21 CO 6/2022-78 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem uložil žalovanému povinnost předložit žalobkyni k nahlédnutí a umožnit pořízení kopií dokladů - vyúčtování zálohových plateb za období 2019 a 2020 a přehled záloh za období 2019 a 2020 a to po předchozí písemné výzvě žalobkyně doručené žalovanému nejpozději 7 dnů před termínem nahlížení, které se uskuteční ve všední den v době od 16 do 18:30 hodin v sídle žalovaného (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném předložení a umožnění pořízení kopií následujících dokladů: prezenční listina ze shromáždění vlastníků jednotek (dále jen„ SVJ“) dne 24. 9. 2019, seznam členů SVJ, kteří požadovali konání shromáždění vlastníků jednotek dne 24. 9. 2019, prezenční listina ze shromáždění vlastníků jednotek dne 3. 12. 2019, dokumenty týkající se renovace koláren, dokumenty týkající se výměny schránek, dokumenty týkající se nové dlažby, hlasovací lístky z hlasování o nové dlažbě (hlasování mimo shromáždění), účetní uzávěrka za rok 2019, účetní uzávěrka za rok 2020, veškeré účetní knihy za období roku 2019, veškeré účetní knihy za období roku 2020, protokol o energetické náročnosti budovy z roku 2010, protokol o energetické náročnosti budovy z roku 2019 a dokumenty SVJ týkající se projektu Zelená úsporám (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Žalobkyně, jako vlastník bytové jednotky [číslo] s podílem na společných částech domu v bytovém domě [adresa] v k. ú. [část obce], se domáhala uložení povinnosti žalovanému, který zajišťuje správu uvedeného domu, aby jí předložil k nahlédnutí doklady uvedené ve výrocích I a II rozsudku. Uvedla, že jako vlastník jednotky a člen SVJ má dle § 1179 občanského zákoníku i stanov přijatých SVJ dne 24. 9. 2019 právo seznámit se s hospodařením a správou nemovitosti. Tvrdila, že opakovaně požádala žalovaného o nahlédnutí do dokladů, následně obdržela dopis právního zástupce žalovaného, ve kterém sdělil, že jí nebude poskytnut předpis plateb jednotlivých vlastníků jednotek a vyúčtování nákladů služeb, neboť se nejedná o účetní doklad a naprostá většina členů žalovaného s poskytnutím dokumentů nesouhlasí. K otázce umožnění nahlédnutí do ostatních dokumentů, které žalobkyně uvedla v předžalobní výzvě z 18. 2. 2021, se žalovaný nevyjádřil, ani tyto dokumenty neposkytl. Žalovaný nárok uplatněný žalobou uznal pouze zčásti, a to ohledně dokladů označených v petitu žaloby pod čísly 5 až 8 (tedy dokumentů uvedených ve výroku II rozsudku). Uvedl, že tyto dokumenty již byly žalobkyni předloženy a byla jí nabízena možnost jejich předání v elektronické podobě. Pokud se jedná o doklady pod číslem 1 až 4 (uvedené ve výroku I tohoto rozsudku), vyslovil názor, že na poskytnutí těchto dokumentů nemá žalobkyně právní nárok, neboť vyúčtování plateb jednotlivých vlastníků jednotek a vyúčtování nákladů služeb nespadá do výčtu uvedeného v § 1179 občanského zákoníku. Předložením těchto dokladů by z pohledu žalovaného došlo k narušení práva ostatních vlastníků jednotek na ochranu jejich osobních údajů. 3. Okresní soud věc posuzoval podle § 1179 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Po provedeném dokazování uzavřel, že žaloba je důvodná v části, v níž žalobkyně požaduje nahlédnutí do vyúčtování zálohových plateb za období 2019 a 2020 a přehledu předpisů záloh za období 2019 a 2020. Žalobkyni uvedené právo svědčí v souladu s § 1179 o.z., neboť smyslem uvedeného ustanovení je dohled a kontrola vlastníků bytových jednotek nad hospodařením SVJ. Aby uvedené právo mohlo být naplněno, musí zahrnovat i doklady vztahující se k vyúčtování zálohových plateb jednotlivých vlastníků včetně předpisů záloh. K porušení práva na ochranu osobních údajů jednotlivých vlastníků jednotek tím nedochází, neboť údaje o vlastnících bytových jednotek jsou veřejně dostupné v katastru nemovitostí, a pokud jde o počty hlášených osob v jednotlivých bytech, pak tento údaj sám o sobě není chráněným osobním údajem. Okresní soud proto ve výroku I žalovanému uložil povinnost umožnit žalobkyni nahlédnutí do uvedených dokladů, přičemž současně stanovil časový rozsah tohoto nahlédnutí. Ve zbývající části okresní soud žalobu zamítl, neboť bylo prokázáno, že uvedené doklady již žalobkyni k nahlédnutí a pořízení kopií poskytnuty byly, a to v rozsahu, který soud považoval za dostatečný. Pokud žalobkyně požadovala, aby jí soud vyhověl v požadavku na další nahlížení do těchto dokumentů, jednalo by se o zneužití práva