26 CO 317/2021-231 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný 2/ je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa], stojícím na pozemku parcelní číslo st. [číslo], zahrnující spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemku parcelní číslo st. [číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí] [katastrální území] (výrok I) a žalobkyni uložil nahradit náklady řízení, a to žalované 1/ 23 800 Kč (výrok II) a žalovanému 2/ 28 798 Kč (výrok III). 2. Žalobkyně se domáhala výše uvedeného určení s tím, že žalovaný 2/ nabyl ve výroku rozsudku okresního soudu specifikovanou nemovitou věc (dále též„ předmětný byt“) na základě darovací smlouvy ze dne 10. 11. 2010 uzavřené s [jméno] [příjmení] (nevlastním otcem žalovaného 2/). [jméno] [příjmení] od této darovací smlouvy dne 21. 2. 2017 odstoupil pro nevděk žalovaného 2/ a darovací smlouvou ze dne 23. 2. 2017 daroval předmětný byt žalované 1/ (dceři žalovaného 2/), která je jako vlastnice této nemovité věci evidována v katastru nemovitostí. Žalobkyně tvrdila, že z okolností a událostí, které předcházely odvolání daru a uzavření darovací smlouvy mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou 1/, je zřejmé, že účelem těchto jednání byla snaha žalovaného 2/ zbavit se předmětného bytu jakožto jediného majetku, ze kterého mohla být uspokojena níže uvedená peněžitá pohledávka žalobkyně vůči žalovanému 2/. Současně žalobkyně tvrdila, že právní jednání spočívající v odvolání daru je neurčité, nesplňuje zákonné náležitosti a bylo učiněno dle nesprávného právního předpisu, proto je minimálně absolutně neplatné, ne-li zdánlivé. K tomu žalobkyně tvrdila, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 9 T 5/2017-2731 ze dne 7. 9. 2017 byl žalovaný 2/ společně s dalšími spoluobžalovanými pravomocně odsouzen za spáchání zločinu krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a/, odst. 5 písm. a/ trestního zákoníku, přičemž tímto zločinem byla žalobkyni způsobena škoda. K její náhradě ve výši 13 795 375 Kč byl žalovaný 2/ (spolu s dalšími obžalovanými) zavázán rozsudkem Okresního soudu v Trutnově č. j. 19 C 294/2017-127 ze dne 18. 10. 2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co 76/2019-291 ze dne 23. 4. 2019, který nabyl právní moci dne 13. 5. 2019. Účelovost jednání, jímž došlo k odvolání daru a následnému převodu vlastnického práva na žalovanou 1/, odvozovala žalobkyně i z toho, že trestní stíhání žalovaného 2/ pro výše uvedený zločin krádeže bylo zahájeno usnesením [stát. instituce] ze dne 29. 11. 2016, tedy v krátkém časovém sledu předtím, než došlo k převodu vlastnického práva na žalovanou 1/. 3. Okresní soud se nejprve s ohledem na znění § 80 o. s. ř. zabýval tím, zda žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a dospěl k závěru, že tomu tak je. Vyložil, že výše uvedená právní jednání mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným 2/ a následně mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou 1/ se dotýkají právní sféry žalobkyně. A to z toho důvodu, že žalovanému 2/ byla rozhodnutím soudu uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu, tuto povinnost žalovaný 2/ dobrovolně nesplnil, a žalobkyně proto za účelem vymožení své pohledávky vede exekuční řízení. Pokud by soud určil, že žalovaný 2/ je vlastníkem předmětného bytu, mohl by tento majetek sloužit k uspokojení pohledávky žalobkyně. 4. Okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k závěru, že [jméno] [příjmení] projevil vůli odstoupit od darovací smlouvy ze dne 10. 11. 2010 a učinil tak ve shodě se žalovaným 2/ ve smyslu ustanovení § 2001 o. z. Tyto projevy vůle byly zachyceny ve veřejné listině (notářském zápisu ze dne 21. 2. 2017), což ve smyslu ustanovení § 568 odst. 2 o. z. zakládá vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. Žalobkyně tvrdila, že odvolání daru je zdánlivé, jelikož zde chyběla skutečná vůle [jméno] [příjmení] dar odvolat a skutečná vůle žalovaného 2/ s tímto odvoláním souhlasit. Tato tvrzení však dle závěru okresního soudu nebyla žádným z provedených důkazů prokázána, a tudíž se nejednalo o právní jednání zdánlivé ve smyslu § 551 odst. 1 o. z., ale jednalo se o skutečný projev vůle [jméno] [příjmení] a žalovaného 2/, který směřoval k odstoupení od darovací smlouvy. Současně okresní soud uzavřel, že provedenými důkazy nebyla zpochybněna dobrá víra žalované 1/ o tom, že se stala vlastníkem předmětného bytu, a že dle § 7 o. z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Okresní soud rovněž dospěl k závěru, že nelze uzavřít, že by právní jednání, jimiž došlo k odvolání daru a k darování předmětného bytu žalované 1/, byla z jakéhokoli zákonného důvodu neplatná. K námitce relativní neplatnosti, vznesené rovněž žalobkyní, okresní soud uvedl, že taková námitka je dle § 586 odst. 1 o. z. stanovena na ochranu zájmu určité osoby, a proto jen ta takovou námitku může vznést, a že žalobkyně v tomto konkrétním případě nebyla osobou, na jejíž ochranu ustanovení § 586 odst. 1 o. z. pamatuje. Proto okresní soud žalobu zamítl. 