47 CO 141/2022-73 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 22 614 Kč s příslušenstvím. Předmětem žaloby byl poplatek za odvádění srážkových vod do kanalizace z objektu stavby žalované [adresa] na pozemku č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí] Okresní soud dospěl k závěru, že uvedená budova je součástí areálu cestmistrovství provozovaného žalovanou. Taková nemovitost je od plateb za odvádění srážkových vod osvobozena ve smyslu § 20 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a § 13 písm. e/ zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Okresní soud z těchto důvodů žalobu zamítl. 2. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Namítala, že okresní soud věc nesprávně posoudil po právní stránce. V dané věci jde o platby za odvádění srážkových vod z areálu žalované ve smyslu § 2 odst. 2 zák. o vodovodech a kanalizacích. Cestmistrovství jakožto příslušenství pozemních komunikací ve smyslu § 13 písm. e/ zák. o pozemních komunikacích právní osud věci hlavní nesdílí. Není např. veřejně přístupné, na rozdíl od komunikací, nelze jej též ani používat k provozu. Nic z práv a povinností vztahujících se k věci hlavní (pozemním komunikacím) se nevztahuje na objekty a prostranství, jež tvoří příslušenství (cestmistrovství). Provoz žalované je areálem samostatných nemovitých věcí, které nejsou příslušenstvím pozemních komunikací. Nesdílí s nimi tudíž ani jejich právní osud. Věci tvořící cestmistrovství se nedají podřadit pod pojem plocha pozemní komunikace, a to i přesto, že je zákon obecně za příslušenství pozemních komunikací označuje. Z § 20 odst. 6 zák. o vodovodech a kanalizacích neplyne, že by se výjimka zde upravená vztahovala i na věci tvořící cestmistrovství. Ze zákona plyne, že osvobozeny jsou plochy, tedy jen veřejně přístupné povrchy pozemních komunikací. Nebylo konečně tvrzeno ani prokázáno, že areál žalované tvoří cestmistrovství, tj. že slouží k výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a poté dospěl k následujícím závěrům. 4. Pro rozhodnutí v této věci byla zásadní jediná otázka, totiž zda areál žalované je cestmistrovstvím ve smyslu § 13 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jenom za tohoto předpokladu by byl areál jako příslušenství dálnice, silnice nebo místní komunikace od poplatku za odvádění srážkových vod osvobozen, jak plyne z § 20 zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. 5. Odvolací soud posoudil věc z uvedeného hlediska a na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že areál žalované za cestmistrovství považovat nelze. 6. Odvolací soud předesílá, že otázka, jedná-li se v daném případě o cestmistrovství, nebo ne, je otázkou právní, nikoli skutkovou. Ohledně ní tedy nebylo možné vycházet ze shodných tvrzení účastníků. 7. Dále je třeba uvést, že pro rozhodnutí v této věci nebylo směrodatné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4428/2007, neboť Nejvyšší soud v něm řešil jen otázku, zda se osvobození od plateb za odvod srážkových vod týká i cestmistrovství jako příslušenství pozemní komunikace. Vůbec se však nezabýval otázkou definice cestmistrovství, tedy co jím je, a co již nikoliv. 8. Právě na zodpovězení této otázky přitom stojí rozhodnutí v právě posuzované věci. 9. Cestmistrovství je definováno v § 13 písm. e/ zák. č. 13/1997 Sb. jako objekt a prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace, přičemž splňuje-li tyto předpoklady, je ze zákona považováno za příslušenství dálnice, silnice nebo místní komunikace. 10. Žalovaná při jednání před odvolacím soudem popsala blíže polohu, vnitřní strukturu i účel areálu, o který v tomto případě jde. V areálu je umístěna jedna z pěti organizačních jednotek žalované, která slouží k obhospodařování silnic I. až III. třídy nacházejících se ve vymezené územní lokalitě. Areál tvoří administrativní budovy, sklady, garáže apod. 11. Bylo tedy třeba posoudit, zda takový areál odpovídá definici cestmistrovství, jak je uvedena v § 13 zák. č. 13/1997 Sb., tedy zejména zda jde o objekt či prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace. Tedy nikoliv zda jde o objekt či prostranství, jež výkonu údržby komunikace pouze slouží, ale o takový objekt či prostranství, které mu slouží bezprostředně. 