro stavbu [název] [obec] za cenu 2.020.059,92 Kč. Podmínkou realizace nabídky byla úhrada zálohy 1.020.060 Kč. Pro objednané zboží se dostavili dva objednaní dopravci, a protože systém žalované nedovoloval vystavit dodací listy, žalobce použil dodací listy„ z Polska“ a zboží vydal. Systém totiž bez zaplacení či pojištění nedovolil vystavit dodací listy. Žalovaná při jednání dne 12. 3. 2020 seznámila své zaměstnance se zákazem vydat zboží zákazníkům na základě jiného, než českého dodacího listu. U žalované existoval ústní pokyn, podle kterého zboží mohlo být zákazníkovi vydáno až po jeho zaplacení. Dne 23. 12. 2019 byla u žalované provedena inventarizace skladového materiálu a osobou odpovědnou za provedení inventury byl žalobce. Jednotlivé sporné položky zboží byly označeny jako umístěné ve skladu. Obvodní soud pro Prahu 5 elektronickým platebním rozkazem ze dne 14. 5. 2020 [číslo jednací] uložil [právnická osoba], povinnost zaplatit žalované 830.363,28 Kč a rozsudkem ze dne 24. 2. 2021 č. j. [číslo jednací] další částku 689.696,64 Kč. Žalovaná tyto pohledávky přihlásila do insolvenčního řízení [právnická osoba] Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 55 odst. 1 písm. b) z. p. A věcí se zabýval i z pohledu § 301 písm. d) z. p. Uzavřel, že žalobce porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci tím, že výrobky žalované vydal [právnická osoba], a. s ., přestože věděl, že je lze vydat až po zaplacení resp. po pojištění zaplacení. Tento pokyn žalované byl žalobci znám. Žalobce musel vědět, že výrobky zaplacené nejsou a není ani pojištěno zaplacení, neboť k tomu určený program mu nedovolil vystavit výdejní doklad. Žalobce jako osoba odpovědná za provedení inventury do inventurních seznamů označil jako umístěné výrobky, které tam ve skutečnosti nebyly, protože je předtím shora popsaným způsobem vydal [právnická osoba], a. s . Toto jednání žalobce okresní soud hodnotil jako zaviněné porušení základních povinností zaměstnance s tím, že intenzita tohoto porušení je mimořádně vysoká, přestože tlak na rychlé dodání výrobků byl značný. Cílem jednání žalobce ale nebylo poškození žalovaného či dokonce získání vlastního majetkového prospěchu. Okresní soud proto žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „ o. s. ř.“) 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Okresnímu soudu vytýkal, že nepřihlédl k tomu, že v řízení vyšlo najevo to, že žalovanou nebyly přijaty a nastaveny žádné postupy pro vydání zboží zákazníkovi. Ze zápisu z porady ze dne 12. 3. 2020 však vyplývá, že k logistikům se nedoplacená zakázka dostat nemá. Okresní soud v této souvislosti neposuzoval, kdo byl za kontrolou plateb zakázek odpovědný, resp. zda to bylo odpovědností právě žalobce. Nezkoumal, kdo takový pokyn vydal a zda s ním byl žalobce řádně seznámen. Okresní soud věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Okresní soud se totiž nezabýval posouzením intenzity porušení pracovních povinností a relevantních okolností případu. Současně však konstatoval značný tlak ze strany žalované na rychlé vyřízení zakázky a to, že cílem žalobce nebylo poškodit žalovanou a ani pro sebe získat majetkový prospěch. Tato okresním soudem uváděná zjištění svědčí naopak o nižší intenzitě závažnosti. V rozhodné době neexistoval žádný pokyn nebo postup a zaměstnanci žalované pracovali na základě mezi sebou předávaných zvyků. První písemný pokyn, jak v obdobných případech do budoucna postupovat, byl žalovanou přijat až při jednání dne 12. 3. 