26 CO 141/2022-476 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku celkem 979 668 Kč (výrok I) a v téže lhůtě též 8,05% úrok z prodlení z 25 000 Kč od 1. 6. 2017 do 30. 6. 2017, z 50 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 7. 2017, z 75 000 Kč od 1. 8. 2017 do 31. 8. 2017, z 100 000 Kč od 1. 9. 2017 do 30. 9. 2017, z 125 000 Kč od 1. 10. 2017 do 31. 10. 2017, z 150 000 Kč od 1. 11. 2017 do 30. 11. 2017, z 175 000 Kč od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017, z 200 000 Kč od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2018, z 225 000 Kč od 1. 2. 2018 do 28. 2. 2018, z 250 000 Kč od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2018, z 275 000 Kč od 1. 4. 2018 do 30. 4. 2018 a z 979 668 Kč od 12. 4. 2018 do zaplacení (výrok II). Současně uložil žalovanému nahradit do tří měsíců od právní moci rozsudku žalobkyni její náklady řízení 160 676 Kč (výrok III) a České republice náklady řízení 11 358 Kč (výrok IV). 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedeného peněžitého plnění z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí – pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] [anonymizováno] a [územní celek] (dále též „předmětné nemovitosti“), žalovaným bez právního důvodu v době od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2018. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný po rozvodu jejich manželství předmětné nemovitosti, které jsou v jejím výlučném vlastnictví, užíval bez jejího souhlasu. Bezdůvodné obohacení vyčíslila ve výši obvyklého nájemného. 3. Okresní soud vyšel z toho, že účastníci byli manžely od 21. 9. 1990 a jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové z 28. 7. 2014 č. j. 8 C 3/2014-21, který nabyl právní moci dne 3. 2. 2015. Žalovaný po rozvodu manželství předmětné nemovitosti dobrovolně nevyklidil. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2017 č. j. 17 C 260/2016-89 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2018 č. j. 21 Co 316/217-206 byla žalovanému uložena povinnost tyto nemovitosti vyklidit. V uvedeném řízení byla řešena otázka vlastnictví nemovitostí s ohledem na skutečnost, že rodinný dům [adresa] byl za trvání manželství účastníků výrazně zrekonstruován. Soudy dospěly k závěru, že rekonstrukce byla rozsáhlejší, avšak neznamenala zánik původní stavby, a proto je výlučným vlastníkem stavby, jakož i přilehlých pozemků, žalobkyně. O vnosech ze společného jmění manželů do tohoto výlučného majetku žalobkyně je v rámci žaloby o vypořádání SJM vedeno řízení u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 58/2016, které dosud nebylo skončeno. 4. Nejprve se okresní soud zabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovaným. Uvedl, že žalovaný svou námitku řádně nezdůvodnil, že žaloba byla podána soudu dne 30. 4. 2018 a že žalobkyně se domáhala plnění za dobu od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2018. Na základě toho okresní soud uzavřel, že žaloba byla podána do tří let od požadovaného plnění, tedy v obecně zákonem stanovené promlčecí době. 5. Na základě provedených důkazů vzal okresní soud za prokázané, že žalovaný v rozhodném období užíval předmětné nemovitosti bez právního důvodu, bydlel zde společně se dvěma dcerami účastníků, a že za toto užívání neplatil žalobkyni žádnou úhradu. Současně uzavřel, že žalobkyně byla z užívání nemovitostí vyloučena, protože společnou domácnost s žalovaným byla nucena ještě za trvání manželství opustit z důvodu tzv. domácího násilí ze strany žalovaného. 6. Jako nedůvodné posoudil okresní soud námitky žalovaného, který tvrdil, že mu svědčilo užívací právo na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], kterou měla uzavřít žalobkyně coby pronajímatel se [právnická osoba] [anonymizováno], jejímž byl žalovaný jediným společníkem a současně i jednatelem. K tomu okresní soud dovodil, že tato smlouva trpí z hlediska svého obsahu vadou vůle, neboť skutečným důvodem jejího uzavření bylo jen to, aby obchodní společnost měla sídlo, které bylo zapsáno do obchodního rejstříku. Nešlo tedy o to, aby společnost v předmětné nemovitosti skutečně podnikala. Proto se mělo jednat v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 tehdy platného občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) o právní úkon nicotný. 7. K výši předpokládaného bezdůvodného obohacení okresní soud zjistil znaleckým posudkem [právnická osoba], znaleckého ústavu z oboru ekonomika, že obvyklé nájemné za sledované období 1. 5. 2015 do 30. 4. 