47 CO 108/2022-236 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 85 700 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalovanému ve výši 58 559,50 Kč a České republice ve výši 10 640 Kč (výroky II a III). 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 25. 11. 2018 uzavřena ústní smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala zhotovit pro žalovaného kovové oplocení jeho pozemku č. parc. st. [anonymizováno] v obci [obec] Cena byla dohodnuta ve výši 160 000 Kč. Žalovaný zaplatil zálohu 120 000 Kč. Žalobkyně ukončila své práce nejpozději ke dni 30. 9. 2019. K tomuto datu se na díle vyskytovalo 8 vad, z nichž přinejmenším ta, která se týkala pohybu brány při jejím ovládání, činila celé dílo neprovozuschopným z důvodu jeho nedostatečné bezpečnosti. Okresní soud posoudil takto zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k následujícím závěrům. Především měl za to, že žalobkyně nemůže žádat více než 160 000 Kč. To, že oproti původnímu rozpočtu bylo nutné vybavit posuv brány u plotu silnějším a tím pádem i dražším motorem, je třeba přičíst na vrub žalobkyně. Nebylo prokázáno, že by se účastníci na změně smlouvy v tomto rozsahu dohodli. Pokud žalobkyně původně navrhla nevhodný (slabý) pohon, musí to jít k její tíži. Cena díla se o rozdíl ceny obou pohonů nezvýšila. Stejně tak nebylo možné přičíst k sjednané ceně 160 000 Kč ještě i daň z přidané hodnoty. Nebylo totiž prokázáno, že by se účastníci dohodli, že tomu tak bude. Sjednanou cenu 160 000 Kč je tak třeba považovat za konečnou, tj. obsahující již i DPH. Okresní soud však měl dále zejména za to, že dosud nešlo k dokončení ani předání díla. Dílo nebylo předáno proto, že u tohoto aktu nebyl přítomen jednatel žalobkyně. Dílo nebylo ani dokončeno, neboť vykazovalo vady, kvůli nimž je nebylo možné bezpečně provozovat. Dílo tak nebylo způsobilé sloužit svému účelu. Dosud je nelze považovat za provedené, a z tohoto důvodu žalobkyni ani nevzniklo právo na zaplacení zbývající části jeho ceny. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Namítala, že okresní soud si učinil názor na dohodnutou cenu díla až na základě její závěrečné řeči. Takový postup je v rozporu s § 119a o. s. ř. Ze závěrečné řeči žalobkyně plyne, že k částce 160 000 Kč měla být připočtena DPH. Je též zřejmé, že na ceně se musela projevit skutečnost, že byl zakoupen silnější motor, k čemuž došlo na žádost žalovaného. Žalovaná částka tomu odpovídá. To, jaká cena byla dohodnuta, je ostatně sporné. Smlouva o dílo je z tohoto důvodu neplatná. Věc je třeba posoudit z hlediska pravidel upravujících bezdůvodné obohacení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud„ zrušil“ rozsudek okresního soudu a žalobě vyhověl. 4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že jako spotřebitel měl vždy za to, že cena díla byla dohodnuta na 160 000 Kč, a to jako konečná. O navýšení ceny z důvodu pořízení silnějšího motoru a připočtení DPH se dozvěděl až v průběhu řízení. Dílo navíc nikdy nebylo předáno. Ze závěrečné řeči žalobkyně nutno dovodit, že sjednána byla cena 160 000 Kč. Žalobkyně uvedla sice konkrétně částku 161 962 Kč, ale jedná se zjevně o omyl, neboť tuto cenu stanovil znalec. S ohledem na to, co uvedla žalobkyně v závěrečné řeči, nezbylo okresnímu soudu, než změnit své předchozí právní hodnocení věci. Rozhodnutí okresního soudu je správné. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a shledal odvolání částečně důvodným. 6. Okresní soud založil své rozhodnutí na dvou základních závěrech, totiž že dílo nebylo dosud ani předáno, ani dokončeno. 7. Závěr o nepředání díla odvolací soud nesdílí. Je sice pravda, že se účastníci formálně u díla za účelem jeho předání nesetkali, na druhé straně dílo bylo zhotoveno u domu žalovaného, žalovaný nad ním měl plnou kontrolu a mohl s ním podle své vůle nakládat. To také činil, mimo jiné i tím, že svépomocí odstranil jeho vady. Závěr okresního soudu o tom, že dílo nebylo dosud předáno, se za těchto okolností jeví jako nepřiměřený. K předání díla došlo faktickou cestou, a to poté, kdy byl k plným vratům dodatečně připojen druhý, silnější pohon, a dílo tak bylo zkompletováno a žalovaný jím mohl disponovat. 8. Za správný naopak považuje odvolací soud závěr, podle něhož dílo nebylo řádně dokončeno. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno], dílo mělo ke dni 30. 9. 