26 CO 51/2022-297 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitostem – pozemku st. [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku [parcelní číslo] (zahrada) v [katastrální uzemí] [obec], obci [obec] (výrok I). Nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok II) a uložil mu zaplatit žalobkyni vypořádací podíl 1 857 250 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 2. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně navrhla zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že nemovitosti budou přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovaný projevil zájem převzít nemovitosti do výlučného vlastnictví, ale nesouhlasil s výší žádaného vypořádacího podílu. V průběhu řízení podal vzájemnou žalobu a žádal tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví. Domáhal se zohlednění jeho výlučné investice do společných nemovitostí a její valorizace. Okresní soud vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně v průběhu řízení měnil vzájemný návrh na širší vypořádání podílového spoluvlastnictví a poslední změnu učinil v rámci závěrečného návrhu, aniž by zaplatil soudní poplatek, vyloučil vzájemný návrh žalovaného k samostatnému projednání a rozhodnutí. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku st. [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku [parcelní číslo] (zahrada), když tyto nemovitosti se nacházejí v [katastrální uzemí] [obec], obci [obec] a jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod. Podíl každého z účastníků činí ½. Ze shodných tvrzení účastníků pak považuje soud za prokázané, že cena nemovitostí, které jsou předmětem vypořádání, činí 3 714 500 Kč. 3. Žalobu s odkazem na § 1143 o. z. a násl. považoval za důvodnou, když bylo zjištěno, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, tyto nemovitosti výlučně užívá žalovaný, který se zrušením podílového spoluvlastnictví souhlasí a žádá, aby nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Cena nemovitostí činí 3 714 500 Kč. Účastníkům se nepodařilo mimosoudně dohodnout o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a je proto namístě, aby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl soud. V souladu s návrhem obou účastníků rozhodl soud o přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného. Výši vypořádacího podílu určil jako jednu polovinu ceny nemovitostí, tj. částku 1 857 250 Kč Lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu soud stanovil v délce 30 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) s tím, že odpovídá výši částky, které je předmětem vypořádacího podílu a přiměřeným možnostem zaplatit ji eventuálně prostřednictvím úvěru. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. Uvedl, že žalobkyně sice v řízení uspěla, avšak žalovaný tomuto návrhu neodporoval a se žalobkyní se shodl i na ceně nemovitostí, které jsou předmětem vypořádání. 4. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Vytýkal okresnímu soudu procesní postup, kterým vyčlenil do samostatného řízení protinávrh žalovaného, když měl za to, že pro vyloučení jeho nároků do samostatného řízení nebyl dán důvod, neboť k uvedenému nebylo nutno činit další dokazování. Vydáním rozhodnutí pouze o vypořádacím podílu může být neúměrně zasaženo do majetkové sféry žalovaného. Uváděl, že soud by měl zvolit způsob vypořádání, který bude pro účastníky, pokud možno, co nejméně zatěžující. Uvedené odpovídá rovněž judikaturním závěrům, podle kterých by mělo být snahou soudu při vypořádání majetkových práv účastníků po zániku jejich manželství, aby částka k vypořádání byla co možná nejnižší – byť předmětem řízení je vypořádání spoluvlastnictví účastníků, nelze dle názoru žalovaného odhlédnout od faktu, že v kontextu celého případu se jedná o vypořádání majetkových práv účastníků po zániku jejich manželství. Hodnota nemovitostí byla stanovena již v počáteční fázi řízení, kdy nadále se v řízení zkoumaly právě další nároky, které buď oba účastníci, případně žalovaný, navrhli k vypořádání. Otázkou tedy zůstávalo, jaká bude„ finální“ částka, kterou bude žalovaný případně povinen zaplatit. Rozhodnutí soudu nutí žalovaného využít úvěru poskytnutého bankou, když vlastními prostředky k vyplacení nedisponuje a je otázkou, zda žalovaný bude schopen vypořádací podíl v uvedené výši uhradit, resp. zda vzhledem ke svým finančním možnostem mu bude úvěr v takové výši bankou poskytnut. