47 CO 102/2022-359 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 109 727 Kč s příslušenstvím (výrok I) a nahradit jí k rukám advokáta náklady řízení ve výši 166 530 Kč (výrok II), vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Okresní soud o věci rozhodoval znovu poté, co jeho předchozí rozsudek byl krajským soudem zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení (usnesení ze dne 20. 8. 2020, č. j. 47 Co 124/2020-188). Zabýval se výkladem dané servisní smlouvy a řešil, zda žalobkyni náležel měsíční paušál za poskytování servisních služeb v plné výši dle ceníku, nebo pouze paušál nižší dle původních ujednání smlouvy, a k tomu náhrada za jednotlivé servisní výkony provedené pro koncové zákazníky žalované. Odstranil rovněž nejasnost u uplatněného protinávrhu žalované s tím, že se jedná o procesní obranu do výše nároku uplatněného žalobkyní, nikoli o vzájemný návrh. 3. Mezi účastníky byla uzavřena dne 9. 5. 2017 servisní smlouva o zajištění servisní činnosti a dohledu ve znění dodatku č. 1 ze dne 30. 10. 2017, jehož přílohou byl Ceník plnění za jednotlivé servisní smlouvy, dohledy a pohotovosti (dále jen„ Smlouva“; § 1746 odst. 2, § 1759 o. z.) Smlouva byla vypovězena k 31. 7. 2018 a žalobkyně (dodavatelka) se domáhala po žalované (objednatelce) dlužné paušální měsíční ceny za měsíc červenec 2018. 4. Předmětem plnění dle Smlouvy původně bylo zajištění oprav a úprav softwaru a zajištění technické podpory a pohotovosti techniků žalované pro dálkovou diagnostiku a opravy poruch softwaru denně od 7:00 do 21:00 včetně víkendů a svátků za paušální měsíční cenu 10 646 Kč. 5. Tento předmět plnění byl poté rozšířen dodatkem č. 1 ze dne 30. 10. 2017 o servisní činnost v oblastech dohled, správa a servis radiových sítí, dohled [jméno] a technická podpora funkčnosti [příjmení] a spolupráce v oblasti radiového měření a projektů s tímto spojených. 6. Smluvní strany se dohodly na měsíční paušální ceně, která vycházela z nedílné přílohy dodatku č. 1 - Ceník plnění za jednotlivé servisní smlouvy, dohledy a pohotovosti. Žalobkyně v červenci 2018 pro subjekty pod položkami 1 až 18 Ceníku řádně konala servisní pohotovost (čl. 1 Smlouvy resp. čl. 7 a 8 dodatku). 7. Okresní soud uzavřel, že dle obsahu ujednání bylo vůlí stran sjednat paušální odměnu za servisní pohotovost a hodinovou sazbu odměny za provedené servisní úkony v příslušném měsíci (viz čl. 8 Smlouvy a příloha 1 - Ceník; § 545, § 546 o. z.). Pohotovost značila připravenost žalobkyně provést servisní zásah a pro ten případ zajistit personální a technickou kapacitu (analogicky § 78 odst. 1 písm. h/ zákoníku práce). Žalovaná závazek zaplatit paušální cenu splnila s výjimkou posledního měsíce trvání Smlouvy. Vadnost plnění či neposkytnutí servisní pohotovosti ve smyslu čl. 3 Smlouvy nebyly tvrzeny. Žalobkyni tedy náleží za sporné měsíční období celá sjednaná paušální odměna 116 147 Kč včetně DPH (95 990 Kč bez DPH), z níž požaduje 109 727 Kč Vedle toho žalobkyně provedla pro koncové zákazníky pod pol. 14, 17 a 18 Ceníku v daném měsíci též vyžádané servisní zásahy, za které žalovaná cenu již uhradila. Vzhledem k uvedenému nevznikl na straně žalované jakýkoli přeplatek za měsíce květen a červen 2018. Proto nebyla námitka započtení pohledávky žalované z bezdůvodného obohacení žalobkyně vznesena důvodně. 8. Okresní soud dále neshledal důvodnou ani námitku započtení pohledávky žalované na náhradu škody v blíže neurčené výši za nekalosoutěžní jednání žalobkyně a za neoprávněné využívání licence žalované žalobkyní. Předtím žalovanou opakovaně vyzval k popisu skutku použitého v rámci procesní obrany. 9. Citoval, že dle čl. 4 Smlouvy – Ostatní ujednání objednatel (žalovaná) po dobu diagnostiky, oprav a úprav zajistí hesla do systémů a přístup k licenčním kódům. Tím nedochází ke změně vlastnických práv k softwaru, tj. žalovaná zůstává výhradním vlastníkem zapůjčeného SW i po jeho opravě (bod 2). Dodavatel (žalobkyně) se zavazuje při jakýchkoliv změnách předat objednateli zálohu SW v aktuální verzi a zdrojový kód (bod 4). Dovodil, že možnost využití licence žalobkyní byla přímo vázána na zpřístupnění vstupních údajů žalovanou tj. závisela na trvání smluvního vztahu. Kromě toho žalobkyně předložila doklad, že za užívání licencí pro správu radiových sítí žalované zaplatila 30 250 Kč (viz objednávka SW včetně licencí na č. l. 104-107 spisu). 