Stručně: Paragraf 129 občanského zákoníku definuje držbu jako faktické nakládání s věcí nebo výkon práva, a to buď jako s vlastní, nebo pro sebe, přičemž držet lze věci i práva, která umožňují trvalý nebo opakovaný výkon.
§ 129 Držba
(1) Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.
(2) Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.
Paragraf 129 občanského zákoníku definuje držbu jako faktické nakládání s věcí nebo výkon práva, a to buď jako s vlastní, nebo pro sebe, přičemž držet lze věci i práva, která umožňují trvalý nebo opakovaný výkon.
Co to znamená v praxi
Držitelem je ten, kdo se chová k věci, jako by byl jejím vlastníkem, například ji užívá, spravuje nebo ji má u sebe.
Držba se netýká pouze hmotných věcí, ale i práv, která lze trvale nebo opakovaně vykonávat (např. právo cesty přes cizí pozemek).
Pro držbu je klíčové, že se osoba chová k věci nebo právu jako k vlastnímu, nebo je vykonává pro sebe, bez ohledu na to, zda je skutečným vlastníkem či oprávněným nositelem práva.
Na co si dát pozor
Držba sama o sobě neznamená vlastnictví; je to pouze faktický stav.