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že při stanovení výše vypořádacího podílu soud nepřihlédl k faktické vadě nemovitosti, a to v podobě potřeby opravy opěrné zdi. Současně měl žalovaný za to, že soud měl při stanovení výše vypořádacího podílu přihlédnout i k dalšímu skutečnostem a odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 103/2019 a sp. zn. 22 Cdo 4856/2017, když to byl žalovaný, kdo se větší měrou zasadil o nabytí společné věci a uhradil prostřednictvím svého výlučného životního pojištění úvěr ve výši 503.000 Kč. Poukazoval i na skutečnost, že se vlastní prací i prací svých rodinných příslušníků zasloužil na zvelebení společné věci, čímž došlo ke zvýšení její hodnoty bez přičinění žalobkyně a na rozdílné příjmy žalobkyně a žalovaného, kdy příjem žalovaného byl za doby trvání manželství vyšší, podílel se žalovaný větší měrou na investicích do společné nemovitosti ve větším rozsahu. Při odvolacím jednání žalovaný k dotazu soudu uvedl, že 250 000 Kč složil při získání podílového spoluvlastnictví hotově, šlo o jeho výlučné prostředky. Peníze složil ve prospěch své části kupní ceny a byla to tedy žalobkyně, která čerpala větší část úvěru. Je si vědom toho, že v poslední době rostou ceny nemovitostí a proto by preferoval, aby rozsudek byl pouze změněn ve lhůtě k plnění a ta byla vázána na povinnost žalobkyně zaplatit jím uplatněný nárok, o kterém nebylo soudem dosud rozhodnuto nebo byla určena v délce 6 měsíců, ev. se domáhal zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu. 5. Žalobkyně i přes vyjádření žalovaného, že nemá peníze na vypořádací podíl k dispozici a neví, zda se mu podaří získat úvěr, navrhla potvrzení rozsudku s tím, že souhlasí s prodloužením lhůty na plnění na dobu tří měsíců. 6. Odvolání žalovaného je jen z části důvodné. 7. V souzené věci jde o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k souboru nemovitostí. Jde o rodinný dům se stavebním pozemkem a zahradou, u kterého nepřichází v úvahu účelné reálné rozdělení, kterého se ani nikdo z účastníků nedomáhal. Žalovaná souhlasila s tím, že soubor nemovitostí bude přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného a ten projevil o nemovitosti zájem. Cenu předmětu spoluvlastnictví žalovaná prokazovala znaleckým posudkem, dle kterého činí 3 895 000 Kč. Žalovaný závěry znaleckého posudku zpochybňoval, poukazoval zejména na vadu opěrné zdi. Poté, při jednání dne 13. 5. 2021, učinili účastníci nesporným, že cena předmětu podílového spoluvlastnictví činí 3 714 500 Kč (č. l. 165 spisu). Na tomto závěru setrval žalovaný i v písemném závěrečném návrhu ze dne 1. 12. 2021 (č. l. 227 a násl. spisu). Za tak zjištěného skutkového stavu okresní soud nepochybil, pokud podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil, nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného s povinností vyplatit žalované vypořádací podíl 1 857 250 Kč. 8. Námitka žalovaného, dle které okresní soud pochybil, když zároveň nerozhodl o jeho protinávrhu na tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví, není důvodná. Této otázce se věnoval opakovaně Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (např. sp. zn. 22 Cdo 766/2009 nebo nověji sp. zn. 22 Cdo 1587/2021), kde uzavřel, že výrok o tzv. širším vypořádání není z hlediska nabytí právní moci závislý na výrocích o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a naopak. Jde o samostatné nároky, jež mohou být uplatněny nezávisle. Naopak platí, že pokud některý z účastníků řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví řádně uplatní nárok na tzv. širší vypořádání, nelze o vzájemných platebních povinnostech účastníků rozhodnout jediným výrokem a provést započtení budoucího nároku na zaplacení vypořádacího podílu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2354/2016). Jestliže v souzené věci navíc žalovaný v průběhu řízení protinávrh měnil co do důvodu i výše a v době, kdy byl okresní soud připraven o návrhu žalobkyně rozhodnout, v důsledku liknavého postupu žalovaného nebyla z jeho strany ani zcela splněna poplatková povinnost, nelze procesní postup okresního soudu, který vzájemný návrh žalovaného v souladu s principem hospodárnosti řízení vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí, hodnotit jako vadný. Odvolací soud považuje za nutné dodat, že i při odvolacím jednání změnil žalovaný své tvrzení, pokud jde o platbu 250 000 Kč vynaloženou při koupi nemovitostí, když nově uvedl, že šlo o plnění nikoli také za žalobkyni, ale pouze na je