21 CO 48/2022-123 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 35 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 1. 2016 do zaplacení a dále částku 154 325 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II žalobu co do částky 34 118 Kč zamítl, výrokem III zamítl vzájemný návrh žalovaného tak, aby byl žalobce povinen zaplatit žalovanému částku 500 000 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky od 20. 6. 2012, tj. 320 000 Kč, celkem částku 820 000 Kč, a výrokem IV rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 106 893 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. V odůvodnění uvedl, že žalobce v žalobě tvrdil, že žalovanému zapůjčil částku 100 000 Kč a z ní zbývá vrátit 35 000 Kč. Dále že žalovaný ode dne 20. 6. 2012 užíval tahač návěsu [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], výrobní číslo [bankovní účet], [registrační značka] (dále též jen„ tahač návěsu“ nebo„ tahač návěsu [registrační značka]“) a návěs [značka automobilu], [registrační značka] (dále též jen„ návěs“ nebo„ návěs [registrační značka]“) ve vlastnictví žalobce. K převodu těchto vozidel došlo na žádost žalovaného a vozidla byla převedena bezplatně. Žalovaný nepodal daňová přiznání k silniční dani, ačkoliv k tomu byl zmocněn. Žalobce pak na silniční dani týkající se vozidel zaplatil celkem 154 325 Kč a za pozdní podání daňových přiznání na pokutách a úrocích celkem 34 118 Kč. Žalovaný nárok uplatněný žalobcem neuznal a vznesl proti němu vzájemný návrh, ve kterém se domáhal zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím, a tvrdil, že žalobce od něho podle kupní smlouvy zakoupil tahač návěsu a návěs za celkovou kupní cenu ve výši 500 000 Kč. Tuto kupní cenu žalovaný dosud nezaplatil. Dluh z půjčky 35 000 Kč může být přitom zaplacen z kupní ceny. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že podle listiny datované dne 30. 1. 2015, která byla podepsána oběma účastníky tohoto dne předal žalovaný žalobci 40 000 Kč s tím, že zbývá doplatit 35 000 Kč a tato částka bude vrácena nejpozději do 31. 12. 2015. Z listin označených jako kupní smlouva a datovaných dnem 20. 6. 2012 okresní soud zjistil, že podle jejich obsahu žalovaný jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli kupní smlouvy na tahač návěsu a návěs, přičemž není uvedena kupní cena. Žalobce popřel, že by podpis na listině byl jeho pravým podpisem. Dne 20. 6. 2012 účastníci sepsali plnou moc, podle které žalobce zmocnil žalovaného k neomezenému užívání tahače návěsu [registrační značka] s tím, že žalovaný je oprávněn jménem vlastníka vozidla činit veškeré právní úkony týkající se vozidla, hradit poplatky v souvislosti s provozem vozidla a jeho používáním i mimo území ČR. Z dokladů o přijaté platbě okresní soud zjistil, že žalobce zaplatil finančnímu úřadu jako silniční daň částku 188 443 Kč. Po právní stránce okresní soud věc posoudil následovně. Předně vyhověl žalobě co do částky 35 000 Kč a přihlédl k tomu, že tento dluh se mezi účastníky stal nesporným. Při posouzení nároku žalobce na zaplacení částky odpovídající silniční dani, kterou musel zaplatit, okresní soud vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/ zákona číslo 16/1993 Sb., o dani silniční (dále jen„ z. č. 16/1993 Sb.“), podle kterého poplatníkem daně je ten, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu vozidla. Bylo přitom nesporné, že v rozhodném období roku 2016 až 2019 byl jako provozovatel vozidla zapsán v technických průkazech žalobce a jeho proto tížila povinnost řádně a včas podat daňová přiznání a uhradit silniční daň. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl v rozhodném období vozidla ve svém držení a používal je ke své podnikatelské činnosti, získal tak majetkový prospěch podle § 2991 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve výši 154 325 Kč, ale k jeho tíži nelze přičítat částky, které žalobce zaplatil na pokutách a úrocích z prodlení ve výši 34 118 Kč. Pokud jde o nárok žalovaného, který uplatnil vzájemným návrhem, okresní soud věc posoudil podle § 588 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Žalovaným předložené listiny označené jako kupní smlouvy nesplnily zákonné předpoklady ke vzniku kupní smlouvy, neboť nebyla dohodnuta kupní cena a nebylo tedy třeba ani zabývat se otázkou, zda podpisy žalobce na těchto listinách jsou pravé. Nadto je důvodnou námitka promlčení vznesená žalobcem, protože splatnost kupní ceny podle tvrzení žalovaného byla do deseti pracovních dnů od uzavření smlouvy dne 20. 