2019, kdy na něm přestala žalobkyně pracovat, vady, pro které je nebylo možno bezpečně užívat. Tento závěr potvrdil znalec v rámci ústního doplnění znaleckého posudku při jednání před odvolacím soudem. 9. Žalovaný by měl za těchto okolností právo z vad, pokud by je včas a řádně u žalobkyně uplatnil. To se však nestalo a žalovaný se rozhodl pro opravu vad vlastními silami. Dílo sám opravil tak, že je schopno sloužit svému účelu, jak potvrdil znalec též při jednání před odvolacím soudem. Tím ovšem žalovaný znemožnil žalobkyni, aby opravu provedla sama a dílo tak řádně dokončila. Závazek žalobkyně dílo provést zanikl pro dodatečnou nemožnost plnění. V této souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, v němž uvedený soud dospěl k závěru, že pokud objednatel nechá dokončit dílo třetí osobou, zaniká tím závazek zhotovitele provést dílo pro dodatečnou nemožnost plnění. Povinnost zhotovitele provést dílo řádně zanikne v okamžiku, kdy je dílo třetí osobou dokončeno. Podle názoru odvolacího soudu se toto právní hodnocení uplatní i v případě, kdy je dílo dokončeno samotným objednatelem. 10. Odvolací soud má tedy za to, že žalovaný provedením oprav vedoucích k dokončení díla způsobil zánik závazku žalobkyně dílo provést. Na právní vztah mezi účastníky tak bylo třeba aplikovat § 2613 obč. zák. Podle tohoto ustanovení platí, že zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil. 11. V posuzované věci znalec ocenil náklady potřebné k opravě vadného díla částkou 19 400 Kč. Tuto částku lze považovat z hlediska žalobkyně za ušetřenou, neboť by ji musela při odstraňování vad vedoucích k řádnému dokončení díla vynaložit. 12. Žalobkyně má proto právo na dohodnutou cenu díla, sníženou o tuto částku. Konkrétně jí tedy vzniklo právo na zaplacení 140 600 Kč (160 000 Kč – 19 400 Kč). 13. Odvolací soud pro úplnost a se zřetelem k odvolacím námitkám žalobkyně závěrem uvádí, že se shoduje s okresním soudem v jeho závěru o tom, že smlouva o dílo byla uzavřena platně a že v jejím rámci byla dohodnuta i cena díla, a to ve výši 160 000 Kč, k níž již nebylo možné připočítávat DPH. To, že původní výše ceny díla činila 160 000 Kč, plyne mimo jiné z podání samotné žalobkyně ze dne 9. 6. 2020, kterým žalobkyně provedla doplnění žaloby. Pokud žalobkyně totéž zopakovala i ve svém závěrečném návrhu (pouze chybným odkazem na velmi podobnou částku vyčíslenou znalcem), nelze okresnímu soudu vytýkat, že z takového tvrzení vyšel, obzvlášť jestliže se shodovalo i s tvrzením žalovaného. V takovém postupu soudu nelze spatřovat porušení § 119a o. s. ř., ale ani žádného jiného ustanovení tohoto předpisu. Cena díla tak byla zjištěna nikoli prostřednictvím dokazování, ale na základě shodného tvrzení účastníků. Dohoda o jejím dodatečném navýšení o 10 000 Kč naopak prokázána nebyla. Nebylo prokázáno ani tvrzení, že žalovaný po uzavření smlouvy žádal o její změnu, jež měla spočívat v dodání silnějšího motoru k pohonu jedné z bran. Z obsahu spisu, zejména z výpovědi svědka [příjmení], lze naopak dovodit, že žalobkyně původně objednala nevhodný typ motoru, který musel být vyměněn za vhodnější (silnější), což bylo zjištěno až při jeho montáži na místě samém. Výměnu si vyžádala samotná povaha instalovaného zařízení. Její nutnost byla tedy způsobena nesprávnou výchozí kalkulací na straně žalobkyně. Nebylo naopak prokázáno, že by výměna motoru vyplývala ze změněné objednávky žalovaného. Stejně tak nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli, že k ceně 160 000 Kč bude připočtena DPH. Za této situace okresní soud správně a v souladu s existující judikaturou vyšel z předpokladu, že dohodnutá cena již DPH obsahuje. 14. Odvolací soud závěrem shrnuje, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla snížené o částku, kterou neprovedením díla v plném rozsahu ušetřila. Jedná se tedy, jak plyne z předchozích pasáží, o částku 140 600 Kč. Jelikož žalovaný již dříve zaplatil žalobkyni zálohu 120 000 Kč, zůstává mu tato povinnost ve výši 20 600 Kč. 15. Odvolací soud proto změnil rozsudek okresního soudu tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 20 600 Kč spolu s úrokem z prodlení za dobu ode dne následujícího po splatnosti faktury (20. 9. 2019) do zaplacení (§ 220 odst. 1 o. s. ř.). 16. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 17. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žádný z účastníků neměl úspěc