2018 činilo celkem 1 012 344 Kč. Z toho 214 128 Kč za dobu od května 2015 do prosince 2015, 323 460 Kč za dobu od ledna 2016 do prosince 2016, 331 560 Kč za dobu od ledna 2017 do prosince 2017 a 110 520 Kč za dobu od ledna 2018 do dubna 2018. 8. Okresní soud též odmítl námitku žalovaného, že při určení obvyklé ceny nájemného mělo být zohledněno, že žalobkyně odpojila dodávky vody z veřejného vodovodu do domu. K tomu zjistil, že ukončení dodávky vody předcházelo neplacení úhrady za tyto dodávky ze strany žalovaného a že dům je vybaven vlastní studnou, proto dodávky vody do domu byly po celou dobu užívání zajištěny. Obě dcery účastníků navíc vypověděly, že voda ze studny byla užívána i k vaření a k pití. 9. Okresní soud současně uzavřel, že i přestože nemovitosti užíval žalovaný i s dcerami účastníků, tak ale nemovitosti obývali všichni tři společně. Toto plnění tak nelze dělit mezi žalovaného a jeho dcery, a proto lze žalovanému uložit povinnost k vydání náhrady za celé užívání nemovitostí. 10. Okresní soud odmítl námitku žalovaného, který argumentoval, že požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy, protože za trvání manželství účastníků byl dům zásadně stavebně upraven a zrekonstruován. K tomu okresní soud poukázal, že případné investice do nemovitosti jsou řešeny v soudním řízení o vypořádání společného jmění manželů. 11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění okresní soud učinil závěr, že žalovaný se ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. A to tím, že užíval po rozvodu manželství bez právního důvodu nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně. A protože žalobkyně požadovala na peněžité náhradě za toto užívání méně, než jak byla výše bezdůvodného obohacení stanovena znaleckým posudkem, shledal okresní soud co do jistiny žalobu důvodnou, a proto žalobě vyhověl. 12. S odkazem na § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. okresní soud přisoudil žalobkyni rovněž jí požadovaný úrok z prodlení. 13. Povinnost nahradit náklady řízení žalobkyně uložil okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovanému, který byl v řízení zcela neúspěšný. S ohledem na výsledek sporu uložil okresní soud žalovanému dle § 148 odst. 1 o. s. ř. též povinnost nahradit zcela náklady řízení, které vznikly státu. 14. Lhůtu k plnění jistiny i příslušenství dluhu, jakož i lhůtu k náhradě nákladů řízení okresní soud s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil delší – tříměsíční. Odůvodnil to okolnostmi případu a poměry žalovaného. 15. Proti rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Zopakoval v něm všechny své námitky, které uplatnil před okresním soudem. Sporoval, že by žalobkyně nemovitosti v rozhodném období nemohla užívat. K tomu namítal, že řízení o tom, že by se vůči žalobkyni dopustil nějakého protiprávního jednání, bylo zastaveno. Nesouhlasil se závěrem, že by měl být povinen zaplatit 100 % žalovaného nároku, jestliže nemovitosti byly v rozhodném období užívány též dcerami účastníků, které navíc byly po část tohoto období nezletilé, a i po dosažení zletilosti pokračovaly ve studiu, a proto vůči nim měla žalobkyně v té době vyživovací povinnost. Z toho žalovaný dovozoval, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení by mohl být důvodný pouze z 1/3. Tvrdil, že pokud se v nemovitosti zdržoval, činil tak pouze z důvodu zajištění péče o dcery. I z tohoto důvodu by měl být nárok žalobkyně rovněž v rozporu s dobrými mravy. Nesouhlasil s výší bezdůvodného obohacení. K tomu namítal, že kvalita bydlení byla výrazně snížena přerušením dodávky pitné vody, a proto by měla být výše obvyklého nájemného v tomto případě snížena minimálně o 40 %. Argumentoval rovněž tím, že nemovitost užíval nejen k zajištění péče o dcery, ale rovněž ke svému podnikání, a to na základě smlouvy, podle které měla jeho [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. nemovitost pronajatou. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že by tato nájemní smlouva nebyla platná. Tvrdil, že od července 2017 přebýval ve své nemovitosti v obci [obec] a do předmětných nemovitostí zajížděl maximálně 1x týdně, a to pouze za účelem zajištění péče o dcery a za účelem vyřízení firemních záležitostí [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Zopakoval rovněž, že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, protože nemovitost byla za trvání manželství výrazně zrekonstruována, a přitom žalobkyně mu za toto zhodnocení dosud nic nevyplatila. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a okresnímu soudu vrátil zpět k dalšímu řízení. 16. Žalobkyně se s rozsudkem okres