26 CO 112/2022-464 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným 1, 2 společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni a) do tří dnů od právní moci rozsudku 26 743 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % od 10. 12. 2013 do zaplacení (výrok I) a současně uložil žalovaným 1, 2 společně a nerozdílně zaplatit žalobci b) do tří dnů od právní moci rozsudku 13 371,50 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % od 10. 12. 2013 do zaplacení (výrok II). Žalobu okresní soud zamítl v části, jíž se žalobci domáhali po žalovaných 1, 2, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni a) 21 257 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % od 10. 12. 2013 do zaplacení (výrok III) a v části, jíž se žalobci domáhali po žalovaných 1, 2, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci b) 10 628,50 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % od 10. 12. 2013 do zaplacení (výrok IV). O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (výrok V), žalobcům a), b) uložil společně a nerozdílně nahradit České republice do 3 dnů od právní moci rozsudku náklady řízení 7 907,50 Kč (výrok VI) a žalovaným 1, 2 uložil společně a nerozdílně nahradit České republice do 3 dnů od právní moci rozsudku náklady řízení 7 907,50 Kč (výrok VII) 2. Žalobci se domáhali po žalovaných zaplacení výše uvedeného peněžitého plnění s tvrzením, že žalovaní zabránili žalobcům v užívání nemovitostí – pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je dům [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] a [územní celek] (dále též„ předmětné nemovitosti“), v době od 10. 12. 2011 do 10. 12. 2013 (dále též„ rozhodné období“). Žalobci tvrdili, že ač jsou spolu s žalovanými spoluvlastníky předmětných nemovitostí a neměli možnost v rozhodném období nemovitosti užívat. 3. Žalovaní se žalobě bránili s tvrzením, že v rozhodném období nemovitosti neužívali, neměli z nich žádný prospěch, ale pouze se starali o jejich údržbu. Na svou obranu rovněž uplatnili k započtení svoji pohledávku vůči žalobcům v celkové výši 19 295,51 Kč, představující náklady, které vynaložili na správu a údržbu nemovitostí. Konkrétně požadovali započíst platby za elektřinu za období od 12. 9. 2014 do 18. 2. 2015 ve výši 11 080,51 Kč, a za období od 27. 2. 2014 do 21. 1. 2015 ve výši 4 300 Kč, platbu daně z nemovitosti za roky 2012, 2013, 2014 ve výši 3 415 a poplatek za odpad za rok 2015 ve výši 500 Kč. Proti nároku žalobkyně a) proto žalovaní započítali 6 432 Kč a proti nároku žalobce b) 3 216 Kč. 4. Protože se žalobci domáhali plnění za období předcházející datu 1. 1 2014, posuzoval okresní soud věc po právní stránce podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a to konkrétně zejména dle § 451 a násl. obč. zák. a vyšel z toho, že žalobci a žalovaní byli v rozhodném období spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to žalobkyně a) v podílu 1/3, žalobce b) v podílu 1/6, žalovaný 1 v podílu 1/8 a žalovaná 2 v podílu 3/8 k celku. Vlastnické právo bylo ve prospěch žalobců i žalovaných zapsáno do katastru nemovitostí v průběhu roku 2011. Žalobci jsou sourozenci a jejich otec je bratrem žalované 2. Žalovaný 1 je synem žalované 2. Do druhé poloviny roku 2011 užíval nemovitosti výlučně otec žalované 2 [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [rok]. Vztahy v rámci rodiny (mezi žalobci na straně jedné a žalovanými na straně druhé) jsou dlouhodobě vyhrocené. Žalobci v rozhodném období nemovitosti nijak nevyužívali a ani neměli k dispozici klíče od nemovitostí. V tomto období žalovaní zajišťovali provádění udržovacích prací na domě i v jeho okolí. Tyto práce spočívaly v pravidelném sečení trávy, v zimě odklízení sněhu a větrání domu a fakticky je vykonával zejména žalovaný 1. Žalovaná 2 platila daň z nemovitostí, zálohy na elektrickou energii a poplatky za odpad. Žalobci se na nákladech spojených s údržbou domu nijak nepodíleli. Okresní soud na základě provedených důkazů učinil závěr, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní nemovitosti fakticky fyzicky užívali, a proto uzavřel, že v rozhodném období fyzicky nemovitosti neužíval žádný ze spoluvlastníků. V řízení však současně bylo mezi účastníky nesporným, že v tomto období měli žalovaní nemovitosti pod svým uzamčením. K tomu okresní soud vyložil, že vztah z bezdůvodného obohacení je vztahem objektivním, a ten ze spoluvlastníků, který má nemovitosti pod uzamčením a neumožňuje k nim ostatním spoluvlastníkům přístup, se dopouští nadužívání nemovitostí nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to bez zřetele k tomu, nakolik intenzivně ji on sám skutečně užívá. Žalovaní, kteří měli nemovitosti uzamčené a přístupné jen pro sebe, resp. pro svou osobní potřebu, tak měli postavení výlučných detentorů, a to bez zřetele k okolnosti, nakolik intenzivně nemovitosti skutečně využívali. Proto okresní soud uzavřel, že žalobci tím, že drželi nemovitosti pod uzamčením a neumožňovali žalobcům přístup, se dopouštěli nadužívání nemovitosti a na jejich straně tím vzniklo na úkor žalobců bezdůvodné obohacení. 