a šikanózní výkon práva. Okresní soud zdůraznil, že po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni poskytoval další nebo neomezený čas pro nahlížení, neboť za situace, kdy by se tohoto práva v obdobném časovém rozsahu domáhal každý ze členů společenství vlastníků, došlo by k neúměrné zátěži orgánů společenství - nutnost zajistit přítomnost pověřené osoby, převoz dokladů do místa nahlížení apod. Tomuto výkonu práva žalobkyně podle § 1179 o.z. soud proto ochranu neposkytl. S ohledem na výsledek řízení, ve kterém byli oba účastníci úspěšní pouze zčásti, nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení. 4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. 5. Žalobkyně svým odvoláním brojila proti výroku II rozsudku. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že čas, který jí byl poskytnut k nahlížení do dokumentů uvedených ve výroku II rozsudku, byl dostatečný a že by se jednalo o zneužití práva a šikonózní výkon práva. Zdůraznila, že již z povahy předmětných dokumentů vyplývá, že jejich prostudování je časově náročné. V čase, který jí byl poskytnut (4 hodiny) nestihla ani pořídit kopie všech dokumentů, o seznámení se s nimi ani nemluvě. Toho si byl žalovaný sám vědom, neboť jí nabídl další termín, který však z časových důvodů nemohla využít. Nemohlo se tedy jednat o neúměrné zatěžování žalovaného, samoúčelné zneužívání práva nebo porušení dobrých mravů. Uvedla, že žádala žalovaného o předložení dokumentů několikrát, žalovaný však svou povinnost splnil až po podání žaloby; nahlížení probíhalo v nevyhovujících podmínkách ve vstupním vestibulu domu, kde bylo rušeno pohybem dalších obyvatel domu. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II rozsudku okresního soudu a žalovanému uložil povinnost po předchozí výzvě předložit žalobkyni ve výroku uvedené dokumenty k nahlédnutí a pořízení kopií, a dále aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před okresním i krajským soudem. 6. Žalovaný svým odvoláním brojil proti výroku I rozsudku okresního soudu. Namítal, že z ustanovení § 1179 o.z. ani ze stanov SVJ právo žalobkyně na předložení listin uvedených ve výroku I rozsudku nevyplývá. Dle názoru žalovaného předpis plateb jednotlivých vlastníků jednotek a vyúčtování nákladů služeb nespadá do výčtu dokladů dle § 1179 o.z., neboť se nejedná o účetní doklad. Právo žalobkyně na kontrolu hospodaření žalovaného nemůže spočívat v kontrole spotřeby a vyúčtování ostatních spoluvlastníků. Nezpochybňoval, že žalobkyně má právo nahlížet do dokumentů a listin, ze kterých daná vyúčtování vychází, stejně jako do případného přehledu pohledávek, které žalovaný vůči jednotlivým vlastníkům eviduje. 7. O předložení takových listin však žalobkyně nepožádala. Pokud jde o právo na ochranu osobních údajů, nejedná se pouze o osobní údaje chráněné zákonem, ale i o další údaje - zejména o jednotlivé spotřeby, z nichž může vyplývat způsob užívání daného bytu. I z tohoto důvodu většina členů SVJ nesouhlasila s tím, aby předmětné listiny byly žalobkyni předloženy. Žalovaný považoval za nutné hájit jejich stanovisko i v odvolacím řízení. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba zamítá, a dále, aby žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení za řízení před soudem okresním i krajským. 8. Žalobkyně odvolání žalovaného považovala za účelové. Nesouhlasí s jeho tvrzením, že předpisy plateb jednotlivých vlastníků jednotek a vyúčtování služeb nespadají do výčtu dokumentů dle § 1179 o.z., ale i v případě, že by se o dokumenty dle § 1179 o.z. nejednalo, jde zcela nepochybně o podklady, z nichž vyplývá určení povinnosti vlastníka podílet se na nákladech na správu nemovité věci. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 13/2019. Namítala, že žalovaný neuvedl, na základě čeho by údaje v požadovaných dokumentech měly podléhat ochraně podle zákona č. 110/2019 Sb. či jiných právních předpisů, nebo že by mělo jít o natolik závažný zásah do těchto práv, který by odůvodňoval odepření práva žalobkyně k nahlédnutí do těchto dokumentů. Zdůraznila, že nesouhlas ostatních spoluvlastníků je pro posouzení věci bezvýznamný, neboť realizace práva dle § 1179 o.z. není na souhlas ostatních vlastníků vázána. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako správný potvrdil. 9. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné a bylo podáno v zákonné lhůtě osobou oprávněnou (§ 201 a § 204 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek v