21 CO 38/2022-154 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 453 875 Kč s úrokem z prodlení 10 % z částky 453 875 Kč od 12. 9. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I/). Současně žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 900 Kč (výrok pod bodem II/) a zaplatit soudní poplatek za řízení 22 694 Kč na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (výrok pod bodem III/). 2. Žalobkyně podala dne 3. 2. 2020 žalobu, kterou se domáhala po žalované celkové částky 453 875 Kč a příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené žalovanou trestným činem, za který byla pravomocně odsouzena. Doložila, že Úřad práce rozhodnutím ze dne 2. 8. 2016 čj. [značka] [číslo] rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit podporu v nezaměstnanosti ve výši 17 069 Kč. Dále rozhodnutím ze dne 28. 2. 2017 [číslo jednací] rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit přeplatek dávky mimořádné okamžité pomoci ve výši 4 999 Kč, rozhodnutím ze dne 28. 2. 2017 [číslo jednací] rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit přeplatek dávky příspěvek na živobytí ve výši 195 566 Kč a rozhodnutím ze dne 28. 2. 2017 [číslo jednací] rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit přeplatek dávky doplatek na bydlení ve výši 253 310 Kč. Uvedla, že právo na vrácení těchto finanční prostředků podle uvedených rozhodnutí již zaniklo (podle § 55 odst. 4 zák. č. 435/2004 Sb. a § 51 odst. 7 zák. č. 111/2006 Sb.). Nedošlo však k zániku trestní odpovědnosti žalované za trestný čin, neboť se jednalo se o trestný čin úmyslný, a proto nárok žalobkyně zde existuje samostatně. Žalovaná namítla, že nárok žalobkyně je promlčen, neboť žalobkyně iniciovala zahájení trestního řízení, a tedy o případné škodě věděla již před zahájením trestního řízení a nikoli až v době jeho rozhodování. Uvedla, že o nároku žalobkyně bylo rozhodnuto samotnou žalobkyní, a proto nelze o dané věci rozhodovat znovu podle zásady ne bis in idem. Stěžejní námitku spatřovala v té skutečnosti, že není dána příslušnost soudu o tomto nároku rozhodovat, neboť příslušný k rozhodnutí je pouze příslušný správní orgán (Úřad práce) který již i rozhodl. Také popírala, že by jí dotčené finanční prostředky byly kdy vyplaceny. Sporovala tvrzení žalobkyně, že až pravomocným rozhodnutím v trestním řízení došlo ke vzniku škody, neboť škoda vzniká podle žalované jednáním či opomenutím, nikoliv tímto způsobem. Okresní soud usnesením ze dne 22. 9. 2020 řízení zastavil. K odvolání žalobkyně krajský soud usnesením ze dne 25. 11. 2020 čj. [číslo jednací] usnesení okresního soudu změnil tak, že se řízení nezastavuje. Podle odvolacího soudu je předmětem řízení nárok na náhradu škody, který žalobkyně odvíjí od jednání žalované, za které byla pravomocně odsouzena pro přečin podvodu. K danému nároku došlo v důsledku jednání škůdce při podání žádosti o dávky sociální pomoci, je tedy založena trestní odpovědnost škůdce, a proto o těchto nárocích mají soudy pravomoc rozhodovat. Okresní soud měl prokázáno, že žalované na základě rozhodnutí žalobkyně byly vyplaceny finanční prostředky na podporu v nezaměstnanosti, dávky hmotné nouze mimořádné okamžité pomoci, příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení v celkové výši 453 875 Kč. Tyto finanční prostředky byly žalované vyplaceny neoprávněně. Následně rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 2. 2017 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2017 č. j. [číslo jednací] byla žalovaná pravomocně odsouzena z přečinu podvodu, kterého se dopustila tím, že zamlčela podstatné skutečnosti při získávání dávek státní sociální pomoci. Žalobkyně rozhodla o vrácení vyplacených dávek, avšak žalovaná tuto povinnost nesplnila a tato povinnost poté zanikla. Proto se následně po žalované domáhala náhrady škody. Okresní soud uzavřel, že v dané věci má pravomoc rozhodovat, tuto otázku již vyřešil odvolací soud. Není zde dána ani překážka věci již rozsouzené, neboť předchozí tituly vydané žalobkyní zanikly. Není pravdou, že by žalobkyně neuvedla, jak předchozí tituly na vrácení jednotlivých dávek zanikly. To uvedla již v žalobě. V dané věci se jedná o náhradu škody odvozenou od pravomocného skončení trestního řízení žalované dne 7. 9. 