21 CO 46/2022-351 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 448 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 908 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 995 Kč od 11. 10. 2020 do 14. 9. 2021 a ve výši 8,25 % ročně z částky 6 540 Kč od 15 9. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 448 Kč od 11. 11. 2019 do 10. 3. 2020, ve výši 10 % ročně z částky 6 540 Kč od 11. 3. 2020 do 10. 10. 2020, ve výši 8,25 % ročně z částky 5 545 Kč od 11. 10. 2020 do 14. 9. 2021 a ve výši 1,75 % ročně z částky 6 540 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení (výrok II) a dále rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 597,16 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III) a že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 2. Okresní soud projednával žalobu, kterou žalobkyně podala u soudu dne 30. 10. 2020 a po jejím rozšíření, které bylo připuštěno usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 9. 2021 č. j. 15C 160/2021-138 a právní moci nabylo dne 4. 10. 2021, se domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky 26 448 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému mělo vzniknout užíváním pozemku parc. [číslo] rozestavěného domu nyní bez č. p. (dříve označeného [číslo]), stojícího na pozemku parc. [číslo] dosud nezapsaného v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně, vše v k. ú. [obec] v době od 1. 5. 2019 do 10. 11. 2019. Žalobkyně se již v řízení vedeném Okresním soudem v Náchodě pod sp. zn. 12 C 25/2019 mimo jiné domáhala rovněž vydání bezdůvodného obohacení, které na její úkor získal žalovaný užíváním stejných nemovitostí avšak v předcházejícím období od 1. 6. 2018 do 30. 4. 2019. V uvedeném řízení byl zpracován znalecký posudek [číslo] ze dne 9. 4. 2021 znalce [jméno] [příjmení]. Znalec ve zpracovaném posudku určil tržní hodnotu ročního nájmu pozemku a tržní hodnotu ročního nájmu rodinného domu. Ze závěrů uvedeného posudku vychází žalobkyně při nově provedeném vyčíslení svého žalobního požadavku a žádá, aby žalovanému byla uložena povinnost vydat získané bezdůvodné obohacení za období od 1. 5. 2019 do 10. 11. 2019 (6 měsíců a 10 dnů), které vyčíslila částkou 8 343,40 Kč za užívání pozemku (při posudkem stanovené tržní hodnotě ročního nájmu 15 820 Kč) a částkou 18 105,58 Kč (při posudkem stanovené tržní hodnotě ročního nájmu 49 043 Kč se snížením o 30 %) za užívání rozestavěného domu, vše s úrokem z prodlení od 11. 11. 2019. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že žalobkyně není vlastníkem předmětného pozemku, neboť darovací smlouva ze dne 4. 6. 1970, kterou měla žalobkyně pozemek [parcelní číslo] nabýt do svého vlastnictví, je neplatná, protože svým obsahem a účelem obcházela zákon, když dle tehdy platných právních předpisů byl převod nezastavěného pozemku možný výlučně mezi příbuznými v řadě přímé, což smluvní strany nebyly. I kdyby se žalobkyně stala vlastnicí daného pozemku, žalovaný vlastnické právo k tomuto vydržel, neboť nemovitost užíval po dobu delší než 10 let. Dále žalovaný namítal, že za situace, kdy není stavba zkolaudována a její užívání stavební zákon zakazuje, není možné požadovat bezdůvodné obohacení, jelikož žádné nevzniklo. Nesouhlasil ani s konstrukcí výpočtu nároku žalobkyně dle znaleckého posudku [titul] [příjmení], kdy tento počítá s celou výměrou pozemku [číslo] současně s užíváním stavby, což ve svém důsledku znamená, že v části pozemku zastaveného stavbou je bezdůvodné obohacení požadováno duplicitně. Další námitka žalovaného směřovala proti požadovanému úroku z prodlení, resp. počátku doby prodlení žalovaného, které dle názoru žalovaného začíná běžet až po doručení výzvy. Žalovaný rovněž namítal zjevné zneužití práva, spočívají v tom, že stavba bez č. p./č. e. (dříve s [číslo]) je v rozporu se stavebním povolením a to výlučně přičiněním žalobkyně, žalobkyně stavebnímu úřadu nedokládá to, co by doložit měla, stavební úřad nekoná, ač by konat měl i poté, co ho k tomu vyzýval sám žalovaný. Navrhl proto, aby žaloba byla jako nedůvodná zcela zamítnuta. Okresní soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a k. ú. [obec] u [obec], na LV [číslo] dále rozestavěného domu v současné době bez č. p. (dříve označen [číslo]) dosud nezapsaného v katastru nemovitostí a stojícího na pozemku parc. [číslo] vše v obci [obec] a k. ú. [obec] u [obec]. Předmětný pozemek nabyla žalobkyně do svého vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne 4. 