21 CO 58/2022-423 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 71 466,89 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 62 266,89 Kč za dobu od 17. 9. 2018 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 200 Kč za dobu od 17. 1. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I), zamítl žalobu v části, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 24 494,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 3. 5. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 494,11 Kč za dobu od 7. 9. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 71 466,89 Kč za dobu od 7. 9. 2018 do 16. 9. 2018, úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.200 Kč za dobu od 17. 9. 2018 do 16. 1. 2019 (výrok II), dále žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 46 920 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok III) a České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení ve výši 4 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV) a rozhodl, že Česká republika má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 937 Kč (výrok V). 2. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 6. 2018 a rozšířenou podáním ze dne 8. 1. 2019 domáhal zaplacení celkem částky 95 961 Kč s příslušenstvím jako vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] na st. [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec] za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2018, ve kterém žalovaná byt užívala nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že na základě smlouvy o půjčce, kterou uzavřeli dne 28. 3. 2003, poskytla žalobci a jeho bývalé manželce půjčku 300 000 Kč. Současně se dohodli, že dluh bude splacen tak, že 60 000 Kč bude uhrazeno tím, že žalobce a jeho manželka pronajali žalované předmětný byt za měsíční nájemné 500 Kč na dobu 10 let; zbývajících 240 000 Kč bude uhrazeno převodem předmětného bytu za uvedenou částku do vlastnictví žalované. Bývalá manželka žalobce převedla polovinu předmětného bytu na žalovanou v r. 2013, žalobce svůj závazek nesplnil, ani neuhradil částku 120 000 Kč. Žalovaná nesouhlasila ani s požadovanou výší bezdůvodného obohacení a oproti nároku žalobce vznesla námitku započtení částky 120 000 Kč jako nevrácené půjčky, částky 12 086,73 Kč za náklady a platby zaplacené za žalobce v souvislosti s vlastnictvím předmětného bytu, částky 244 Kč za daň z nemovitosti a částku 5 316 Kč jako 1 úhrad za správu a uhrazených záloh za služby poskytované při užívání bytové jednotky za rok 2018. Žalobce namítl promlčení všech nároků uplatněných žalovanou k započtení. Okresní soud rozsudkem ze dne 22. 5. 2019 č. j. 211 C 12/2018-162 žalobu zamítl pro rozpor s dobrými mravy a zjevné zneužití právní ochrany. Vycházel přitom z vývoje vztahů mezi účastníky a smluv, které mezi sebou uzavřeli dne 28. 3. 2003 ohledně nájmu bytu, poskytnutí půjčky a způsobu její úhrady. Bývalá manželka žalobce dohodu splnila, když po rozvodu manželství na žalovanou převedla svůj podíl na předmětné bytové jednotce; žalobce tak neučinil, ačkoliv k tomu byl vyzván. Jelikož daný stav je vyvolán chováním žalobce, který dosud nesplnil svůj závazek ze smlouvy o půjčce a dohodě o způsobu zaplacení, považoval soud jeho žalobu o vydání bezdůvodného obohacení za užívání části bytu, kterou měl žalobce na žalovanou převést, za požadavek uplatněný v rozporu s dobrými mravy a zjevné zneužití práva. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2019 sp. zn. 21 Co 246/2019 byl tento rozsudek zrušen. Odvolací soud v něm uvedl, že rozpor s dobrými mravy nelze dovozovat z okolností, které nesouvisí s obsahem a účelem nároku, který byl uplatněn, přičemž v daném případě je obsahem a účelem nároku poskytnutí náhrady za užívání věci spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu. Odvolací soud rovněž soudu prvního stupně vytknul, že se při jeho závěru o rozporu žaloby s dobrými mravy, které spatřoval v tom, že žalobce na žalovanou nepřevedl spoluvlastnický podíl, ač k tomu byl vyzván, nevypořádal se závěry soudů v řízeních Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 5 C 1/2014 a Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 206/2014, dle kterých žalobce takovou povinnost dle smluv z 28. 2. 