25 CO 189/2021-237 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 2.186.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.186.000 Kč za období od 16. 9. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu) a dále žalovanému a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 182.084 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce (bod II.). 2. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud předně předestřel procesní stanoviska účastníků řízení. Žalobce se svou žalobou podanou dne 21. 12. 2017 po žalovaném domáhal zaplacení částky 2.186.000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný coby dražebník prováděl dne 21. 10. 2011 dražbu nemovitosti, a to přesně uvedené bytové jednotky. Žalobce se do dražby přihlásil a uvedenou bytovou jednotku vydražil. Původní vlastník podal žalobu, jíž se domáhal vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby; řízení o žalobě bylo vedeno u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 16 C 147/2011 Okresní soud Praha – západ svým rozsudkem ze dne 3. 9. 2015 rozhodl tak, že nedobrovolná dražba prováděná žalovaným je neplatná. Toto rozhodnutí potvrdil i Krajský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 20 Co 640/2016. Oba označené soudy dospěly k závěru, že nedobrovolná dražba nemohla proběhnout a měla být odvolána. Žalobce jako dražitel nemohl posoudit platnost nebo neplatnost dražby a samozřejmě byl přesvědčen, že dražba byla v pořádku a on se tak stal oprávněným vlastníkem vydražené bytové jednotky. Po rozhodnutí soudů o žalobě o neplatnost dražby však přišel jak o bytovou jednotku, tak o částku 2.150.000 Kč, kterou za ni zaplatil. Dále žalobce v souvislosti se spory o vyklizení předmětné bytové jednotky a o placení nájemného v tomto bytě, vedenými jím u Obvodního soudu pro Prahu 10, zaplatil na soudních poplatcích celkem částku 7.320 Kč (kdy jde o nevrácenou část zaplaceného soudního poplatku v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 7/2012 ve výši 1.000 Kč, o nevrácenou část zaplaceného soudního poplatku v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 749/2013 ve výši 1.320 Kč a o zaplacený soudní poplatek za odvolání v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – západ ve výši 5.000 Kč) a na nákladech řízení vedeného u Okresního soudu Praha – západ částku 28.716 Kč, přičemž z posledně uvedené částky v tomto řízení uplatňuje pouze 28.680 Kč. Soudy v řízení o žalobě o neplatnost dražby dovodily, že žalovaný nemohl a neměl bytovou jednotku dražit a dražbu měl odvolat. Žalovaný přesto nedobrovolnou dražbu provedl, ačkoliv jako subjekt odborně zdatný měl vědět, že bytovou jednotku nemůže dražit. Tím porušil svou povinnost a v důsledku tohoto porušení vznikla žalobci škoda ve výši 2.186.000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě uvedené částky, avšak ten úhradu odmítl. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně se žalobou nesouhlasili. Uvedli, že žalovaný předně není pasivně legitimovaný, neboť jednak předmětné finanční prostředky, které žalobce uhradil jako kupní cenu, již nemá, a jednak při provádění veřejné nedobrovolné dražby žalovaný nepochybil. Vznesli dále námitku promlčení. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce zaplatil na nákladech řízení vedeného u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 16 C 147/2011 částku 28.716 Kč. Dále bylo mezi nimi nesporné, že vlastníkem předmětné bytové jednotky je [jméno] [příjmení] a že náklady dražby činily 348.000 Kč – tyto si žalovaný ponechal a částku 1.802.000 Kč vyplatil navrhovateli dražby – [právnická osoba], identifikační [číslo] sídlem [adresa] Okresní soud dále podal rozsáhlý přehled ve věci provedených důkazů a nadbytečností vysvětlil neprovedení důkazů dalších. Citoval ustanovení § 63 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb., č. 257/2004 Sb., č. 181/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb. a č. 223/2009 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen„ ZVD“). Předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu shledal za splněné. Žalobce zaplatil cenu dosaženou vydražením, zaplatil soudní poplatky v řízeních o vyklizení bytu, o zaplacení bezdůvodného obohacení (náhradou za nájem) a za odvolání proti rozsudku o určení neplatnosti dražby; zaplatil také náklady řízení uložené mu k zaplacení v řízení o určení neplatnosti předmětné dražby. O tyto částky se majetek žalobce prokazatelně snížil. Skutečnost, že je žalobce stále evidován jako vlastník předmětné bytové jednotky v katastru nemovitostí, je podle okresního soudu ve vztahu ke vzniku škody bez významu. V důsledku prohlášení předmětné dražby za neplatnou byl totiž nastolen právní stav, podle kterého žalobce vlastnictví k předmětné bytové jednotce nikdy nenabyl a stav katastrální se tedy rozchází se stavem právním – skutečným. Porušení příslušných ustanovení ZVD žalovaným coby dražebníkem bylo konstatováno v rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 3. 