6. 1970, která byla sepsána formou notářského zápisu pod sp. zn. NZ 308/70- 257/70 a registrována Státním notářstvím v [obec] dne 5. 6. 1970 pod R I. 306/70. Rozestavěnou stavbu žalobkyně nabyla do svého vlastnictví na základě usnesení Okresního soudu v Náchodě č. j. 10 E 4/2009-446 ze dne 9. 5. 2018 o udělení příklepu, které bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 169/2018-455 ze dne 29. 6. 2018, které nabylo právní moci dne 23. 7. 2018. K námitkám žalovaného okresní soud uvedl, že otázka vlastnictví pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] byla podrobně řešena v řízení vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 15 C 243/2018 o vyklizení žalovaného z uvedeného pozemku a na něm stojícího rozestavěného rodinného domu. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem okresního soudu ze dne 11. 4. 2019 č. j. 15 C 243/2018-106 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2019 č. j. 17 Co 129/2019-156, který nabyl právní moci dne 24. 10. 2019. V tomto řízení soudy dospěly k závěru, že žalobkyně předmětnou nemovitost nabyla do svého vlastnictví darovací smlouvou ze dne 4. 6. 1970. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně je výlučným vlastníkem rozestavěného domu nyní bez č. p. (dříve [číslo]) na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a to na základě usnesení Okresního soudu v Náchodě č. j. 10 E 4/2009-446 ze dne 9. 5. 2018 o udělení příklepu, které bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 169/2018-455 ze dne 29. 6. 2018, které nabylo právní moci dne 23. 7. 2018. Okresní soud se ve zmiňovaném rozsudku podrobně vypořádal se všemi námitkami žalovaného stran neplatnosti darovací smlouvy ze dne 4. 6. 1970, které měly vést ke zpochybnění vlastnického práva žalobkyně, a upozornil zejména na skutečnost, že problémem platnosti darovací smlouvy ze dne 4. 6. 1970 se opakovaně a velmi podrobně již v minulosti soudy zabývaly; k tomu poukázal např. na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 1998 č. j. 18 Co 8/98-188, který jako odvolací soud rozhodoval o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků a který s ohledem na charakter pozemku uzavřel, že tento pozemek je ve výlučném vlastnictví žalobkyně; dále na závěry, ke kterým dospěl Okresní soud v Náchodě v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 230/2013 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 30 Cdo 4464/2014. Protože ze stávajícího řízení nevyplynuly a ani žalovaným nebyly uplatněny žádné nové skutečnosti, na jejichž základě by se měl soud odchýlit od dříve přijatých závěrů, odkázal soud plně na odůvodnění rozsudku vydaného ve věci sp. zn. 15 C 243/2018. Z úřední činnosti je pak rovněž soudu známo, že v dané věci bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2020, č. j. 22 Cdo 866/2020-216 odmítnuto dovolání žalovaného a usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1998/20 ze dne 13. 10. 2020 zamítnuta ústavní stížnost žalovaného. Soudy se v minulosti rovněž opakovaně zabývaly námitkou vydržení předmětného pozemku žalovaným a uzavřely, že žalovaný nemohl vlastnické právo vydržet z důvodu absence dobré víry. Již v době převodu předmětného pozemku byla dle tehdy platných a účinných právních předpisů pro platnost veškerých úkonů ohledně nemovitostí předepsána písemná forma. Žalovaný nemohl pouze na základě listin, na které i v současné době poukazuje (např. rozhodnutí ze dne 13. 5. 1970, kde je označován jako stavebník, nebo prohlášení manželů [příjmení]), nabýt objektivně přesvědčení, že se stal vlastníkem, popř. spoluvlastníkem, předmětného pozemku. V podrobnostech okresní soud odkázal na odůvodnění rozsudku vydaného ve věci Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 15 C 243/2018 případně na důkazy provedené ve věci sp. zn. 11 C 57/96. Rovněž poukázal na skutečnost, že z úřední činnosti je mu známo, že u Okresního soudu v Náchodě bylo pod sp. zn. 6 C 104/2006 vedeno řízení ve věci žaloby [jméno] [příjmení] proti [jméno] [příjmení], kterou se domáhal určení, že je na základě vydržení vlastníkem parcely [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 26. 10. 2006, č. j. 6 C 104/2006-75, který nabyl právní moci dne 14