5. Povinnost nahradit náklady řízení žalovaných uložil okresní soud žalobkyni, coby v řízení zcela neúspěšnému účastníkovi, a to s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. Zopakovala svoji argumentaci, že žalovaná 1/ nebyla při nabytí předmětného bytu v dobré víře, že právní jednání spočívající v odvolání daru a následném darování bytu žalované 1/ je absolutně neplatné, a že v případě, kdy by takové jednání bylo platné, tak ale se jedná o dissimulované právní jednání, které je relativně neúčinné. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. 7. Oba žalovaní se s rozsudkem okresního soudu ztotožnili a navrhli jeho potvrzení. 8. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 9. Odvolací soud je zajedno se soudem okresním, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na jí požadovaném určení. Zde odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu. K tomu pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že je dána pasivní věcná legitimace obou žalovaných, neboť žalobkyně se domáhá určení, že předmětný byt je ve vlastnictví žalovaného 2/ a vlastnické právo k tomuto bytu je v katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch žalované 1/. 10. Okresní soud rovněž správně uzavřel, že jestliže byla darovací smlouva, kterou předmětný byt nabyl žalovaný 2/, uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru poměřovat nikoli dle nyní účinného zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též„ o. z.“), ale dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též„ obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to i když k vrácení daru došlo až po 1. 1. 2014. K tomu, zda je při posouzení takového případu dán důvod k aplikaci právní úpravy vrácení daru, jak jej vymezil § 630 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013, nebo zda je třeba postupovat dle § 2072 a násl. o. z. (tedy dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014), se již autoritativně vyjádřil Nejvyšší soud ČR, a to svým rozsudkem ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. 33 Cdo 2339/2019 (k němuž se přihlásil i v dalších svých rozhodnutích, například v okresním soudem zmíněném rozsudku ze dne 16. 7. 2020 sp. zn. 33 Cdo 1841/2020). Dle tohoto judikátu na situaci, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, a k jednání obdarovaného, pro které se dárce domáhá vrácení daru, došlo až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je třeba aplikovat přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. a poměřovat zjištěný skutkový stav věci ustanovením § 630 obč. zák., dle kterého dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. 11. Touto optikou je však třeba hledět též na to, jakým právním jednáním dárce projevil svou vůli, jíž od darovací smlouvy odstoupil. Okresní soud zjistil, že [jméno] [příjmení] projevil vůli odstoupit od darovací smlouvy ze dne 10. 11. 2010 notářským zápisem ze dne 21. 2. 2017 a s tímto skutkovým závěrem odvolací soud souhlasí. Žalovaný 2/ k výslovné výzvě odvolacího soudu při odvolacím jednání potvrdil, že právní jednání, zachycené v notářském zápisu, je oním jednáním, jímž [jméno] [příjmení] mínil dar odvolat. K tomu zástupce žalovaného 2/ uvedl, že jiné právní jednání [jméno] [příjmení] coby dárce vůči žalovanému 2/ coby obdarovanému neučinil, a žalovaný 2/ se sám o důvody, které vedly [jméno] [příjmení] k vrácení daru, blíže nezajímal a pouze bez dalšího s vrácením daru souhlasil. Je proto třeba zkoumat, zda jednání dárce [jméno] [příjmení] zachycené v notářském zápisu bylo způsobilé přivodit vrácení daru. 12. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 16. 9. 2008 sp. zn. 33 Odo 936/2006 vyložil, že k platnosti právního úkonu (dle současné terminologie„ právního jednání“) dárce