26 CO 287/2021-713 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 5 345 762 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 5 345 762 Kč od právní moci rozsudku do zaplacení (výrok I) a současně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 14 400 Kč (výrok II). O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal (výrok III) a že ani České republice toto právo nepřísluší (výrok IV). 2. Okresní soud vyšel z toho, že žalobkyně po žalované požadovala náhradu újmy, způsobené žalovanou, a to 466 663 Kč jako peněžité náhrady vyvažující vytrpěné bolesti a 4 879 099 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně též požadovala zaplacení 14 400 Kč coby náhrady nákladů vynaložených na zhotovení znaleckého posudku, který si nechala zpracovat za účelem vyčíslení tvrzené újmy. Žalobkyně svůj žalobní nárok odvozovala od toho, že žalovaná porušila svoji obecnou prevenční povinnost, vyplývající z ustanovení § 2900 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Toho se měla žalovaná dopustit tím, že v době, kdy byla žalobkyně hospitalizována na interním oddělení nemocnice žalované v [obec], nepostupovala žalobkyně přiměřeně a v důsledku toho nezabránila žalované v pokusu o sebevraždu, při kterém došlo dne 30. 3. 2015 k pádu žalobkyně z nezabezpečeného okna v 1. patře nemocnice. Tím měla být žalobkyni způsobena mnohačetná poranění a újmu z toho plynoucí požadovala žalobkyně nahradit v penězích. 3. Mezi účastníky nebyl spor o to, že v nemocničním zařízení, provozovaném žalovanou, došlo dne 30. 3. 2015 k pádu žalobkyně z okna a jaká poranění v důsledku tohoto pádu žalobkyně utrpěla. Žalovaná však tvrdila, že za takto žalobkyni způsobenou škodu neodpovídá. 4. Okresní soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. V pátek dne 27. 3. 2015 v brzkých ranních hodinách byla žalobkyně přijata na interní oddělení nemocnice žalované v [obec]. Příčinou této hospitalizace bylo zjištění, že se žalobkyně v sebevražedném úmyslu předávkovala několika tabletami léku Risperidon (v neletálním množství), uvedený lék jinak žalobkyně v menším množství pravidelně užívala na základě medikace svým ambulantním psychiatrem. Lékařka, která žalobkyni přijímala, provedla úplné vstupní vyšetření, žalobkyni ponechala na pozorování na interním oddělení a navrhla provedení psychiatrického konzilia. Téhož dne v běžné pracovní době učinila sloužící lékařka pokus o psychiatrické konzilium v [obec], ale psychiatr nebyl dostupný. Z tohoto důvodu bylo vyšetření psychiatrem odloženo na nejbližší pracovní den. Po celou dobu hospitalizace žalobkyně sebevražedné pokusy negovala, byla klidná. Pouze v sobotu 28. 3. 2015 večer působila neklidně a uváděla, že nechce zpátky do postele, neboť se bojí prášku, který podle ní měl být rozprostřený na její posteli. Po převlečení postele žalobkyně ulehla. Její stav byl následně telefonicky konzultován se sloužícím psychiatrem z psychiatrického oddělení v [obec]. Ten doporučil, aby byl žalobkyni podán na uklidnění lék Apaurin. Po jeho aplikaci se žalobkyně zklidnila a usnula. Následující den (v neděli 29. 3. 2015) byla žalobkyně zcela pokojná. V pozdních večerních hodinách se procházela po nemocniční chodbě, byla klidná a udávala, že nemůže spát. Krátce na to po půlnoci (již v pondělí dne 30. 3. 2015) došlo k pádu žalobkyně z okna v 1. patře nemocniční budovy. Následkem tohoto pádu žalobkyně utrpěla mnohačetná poranění a byla okamžitě převezena na chirurgickou kliniku [anonymizována dvě slova] [obec] k akutní péči. 5. Okresní soud na daný případ aplikoval ustanovení § 2894 a následujících o. z., čl. 4 Úmluvy o biomedicíně, č. 96/2001 Sb. m. s. a § 4 odst. 5, § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), a dovodil, že žaloba není důvodná. 