5. Současně však okresní soud dovodil, že žalobcům nelze přisoudit právo na vydání bezdůvodného obohacení za celé žalované období od 10. 12. 2011 do 10. 12. 2013. Z provedených důkazů totiž okresní soud zjistil, že po úmrtí předchozích vlastníků [jméno] [příjmení] (zemřelé [datum]) a [jméno] [příjmení] (zemřelého [datum]) – rodičů žalované 2 a současně prarodičů žalobců a žalovaného 1, nebylo zcela zřejmé, kdo klíče k předmětným nemovitostem fyzicky spravoval a kolik těch klíčů existovalo. Okresní soud neměl za prokázané, že by žalobci ústně vyzývali žalované k předání klíčů, a současně uzavřel, že se žalovaní mohli oprávněně domnívat, že žalobci mají klíče od nemovitostí od [jméno] [příjmení], o kterou se žalobci před její smrtí starali. Tuto svou úvahu však okresní soud vztáhl pouze do okamžiku, kdy byla žalovaným doručena žaloba, jíž se žalobci domáhali u téhož okresního soudu (pod sp. zn. 10 C 91/2012) zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. K tomu došlo dne 10. 12. 2012 a v této žalobě žalobci výslovně uvedli, že nemají klíče od nemovitosti, a že nemovitosti nemohou užívat. Z toho okresní soud dovodil, že od data 10. 12. 2012 lze žalobcům přiznat nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak za období předcházející by bylo přiznání tohoto nároku v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák. 6. K výši předpokládaného bezdůvodného obohacení okresní soud zjistil znaleckým posudkem znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady [titul] [jméno] [příjmení], že obvyklé nájemné za období od 10. 12. 2012 do 31. 12. 2012 činilo 55 236 Kč a v období od 1. 1. 2013 do 10. 12. 2013 to bylo 80 765 Kč. 7. Současně okresní soud posuzoval námitku započtení, vznesenou žalovanými. Zde uzavřel, že lze započítat pouze platbu na daň z nemovitosti, neboť náklady na platbu za elektřinu a za odvoz odpadu nejsou oprávněné. Proto při zohlednění spoluvlastnických podílů žalobců započetl na nárok žalobkyně a) 1 138,30 Kč a u žalobce b) 569,20 Kč. K tomu okresní soud uzavřel, že tento nárok žalovaných není promlčen. Vyložil, že promlčecí doba je podle § 101 obč. zák. tříletá a počala běžet ode dne, kdy mohlo právo být uplatněno poprvé. Nárok se týká výdajů spojených s úhradou daně z nemovitostí za roky 2012, 2013, 2014, povinnost k dani vzniká k 1. 1. daného roku a povinnost zaplatit daň vzniká k 31. 5. daného roku, přičemž žalobci uplatnili svou námitku započtení dne 23. 2. 2015. 8. Po přepočtu na spoluvlastnické podíly žalobců a s přihlédnutím k tomu, že důvodným shledal okresní soud nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení pouze za období od 10. 12. 2012 do 10. 12. 2013, okresní soud uzavřel, že žaloba je důvodná co do nároku na zaplacení 26 743 Kč ve prospěch žalobkyně a) a v rozsahu o zaplacení 13 371,50 Kč ve prospěch žalobce b) a rovněž v požadovaném úroku z prodlení. Ve zbývající části proto okresní soud žalobu zamítl. 9. Povinnost nahradit náklady řízení okresní soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal žádnému z účastníků, a to s odůvodněním, že žádný z účastníků v řízení neuspěl v převažující míře. Z téhož důvodu uložil okresní soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit náklady řízení, které vznikly státu, rovným dílem žalobcům a žalovaným. 10. Proti rozsudku podali žalobci i žalovaní včas odvolání. 11. Žalobci podali odvolání proti výrokům III, IV, V, VI rozsudku. Namítali, že okresní soud jejich nárok na vydání bezdůvodné obohacení nesprávně přiznal pouze za určitou část časového období, které bylo žalobou požadováno. Tvrdili, že odvolací soud v předchozím (zrušovacím) rozhodnutí jednoznačně potvrdil, že je dán jejich nárok za celé období od 10. 12. 2011 do 10. 12. 2013. Dále okresnímu soudu vytkli, že nesprávně vyhodnotil možnost započítat proti jejich nároku náhradu za zaplacení daně z nemovitosti. Uvedli, že okresní soud nesprávně vycházel ze tříleté promlčecí lhůty, avšak s ohledem na to, že se jedná o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tak zde je d