21 CO 72/2022-216 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výše citovaným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 611 464,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ode dne 17. 7. 2015 do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 544 790 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II). 2. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované původně zaplacení částky 7 222 928,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2013 č. j. 13 C 98/97 – 1145 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2015 č. j. 21 Co 493/2013 – 1368 uvedenou částku dne 16. 4. 2015 zaplatila správci konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] jako náhradu ušlého zisku. Škoda v podobě ušlého zisku vznikla v příčinné souvislosti s vydáním rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 1995 [číslo jednací] o zákazu konání hudebních produkcí v období od 22. 10. 1994 do 22. 10. 1995, které bylo potvrzeno Okresním úřadem v [obec] dne 7. 7. 1995 pod č. j. [spisová značka]. Uvedená rozhodnutí žalované i Okresního úřadu v [obec] byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 1996 č. j. 19 Ca 326/95-24 zrušena pro nezákonnost. Žalobkyně tak uhradila škodu představující ušlý zisk, kterou způsobila žalovaná tím, že v rámci své přenesené působnosti vydala nezákonné rozhodnutí. Z uvedeného důvodu se žalobkyně domáhala regresní náhrady s odkazem na ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, resp. § 16 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a namítala, že první podmínkou pro případnou odpovědnost je určení subjektu, který nezákonné rozhodnutí vydal. Uplatnit nárok na náhradu škody lze v případě, že škoda byla způsobena toliko pravomocným rozhodnutím, které bylo pro nezákonnost zrušeno. V dané věci je nepochybné, že žalovanou bylo vydáno nepravomocné rozhodnutí v prvním stupni, které v rámci přenesené působnosti podléhalo přezkumu Okresního úřadu v [obec] v řízení odvolacím. Teprve jeho pravomocné rozhodnutí bylo v souladu s platnou procesní úpravou napadeno soudní žalobou a pro nezákonnost zrušeno. Odpovědná za škodu tedy není žalovaná, ale je to okresní úřad. Žalovaná dále namítala nedostatek právní subjektivity odpovědného státního orgánu. Obecní úřad neměl a dle aktuálního platného ustanovení § 15 občanského zákoníku ani nemá, způsobilost mít práva a povinnosti. [název obce] se na činnosti státní správy v přenesené věci nepodílela a za její tehdejší právní úkony nenese odpovědnost. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. 8. 2018 č. j. 8 C 380/2015 – 106 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 3 611 464,45 Kč s příslušenstvím (výrok I) a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 611 464,45 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II). Výrok pod bodem II. uvedeného rozsudku nabyl právní moci dne 21. 3. 2019. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem II. potvrdil. Na základě žalovanou podaného dovolání rozhodoval ve věci Nejvyšší soud, který svým rozsudkem ze dne 28. 4. 2021 č. j. 30 Cdo 2299/2019-146 zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 C 380/2015-106 v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové v rozsahu výroků I a III a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem, podle kterého pokud stát jako nositel odpovědnosti uhradil škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, ustanovení § 12 zák. 58/1969 Sb., zakotvovalo právo státu na regresní postih, a to proti státnímu orgánu, který nezákonné rozhodnutí vydal, za předpokladu, že tento orgán má způsobilost mít práva a povinnosti. Státními orgány a orgány státní organizace jsou orgány, kterým přísluší pravomoc rozhodovat jménem státu v řízení trestním, v občanském soudním řízení, v notářském a správním řízení, představují základní a rozhodující složky organizace státu, neboť jsou nositeli suverénní státní moci. Je jimi třeba rozumět orgány, které stát zřizuje k plnění funkcí státu a vybavuje je za tím účelem pravomocí a působností rozhodovat o subjektivních právech a právních povinnostech jemu bezprostředně nepodřízených právních subjektů. Za státní orgán je třeba považovat zejména takový orgán státní moci, kterému je Ústavou nebo cestou zákona svěřen výkon státní moci, tj. rozhodování o právech a povinnostech jiných subjektů cestou individuálních nebo obecně závazných aktů. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 367/1990 Sb. základní územně správní jednotkou státu je obec jako právnická osoba, přičemž obcí je samostatný samosprávný územní celek sdružující občany, kteří mají na jejím území trvalý pobyt. Obec jako veřejnoprávní korporace je v jistém smyslu oddělena od státu, neboť je svou povahou a postavením nestátním subjektem. Jakožto veřejnoprávní korporace má obec vlastní subjektivitu související s tím, že obci přísluší postavení právnické osoby, respektive je právnickou osobou. Toto její postavení výslovně jako jednotce územní samosprávy přiznával § 18 odst. 2 písm. c) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni vydání nezákonného rozhodnutí. Již z uvedeného je zřejmé, že obec není státním orgánem ve smyslu ustanovení § 12 zákona č. 58/1969 Sb., neboť je subjektem od státu odlišným, ani není nositelem státní moci, ale toliko moci veřejné. S přijetím zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) dochází ke změnám v postavení obcí a jejich orgánů, obce jsou právnickými osobami, v obdobném postavení byly národní výbory. Zákon č. 58/1969 Sb. ve svém § 12 nijak nereagoval na změny ve struktuře státu nastalé v důsledku přijetí nového obecního zřízení a nerozšířil okruh regresně odpovědných osob ze státních orgánů na územně samosprávné celky, mj. tedy i obce. Daná nedůslednost, pokud nemělo jít o záměr zákonodárce, nemůže být překonána ani výkladem. Nelze totiž přehlížet, že povinnosti mohou být uloženy jen zákonem nebo na základě zákona, což se týká i povinnosti regresní podle zákona č. 58/1969 Sb. Jestliže tento zákon s regresním postihem obce, která je odlišná od státního orgánu, nepočítá, nelze její odpovědnost dovodit za použití analogie. Došlo by totiž k uložení povinnosti někomu, komu ji zákon neukládá, a tedy i k porušení základního práva obce garantovaného čl. 4 odst. 1 Listiny. Okresní soud po provedeném dokazování věc posuzoval dle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem a zákona č. 367/1990 Sb., o obcích v tehdy platném znění a s přihlédnutím k závaznému právnímu názoru vyjádřenému ve shora citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2021 č. j. 30 Cdo 2299/2019-146. Vyšel přitom ze zjištění, že žalobkyně na základě pravomocného rozhodnutí soudu zaplatila správci konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] částku 7 222 928,90 Kč jako náhradu škody – ušlého zisku, který vznikl v důsledku rozhodnutí žalované o zákazu veřejných hudebních produkcí v obci [obec], které bylo následně potvrzeno rozhodnutím Okresního úřadu v [obec], a obě tato rozhodnutí byla soudem pro nezákonnost zrušena. Žalobkyně se předmětnou žalobou domáhá regresní náhrady s odkazem na ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb., a to proti žalované, která v rámci své přenesené působnosti nezákonné rozhodnutí vydala, přičemž s ohledem na pravomocný výrok II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 8. 2018 č. j. 8 C 380/2015 – 106 zůstalo předmětem řízení zaplacení částky 3 611 464,45 Kč s příslušenstvím. Na základě uvedených zjištění a s ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu okresní soud uzavřel, že ustanovení § 12 odst. 1 zák. č. 58/1969 Sb. na souzenou věc nedopadá. Podle tohoto ustanovení má stát, nahradil-li škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, právo požadovat úhradu jednak na státním orgánu, který nezákonné rozhodnutí vydal, má-li způsobilost mít práva a povinnosti, a jednak na ústředním orgánu společenské organizace, vydal-li nezákonné rozhodnutí orgán této organizace, přičemž jde-li o nezákonné rozhodnutí několika orgánů, jsou povinny plnit rovným dílem. Podmínky pro uplatnění regresu proti státnímu orgánu, který vydal nezákonné rozhodnutí, jsou následující: státní orgán musí existovat v době, kdy se rozhoduje o regresu, musí mít právní subjektivitu, škoda musí být způsobená nezákonným rozhodnutím a stát může požadovat regres teprve v okamžiku, kdy vzniklou škodu poškozenému uhradil. Státními orgány a orgány státní organizace jsou orgány, jimž přísluší pravomoc rozhodovat jménem státu v řízení trestním, v občanském soudním řízení, v notářském a správním řízení. Státní orgány představují základní a rozhodující složky organizace státu, jsou nositeli suverénn