9. 2015, č. j. 16 C 147/2011-322, a v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, č. j. 20 Co 640/2016-416. V posléze jmenovaném rozsudku dospěl soud k závěru, že samotné nařízení předmětné dražby dražebníkem bylo rozporné s § 46 odst. 1 písm. g) ZVD. V době konání dražby trvaly účinky exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovitosti – předmětné bytové jednotky, neboť usnesení tento příkaz rušící nebylo doručeno povinnému [jméno] [příjmení]. Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud. Neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení, než v řízení podle ustanovení § 48 odst. 3 nebo 4 ZVD, a to ani jako otázku předběžnou (okresní soud v tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3802/2012). Prvostupňový soud uvedl, že je zjištěními soudů v řízení o určení neplatnosti předmětné veřejné nedobrovolné dražby vázán v tom rozsahu, že závěry, zda předmětná dražba byla platná či nikoliv a pokud ano, z jakých důvodů, nemůže ani přezkoumávat, ani je nahrazovat závěry vlastními. Pokud tedy soudy v řízení o určení neplatnosti dražby dospěly k závěru, že předmětná dražba je neplatná, protože předmětný exekuční příkaz nebyl v době konání dražby odklizen, a proto měl dražebník podle § 46 odst. 1 písm. g) ZVD od provádění dražby upustit, a že i samotné nařízení dražby dražebníkem je rozporné s ustanovením § 46 odst. 1 písm. g) ZVD, musí tyto závěry soud převzít za vlastní. A to přesto, že vlastním dokazováním zjistil, že usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 10. 2011, č. j. [číslo jednací], povinnému [jméno] [příjmení] ve skutečnosti doručeno bylo, právní moci dne 19. 10. 2011 nabylo a účinky exekučního příkazu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 6. 2011, č. j. [číslo jednací], před zahájením dražby pominuly. Tyto skutečnosti se v důsledku pravomocného rozhodnutí v řízení o určení neplatnosti dražby a v něm přijatých závěrů již nemohou prosadit. Okresní soud vyšel z toho, že žalovaný coby dražebník měl ze shora uvedených důvodů od provádění dražby upustit; protože tak neučinil, porušil ustanovení § 46 odst. 1 písm. g) ZVD a odpovídá za škodu v důsledku toho vzniklou. Prvostupňový soud podotknul, že kdyby shora uvedené vázanosti nebylo, shledal by i tak na straně žalovaného dražebníka porušení ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) a písm. g) ZVD, a to již nařízením předmětné nedobrovolné dražby v době, kdy od ní mělo být podle tohoto ustanovení upuštěno. Dražebník měl v době uzavření smlouvy o provedení dražby nedobrovolné dne 3. 8. 2011 k dispozici smlouvu o půjčce i exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti; do očí bijící rozpor mezi částkou zapůjčenou [jméno] [příjmení] ve výši 417.404 Kč a celkovou dlužnou částkou ve výši 2.322.000 Kč s příslušenstvím ho spolu se splátkovým režimem, v němž se celý dluh měl stát splatným najednou při nesplacení byť jediné splátky řádně a včas, mohl a měl vést k závěru o absolutní neplatnosti uvedeného ujednání a v návaznosti na to k závěru, že dražbu nelze podle podmínek sjednaných ve smlouvě o provedení dražby provést. Sám povinný [jméno] [příjmení] přitom žalovaného na nemožnost dražbu provést upozorňoval. Okresní soud podotkl i to, že žalovaný byl účastníkem řízení o určení neplatnosti předmětné dražby a měl v něm možnost soud přesvědčit, že žádnou ze svých povinností stanovených zákonem o dražbách neporušil. Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného coby dražebníka a vznikem škody je dána; ke všem dílčím úbytkům majetku, jejichž nahrazení se žalobce v tomto řízení domáhá, došlo v důsledku porušení povinnosti žalovaného upustit od provádění dražby, kvůli níž byla dražba prohlášena za neplatnou. Existenci liberačního důvodu uvedeného v § 63 odst. 4 ZVD okresní soud v řízení nezjistil. K upuštěn