21 CO 4/2022-471 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výše citovaným mezitímním rozsudkem rozhodl, že nárok žalobce je opodstatněný z 10 % s tím, že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Okresní soud již dříve, rozsudkem ze dne 27.6.2019 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 322 800 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Škoda měla žalobci vzniknout v důsledku dopravní nehody, k níž došlo 16.9.2012 na silnici č. [anonymizováno] mezi obcemi [obec] po [anonymizováno] a [obec] a která se uskutečnila tak, že do osobního automobilu řízeného žalovanou narazil zezadu motocykl řízený žalobcem poté, co žalovaná snížila rychlost v úmyslu odbočit vlevo na benzínovou čerpací stanici. Žalobce při nehodě utrpěl mimo jiné újmu na zdraví, jejíž náhradu požaduje. Okresní soud vzal za prokázané, že automobil žalované se v době, kdy do jeho pravé zadní části narazil motocykl, pohyboval přibližně středem pravého jízdního pruhu, případně blíže ke středové čáře. Žalovaná musela při jízdě nejprve snížit rychlost ze 70/km/hod. na 50 km/hod. a z této rychlosti dále zpomalovat až do zastavení, případně na rychlost asi 5 km/hod. Způsob a průběh pohybu vozidla žalované před místem odbočení nebyl nenadálý ani neočekávaný, intenzivní brzdění z její strany nebylo zjištěno. Žalobce měl velmi dobrý přehled o provozu před sebou a mohl s časovým předstihem registrovat, že se před ním pohybuje vozidlo snižující svou rychlost. Informaci v tomto směru obdržel jednak z aktivace brzdových světel na vozidle žalované, dále pak ze samotného průběhu její jízdy. Měl možnost reagovat na nastalou situaci snížením své rychlosti, popř. vyhnutím se. Okresní soud uzavřel, že způsobení dopravní nehody je nutno přičítat výhradně žalobci, který tím, že si neponechal dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, jež by mu umožnila vyhnout se srážce v případě náhlého snížení rychlosti či zastavení vozidla žalované, porušil ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu). Žalovaná se naopak na střetu nijak aktivně nepodílela a na její straně neshledal porušení žádné právní povinnosti. Krajský soud rozsudkem ze dne 15.1.2020 rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil. Vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a v zásadě převzal rovněž jeho právní závěry. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30.3.2021 čj. [číslo jednací] rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Vytýkal, že ani jeden z nalézacích soudů se nezabýval tím, jaké bylo postavení obou účastníků dopravní nehody, tedy zda dotyční byli jen řidiči anebo rovněž provozovateli střetnuvších se dopravních prostředků. Zdůraznil, že zodpovězení této otázky je pro výsledné právní posouzení věci zcela zásadní, neboť bez něho není možno spolehlivě určit, podle jakých ustanovení občanského zákoníku a z nich plynoucích principů má být uplatněný nárok posouzen. Na základě provedených důkazů okresní soud zjistil, že v den dopravní nehody, tj. 16.9.2012, byli účastníci předmětné dopravní nehody jak řidiči střetnuvších se dopravních prostředků, tak jejich vlastníci, tedy provozovateli, a proto se uplatněný nárok řídí dle § 431 zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“). Okresní soud dříve provedenými důkazy měl prokázano, že žalovaná dala ostatním účastníkům provozu včas najevo svůj úmysl k odbočení na čerpací stanici zapnutím směrových světel, potažmo postupným snižováním své rychlosti, před zahájením zamýšleného odbočovacího manévru se se svým vozidlem nacházela ve středu pravého jízdního pruhu, případně blíže ke středové čáře, a žalobce měl pro účely objíždění zprava k dispozici cca 2 až 2,2 m vozovky, což lze považovat za dostatečný průjezdný profil. Ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] dále nevyplývá, že by žalovaná porušila ustanovení § 18 odst. 2 písm. a) a § 21 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. Porušení ustanovení § 21 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. žalovanou, nebylo v řízení jednoznačně prokázáno, neboť jediný svědek, který dopravní nehodu viděl, [jméno] [příjmení] si nepamatoval, zda některý z účastníků dopravní nehody dával znamení o změně směru jízdy, ale spolujedoucí žalované [jméno] [příjmení], která jela na předním sedadle vedle žalované, ještě v den dopravní nehody, potvrdila, že žalovaná při zpomalovaní, dávala znamení o změně směru jízdy. S odkazem na právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v jeho rozsudku ze dne 30.3.2021 soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná nebyla oprávněna v místě dopravní nehody odbočit k benzinové čerpací stanici, která se nacházela na tzv. odpočívce (§ 12 odst. 1 písm. a) a § 12 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), zejména když odbočovala přes podélnou čáru souvislou na komunikační spojnici vedoucí k benzinové čerpací stanici, čímž porušila ustanovení § 18 písm. a) vyhl. č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, podle které podélnou čáru souvislou je zakázáno přejíždět nebo ji nákladem přesahovat, pokud to není nutné k objíždění, odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci nebo vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci. Žalovaná porušila i ustanovení § 47 odst. 2 písm. a) a § 47 odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., tedy, že jako účastník dopravní nehody, své vozidlo neprodleně nezastavila, ale tato skutečnost, nebyla v příčinné souvislosti mezi porušením této právní povinnosti a vznikem škody. Okresní soud uzavřel, že z hlediska aplikace § 431 obč. zák. žalovaná svým odbočováním k benzinové čerpací stanici založila určitou míru účasti na střetu provozu tím, že vytvořila překážku na vozovce pro ostatní účastníky provozu jedoucí v témže jízdním pruhu. Takový pohyb vozidla na přímém úseku silnice první třídy, kde lze očekávat plynulý provoz, vyvolal nestandardní situaci, jež v konečném důsledku vyústila v dopravní nehodu, když zároveň došlo k porušení pravidel o dodržení dostatečné vzdálenosti (§ 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.) ze strany žalobce. Žalobce si neponechal dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním. Skutečnost, že toto zákonné ustanovení porušil, vyplývá z toho, že nebyl schopen včas reagovat na aktivní brzdná světla na vozidle žalované, o němž měl velmi dobrý přehled a mohl tedy s určitým časovým předstihem registrovat pohyb vozidla před sebou a reagovat na něj. Okresní soud zdůraznil, že všichni řidiči jsou povinni dodržet takovou vzdálenost, na kterou jsou schopni v dané situaci, včas a bezpečně zabrzdit. Žalovaná zastavením svého vozidla vytvořila určitou překážku pro ostatní, za ní jedoucí vozidla a na srážce samotné se již aktivně nepodílela. Aby k předmětné dopravní nehodě nedošlo, nesměla by žalovaná vůbec zastavit. Bezprostředním původcem nehodové situace byl tak žalobce, coby řidič motocyklu, který do vozidla žalované svým motocyklem narazil, čímž si mimo jiné způsobil i škodu na zdraví. K jeho námitce, že jako řidič nemá povinnost předvídat porušení právních předpisů o provozu na pozemních komunikacích jinými účastníky, okresní soud odkázal na ustanovení § 18 odst. 1 a § 19 odst. 1zákona č. 361/2000 Sb., podle nichž řidič musí přizpůsobit rychlost jízdy i jiným okolnostem, které je možno předvídat a musí si za jiným vozidlem, před ním jedoucím, ponechat dostatečnou bezpečností vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení tohoto vozidla. Tedy i zákon předpokládá situaci, že vozidlo jedoucí po pozemní komunikaci, může náhle snížit rychlost nebo náhle vozidlo zastavit a řidič dopravního prostředku jedoucí za tímto vozidlem musí přizpůsobit rychlost jízdy i těmto okolnostem, které lze předvídat. Jízdní manévr žalované, sice představuje jednu z příčin vzniku škody, se kterým ale zákon počítá, a s ohledem na již prokázaný způsob jízdy žalobce, má pouze dílčí význam. Účast žalované na způsobení vzniklé škody je, dle názoru okresního soudu, pouze z 10 %, když zavinění žalobce na předmětné dopravní nehodě má převládající význam. Okresní soud dodal, že ani v dalším řízení neprovedl výslechy účastníků řízení, účastníků dopravní nehody ani výslech svědka [jméno] [příjmení], neboť tyto osoby již vypovídaly bezprostředně po dopravní nehodě a nic nového by do projednávané věci nevnesli. Zamítl i návrh žalobce na provedení revizního znaleckého posudku, když si znalec [titul] [jméno] [příjmení] závěry ve svém znaleckém posudku obhájil, logicky je vysvětlil a se všemi námitkami se ve své výpovědi odborně vypořádal. K opětovné námitce vedlejšího účastníka na straně žalované, že nárok žalobce je promlčen, odkázal na ust. § 444 obč. zák., podle něhož se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Zdůraznil, že nárok na náhradu za ztížení s