26 CO 76/2022-85 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 379 716 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Žalobce zahájil řízení s tvrzením, že dne 19. 9. 2018 při dopolední procházce v cca 10.00 hodin v [název] [ulice] v [obec] před sociálním zařízením [anonymizováno] zakopl o dlažbu a upadl na chodník. Utrpěl vícečetnou zlomeninu kolena a tříštivou zlomeninu části stehenní kosti, podrobil se několika operacím a má trvalé následky. Žádal náhradu škody 379 716 Kč. 3. Okresní soud se ztotožnil s obranou 1. žalovaného, že v této věci není pasivně legitimován, neboť pověřil 2. žalovaného opravou, údržbou a péčí o místní komunikace v [obec]. Věc posoudil dle § 26 silničního zákona a uzavřel, že silniční zákon zakládá přísnou tzv. objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je spojená s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro chodce nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy, když odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020 č. j. 31 Cdo 1621/2020-138. K věci samé okresní soud uvedl, že nebylo sporu o tom, že žalobce dne 19. 9. 2018 na chodníku v [název] [ulice] v [obec] upadl a utrpěl vícečetnou zlomeninu kolena a tříštivou zlomeninu části stehenní kosti. Svůj pád popsal tak, že se jednalo o chodník, na kterém byly uvolněné dlaždice, tak jak je to běžné i jinde v [obec]. Při chůzi na chodníku ho„ něco zatáhlo za pravou nohu a ocitl se na zemi“. Žalobce tak potvrdil svou vědomost o vadnosti chodníku z důvodu uvolněných dlaždic, jak je to v [obec] obvyklé. Jedna uvolněná dlaždice proto dle okresního soudu nemohla představovat nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy ve smyslu § 26 silničního zákona, a proto žalobu zamítl. 4. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce, který nesouhlasil s právním posouzením věci. Chodník v [název] [ulice] byl v celkově špatném stavu a lze souhlasit s tím, že chůze po takovém podkladu musí být nutně spojena se zvýšenou opatrností. Samotný pád však způsobilo našlápnutí na nezpevněnou dlaždici„ odskočenou“ od podkladu, došlápnutí vyústilo v zhoupnutí se dlaždice, což byla zjevně příčina pádu i na jinak špatném podkladu. Jakkoli mohl žalobce vizuálně vnímat zhoršený stav chodníku v daném místě, uvolněnou dlaždici již předvídat nemohl a to byl důvod jeho nešťastného pádu. Již v roce 2018 byla naplánována rekonstrukce tohoto chodníku, který byl v havarijním stavu a 2. žalovaný nesporně zanedbal prevenci úrazu. Chodník neuzavřel a neoznačil ho jako„ schůdný na vlastní nebezpečí“. Hovořil-li žalobce při své výpovědi před okresním soudem o uvolněných dlaždicích, uvedl takový stav příkladmo nikoli ve vztahu ke kritickému místu. Zde uvolněnou dlaždici předvídat nemohl, taková závada je de facto skrytá. Měl za to, že v souzené věci šlo o nenadálou a nepředvídatelnou změnu, a proto je odpovědnost dána. Při odvolacím jednání potvrdil, že návrh směřuje proti oběma žalovaným s tím, že žádá, aby byli zavázáni k náhradě škody společně a nerozdílně. 5. Žalovaný 2 v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že chodník nevykazoval žádnou závadu ve schůdnosti předjímanou v ustanovení § 26 silničního zákona, kterou by nebylo možno předvídat. Sám žalobce ve své svědecké výpovědi před soudem prvého stupně uvedl, že předmětný chodník se v celé své ploše skládal z uvolněných dlaždic, které při jejich přecházení tzv.„ klapaly“. Žalobce bydlí v [název] [ulice] v [obec], přičemž předmětným úsekem chodníku, kde došlo k jeho pádu, opakovaně procházel, neboť se jedná o místo blízké jeho trvalému bydlišti. Se stavem komunikace byl dobře obeznámen. Žalovaný 2 měl za to, že nebylo prokázáno, že se na místní komunikaci nacházela nepředvídatelná závada ve schůdnosti, a proto není dána odpovědnost žalovaných. Žalovaný 2 dále uvedl, že ve dnech 6. - 12. 8. 2018 prováděl vizuální kontrolu chodníku a žádné závady ve schůdnosti nezjistil. Upozorňoval rovněž na to, že již před vznikem úrazu bylo u žalobce diagnostikováno několik chorob a ze závěrů lékařských zpráv je zřejmé, že žalobce opakovaně odmítl doporučenou léčbu a dokonce bez předchozího nahlášení svévolně opustil zdravotnické zařízení. Měl tedy za to, že není dána příčinná souvislost mezi pádem a následným zdravotním stavem žalobce. 