25 CO 165/2022-149 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům St. [anonymizováno] a p. [číslo] zapsaným v katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo] (výrok I). Oba uvedené pozemky přikázal do výlučného vlastnictví žalobce oproti povinnosti vyplatit žalovanému vypořádací podíl (přiměřenou náhradu) ve výši 22 875 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky II a III). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalovaného k náhradě nákladů ve prospěch žalobce ve výši 34 820 Kč a ve prospěch státu ve výši 10 807 Kč (výroky IV a V). 2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že pozemky St. [anonymizováno] o výměře 26 m2 a [parcelní číslo] o výměře 154 m2 (dále jen„ předmětné pozemky“) spadají do spoluvlastnictví účastníků v poměru 1/4 pro žalobce a 3/4 pro žalovaného. Žalobce získal svůj spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem od [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne 17. 4. 2019. Žalovaný nabyl svůj spoluvlastnický podíl na základě usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 11. 2003 sp. zn. 22 D 693/2002 o schválení dědické dohody a dále kupní smlouvou ze dne 23. 6. 2015. Žalobci a jeho manželce [jméno] [příjmení] svědčí služebnost bytu a užívání a požívání k pozemku St. [anonymizováno], jehož součástí je i rodinný dům [adresa], a k pozemku [parcelní číslo] (zahradě), a to na dobu 50 let od účinnosti smlouvy ze dne 12. 2. 2015; vlastnicí posledně uvedených nemovitých věcí a zároveň osobou povinnou je dcera žalobce a jeho manželky [jméno] [příjmení]. Pozemky St. [anonymizováno] a [parcelní číslo] bezprostředně sousedí s předmětnými pozemky. [anonymizována tři slova] v [obec] vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] rozhodnutí o přípustnosti stavby zděného dřevníku na parcelách č. k. [číslo] a [číslo] (nyní [parcelní číslo]). [stát. instituce] dne 19. 1. 1993 pod [číslo jednací], [anonymizováno] sdělil žalobci, že nemá námitek vůči realizaci drobné stavby – přístavby dřevníku na pozemku St. [anonymizováno] a [parcelní číslo] (nyní [parcelní číslo]) v [katastrální uzemí]. Reálné rozdělení předmětných nemovitostí není možné. Obvyklá cena předmětných nemovitostí činí celkem 30 500 Kč. Žalobce disponoval ke dni 21. 3. 2022 na svém běžném bankovním účtu peněžitou částkou ve výši bezmála 481 000 Kč. 3. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci neshledal výjimečné důvody pro zamítnutí žaloby o zrušení spoluvlastnictví k předmětným pozemkům s důrazem na zákonem aprobovanou zásadu, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 o. z.). Soud prvního stupně tudíž přistoupil k vypořádání spoluvlastnictví a ze zákonem upravených způsobů vypořádání vybral přikázání předmětných pozemků do výlučného vlastnictví žalobce za přiměřenou náhradu. Zdůraznil, že reálné rozdělení předmětných nemovitostí nebylo možné. Oba účastníci požadovali, aby předmětné pozemky byly přikázány do jejich výlučného vlastnictví, aniž by jakkoli zpochybňovali zjištěnou obvyklou cenu nemovitostí, a aniž by jakkoli licitovali s cenami podílů jakožto základu přiměřené náhrady. Žalovaný nezpochybňoval vlastnické právo žalobce ke dvěma stavbám stojícím na předmětných nemovitostech, nicméně namítal, že obě stavby byly zbudovány v rozporu se zákonem. Pro případ, že by předmětné nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalovaného, ten byl ochoten připustit užívání obou uvedených staveb žalobcem za nájemné. 4. Soud prvního stupně přijal závěr, že žalovaný je sice většinovým spoluvlastníkem, avšak toto kritérium není jediné zohlednitelné. Podtrhl tu skutečnost, že žalobce doposud užíval předmětné nemovitosti přibližně celých 50 let, předmětné pozemky těsně sousedí s rodinným domem [adresa], pozemkem St. [anonymizováno] a zahradou p. [číslo] jimiž žalobce s manželkou saturují své bytové potřeby, žalobce opětovně usiloval o získání spoluvlastnického podílu žalovaného již od října 2018 (viz dopis z 16. 10. 2018 a dopisy ze dne 23. 1. 2019, 8. 7. 2019, 29. 7. 2019 a 30. 10. 