25 CO 206/2021-134 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným povinnost vyklidit bytovou jednotku [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] v [obec], a k jednotce náležejícímu podílu ve výši [číslo] na společných částech domu, postaveném na pozemku p. č. st. [číslo], zapsaném na [list vlastnictví] a [list vlastnictví], vše pro katastrální území a [územní celek] [anonymizováno], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení 13 067,05 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II). 2. Žalobkyně se domáhala na žalovaných vyklizení bytové jednotky [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] v [obec]. Tvrdila, že je vlastníkem tohoto bytu na základě kupní smlouvy uzavřené s insolvenční správkyní první žalované v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Vklad vlastnického práva žalobkyně byl proveden dne 1. 8. 2018 s právními účinky vkladu ke dni 9. 7. 2018. Žalovaní předmětný byt užívají bez právního důvodu a za užívání bytu jí nic neplatí. Na její výzvy k vyklizení bytu žalovaní nereagují. 3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Namítali, že řeší otázku správného průběhu insolvenčního řízení a v rámci tohoto insolvenčního řízení podali řadu podání, včetně dovolání k Nejvyššímu soudu. Mají za to, že kupní smlouva uzavřená mezi insolvenční správkyní a žalobkyní je neplatná. 4. Okresní soud zhodnotil provedené důkazy a vzal za prokázané, že žalobkyně je vlastnicí bytové jednotky [číslo] podílu na společných částech domu [adresa] a pozemku p. č. st. [číslo] v [obec] ve výši [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] v [anonymizována dvě slova] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalovaní uvedenou bytovou jednotku užívají bez právního důvodu a za toto užívání navíc ani žalobkyni neplatí žádnou úhradu. Uložil tedy žalovaným povinnost byt vyklidit. K obraně žalovaných, že kupní smlouva uzavřená mezi insolvenčním správcem a žalobkyní, jejímž předmětem byly nemovitosti uvedené ve výroku I, je neplatná, okresní soud uvedl, že žalovaní nepřednesli žádná skutková tvrzení, ze kterých by mohla vzniknout byť jen domněnka, že by mohlo být vlastnické právo žalobkyně jakkoliv zpochybněno. Z listinných důkazů předložených žalovanými pouze vyplývalo, že učinili řadu podání ve vztahu k soudům různých stupňů, avšak již z obsahu těchto podání lze dovodit, že nemohou nikdy dojít k rozhodnutí, že by snad žalobkyně nebyla vlastnicí sporného bytu. Z tohoto důvodu také návrh druhého žalovaného na přerušení řízení ve smyslu § 109 o. s. ř. zamítl. 5. Proti rozsudku okresního soudu podali žalovaní odvolání. Souhlasili s tím, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] v [obec] a k jednotce náležejícímu podílu ve výši [číslo] na společných částech domu postaveném na pozemku p. č. st. [číslo], vše v katastrálním území a obci [obec]. Poukazovali však zejména na to, že předmětný byt byl prodán v insolvenčním řízení vedeném proti první žalované pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] na základě neplatné kupní smlouvy a ohledně určení neplatnosti kupní smlouvy je vedeno soudní řízení, když první žalovaná podala proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2021 č. j. [spisová značka], [číslo jednací] dovolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Zaujali názor, že pokud by Nejvyšší soud jejich dovolání vyhověl a v řízení o neplatnost kupní smlouvy ze dne 17. 5. 2018 by bylo pravomocně rozhodnuto o určení neplatnosti kupní smlouvy, svědčil by jim právní titul pro užívání předmětného bytu. Mají tedy za to, že by řízení o vyklizení bytu mělo být ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. přerušeno s ohledem na důsledky pravomocného rozhodnutí o vyklizení bytu. Navrhli, aby bylo řízení o vyklizení bytu ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. přerušeno nebo aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žaloba byla zamítnuta. 6. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen„ odvolací soud“) přezkoumal rozhodnutí okresního soudu i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Dle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 8. Žalobcem dle § 1040 odst. 1 o. z. je vlastník věci a žalovaným je ten, kdo vlastníkovu věc neoprávněně zadržuje. Ochranu vlastnického práva, jde-li o nemovitost, nelze požadovat žalobou na vydání věci, ale je třeba domáhat se jejího vyklizení a předání žalobci. Žalovaný se může bránit námitkou, že vlastníkem je on sám, např. proto, že věc vydržel, anebo může tvrdit, že má věc u sebe na základě obligačního nebo věcného práva, anebo že jeho právo vyplývá přímo ze zákona nebo z úředního rozhodnutí. I v případě, že budou splněny požadavky pro vyhovění žalobě, může se žalovaný bránit námitkou, že výkon vlastnického práva je v rozporu s dobrými mravy nebo že jde o zjevné zneužití práva (§ 2 odst. 3 a § 8 o. z.). Skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), nebo i zamítnutím žaloby„ pro tentokrát“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012 sp. zn. 26 Cdo 1531/2011). 9. Žalobkyně je vlastníkem bytu [číslo] v bytovém domě [adresa] na stavební parcele [parcelní číslo] a spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemku p. č. st. [anonymizováno] v katastrálním území a obci [obec]. Byt byl převeden do jejího vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené dne 17. 5. 2018 s insolvenční správkyní první žalované v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Uvedený byt však užívají žalovaní, kteří za užívání bytu žalobkyni nic neplatí. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že žalovaní užívají byt ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu. Žalovaní ani netvrdili, že by bylo zřízeno věcné břemeno, které by omezovalo vlastníka bytu ve prospěch žalovaných strpět jejich užívání bytu nebo že vlastníky bytu jsou oni. Okresní soud tedy nepochybil, když žalovaným, kteří užívají byt ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu, uložil povinnost bytovou jednotku [číslo] vyklidit. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že žalovaní jsou povinni vyklidit byt do patnácti dnů od právní moci rozsudku, tzn. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Je třeba vzít v úvahu to, že žalovaní užívají byt bez právního důvodu již tři a půl roku a neplatí žalobkyni za užívání bytu žádnou částku, což ani nečinili sporným. 10. Námitka žalovaných, že by řízení o vyklizení bytu mělo být přerušeno do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2021 č. j. [spisová značka], [číslo jednací], jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2020 č. j. [číslo jednací] (kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 17. 5. 2018 mezi insolvenčním správcem [právnická osoba], se sídlem [adresa], a [jméno] [příjmení], jejímž předmětem byla bytová jednotka [číslo] v bytovém domě [obec] [adresa] v obci a [katastrální uzemí] v [anonymizována dvě slova]), nebyla shledána důvodnou. K tomu je třeba uvést, že okresní soud již usnesením ze dne 15. 4. 2021 návrh druhého žalovaného na přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. zamítl. Kromě toho včasné podání mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu ve věci určení neplatnosti kupní smlouvy, jejímž předmětem jsou nemovitosti, ohledně nichž je vedeno řízení o jejich vyklizení, není důvodem pro přerušení řízení o vyklizení nemovitostí ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. Žalobě o vyklizení bytu bylo vyhověno z toho důvodu, že vlastníkem bytu je žalobkyně, která se domáhá ochrany svého vlastnického práva ve smyslu § 1040 o. z. Vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem bylo vloženo do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 17. 5. 2018. Tím, že by byla určena neplatnost této kupní smlouvy, by ještě bez dalšího nemohlo být postaveno najisto, že podle ní vůbec nevzniklo (nemohlo vzniknout) vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem. I pokud by bylo rozhodnuto, že kupní smlouva je neplatná, nemohlo by být toto rozhodnutí podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, neboť tak se může stát jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, z něhož vyplývá vlastnické právo subjektu, jenž má být zapsán (pravomocné rozhodnutí soudu o určení vlastnictví). O tom, který subjekt je vlastníkem nemovitostí, nic nevypovídá pravomocné rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je neplatná předmětná kupní smlouva, ale jen takové pravomocné soudní rozhod