47 CO 114/2022-162 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 100 000 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II uložil žalovanému nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 259 490 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku. Ve výroku III uložil žalovanému nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 280 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 1 100 000 Kč s příslušenstvím za stavební práce, které provedl v rámci rekonstrukce nemovitosti ve vlastnictví žalovaného. Okresní soud zjistil, že žalobce provedené práce sepsal. Tento soupis provedených prací žalovaný podepsal. Z toho okresní soud dovodil, že žalovaný stvrdil rozsah sepsaných prací provedených žalobcem. Žalobce práce provedl původně bez požadavku na odměnu, neboť žalovaný přislíbil darovat podíl o velikosti jedné poloviny na nemovitosti dceři žalobce, která byla v době tohoto příslibu životní družkou žalovaného a současně matkou jejich společné dcery. Žalobce a jeho manželka zastavili vlastní nemovitost k zajištění hypotečního úvěru žalovaného užitý na koupi předmětné nemovitosti. Příslib žalovaného budoucího darování podílu o velikosti jedné poloviny na předmětné nemovitosti dceři žalobce měl okresní soud za právní důvod plnění ze strany žalobce pro žalovaného, který následně odpadl. Okresní soud citoval rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2018 sp. zn. 28 Cdo 46/2018 a ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 25 Cdo 968/99. Měl za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout na danou věc. V této věci sice nešlo o nedodržený příslib úplatného převodu vlastnictví nemovitosti mezi kupujícím a prodávajícím, ale pro otázku vzniku bezdůvodného obohacení není rozhodné, zda jde o příslib budoucího prodeje nebo darování majetkové hodnoty. Okresní soud posoudil nárok žalobce jako nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobce prováděl práce na nemovitosti žalovaného za příslib darování poloviny nemovitosti dceři žalobce. Tento důvod následně odpadl. Subjektivní i objektivní promlčecí doba počala běžet nejdříve od okamžiku, kdy žalovaný oznámil žalobci (resp. jeho dceři) svůj záměr nedodržet příslib daru podílu o velikosti jedné poloviny na nemovitosti dceři žalobce [jméno] [příjmení] a nemovitost prodat pro svůj výlučný prospěch. Toto mohlo logicky nastat nejdříve po prokázaném ukončení rodinného soužití žalovaného s dcerou žalobce dne 8. 6. 2018. Fakticky nastalo až následným oznámením záměru nedodržet příslib darování po tomto datu v průběhu roku 2019. Žaloba byla podána dne 18. 5. 2021, tedy včas, nárok není promlčen (§ 621 a § 638 odst. 1 o. z.). Výši bezdůvodného obohacení okresní soud dovodil ze soupisu provedených prací, který zhodnotil jako jakousi neformální dohodu účastníků (uznávací projev žalovaného) o hodnotě provedených prací. Okresní soud zjistil, že žalovaný podepsal soupis dobrovolně. Tvrzení žalovaného o jeho podpisu pod přímou bezprávnou výhružkou žalobce soud zhodnotil jako nepravdivé a účelové. Soupis byl sepsán za účelem vypořádání se účastníků z titulu v něm sepsaných prací provedených žalobcem na nemovitosti žalovaného a podpořil tak tvrzení žalobce, že sám žalovaný vnímal a uznal, že na jeho straně došlo ke vzniku majetkového prospěchu z titulu práce vykonané žalobcem, a že by tento prospěch měl vzhledem k daným okolnostem žalobci nahradit. Ani z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] okresní soud nezjistil, že by výhrůžky žalobce v rámci telefonátu žalobce s žalovaným byly způsobilé vzbudit reálně v žalovaném takové obavy, že by pod jejich vlivem podepsal soupis provedených prací. Šlo spíše o zcela pochopitelné vyjádření prvotní frustrace žalobce z nastalé situace. K tomuto okresní soud dospěl i s přihlédnutím k charakteru tvrzených výhrůžek a ke skutečnosti, že v předmětném domě měla nadále bydlet a reálně i bydlela dcera žalobce s jeho vnučkou. Dobrovolnost jednání žalovaného v tomto směru vyplynula i výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], kterou soud zhodnotil jako věrohodnou. Z výpovědi svědkyně vyplynulo, že podpis soupisu proběhl na zahradě předmětné nemovitosti, svědkyně byla z počátku přítomna, potom odešla ze zahrady do bytu a následně se od žalobce dozvěděla, že si s žalovaným„ plácli“. Na žalovaného nebyl činěn