2003 neměl. Žalovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytové jednotky žalovanou nad rámec jejího spoluvlastnického podílu a nárok na vrácení půjčky jsou dva odlišné nároky se samostatným skutkovým základem a jejich důvodnost či soulad s dobrými mravy je třeba posuzovat u každého z nich samostatně. Jestliže bylo soudy již pravomocně rozhodnuto, že žalované nesvědčí nárok proti žalobci na převod spoluvlastnického podílu k bytové jednotce (tedy v důsledku toho ani na vrácení podílu na půjčce touto formou), pak nelze nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení hodnotit jako rozporný s dobrými mravy proto, že žalobce svůj spoluvlastnický podíl na žalovanou nepřevedl. V dalším řízení žalovaná namítala, že žalobce v době, kdy nabyla vlastnické právo k podílu na předmětné bytové jednotce, stejně jako v době uzavření nájemní smlouvy byl srozuměn s užíváním bytu výlučně žalovanou. O užívání bytové jednotky tak byla mezi účastníky uzavřena dohoda a žalovaná byt užívala na základě spravedlivého důvodu. Rozpor s dobrými mravy spočívá v tom, že žalovaná je vyzývána k plnění, které již uhradila, když se žalobci dostalo protiplnění poskytnutím částky 300 000 Kč v roce 2003. Po provedeném dokazování měl soud za prokázané, že žalobce se svojí bývalou manželkou jako vlastníci pronajali žalované smlouvou ze dne 28. 2. 2003 byt [číslo] v domě [adresa] na st. [parcelní číslo] v [obec] na dobu 10 let. Po skončení této nájemní smlouvy bývalá manželka žalobce svůj spoluvlastnický podíl na předmětném bytě ve výši 1 převedla na žalovanou kupní smlouvou z 24. 7. 2013. Na základě této skutečnosti byli účastníci až do 4. 11. 2021, kdy došlo ke zrušení spoluvlastnictví, podílovými spoluvlastníky předmětného bytu, a to každý v rozsahu ideální 1. V rozhodném období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2018 byt užívala výlučně žalovaná, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohacovala. Výše bezdůvodného obohacení žalované odpovídá 1 částky, za kterou bylo možné daný byt v uvedeném období pronajmout. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že v daném období bylo možné předmětný byt pronajímat za 4 600 Kč měsíčně, což za dobu od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2018 činí celkem 165 600 Kč, z toho 1 představuje 82 800 Kč. Pokud se jedná o částky namítané žalovanou k započtení, vzal okresní soud za prokázané, že žalovaná na platbách souvisejících s vlastnictvím předmětného bytu (dlouhodobé zálohy na opravy a investice, úhrady za správu a vedení účetnictví, daň, zálohu na pojištění domu, zálohu na ostatní osobní náklady HS) zaplatila za žalobce jako spoluvlastníka 1 uvedených nákladů, a to v období od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 2 256,40 Kč, za rok 2016 ve výši 4 515,19 Kč a za rok 2017 ve výši 4 561,52 Kč, tedy celkem částku 11 333,11 Kč, kterou je žalobce povinen jí vydat. Pokud dále žalovaná namítala k započtení další platby spojené s vlastnictvím bytu (zálohy na kominíka a na elektrickou energii ve společných prostorách domu), dospěl okresní soud k závěru, že zde k bezdůvodnému obohacení žalobce nedošlo, neboť v domě ani bytě nebydlel a uvedené služby užívala výlučně žalovaná. Námitku započtení v této části proto neshledal důvodnou stejně jako námitku započtení částky 244 Kč z titulu daně z nemovitosti a částky 5 316 Kč za zálohy a platby za rok 2018, když bylo prokázáno, že daň z nemovitosti žalobce každoročně zaplatil a žalovaná tedy za něho nic neplatila a námitku započtení částky 5 316 Kč uplatnila až poté, kdy ve smyslu § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), došlo ke koncentraci řízení, a proto k ní soud nepřihlížel. Za důvodnou okresní soud nepovažoval ani námitku započtení částky 120 000 Kč ze smlouvy o půjčce a dohody o způsobu zaplacení uzavřené mezi účastníky 28. 2. 2003. Uvedenou smlouvu okresní soud považoval za částečně neplatnou pro neurčitost ujednání o obsahu plnění proti poskytnuté částce 240 000 Kč. Žalovaná tak mohla uvedenou částku požadovat jako bezdůvodné obohacení, když plnila bez právního důvodu. Protože žalovaná svůj požadavek na zaplacení zbývající částky 120 000 Kč uplatnila u soudu až u jednání dne 12. 12. 2018, tj. po uplynutí tříleté promlčecí doby ode dne, kdy svůj nárok mohla uplatnit poprvé, a žalobce vznesl námitku promlčení, uzavřel okresní soud, že nárok žalované je dle § 107 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) promlčen. Na tomto závěru nic nemění ani tvrzení žalované, že žalobce u jednání Krajského soudu v Hradci Králové dne 15. 9. 2014 ve věci sp. zn. 17 Co 206/2014 nárok žalované na zaplacení uvedené částky uznal, neboť předmětné vyjádření nesplňuje náležitosti uznání dluhu