25 CO 143/2022-179 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem určil, že žalobci mají ve společném jmění manželů část pozemku [číslo] v [katastrální uzemí], která je vymezena [číslo] v geometrickém plánu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [číslo] ze dne [datum], schváleném katastrálním úřadem pod [číslo jednací] (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu), a žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 93.043,98 Kč (body II. a III.). 2. Okresní soud v odůvodnění rozsudku zmínil procesní přednesy účastníků řízení. Uvedl, že žalobci se domáhali určení, že jsou vlastníky části pozemku výše označeného. Pozemek nechali zaměřit, přičemž v geometrickém plánu shora popsaném je označen prozatím pod pracovním [číslo]. Žalobci tvrdili, že dne 9. 1. 1995 koupili dům [adresa] na [anonymizováno] [parcelní číslo] a zahradu [anonymizováno] [číslo] v [katastrální uzemí] s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 8. 2. 1995. Na části přilehlého pozemku [anonymizováno] [číslo] před jejich domem je předzahrádka. Dům žalobci koupili v dobré víře, že předzahrádka je součástí koupeného pozemku, nepřetržitě ji drží a užívají, v držbě nebyli rušeni až do r. 2014. Proto se stali vlastníky pozemku na základě vydržení za období od 9. 1. 1995 do 9. 1. 2005. Žalovaná dobrou víru žalobců popírala. Sporná část pozemku je podle ní součástí veřejné cesty a jako taková nemůže být předmětem vydržení. O nedostatku dobré víry žalobců svědčí i jejich nabídka na odkoupení sporné části pozemku v dopise ze dne 17. 2. 2020. Pokud by byli žalobci přesvědčeni o tom, že jsou vlastníky, pak by jistě nežádali žalovanou o prodej této části pozemku. Za nesporné okresní soud považoval, že žalobci mají ve společném jmění manželů [anonymizováno] [parcelní číslo] včetně domu [adresa] a dále zahradu [anonymizováno] [číslo] v [katastrální uzemí] a že žalovaná je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník [anonymizováno] [číslo] tamtéž. Tyto skutečnosti byly ověřeny i výpisem z katastru nemovitostí. Kupní smlouva ve formě notářského zápisu ze dne 9. 1. 1995 pak dokládá nabytí vlastnictví žalobců od předchozího majitele nemovitostí [jméno] [příjmení] [anonymizováno]. 3. Vycházeje z ust. § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), aplikoval okresní soud úpravu vydržení, obsaženou v předchozím občanském zákoníku – v zákoně č. 40/1964 Sb., účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a sice jeho ust. § 130 a § 134. Okresní soud dále připojil citaci z judikatury dovolacího soudu – použil přitom doslovně část odůvodnění předchozího kasačního usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 11. 2021, č. j. 25 Co 237/2021-118. 4. Okresní soud uzavřel, že žalobci užívají předzahrádku před domem [adresa] od koupě domu, při místním šetření soud ověřil, že tato předzahrádka vybočuje z rovné linie plotů sousedních domů. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] staršího pak zjistil, že tento svědek i jeho předkové užívali předzahrádku již od dob vybudování domu v r. 1930. Z výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jakož i z výpovědi obou žalobců pak vyplývá, že oplocená předzahrádka byla před domem vždy, její plot navazoval na plot před protějším domem, ulice byla přehrazena a nebyla v této části průchozí. Tomu odpovídají i fotografie předzahrádky z let 1962, 1999 a 2000 Okresní soud dále hodnotil výpověď svědka [jméno] [příjmení], kterému b/ žalobkyně v r. 2005 řekla, že ví, že předzahrádka je na obecním pozemku. Tuto svědeckou výpověď prvostupňový soud nepovažoval pro posouzení věci za významnou, neboť se netýkala rozhodného období pro otázku vydržení, za které okresní soud považoval období od 8. 2. 1995 do 8. 2. 2005. K výpovědi svědka [jméno] [příjmení] [anonymizováno] pak uvedl, že je nekonzistentní a nelze z ní dovodit existenci důvodů k pochybnostem o dobré víře žalobců. Taková pochybnost pak neplyne ani z dopisu žalobců ze dne 10. 9. 2013, z náčrtu plynofikace, z vyjádření [územní celek] ze dne 24. 6. 2019 a z fotografií z r. 2014. Opět se jedná o důkazy svědčící o skutečnostech nastalých až po rozhodném období. Za nepřiléhavý považoval okresní soud poukaz žalované na exkluzivní právní charakter pozemku jako veřejného statku. Daný právní institut byl do právního řádu zaveden až od 1. 1. 