žádný nátlak, aby soupis podepsal. Jednání probíhalo v přátelském duchu. Okresní soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e), a g) o. s. ř. Žalobce od počátku věděl, že předmětná nemovitost je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalobce uzavíral zástavní smlouvu k zajištění koupě domu žalovaným. Není pravdou, že se žalobce o vlastnictví domu výlučně žalovaným dozvěděl až v roce 2014. Z účastnické výpovědi žalobce dle žalovaného dále vyplynulo, že žalobce původně prováděl práce na bytě pro žalovaného a svoji dceru, nikoliv výlučně pro svoji dceru, a další práce prováděl za úplatu a kvůli vyvázání zástavního práva z vlastní nemovitosti. Tuto skutečnost potvrdila též dcera žalobce při svém výslechu. Žalovaný tak má za to, že rekonstrukční práce prvního bytu byly darem žalovanému a dceři žalobce a další práce byly provedeny na základě ústní úplatné nepojmenované smlouvy. Závěr okresního soudu o tom, že žalobce práce provedl původně bez požadavku na odměnu vůči žalovanému, neodpovídá důkazům získaným v řízení. Žalobce neprokázal, že tvrzené práce provedl, a to s ohledem na jeho zdravotní potíže. Žalovaný prokázal, že žalobce nemohl všechny práce uvedené v soupisu prací vykonat pro své zdravotní potíže se zády. Předvolaní svědci potvrdili, že těžké práce žalobce neprováděl. Žalobce požadoval úhradu prací spočívajících v demolici, vybourání, vyvážení škváry, hrubého úklidu a pomocných prací, výkopu základu, apod. Podle žalovaného okresní soud chybně neprovedl důkaz navrhovaný žalobcem, a to zdravotní dokumentaci žalobce, k prokázání tvrzení, že žalobce nebyl schopen těžké práce vykonávat. Okresní soud posoudil nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný by s tímto posouzením v zásadě mohl souhlasit, protože uznává, že krom prací na prvním bytu, které žalobce provedl zdarma (jako dar), provedl též některé práce na dalších dvou bytech. Avšak žalovaný nemůže souhlasit se závěry okresního soudu ohledně promlčení a výše obohacení. Okresním soudem citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze na toto řízení aplikovat. Žalobce neměl žádný oprávněný předpoklad zaplacení předmětných prací. Na prvním ze tří bytů prováděl žalobce práce zdarma pro svou dceru a žalovaného, aby měli kde bydlet. Na zbylých dvou bytech žalobce prováděl práce s vidinou zisku peněžních prostředků (za úplatu). Objektivní i subjektivní promlčecí lhůta žalobce počala běžet provedením konkrétních jednotlivých prací a k datu podání žaloby již uplynula. Z procesní opatrnosti žalovaný uvedl, že má za to, že pokud soud posoudil nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení, nemohl výši bezdůvodného obohacení odvodit ze soupisu prací. Pokud soud posoudil nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení, měl zkoumat jeho rozsah, tedy objem provedených prací a jejich obvyklou cenu v daném místě a čase. V situaci, kdy soud neposoudil soupis prací jako platnou dohodu a žalovaný tvrdí a prokazuje, že tento soupis podepsal pod přímou bezprávnou výhružkou, nelze z toho soupisu prací vycházet při stanovení výše bezdůvodného obohacení. Žalovaný je osobou, která se dlouhodobě pohybuje ve stavebnictví a zná alespoň přibližnou hodnotu prací, které se běžně při stavbách provádějí. Samostatná práce jednoho dělníka (který nepracuje sám a tedy neprovede 100 % všech prací, navíc bez materiálu) na opravách jednoho domu s třemi bytovými jednotkami by v žádném případě neměla v roce 2014 hodnotu 1 100 000 Kč, jak je uvedeno v soupisu prací. Žalovaný poukázal na absurdnost tvrzení dcery žalobce, která uvedla, že žalobce původně požadoval 1 000 000 Kč a že žalovaný sám místo toho nabídl žalobci částku 1 100 000 Kč. Tomuto tvrzení neodpovídá ani vzhled (škrty, či přepisy) soupisu prací. Žalovaný navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, in eventum rozsudek okresního soudu zrušil a věc se vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalobce s odvoláním žalovaného nesouhlasil. Žalobce svou stavební činnost prováděl, protože chtěl vyvázat svoji nemovitost ze zástavy a myslel si, že k tomu bude postačovat rekonstrukce bytu nahoře v domě, ve kterém měla jeho dcera a žalovaný bydlet. Žalobce jinak neměl důvod provádět rekonstrukci domu [adresa] v [obec] a již vůbec by ji neprováděl pro žalovaného bez náležitého protiplnění. Žalovaný op