25 Co 161/2022-494 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu v části, ve které se žalobci domáhali určení, že jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky podílu o velikosti 1/5 ke stavební parcele , číslo, o výměře 118 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jejíž součástí je stavba , adresa, (rodinný dům), stavební parcele , číslo, o výměře 7 m2 (zastavěná plocha a nádvoří) a pozemkové parcele , číslo, o výměře 464 m2 (ostatní plocha), to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území a , územní celek, na listu vlastnictví , číslo, (výrok I). Určil, že tytéž nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem smluvním k zajištění pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru reg. , číslo, ve výši 500 000 Kč včetně příslušenství ve prospěch druhé žalované (výrok II). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal oba žalobce k tomu, aby společně a nerozdílně zaplatili prvnímu žalovanému náklady v částce 53 482 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok III). Ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že kupní smlouvou ze dne 6. 12. 2004 žalobci v pozici prodávajících převedli na prvního žalovaného v postavení kupujícího vlastnictví podílu o velikosti ideální 1/5 k pozemku St. , anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, (rodinný dům), k pozemku St. , anonymizováno, a pozemku p. , číslo, to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území a , územní celek, na listu vlastnictví , číslo, (dále jen„ předmětné nemovitosti“), a to za kupní cenu 500 000 Kč. Vklad vlastnického práva povolil , stát. instituce, , , stát. instituce, , rozhodnutím ze dne 4. 5. 2005 , číslo jednací, s právními účinky vkladu ke dni 6. 4. 2005 Kupní smlouva s doložkou o povolení vkladu byla doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb žalobci dne 9. 5. 2005 a první žalovaný si tuto listinu osobně převzal dne 11. 5. 2005; údaj o doručení kupní smlouvy s doložkou o povolení vkladu do rukou žalobkyně nebyl dohledán. První žalovaný si za účelem zaplacení sjednané kupní ceny vzal od druhé žalované hypoteční úvěr v částce 500 000 Kč; úvěr mu byl poskytnut na základě smlouvy ze dne 24. 1. 2005 reg. , číslo, . Pohledávka ze smlouvy o hypotečním úvěru byla na základě smlouvy ze dne 24. 1. 2005 reg. , číslo, zajištěna zástavním právem smluvním, kdy druhá žalovaná měla postavení zástavního věřitele, žalobci pozici zástavců a první žalovaný pozici dlužníka; zástavním právem byly zatíženy předmětné nemovitosti. Druhá žalovaná dle pokynu prvního žalovaného bezhotovostně poukázala oněch 500 000 Kč na účet u peněžního ústavu tehdejší partnerky prvního žalovaného , jméno, , příjmení, . Peněžité prostředky z poskytnutého hypotečního úvěru tehdy nebyly poukázány na společný účet žalobců u peněžního ústavu, protože si to nepřála druhá žalobkyně. První žalovaný předal peněžitou částku 500 000 Kč v hotovosti do rukou druhé žalobkyně.3. Na předmětných nemovitostech vázlo v době uzavření kupní smlouvy ze dne 6. 12. 2004 zástavní právo smluvní ve prospěch druhé žalované k zajištění pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru ze 7. 11. 2002 reg. , číslo, ve výši 1 450 000 Kč. Dlužníkem byl první žalovaný, který si sjednal hypoteční úvěr za účelem nákupu budovy , adresa, situované na pozemku st. , anonymizováno, a uvedeného stavebního pozemku, vše v , katastrální uzemí, ; tyto nemovitosti sloužily k provozu autoservisu a lakovny. Zástavní právo k předmětným nemovitostem vzniklo na základě smlouvy ze dne 19. 11. 2002 reg. , číslo, , kdy druhá žalovaná vystupovala jako zástavní věřitel, žalobci coby zástavci a první žalovaný coby dlužník.4. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví – ruční písmo ze dne 11. 11. 2019, vypracovaného znalkyní , titul, , jméno, , příjmení, , vyšlo najevo, že žalobcův podpis vyhotovený na kupní smlouvě ze dne 6. 12. 2004, zástavní smlouvě ze dne 24. 1. 2005 a návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí ze dne 24. 1. 2005 kategoricky není pravým podpisem prvního žalobce. Objednatelem posudku byl první žalobce. Znalecký posudek obsahoval doložku předjímanou v ustanovení § 127a o. s. ř.5. Soud prvního stupně prošetřil majetkové poměry prvního žalobce v době před uzavřením kupní smlouvy se žalobci ze dne 6. 12. 2004 a smlouvy o hypotečním úvěru s druhou žalovanou ze dne 24. 1. 2005 a přijal skutkové zjištění, že první žalovaný byl schopen svým peněžitým závazkům dostát.6. Darovací smlouvou ze dne 30. 5. 2019 žalobci převedli na svoji dceru (sestru prvního žalovaného) , jméno, , příjmení, vlastnictví podílu o velikosti 4/5 k předmětným nemovitostem; právní účinky zápisu nastaly k 14. 8. 2019.7. Soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. podřadil takto zjištěný skutkový stav věci pod právní režim zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“).8. Nejprve se zaměřil na existenci zástavního práva smluvního na předmětných nemovitostech. Vyšel přitom ze zjištění, že podpis prvního žalobce na zástavní smlouvě ze dne 24. 1. 2005 není jeho pravým podpisem. Neprojevil-li tak žalobce vůli dát předmětné nemovitosti do zástavy ve prospěch druhé žalované a nejednalo-li se o obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů, je třeba kvalifikovat zástavní smlouvu ze dne 24. 1. 2005 jako neplatnou (§ 145 odst. 2 obč. zák.); soud prvního stupně se v tomto směru nechal inspirovat judikátem dovolacího soudu řešícím příbuznou problematiku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016 sp. zn. 21 Cdo 3918/2015). Soud prvního stupně proto v této části určovací žalobě vyhověl (viz výrok II napadeného rozsudku).9. Soud prvního stupně se následně věnoval otázce existence vlastnického práva žalobců k podílu o velikosti 1/5 na předmětných nemovitostech. I zde uzavřel, že kupní smlouva ze dne 6. 12. 2004 je neplatná pro absenci souhlasu prvního žalobce s jejím uzavřením. Dovodil však, že tento spoluvlastnický podíl nabyl do vlastnictví první žalobce z titulu vydržení (§ 129, § 130 odst. 1, § 132 odst. 1, § 134 odst. 1 obč. zák.). Uzavřel, že první žalovaný minimálně pod dobu deseti let od uzavření kupní smlouvy ze dne 6. 12. 2004, resp. od vkladu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí dne 6. 4. 2005, byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu vlastnické právo náleží. Žalobci, ani žádná třetí osoba po celou tuto dobu jeho vlastnictví nijak nevyvraceli a sám první žalovaný neměl rozumného důvodu o svém vlastnictví pochybovat. Nemohla obstát ani argumentace žalobců, že první žalovaný předmětné nemovitosti neužíval a nenaplňoval tak jeden z atributů výkonu vlastnického práva (§ 123 obč. zák.). Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi) a faktického ovládání věci (corpus possessionis). Faktickým ovládáním věci se přitom nerozumí jen její fyzické ovládání, ale rovněž výkon tzv. právního panství nad věcí. Stojí za povšimnutí, že první žalovaný platil řádně a včas hypoteční úvěr ve výši 500 000 Kč, konzultoval poškození rodinného domu , adresa, stran možnosti nahlášení pojistné události, v letech 2010, 2015 a 2017 až 2020 hradil ze svého daň z nemovitostí. Soud prvního stupně tudíž žalobu v této části zamítl.10. Proti rozsudku se odvolali žalobci, přičemž brojili vůči zamítavému výroku ve věci samé pod bodem I a na něm závislému nákladovému výroku pod bodem III. Soudu prvního stupně vytýkali, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že v důsledku toho spočívá napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení věci. Soustředili se na věrohodnost těch důkazů, z nichž soud prvního stupně vyvodil skutkové závěry dokládající dobrou víru prvního žalovaného ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 a zejména § 130 odst. 1 obč. zák. Pozastavili se nad tím, že zatímco návrh na povolení vkladu zástavního práva smluvního ve prospěch druhé žalované (viz zástavní smlouva ze dne 24. 1. 2005) byl podán již dne 26. 1. 2005 a návrh na povolení vkladu vlastnického práva prvního žalovaného až dne 6. 4. 2005, příslušný katastrální úřad kladně rozhodl v obou případech až dne 4. 5. 2005, ačkoli byl povinen o věci meritorně rozhodnout nejpozději do 30 dnů od nápadu návrhů. Zpochybnili rovněž skutkové zjištění soudu prvního stupně o úhradě daně z nemovitostí ze strany prvního žalovaného. Soud prvního stupně se patřičně nevypořádal s výpovědí svědkyně , jméno, , příjmení, , která zviklala dobrou víru prvního žalovaného. Nejasnostmi je obestřena schopnost prvního žalovaného plnit svoje finanční závazky ve vztahu k pořízení spoluvlastnického podílu 1/5 na předmětných nemovitostech. Znovu otevřeli otázku existence dobré víry prvního žalovaného v souvislosti s plnohodnotným výkonem jeho domnělého vlastnického práva, zejména pak užíváním nemovitostí. Žádali, aby napadený rozsudek byl v odvoláním