6. Vedlejší účastník v písemném vyjádření k odvolání poukázal na účastnický výslech žalobce, zopakoval, že chodník nevykazoval závadu ve schůdnosti ve smyslu § 26 silničního zákona, nešlo o nepředvídatelnou změnu a výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu, které by bylo nenadálé a nepředvídatelné. Poukazoval rovněž na nedostatek příčinné souvislosti mezi úrazem a tvrzenými následky a navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen. 7. Odvolací soud vyzval při odvolacím jednání žalobce, aby okolnosti svého pádu znovu podrobně popsal. Žalobce k dotazům soudu uvedl, že místo zná, chodí zde na procházky se psem, bydlí hned vedle v [název] [ulice]. Potvrdil, že chodník byl toho dne ve stavu, tak jak je zachycen na fotografii, která je založena na č. l. 9. K pádu došlo poté, kdy zakopl o dlažbu. Nedíval se přímo pod nohy, to z výšky svých 2 metrů těžko může, neviděl tedy, že by přímo zakopl o dlažbu, ale dovozuje to z toho, že spadl. Nic jiného než dlažba tam nebylo. Byl to zoufalý chodník se špatným podložím. Pokud vypovídal před okresním soudem, uváděl příklad uvolněných dlaždic na chodnících jinde v [obec], například u [anonymizováno], ale tento chodník, na kterém se stal úraz, předtím takový zvuk nevydával. 8. Při odvolacím jednání dne 3. 5. 2022 byl přehrán zvukový záznam výpovědi žalobce z jednání před okresním soudem a bylo zjištěno, že jako účastník řízení žalobce vypověděl:„ ocitl jsem se na zemi, prostě nevím jak. Najednou mě chytlo něco za pravou nohu, podotýkám, že to žádné zvíře nebylo, došlo k vykroucení chodidla, zlomení lýtkové kosti, rozdrcení hlavice lýtkové kosti a rozdrcení kolena“. Žalobce poté zopakoval, že zakopl o dlaždici a k dotazu odvolacího soudu uvedl, že u okresního soudu toto neuváděl, protože„ dlaždici neviděl, kdyby ji viděl, tak se jí vyhne“. 9. K výzvě odvolacího soudu zástupce žalobce uvedl, že pádu žalobce nebyl nikdo přítomen, žalobce proto není schopen označit žádný jiný důkaz, jímž by mohl průběh úrazového děje prokázat. K tomu žalobce uvedl, že ví o tom, že na [anonymizováno] napsal někdo anonym, že viděl na chodníku ležet těžce zraněného staršího muže, ale neví, kdo to byl, nezná jeho jméno ani bydliště. 10. V souzené věci je nesporné, že 1. žalovaný je vlastníkem sporné komunikace a 2. žalovaný je správcem této komunikace, jehož prostřednictvím vlastník pozemní komunikace (1. žalovaný) zajišťuje výkon správy v zákonem stanoveném základním rozsahu. Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu má za to, že tato skutečnost nemá vliv na povinnost vlastníka hradit škodu, vznikne-li v důsledku závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti a je proto nutno dovodit možnou pasivní věcnou legitimaci města (žalovaného 1). Zásadně totiž platí, že zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, upravuje objektivní odpovědnost vlastníka komunikací. Novelou zákona účinnou od 31. 12. 2015, která měla za cíl rozšířit okruh subjektů odpovídajících za škody způsobené uživatelům pozemních komunikací, je dána rovněž pasivní legitimace správce, který splňuje podmínky vymezené v § 9 odst. 3 věta druhá silničního zákona. Poškozený si tedy může vybrat, zda bude žalovat správce pozemní komunikace či jejího vlastníka, popřípadě oba. Zároveň není vyloučena obecná odpovědnost podle občanského zákoníku, a to za zaviněné porušení povinnosti vyplývající z vlastnictví či pověření správy komunikace (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1220/2010 ze dne 29. 2. 2012). 11. Podle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen silničního zákona) závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledku. 12. Podle § 27 odst. 1, 3 silničního zákona uživatelé chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu komunikací. 13. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v žalobě k samotnému úrazovému ději uvedl pouze to, že„ zakopl o dlažbu a upadl na chodník“. K žalobě připojil fotografii chodníku, která je založena na č. l. 9, a při odvolacím jednání potvrdil, že zde zachycený chodník odpovídá stavu ke dni úrazu, tj. ke dni 19. 9. 2018. Při jednání okresního soudu dne 12. 1. 2022 žalobce slyšen jako účastník řízení uvedl, že„ podstata celé věci je, že ten chodník zdánlivě bezvadný je prostě houpavý. T