2019). Soud prvního stupně přihlédl i ke kritériu účelného využití předmětných pozemků s tím, že předmětné pozemky jsou funkčně propojeny se sousedními nemovitostmi, jež žalobce s manželkou užívají z titulu služebnosti bytu a požívání a užívání. Nelze přehlédnut existenci dvou staveb na předmětných nemovitostech, kdy pro případ přikázání předmětných nemovitostí do vlastnictví žalovaného by se bylo možno reálně nadít dalších sporů mezi účastníky. 5. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky zohlednil princip odpovědnosti účastníků za výsledek sporu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.); totéž platilo i ve vztahu mezi žalovaným a státem (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). 6. Proti rozsudku se odvolal žalovaný, přičemž brojil vůči výrokům o věci samé pod body I až III a na nich závislým nákladovým výrokům ad IV a V. Soudu prvního stupně vytýkal, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a zejména věc nesprávně posoudil po právní stránce. Přednesl, že soud prvního stupně pustil ze zřetele tu skutečnost, že žalobce nevlastní pozemek St. [anonymizováno], jehož součástí je i rodinný dům [adresa], a stejně tak mu vlastnicky nepatří zahrada [parcelní číslo]. Žalobce sice tyto nemovité věci užívá z titulu služebnosti, nicméně užívací vztah nelze nadřadit nad vlastnictví. Je vedlejší, že vlastnicí těchto nemovitých věcí a zároveň osobou povinnou je žalobcova dcera. Namítal, že soud prvního stupně nepatřičně nepreferoval při volbě způsobu vypořádání spoluvlastnictví princip majority. Soud prvního stupně rovněž nevěnoval pozornost historickým souvislostem, kdy předmětné nemovitosti byly rodině žalovaného zabaveny totalitním režimem, a žalobci bylo umožněno, aby na zabavených pozemcích provedl výstavbu. Žalovaný zaujal stanovisko, že žalobce vybudoval stavby na předmětných pozemcích v rozporu s tehdejšími právními předpisy. Nic na tom nemůže změnit aktivní postoj žalovaného, který se začal domáhat odstranění staveb až v okamžiku, kdy si uvědomil, že s žalobcem není možná dohoda. Žalovaný s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 572/19 nesouhlasil ani s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, přičemž stavěl do popředí povahu sporu a zásadu rovnosti účastníků občanského soudního řízení. Žádal, aby napadený rozsudek byl buď zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, anebo byl rozsudek změněn tak, že předmětné nemovitosti budou přikázány do jeho výlučného vlastnictví. 7. Žalobce se s napadeným rozsudkem ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Považoval za správné, že soud prvního stupně upřednostnil kritérium účelného užívání předmětných pozemků před rozsahem spoluvlastnických podílů účastníků. Podtrhl, že v rodinném domě [adresa] bydlí s rodinou již více než 50 let a že zde i dožije, když spolu s manželkou jsou oprávněnými osobami z titulu služebnosti bytu a požívání a užívání pozemku St. [anonymizováno] a [parcelní číslo]. Tvrzení žalovaného, že stavby zbudované na předmětných pozemcích nejsou legální, neodpovídá skutečnému právnímu stavu; vybudování dvou staveb na předmětných pozemcích předcházelo regulérní správní řízení zakončené vydáním povolení ze strany příslušného stavebního úřadu. Soud prvního stupně nepochybil ani při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když zohlednil okolnost, že žalobce v řízení dosáhl toho, čeho se domáhal žalobou, a že navíc před zahájením řízení opakovaně navrhl žalovanému uzavření dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přesně tím způsobem, k jakému přikročil soud prvního stupně; žalovaný však uzavření takové dohody kategoricky odmítal. 8. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen„ odvolací soud“), poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek v celé jeho rozsudečné části, nařídil ve věci ústní jednání a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 9. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. 10. Podle § 1141 odst. 1 o. z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. 11. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 12. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. 13. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žád