2014, tedy po období rozhodném pro tento spor. Nelze pak ani aplikovat právní argumentaci uvedenou v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 612/2019, neboť daný rozsudek se týká odlišného skutkového stavu. Rozsudek má sloužit pro zápis v katastru nemovitostí, žalobci tak splnili i předpoklad vyplývající z ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ OSŘ“) – tedy existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení práva. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle ust. § 142 odst. 1 OSŘ, k čemuž připojil výpočet této náhrady. Vycházel přitom z procesního úspěchu žalobců ve sporu, přičemž neshledal předpoklady pro aplikaci ust. § 150 OSŘ Lhůtu k plnění pak odůvodnil ust. § 160 odst. 1 OSŘ. 5. Rozsudek okresního soudu napadla v celém jeho rozsahu odvoláním žalovaná. Uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c/, e/ a g/ OSŘ. Zdůraznila, že způsobem využití pozemku [anonymizováno] [číslo] je ostatní komunikace. Z uvedeného způsobu využití je zřejmé, že tento pozemek je veřejným statkem. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 612/2019, veřejný statek neumožňuje vydržení; odvolatelka tak zopakovala svůj právní názor, že pozemek jakožto místní komunikace není způsobilý k vydržení. Podle žalované okresní soud nedostatečně posoudil okolnosti dobré víry žalobců. Z provedených důkazů lze podle žalované o dobré víře žalobců pochybovat. Poukázala na výpověď svědka [příjmení] [anonymizováno], který ve své výpovědi uvedl, že při uzavírání smluvního vztahu měli účastníci (syn svědka jako prodávající a žalobci jako kupující) k dispozici katastrální mapu. Toto tvrzení svědek nepopřel ani nevyvrátil při opakované svědecké výpovědi. Žalobci tedy měli možnost seznámit se s průběhem hranic pozemků. Pokud měli žalobci katastrální mapu k dispozici při podpisu kupní smlouvy, pak by museli rozpoznat, že tzv. předzahrádka se nachází na pozemku jiného vlastníka. Žalovaná nesouhlasila s tím, jak okresní soud posoudil výpověď svědka [příjmení]. Ve skutečnosti totiž je z výpovědi tohoto svědka patrno, že b/ žalobkyně měla vědomost o tom, že předzahrádka je na obecním pozemku, již před dubnem r. 2005. Stejně tak nesprávně hodnotil okresní soud skutečnosti, vyplývající z dopisu žalobců ze dne 10. 9. 2013, a odpovědi na tento dopis ze strany žalované ze dne 2. 10. 2013. Z těchto dopisů je podle odvolatelky zřejmé, že žalobci neužívali předmětný pozemek jako vlastní; jinak by neoslovili žalovanou, že si tento pozemek chtějí pronajmout. Žalovaná z těchto důvodů navrhla rozsudek okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta. 6. Žalobci považovali rozsudek okresního soudu za správný a navrhli jej potvrdit. Nesouhlasili s argumentací žalované, že daný pozemek nelze vydržet. Způsobem jeho využití je„ ostatní komunikace“, což nelze ztotožňovat s pojmem„ místní komunikace“ podle zákona č. 13/1997 Sb. Způsob využití pozemku pak automaticky neznamená, že se na takovém pozemku musí komunikace ve skutečnosti nacházet, popř. že se musí nacházet na celé jeho rozloze. V této věci bylo prokázáno, že na pozemku [anonymizováno] [číslo] se cesta ani žádná jiná komunikace nikdy nenacházela; není proto použitelná judikatura, na kterou žalovaná odkazuje. K výpovědi svědka [příjmení] [anonymizováno] žalobci uvedli, že z ní nelze dovozovat, že měli katastrální mapu k dispozici. Tento svědek při své dodatečné výpovědi uvedl, že se žádných jednání ohledně prodeje nemovitostí neúčastnil, tudíž ani nemohl být svědkem toho, že žalobci byli při prodeji s katastrální mapou seznámeni. A pokud by se tak stalo, tak nebylo žádným způsobem prokázáno, co mělo být obsahem mapy. K výpovědi svědka [příjmení] žalobci poznamenali, že jím uváděné sdělení se netýkalo rozhodné doby; žalobci pak nadále popírají pravdivost výpovědi tohoto svědka. Žalobci v této souvislosti odkázali na výpověď b/ žalobkyně, že o problému s pozemkem se poprvé dozvěděla až při jednání na obecním úřadu. Žalobci dále poukázali na důvody zpochybňující věrohodnost výpovědi svědka [příjmení], uváděné v jejich dřívějším odvolání. Z dokazování, jakož i z podání účastníků totiž vyplynulo, že spor je veden zejména kvůli tomuto svědkovi, který se dlouhodobě domáhá odstranění předzahrádky žalobců, aby mohl sám tuto část pozemku užívat k vlastním účelům. Tento svědek má tudíž na výsledku sporu zájem, což může způsobovat zkreslení jeho výpovědi. Dopis žalobců ze dne 10. 9. 2013 se pak netýkal předmětného pozemku, nýbrž jiné části pozemku [anonymizováno] [číslo] kterou si žalobci chtěli pronajmout. To je patrno z toho, že žalobci žádali o pronájem neudržované části pozemku. Nemohlo