2017. K zániku trestní odpovědnosti za trestný čin nedošlo a nárok žalobkyně zde tak existuje samostatně. Podle § 636 odst. 2 o. z. byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Nárok žalobkyně tak podle okresního soudu není dosud promlčen. Okresní soud uzavřel, že v daném případě lze jednání žalované posuzovat v rozporu s dobrými mravy. Byla to žalovaná, kdo získal od žalobkyně finanční prostředky větší hodnoty, avšak neoprávněně. Žalovaná svým úmyslným jednáním způsobila žalobkyni škodu ve výši 453 875 Kč. Mezi tímto jednáním a následkem je příčinná souvislost, když tato finanční škoda na straně žalobkyně vznikla následkem protiprávního jednání žalované spočívajícího ve vědomém zatajení jejích příjmů v úmyslu vylákat finanční prostředky od žalobkyně. Toto jednání a vzniklá škoda je ve vzájemném poměru příčiny a následku, nebýt protiprávního jednání žalované, ke škodě by nedošlo, protože by jí dotčené finanční prostředky nebyly vyplaceny. 3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Namítala, že o nároku žalobkyně již bylo rozhodnuto a znovu o něm rozhodovat nelze. Finanční prostředky žalované nikdy nebyly vyplaceny, byly vyplaceny jejímu manželovi. Exekuční tituly, které žalobkyně pro toto plnění vydala, zanikly vinou žalobkyně. Trvala na námitce promlčení, byť ji považovala za námitku podpůrnou. Tvrdila, že žalobkyně se o vzniku škody dozvěděla v okamžiku, kdy se s nárokem připojila do trestního řízení. Navrhla změnu rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby případně jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. 4. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že žalovaná přednáší argumenty, které již uváděla v řízení před okresním soudem, kde tato její argumentace byla vyvrácena. Exekuční tituly proti bývalému manželu žalované vydány nebyly, protože byly vydány proti žalované jako spoluposuzované osobě. O vzniku škody se žalobkyně dozvěděla z trestního řízení, které inicioval bývalý manžel žalované, vůči němu trestní řízení vedeno nebylo. Žalobkyně nezahájila exekuční řízení na základě jí vydaných exekučních titulů, protože nebyl zjištěn postižitelný majetek žalované. 5. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Okresní soud provedl ty účastníky navržené důkazy, jichž bylo třeba pro náležité posouzení věci, provedené důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Napadený rozsudek okresního soudu je věcně správný, přestože se okresní soud důsledně nevypořádal s právním hodnocením věci. Odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a k jeho odůvodnění doplňuje následující: 6. S námitkou žalované, že o nároku žalobkyně již bylo rozhodnuto a znovu o něm rozhodovat nelze, se okresní soud beze zbytku vypořádal (viz odůvodnění rozsudku v bodě 19.). Odvolací soud nemá, co by více k uvedené námitce dodal. 7. Námitka žalované, že finanční prostředky nebyly vyplaceny jí, ale jejímu manželovi, je bez právního významu pro posouzení nároku. Žalobkyně se žalovaného plnění vůči žalované domáhá z titulu náhrady škody, přičemž žalovaná je spoluodpovědná za vznik škody stejně jako její manžel [jméno] [jméno]. Škoda vznikla tím, že v žádostech o dávky hmotné nouze (dávka mimořádné okamžité pomoci, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení), které podával manžel žalované [jméno] [jméno], žalovaná jako společně posuzovaná osoba uvedla nepravdivé prohlášení o svých sociálních a majetkových poměrech a zamlčela své příjmy. Podle § 49 odst. 1 písm. a/ zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, žadatel o dávku, příjemce i společně posuzované osoby jsou povinni osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav. Osvědčením rozhodných skutečností je samozřejmě míněno osvědčení pravdivých skutečností rozhodných pro přiznání dávky. Žalovaná tuto povinnost porušila, když do prohlášení o svých sociálních a majetkových poměrech a zamlčela své příjmy. 8. Předpoklady odpovědnosti za škodu ve smyslu § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jsou porušení povinnosti (protiprávní čin), škoda, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou a zavinění škůdce. První z předpokladů odpovědnosti žalované – porušení povinnosti je naplněn, jak vyplývá z předchozího odstavce. Vznik škody je rovněž prokázán – vyp