12. Tento požadavek není v případě areálu žalované podle názoru odvolacího soudu naplněn. Areál žalované, v němž se nacházejí všechny personální, technické a jiné prostředky potřebné k zajištění údržby komunikací v určitém územním regionu, představuje spíše závod či jeho pobočku (§ 502 a násl. obč. zák.) než objekt či prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby určité komunikace. Je-li např. součástí areálu i budova, v níž se vykonávají administrativní práce, nelze o ní hovořit jako o objektu, který slouží bezprostředně k údržbě určité komunikace. 13. Má-li být ostatně cestmistrovství dle § 13 zák. č. 13/1997 Sb. příslušenstvím dálnice, silnice nebo místní komunikace, znamená to, že musí mít takový vztah k určité dálnici, silnici či místní komunikaci. Žádný takový vztah ke konkrétní komunikaci nebyl u areálu žalované tvrzen. Žalovaná naopak ve vztahu k areálu uvedla, že slouží obhospodařování všech jí svěřených komunikací v dané oblasti. Již jen proto nelze mít za to, že objekty a prostranství tvořící areál žalované jsou příslušenstvím některé konkrétní komunikace. Cestmistrovství je ze zákona definováno jako příslušenství určité komunikace (dálnice, silnice, místní komunikace), nikoliv jako příslušenství silniční sítě. 14. To plyne ostatně i z povahy příslušenství, která vyžaduje, aby vlastníkem věci hlavní i vedlejší (příslušenství) byla tatáž osoba (§ 510 obč. zák.). Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy, silnic II. a III. třídy a místních komunikací jsou ovšem osoby odlišné (9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb.). Vzhledem k tomu, že vlastníkem areálu je Královéhradecký kraj, nemohl být areál příslušenstvím přinejmenším ve vztahu k žádné ze silnic I. třídy, které žalovaná též udržuje. 15. Odvolací soud se z těchto důvodů domnívá, že vazba mezi areálem žalované a žalovanou udržovanými silnicemi není natolik bezprostřední, aby bylo možno areál považovat za příslušenství některé z těchto silnic. Za objekt či prostranství bezprostředně sloužící k výkonu údržby by bylo možné podle názoru odvolacího soudu považovat např. objekt pro úschovu techniky potřebné pro údržbu komunikace, o plochu u silnice, na níž by byl umístěn kontejner s posypovým materiálem, o plochu sloužící k dočasnému odstavení či otáčení vozidel údržby apod. Typickým příkladem příslušenství komunikace, jak mu rozumí odvolací soud, je silniční pomocný pozemek, definovaný v § 11 zák. o pozemních komunikacích. Ve všech těchto případech by bylo možno hovořit o objektu či prostranství bezprostředně sloužícím k výkonu údržby konkrétní komunikace. Areál žalované však tyto požadavky nenaplňuje. 16. Je třeba vzít též v úvahu, že osvobození od poplatku za odvod srážkových vod je spojeno výlučně s plochou komunikací (§ 20 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb.). Při řešení otázky, které další objekty jako příslušenství komunikace jsou od poplatku osvobozeny, musí hrát roli i jistá úměra mezi věcí hlavní a jejím příslušenstvím. Pokud by měl být od poplatku osvobozen celý areál žalované (včetně budovy s kancelářemi a archivy, garážemi, opravnami techniky apod.), který nemá s plochou komunikace nic společného, byla by tím nepřiměřeně rozšířena působnost zákona na případy, na něž není rozumného důvodu ji vztahovat. 17. Odvolací soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že areál žalované není cestmistrovstvím, tedy ani příslušenstvím některé z jí udržovaných komunikací, a proto se na něj osvobození od poplatku za odvádění srážkových vod nevztahuje. Žalovaná je tedy povinna za odvod srážkových vod žalobkyni příslušný poplatek zaplatit. 18. Vzhledem k tomu, že žalovaná neměla proti samotné výši požadovaného poplatku žádné námitky, odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). 19. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, měla proto právo na náhradu svých nákladů. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, rozhodl znovu i o nákladech řízení před okresním soudem. 20. Náklady řízení žalobkyně před okresním soudem představovaly soudní poplatek 1 131 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), odměnu za zastupování za 4 úkony právní služby po 2 020 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – převzetí věci, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci, zastoupení u jednání), 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 1 949 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem činily náklady žalobkyně před okresním soudem 12 360 Kč. 21. Obdobně na zák