10. Žalovaná byla bezvýsledně poučena dle § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat porušení konkrétních povinností žalobkyně, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. K chybějícím tvrzením o konkrétní výši škody vzniklé neoprávněným užíváním licence a nekalosoutěžním jednáním žalobkyně navrhovala zpracovat znalecký posudek. Ve smyslu § 1987 odst. 1 o. z. se tak jednalo o pohledávky nejisté a neurčité. Žalované nevzniklo právo použít tyto vlastní protipohledávky k započtení (§ 1982 odst. 1 o. z.). 11. Po právní stránce okresní soud věc posoudil tak, že účastnice sjednaly servisní smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z., jež typově vykazovala určité znaky smlouvy o dílo dle § 2586 a násl. o. z. Jelikož žalobkyně řádně splnila smlouvou převzatý závazek konat servisní pohotovost pro koncové zákazníky žalované rovněž v červenci 2018, náleží jí za tento měsíc žalobou uplatněná část sjednané měsíční paušální ceny. 12. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Navrhla jej změnit a žalobu zamítnout, nebo zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení s přikázáním jinému soudci. Namítala, že okresní soud z rozsáhlého dokazování dovodil nesprávné závěry skutkové i právní. Zejména rozhodl v rozporu s obsahem smluvních ujednání a nevypořádal se s protinávrhem žalované na náhradu škody za nekalosoutěžní jednání a porušení dočasné nevýhradní licence a na vydání bezdůvodného obohacení z titulu přeplatku za měsíce květen a červen 2018 ve výši 151 002 Kč. Žalovaná je přesvědčena, že zažalovaný nárok z ceníku a Smlouvy nevyplývá. Ke změně účtování došlo na základě Dodatku č. 1 ze dne 30. 10. 2017, kde v čl. 8 bylo výslovně dohodnuto, že sice bude placen měsíční paušál dle přílohy č. 1 (tj. ceník), ale že jeho celková výše nebude dána prostým součtem jednotlivých položek ceníku. Proto žalobkyně nemá automaticky nárok na zaplacení celého měsíčního paušálu ve výši 116 147 Kč, nýbrž jen za položky 1 a 2 ceníku. Podmíněnost položek 3 a výše byla dána skutečným zajištěním i provedením servisní pohotovosti a současně existencí platné servisní smlouvy mezi žalovanou a jejím koncovým zákazníkem. Tyto předpoklady žalobkyně nedoložila. Předložené vyúčtování tedy uzavřené servisní smlouvě neodpovídá. 13. Z toho, že žalobkyně má měsíčně nárok maximálně na platbu za položky č. 1 a č. 2 ceníku tj. 30 000 Kč + 10 646 Kč, přičemž žalovaná jí uhradila 2 x 116 147 Kč, plyne přeplatek za měsíce květen a červen 2018 po 75 501 Kč. Tento nárok z bezdůvodného obohacení žalovaná použila k započtení vůči zažalované pohledávce. Okresní soud však chybně usoudil, že pohledávka žalované nesvědčí. Rovněž nesprávně vyhodnotil nárok na náhradu škody za zneužití dočasné nevýhradní licence a nekalosoutěžní jednání žalobkyně. Žalovaná uvedla, jaké softwarové produkty mohla žalobkyně užívat na základě dočasné nevýhradní licence a že kupř. jeden označený program nikdy užívat nemohla, přesto jej užívá dosud. Nekalosoutěžní jednání pak spočívalo v tom, že žalobkyně po ukončení servisní smlouvy zajišťovala pro označené koncové zákazníky servisní činnosti jako žalovaná, čímž vyvolávala nebezpečí záměny. 14. Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit. K charakteru paušální odměny odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2654/2013. V daném měsíci žalobkyně poskytla servisní pohotovost všem označeným klientům žalované. Jádrem byli klienti pod položkou 1 a 2 s tím, že ostatní klienti se mohou měnit – viz ceník od 1. 3. 2018. Dle čl. 5 Smlouvy byla žalovaná povinna žalobkyni informovat o případné změně v seznamu klientů, což se nestalo. Neexistuje jediný požadavek na servisní zásah, který by žalobkyně neprovedla. Právo na paušální odměnu za servisní pohotovost vůči určitému klientovi (koncovému zákazníkovi) nebylo ve smlouvě podmíněno tím, že by žalobkyně kromě zajištění pohotovosti musela vykonat i konkrétní servisní zásah. Kromě posledního měsíce obchodní spolupráce žalobkyně vždy uhradila měsíční paušální odměnu v plném rozsahu. 15. Okresní soud správně vyhodnotil obranu žalované spočívající v započtení jako nedůvodnou. Jednak neměl pravomoc řešit nároky z titulu porušení autorských práv a nekalé soutěže (§ 9 odst. 2 písm. g/, h/ o. s. ř.). Jednak žalobkyně si zakoupila neomezenou licenci opravňující ji k používání produktu bez souvislosti se servisní smlouvou. Ve smyslu čl. 4 Smlouvy pak žalovaná poskytla žalobkyni přístup k softwaru na serverech, nikoli software samotný. Přes poučení okresního soudu žalovaná netvrdila, v čem mělo spočívat nekalosoutěžní jednání žalobkyně. Obrana započtením není možná u pohledávek nejistých a neurčitých. 16. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje podstatné nále