6. 2012 Okresní soud proto vzájemný návrh žalovaného zamítl. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a o náhradě rozhodl diferencovaně ve vztahu k žalobě a ve vztahu ke vzájemnému návrhu. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, které směřovalo do výroků I a III a závislého výroku IV o náhradě nákladů řízení. Namítl, že z provedeného dokazování bylo nepochybné, že poplatníkem silniční daně byl ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a/ z. č. 16/1993 Sb. žalobce. Splnění daňové povinnosti poplatníkem daně tedy nemůže naplnit skutkovou podstatu majetkového prospěchu na straně žalovaného. Žalobce byl poplatníkem daně bez ohledu na posouzení kupní smlouvy a faktické užívání vozidla. Žalovaný postupoval v souladu s oprávněními vyplývajícími z plné moci. S vozidlem jezdil po určitou dobu [jméno] [příjmení], který nebyl v pracovním poměru u žalovaného, ale byl osobou samostatně výdělečně činnou. Vozidlo si převzal žalobce a tímto svým jednáním deklaroval to, že předmětnou smlouvu o převodu vlastnického práva, ať už v písemné či ústní podobě, pokládá za účinnou. Pokud žalobce uplatnil nárok ze zápůjčky a v listině ze dne 30. 1. 2015 se žalovaný zavázal tuto částku uhradit do 31. 12. 2015, pak žalovaný namítá promlčení, neboť ke dni podání žaloby dne 7. 4. 2020 uplynula doba delší než tří let. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne. 3. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Uvedl, že okresní soud dospěl k závěru, že mezi stranami není sporu o tom, že žalovaný dluží žalobci částku 35 000 Kč a je to zřejmé i z listinných podkladů. Tento nárok promlčen není. Promlčecí doba nebyla 3 roky, ale 10 let podle § 639 o. z., podle kterého uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. Z listiny ze dne 30. 1. 2015 vyplývá, že žalovaný žalobci předal částku 40 000 Kč s tím, že zbývá doplatit 35 000 Kč a ta bude vrácena nejpozději do 31. 12. 2015. Podle ustanovení § 2054 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Žalobce má za to, že jsou tedy splněny podmínky pro takzvané konkludentní uznání dluhu podle § 2054 o. z. Žalovaný při úhradě částky 40 000 Kč nijak nezpochybňoval zbývající část dluhu a neuvedl, že by dluh plně neuznával. Okresní soud správně dovodil, že listiny předložené žalovaným nesplňují zákonné předpoklady vzniku kupní smlouvy na motorová vozidla. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že poplatníkem silniční daně je sice ten, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu, a tím byl žalobce, ale současně zjistil, že vozidla v rozhodném období měl ve svém držení žalovaný a ten je také používal. Je tak důvodný závěr, že žalovaný tak získal majetkový prospěch podle § 2991 o. z. 4. Žalovaný na počátku jednání před odvolacím soudem odkázal na písemné odvolání a zdůraznil, že žalobce si zakoupil kamion a nezaplatil. 5. Zástupce žalobce na počátku jednání před odvolacím soudem odkázal na písemné vyjádření k odvolání a uvedl, že bylo prokázáno, že šlo o bezúplatný převod vozidel na žádost žalovaného. Vozidla užíval žalovaný a chtěl se vyhnout povinnosti uhradit silniční daň. 6. Odvolací soud zopakoval dokazování provedené okresním soudem a provedl důkaz písemným potvrzením ze dne 30. 1. 2015 a plnou mocí ze dne 20. 6. 2012. Z listiny datované dne 30. 1. 2015 opatřené podpisy obou účastníků odvolací soud zjistil, že tento den předal žalovaný žalobci částku 40 000 Kč a zbývá doplatit 35 000 Kč a tato částka bude doplacena nejpozději do 31. 12. 2015. Z listiny datované dne 20. 6. 2012 opatřené podpisy obou účastníků a označené jako plná moc odvolací soud zjistil, že žalobce zmocnil žalovaného mimo jiné k užívání tahače návěsu [registrační značka] a žalovaný je – mimo jiné – povinen hradit poplatky v souvislosti s provozem vozidla a jeho používáním. 7. Žalovaný po provedeném dokazování a na závěr jednání před odvolacím soudem uvedl, že silniční daň zaplatit nemohl, neboť nebyl majitelem v