6. Vyložil, že základním předpokladem odpovědnosti za újmu způsobenou zásahem do absolutního práva poškozeného je porušení právní povinnosti a že specifikum sporů o náhradu újmy v souvislosti s poskytováním zdravotní péče spočívá v tom, zodpovědět otázku, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, tedy na náležité odborné úrovni a v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy (lege artis). Okresní soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná v projednávané věci takto postupovala, a to s ohledem na jedinečnost žalované jako pacienta, konkrétními okolnostmi případu i objektivními možnostmi. Současně okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná nezanedbala ani svou prevenční povinnost, kterou jí ukládá ustanovení § 2901 o. z. Akutní psychotický stav, ke kterému u žalobkyně v inkriminované době došlo, byl dle zjištění okresního soudu náhlý a nepředvídatelný, nic nenasvědčovalo tomu, že by žalobkyně mohla sebevražedný pokus znovu opakovat a žádnými běžnými nástroji mu nebylo dost dobře možné předejít. Okresní soud tyto své závěry opíral mimo jiné o zjištění, jež učinil z posudku, který nechal v řízení zpracovat [anonymizována dvě slova] [obec], znaleckým ústavem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odškodňování újem na zdraví. 7. Naopak znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace alkohologie, který nechala vypracovat žalobkyně, okresní soud vyhodnotil jako nepřesvědčivý. A to s odůvodněním, že tento posudek byl vypracován bez znalosti všech relevantních informací obsažených ve spisovém materiálu a pouze na základě okruhu podkladů, které byly znalkyni poskytnuty žalobkyní. Okresní soud nepřihlédl ani ke znalkyní zmíněnému závěru o kontraindikaci léků Apaurin a Risperidon, a to s odůvodněním, že znalkyně nedokázala přesvědčivým způsobem odůvodnit, proč toto své zjištění neuvedla do písemného vyhotovení znaleckého posudku, ale zmínila se o něm až při následné výpovědi u soudu. Okresní soud vyhodnotil výpověď znalkyně jako nekonzistentní, místy zřetelně nepřiléhavou a v oblasti požadavků kladených na žalovanou jako neadekvátní. 8. Okresní soud nepřihlédl ani k odbornému vyjádření [titul] [jméno] [příjmení], které soudu rovněž předložila žalobkyně. A to se závěrem, že se jedná spíše o souhrn obecných doporučení, než o vyhodnocení konkrétní věci za užití odborných znalostí v kombinaci se zjištěným skutkovým stavem věci. 9. Protože okresní soud dospěl k závěru, že v souvislosti s pádem žalobkyně z okna nedošlo ze strany žalované k žádnému porušení povinností, nelze žalované přičítat odpovědnost za újmu, kterou tím žalobkyně utrpěla, a proto žalobu zamítl. 10. Okresní soud nepřiznal žalované coby úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 150 o. s. ř. vzhledem k okolnostem případu a poměrům žalobkyně. 11. České republice okresní soud právo na náhradu nákladů nepřiznal s odůvodněním, že žalovaná v řízení uspěla, žalobkyně je ze zákona v této věci osvobozena od placení soudních poplatků, a i zde dovodil okolnosti dané § 150 o. s. ř., pro které žalobkyni náhradu těchto nákladů uložit nelze. 12. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Nesouhlasila se závěry znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] [obec]. Tvrdila, že okresní soud nesprávně vyhodnotil provedené důkazy. Zejména zpochybňovala závěry, které okresní soud učinil z tohoto posudku. Namítala, že znalecký ústav své závěry v rámci výslechu před soudem přesvědčivě neobhájil. Poukazovala na to, že je zapotřebí zjistit, jaký je poločas odbourání léku Apaurin v těle, neboť jednotliví znalci v této otázce dospěli k odlišným závěrům. A protože okresní soud rozpor v závěrech znalců neodstranil, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. S ohledem na závěry, které učinila znalkyně [titul] [příjmení], žalobkyně tvrdila, že k jejímu jednání, které vedlo k pádu z okna, došlo v důsledku podání léku Apaurin, a to v možné interakci s lékem Risperidon, který jí byl rovněž podán. K tomu žalobkyně tvrdila, že kombinace těchto léků měla vést žalovanou k tomu, aby nad žalobkyní po podání výše uvedených léků zajistila zvýšený dozor svého odborného personálu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 13. Žalovaná i vedlejší účastník shodně navrhli, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. Žalovaná zejména zdůraznila, že z její strany nedošlo k žádnému pochybení při péči o žalobkyni, a proto nemůže být odpovědná za škodu, která měla žalobkyni dle jejího tvrzení vzniknout. 14. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 15. Žalobkyně své tvrzení, že k jejímu pádu z okna došlo v důsledku toho, že nebyla pod zvýšeným odborným dozorem poté, co jí byly podány léky Apaurin a Risperidon, uplatnila až v rámci odvolacího řízení. Proto se odvolací soud zabýval nejprve tím, zda se nejedná