2020. Z počátku ani sama žalovaná zjevně nepovažovala událost za porušení pracovních povinností. Nesprávné je právní posouzení jednání žalobce jako útoku na majetek zaměstnavatele. V judikatuře Nejvyššího soudu je totiž vymezeno, co je a není útokem na majetek zaměstnavatele a předpokladem je úmysl jednajícího zaměstnance. Okresní soud ovšem sám dospěl k závěru, že cílem jednání žalobce nebylo poškození žalované či dokonce získání vlastního majetkového prospěchu. Aby mohl žalobce vydodáním zakázky vůbec porušit svou pracovní povinnost, musel by mít přímý a jednoznačný příkaz zakázku zákazníkovi nedodat, resp. jednoznačný pokyn nedodávat zákazníkům nedoplacené zakázky, tedy pokyn kontrolovat zaplacení zakázek. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žádný písemný pokyn ze strany žalované neexistoval. Nebyla doložena ani náplň práce, podle které by měl žalobce na starosti kontrolu úhrady zboží, a veškerá práce zaměstnanců spočívala pouze na praxi, kterou si mezi sebou předávali, aniž by přesně věděli, kdo a proč je odpovědný. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že se určuje, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 27. 3. 2020 je neplatné anebo aby rozsudek okresního soudu zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Připomněla, že žalobce sám ve své výpovědi potvrdil zcela nestandardní postup při práci s elektronickým evidenčním systémem, z něhož muselo být na první pohled patrno, že obchází systémovou kontrolu a zpětnou vazbu. Žalobce to ignoroval a obešel, aby zboží, které bylo standardní manipulací nevyskladnitelné, vyskladnil. Inventuru pak provedl tak, jako by zboží bylo přítomno na skladě. Žalobce tak přinejmenším dvakrát postupoval v hrubém rozporu se zájmy žalované jako svého zaměstnavatele. Nejde tedy jen o vyskladnění zboží, ale rovněž o následné fingování jeho přítomnosti na skladě. Lze uzavřít, že se v daném případě jednalo o útok na majetek zaměstnavatele, který postačuje pro závěr, že došlo k porušení povinnosti zaměstnance zvlášť hrubým způsobem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1631/2018). 4. Odvolací soud doplnil dokazování provedené okresním soudem výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], produktové manažerky žalované. Z její výpovědi vzal za prokázané, že v rozhodné době u žalované pracovala jako manažer obchodu pro region Ostrava, což znamenalo, že zajišťovala vyřízení zakázky. Po výrobě zakázky dostal žalobce informaci, aby zajistil její transport na místo stavby. V případě předmětné zakázky byl tlak na termín dodání, protože šlo o dodávku pro [název] [obec] [právnická osoba], byla řádně přijata a dále předána až k žalobci. Svědkyně sama nevěděla, jaké podmínky musely být splněny, aby žalobce mohl zajistit dopravu a vydat zakázku dopravci a nevěděla ani, zda povinností žalobce bylo kontrolovat úhrady. 5. Zástupce žalobce při jednání před odvolacím soudem přednesl písemné odvolání a zdůraznil, že otázkou zůstává následný průběh u žalované, kdy údajně zjistila, že dodávka schází. Je otázkou, proč žalovaná pořádala schůzku, na kterou byl zván i žalobce, pokud by s ním chtěla okamžitě zrušit pracovní poměr. Na této schůzce byla poprvé stanovena pravidla pro výdej zboží a tedy pravidlo, že nezaplacené zboží se nesmí dostat do ruky logistikům. Svědkyně [jméno] [příjmení] potvrdila tlak na realizaci a dodání zakázky. 6. Zástupce žalované při jednání před odvolacím soudem přednesl písemné vyjádření k odvolání a dodal, že žalobcem položené otázky jsou argumentačně vadné. To, co je pro rozhodnutí podstatné, vyplývá z výpovědi samotného žalobce. Jednalo se o útok na majetek zaměstnavatele a v pozadí zůstává, zda motivací nebyl vlastní prospěch. Obecně platí, že při výdeji zboží každý skladník nejprve zkontroluje, zda je zboží zaplaceno. 7. Odvolací soud po doplnění dokazování a projednání věci dospěl k závěru, že odvolání j